Jak jsem se dozvěděla celou pravdu aneb: Ať žije Konoha! 005.

Vyrazili jsme vstříc mojí první misi. Hinata zkoumala okolí byakuganem a Kiba s Akamaru dávali pozor, jestli neuslyší nebo neucítí něco podezřelého.
Byli jsme docela daleko od Konohy, když nám Hin dala znamení, aby jsme zastavili.
"Jsou asi dvěstě metrů tímhle směrem. zašeptala a mávla rukou někam napravo.
"Jsou tam všichni?" zeptal se Shino. Hinata je kývla.
"Tak jdem."
Došli jsme na kraj malé mýtinky, kde momentálně naši nepřátelé odpočívali.
"Hin, ty si vezmeš tu ženu, Kibo, ty toho tlusťocha, Caro vezme toho dlouhána a já se postarám o toho, co leží pod stromem." řekl Shino potichu.
To už si nás zvučňáci všimli.
"Přišli jste si pro smrt, drobečkové? Jak rozkošné!" řekla ta žena posměšně.
"Sklapni babo!" uzemnil jí Kiba.
Ženě se zaleskly oči a všichni se rozeběhli proti nám. Bohužel ne přesně tak, jak Shino naplánoval. Proti mě sice šel onen dlouhán, ale proti Kibovi šla žena, Shino bojoval s tlusťochem a Hin měla svou práci s tím lenochem.

Čekala jsem, až dlouhán zaútočí. Hodil po mě pár kunaiu (bo jak se to skloňuje) a za chvíli bylo předemnou několik ledových kostek. Tak s timhle asi zábava nebude. Hodila jsem dva kunaie, které odrazil zvukovou vlnou. Ledové kostky zatím spadly. Dlouhán se dohrabal až ke mě a snažil se mě zlikvidovat pomocí taijustu. Chudák, málem si zlámal kosti na mém ledovém štítu. Přestalo mě to bavit (teda ne že by mě to vůbec někdy bavilo) a párkrát jsem ho kopla do bolestivých míst. Ne všechno stihnul vykrýt. Pak jsem se naštvala a pěstí do břicha jsem ho poslala na vyhlídkový let, který ukončil až kmen stromu.
V tu chvíli se ozval přidušený výkřik. Mrkla jsem na ostatní. Shino s tlusťochem někam zmizli a Hinata měla očividně spoustu práce. Počkat, kde je Kiba?! Rozhlédla jsem se a spatřila ženu, jak drží Kibu pod krkem. Opodál ležel Akamaru. Ty mrcho! Nikdo nebude ubližovat Kibovi nebo jeho čtyřnohému příteli!
Hodila jsem kunai po dlouhánovi, který se snažil vyhrabat na nohy, a nejspíš zasáhla důležitý orgán, protože už se nezvedl.
Potichu jsem přešla za ženu a zaklepala jí na rameno. Vztekle se otočila a v tu chvíli jsem jí jednu ubalila. Pustila Kibu a odletěla pár metrů. Pak se rozeběhla, zmizela, a za chvíli mě držela pod krkem. Jak že to říkal Gobi? Jde to překonat velkou rychlostí. Tak tohle bude nejspíš ten případ.
"Už se těšíš na smrt?" zeptala se.
Místo odpovědi jsem jí plivla do oka. Doufala jsem, že alespoň trochu povolí stisk a já budu mít možnost něco udělat. Žena mě však pustila a dala se do úpění:
"Vypálila mi oko! Ta malá příšera mi vypálila oko!" Co to plácá?! Plivla jsem na trávu a ejhle! Travička začala vesele plápolat. Super. Ohníček jsem udusila a jala se mlátit tu, která ublížila Kibovi. Mezi ranami bylo slyšet: "Nikdo...neublíží...Kibovi!" a zasadila jsem jí poslední ránu.
"Proč ho takhle bráníš?" ozval se Gobi.
"Nevím. Asi...asi ho mám ráda."
Hinata už taky dobojovala. Z lesa vyšel Shino.
"Tady všechno v pořádku?" zeptal se.
"Jasně." odpověděla jsem.
"Caro." ozvala se Hin.
"Hm?"
"Kiba...on..."
Přilítla jsem ke Kibovi. Kromě menších otlaků na krku měl hlubokou řeznou ránu na noze.
"Nastal čas vyzkoušet, jaká je Sakura učitelka." mrmlala jsem si pro sebe a pustila se do léčení.
Rána se začala hojit.
"Ještě někdo je zraněný?" zeptala jsem se a dál koncentrovala chakru.
"No, já mám dvě menší řezný rány na ruce, ale to bude dobrý." ozvala se Hin.
"To nebude dobrý. V baťůžku je mast, tak si to s ní potři. A jsou tam obvazy, takže kdyby byl Shino tak laskav a obvázal ti to." řekla jsem a podívala se na broukaře pohledem, který jasně sděloval, že námitky budou tvrdě trestány. Shino jen přikývl.
Kibova rána se už skoro zacelila, ale mě už nezbývala skoro žádná chakra.
"Kiba...bude potřebovat...do nemocnice." vypadlo ze mě a omdlela jsem.

"Dělej, vstávej." ozval se Gobi.
"Nech mě spát."
"Vstávej!"
"Ale mě se nechce."
"Dělej, nebo na tebe pošlu nějakou noční můru!"
Na noční můry jsem nebyla zvědavá a tak jsem otevřela oči.
"Kde to jsem?"
"Kde asi. V nemocnici."
Vzpomínala jsem, co se mi stalo. Bojovali jsme...léčila jsem Kibu...asi jsem omdlela. Ozvalo se zaklepání.
"Dále."
Vešla sestřička a nesla snídani.
"Tak už jste vzhůru. To je dobře. Jak se cítíte?"
"Docela dobře."
"Pošlu za vámi doktorku, ta vás prohlídne." řekla sestřička a zmizela.
Pustila jsem se do jídla. Jen jsem dojedla, ozvalo se další zaklepání.
"Dále."
Vešla Sakura.
"Už je ti líp?"
"Už jo."
"To je fajn, tady máš teploměr, strč si ho do pusy."
Po chvíli mi ho vzala a zkontrolovala údaje.
"V pořádku," řekla.
"Takže už mě pustíš?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Nejdřív zítra." usmála se Sakura a měla se k odchodu.
"Achjo."
"Zatím se pořádně vyspi." řekla a zavřela za sebou dveře. Skoro okamžitě se ozvalo další zaklepání.
Jak mám spát, když mě tu nikdo nenechá napokoji?
"Dále."
Dveře se otevřely a dotyčný se rozzářil jako sluníčko.
"Ahoj."