Čekání ve tmě! - 12 Čekala jsem ...

Když Naruto, Itachi a Sasuke vešli k Tsunade do kanceláře, právě dostávala zprávu od Hatake Kakashiho z jeho mise.
„Tsunade, jsem zpátky." oznámil ji Naruto, jako by se nechumelilo a naprosto ignoroval vykulené pohled jeho senseie a bloňdaté Hokage. Ta sice už o Itachim věděla, ale o mladším Uchihovi neměla zatím ani páru.
„Naruto. Zdá se mi to, nebo jsi zase přivedl dalšího Uchihu?" zeptala se ho Tsunade opatrně a začala si masírovat spánky. Naruto se zazubyl.
„Nezdá." ubezpečil ji, a pak se otočil na Kakashiho. „Kakashi-sensei! Rád vás zase vidím."
„Naruto! To je doba. Už jsem myslel, že se tě nikdy nedočkáme." usmál se na něj Kakashi.
„Heh, trénink zabral trochu delší dobu než jsem si myslel. Nakonec se však vyplatil, že Sasuke?" zasmál se Naruto a obrátil se na mladšího Uchihu, co stál za jeho zády. Sasuke trochu nešikovně vylezl zpoza jeho zad.
„Moc se nenaparuj." zašeptal Sasuke, ale nepodíval se na něj. Svou pozornost přesměroval na jeho bývalého senseie a Hokage.
„Ehm, chtěl bych se vrátit zpět do vesnice. Samozdřejmě přijmu každý trest, který mu dáte." vyhrkl ze sebe rychle, a jako kdyby mu někdo svázal jazyk, stichnul. Tsunade se v duchu usmála.
„Zvážím tvoji zádost, ale do té doby zůstaneš ve vězení. Zároveň tě prověří." řekla Tsunade a ukázala si na hlavu. „Jistě chápete, že si jen tak do vesnice nenechám vstoupit hledané shinobi, jako jsi ty. To stejné platí pro tebe Itachi. Věřím všemu, co jsi mi řekl, ale musím tě i tak nechat prověřit. Navíc vězení je také pro vaše dobro. Kdyby se vesnice, nebo kdokoliv z těch starých páprdů doslechl, že sem vás jen tak pustila do vesnice, tak vám i mě utrhnou hlavu." Svůj proslov zakončila přísným pohledem. Ani jeden z obžalovaných se neodvážil cokoliv namítat.
„Dobře. Jsem ráda, že si rozumíme, teď by jste měli jít." Okamžitě na to, se v místnosti objevila skupina ANBU. Na Tsunadin rozkaz spoutali Uchihy a odvedli do věznice. Ani Itachi, ani Sasuke nedělali žádné problémy, až všem ANBU z toho šla hlava kolem.

Po odchodu Uchihů se pozornost opět obrátila na Naruta. „Jak dopadla mise?"
„Úspěchem. Svitek jsem získal bez větších potíží. Těch se zbavila Hinata s Itachim. Navíc se nám povedlo zabít dva členy Akatsuki." vysvětlil Naruto stručně průběh mise a sundal si ze zad velký svitek. Podal ho Tsunade.
„Výborně." pochválila ho Hokage a svitek si vzala. Položila ho před sebe na stůl, složila několik početí a konečně zašeptala nějaké podivné jutsu. Svitek se v mžiku zmenšil na pětinu své velikosti, až vypadal jako všechny obyčejné svitky.
„Páni." pomyslel si Naruto a obdivoval šikovné jutsu Hokage.
„Tak to by jsme měli." Tsunade se podívala po Narutovi. „Vidím, že jsi unavený, takže bež domů se vyspat. Ale zítra mi přineseš kompletní zprávu o misi."
„Eeh! No ták, Tsunade. Vždyť to nebyla ani oficiální mise, ne?" snažil se ze zprávy vykroutit Naruto. Tsunade po něm střelila opravdu ošklivý pohled.
„Žádné odmlouvání! Zítra chcu vidět tu zprávu, tady na stole! Je to jasný?!" okřikla ho naštvaně Hokage.
„Hai!" souhlasil okamžitě Naruto. Nerad by skončil v nemocnici s proraženou lebkou.
„Dobře. Můžeš jít." vykázala ho Tsunade a samolibě se při tom usmívala. Naruto se začal šourat ke dveřím. Pak si ale vzpomněl na Kakashiho, který byl celou tu dobu zticha. Se zájmem se podíval, co ho přimělo být tak potichu.
„Ach bože." pomyslel si okamžitě, když uviděl jak je jeho sensei naprosto ponořený do nového vydání knížky od Ero-senina.
„Kakashi-senseie, nechcete jít na ramen?" zkusil to Naruto, ale Kakashi nereagoval. Uzumaki tedy jen pokrčil rameny a odešel. Po Narutově odchodu se musela Tsunade uchýlil k trochu drsnějším metodám, jak přivést Kakashiho do reality a hodila po něm první knihu co měla poruce. Metoda se okamžitě osvětčila.

O týden později
„Hin, nechceš jít na rámen?" zeptal se mírně červený Naruto. S očekáváním na ni hleděl a čekal na odpověď. Hinata po jeho slovech lechce zrůžověla.
„Moc ráda." souhlasila potichu.
Naruto v duchu zajásal. „Bože, ona je tak roztomilá, když se červená." Společně se pak vydali po známé cestě k Ichiraku ramen.
„Á, Naruto a Hinata-san!" zajásal stařík hned jak je uviděl. „Jako obvykle?"
„Jasnačka." přikývl Naruto. Stařík kývl a odkráčel pryč. Hinata se zamyšleně podívala z okna.
„Děje se něco, Hin?“ zeptal se starostlivě Naruto. Hinata sklopila pohled.
„Víš, už velmi dlouho jsem nebyla doma, ale to mě teď tolik netíží! Spíš mám chuť se pomstít! Teprve pak bych měla klid.“ řekla smutně Hinata.
„Pomsta.“ zašeptal neslyšně Naruto a bolestivě se na ni podíval. Zvedl ruku a položil ji na tu její. Hinata sebou při tom doteku trhla a podívala se překvapeně na Naruta.
„Pomůžu ti! Pokud ho budeš chtít zabít sama, klidně, ale nech mě jít s tebou!“ požádal ji Naruto a upřímně se na ni usmál. Hinata otevřela pusu, aby něco řekla, ale žádný zvuk nebyl slyšet, jen jí začali po tváři stékat slzy. Naruto ji okamžitě obejmul a Hinata ho pevně sevřela.
„Děkuji, Naruto-kun!“ zašeptala neslyšně Hinata a trochu se od něj odtáhla. Naruto se slabounce usmál a jejich rty splynuly v jeden dlouhý polibek. Oba se na sebe široce usmáli a už v lepší náladě čekali na jídlo.

„Tak jsem tady ,Itachi!“ ozvalo se za Itachim. On se otočil.
„Jdeš pozdě!“ vynadal mu Itachi.
„Promiň, ale nikde jsem nemohl Hin sehnat!“ vysvětlil. Itachi si povzdechl.
„Ty ji máš opravdu rád, co?“ řekl s usměvem Itachi.
„Ano mám! A můžu říct, že ona je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo! Miluji ji, jako nikoho jiného!“ řekl s jistotou.
„Naruto-kun!“ zašeptal se ním někdo. Naruto se se škubnutím otočil a za ním uviděl stát Hinatu, které zase tekly slzy.
„Hin! Prořpak zase brečíš?!“ zeptal se ji udiveně Naruto. Hinata mu beze slova padla kolem krku.
„No, myslím, že vás tu nechám o samotě, probereme tu věc zítra!“ řekl najednou Itachi. Naruto děkovně kývl a Itachi v momentě zmizel. Naruto se znovu otočil na Hinatu a pohladil ji po vlasech. Trochu se uklidnila.
„Naruto-kun! Děkuji za to co jsi právě řekl!“ řekla vzlykavě Hinata. Naruto se usmál.
„Řekl jsem pouze pravdu.“ řekl prostě Naruto.
„O tomhle okamžiku jsem dlouho snila. Chci ti jenom říct, že celou dobu jsem na tebe čekala! Čekala jsem až ...“
„Až tě znovu vytáhnu z tvé tmy!“ dokončil větu Naruto. Hinata se podivila.
„Tsunade mi o tom řekla. Já jsem jen doufal, že bych tím šťastlivým mohl být já.“ vysvětlil Naruto.
„Taky, že jsi! Strašně moc tě miluji, Uzumaki Naruto!“ zašeptala Hinata a políbila ho. Naruto ji polibky opětoval, nakonec se od sebe odtrhli. Naruto beze slova udělal pár pečetí a oba dva se přenesli na nějaké místo. Když se Hinata rozhlédla, nemohla uvěřit svým očím. Stáli vysoko na skále nad celou Konohou a viděli nádherný západ slunce.
„To je nádhera!“ zašeptala Hinata. Naruto kývl.
„Tohle je moje tajné místo, o kterém nikdo neví. Našel jsem h,o když jsem byl ještě malý a často jsem se toulal sám.“ vysvětlil zasněně Naruto. Hinata se pousmála a společně si sedli metr před okraj. Naruto objal Hinatu kolem ramen a přitáhl si ji k sobě.
„Kéž by tato chvíle nikdy neskončila!“ pomyslela si Hinata a celým tělem ji projelo nádherné teplo. Ale nejvíce tam nahoře. Nejvíce ji tento pocit zahřál u srdce!