Romantika

Už byli na cestě dlouhé dva dny. Skoro nespali ani nejedli. Sasuke se Naruto snažil přemluvit k delšímu odpočinku, ale ten se držel svého a odmítal ustoupit. Nakonec to Sasuke vzdal a sám se snažil udržet na nohou. To byli jejich jediné rozhovory, co spolu za cestu vedli. Ani jeden neměl chuť se právě o něčem bavit. Oba byli ponořeni do vlastních myšlenek. Naruto přemýšlel nad Hinatou a Sasuke nad Itachim.
Ticho přerušil až Naruto. „Ještě chvíli a budeme tam!"

Vír a květ třešně 03

Naruto se ráno cpal ramenem a přemýšlel co bude dělat.
„Půjdu za Sakurou a pozvu jí na ramen,“ přemýšlel, „vlastně by jsme se měli připravovat na první zkoušku, ale vždyť jsme tam už jednou byli, takže to zvládneme v pohodě.“
Za pár minut běhu byl u Sakury domu a už klepal na domovní dveře.
„Co tak spěchu, už jdu,“ ozvalo se za dveřmi.
A dveře se otevřely a v nich stála Sakuřina máma.
„Ech je doma Sakura?“ zeptal se.
„Kde by asi byla, když je 8 ráno,“ ozvala se pobouřeným tónem.

Čtyři postavy se neustále přibližovaly a Naruto už konečně začínal rozpoznávat jejich tváře. Kakashi-sensei, Sasuke, Sakura-chan a... -ach ne! Proč on?- ...a Doragon s malým dráčkem na rameni, který vydal podivný pazvuk.
To trhlo s Ketsueki, která se také okamžitě probrala a vzlétla. Zaletěla ke čtveřici, konkrétně k Doragonovi a postavila se vedle něj. Ten jí podal malého Nabikaseru a ona zase šťastně odlétla.
„Eh... co to měla znamenat?“ Vydala ze sebe Sakura.

„Mami...mami...“ dral ze sebe dráček, který se ještě pořádně nenaučil mluvit.
„Ne! Kde je Ketsueki? Musím ji najít!“ vybuchl Doragon a vydal se směrem, kudy šel včera Naruto. Nevěděl proč, ale myslel, že to má něco společného s ním. Náhle mu někdo zatarasil cestu.
„Kakashi sensei!“ vykřikla radostě Sakura. „Kde jste byl? A kde je Naruto?“
„Nevím, nenašel jsem ho. Snažil jsem se ho dohonit, ale bylo to marné. Prostě zmizel.“
„Ale určitě má něco společného se zmizením Ketsueki!“

Všichni si spolu nadšeně povídali o svých zážitcích. Obzvlášť hodně toho namluvil Naruto, který ze sebe v každém svém příběhu dělal toho největšího hrdinu. Všichni až na Sasukeho se usmívali a šťastně po sobě koukali.

Proč? Proč jsem k tobě byla tak lhostejná? Proč jsem si tě za tu dobu vůbec nevšímala? Ach, promiň, měla jsem zastřený zrak. Myslela jsem jen na něho. Vím, snažil ses mě zaujmout vším možným, ale já tě neposlouchala. Mé srdce bilo jen pro jednoho. Ty jsi byl pouhou loutkou, pouhým nástrojem na utišení mé zlosti. Promiň.

Takže túto Fanfiction som už dlho plánovala napísať. Bude o Temari a Shikamarovi. Je dosť smutná, ale v poslednej dobe sa snažím písať smutné príbehy. Dúfam, že sa Vám bude páčiť. Vaša Miya Saito.

,,Nie, prosím neopúšťaj ma Temari! Nesmieš zomrieť! Prečo som ti, len povedal, že si nemusíš brať vejár!“ povedal Shikamaru, ktorého stekali slzy po lícach.

O dve hodiny skôr

Konečně jsem se dohrabala k tomu,abych sepsala další díl.Omlouvám se všem,kteří museli tak dlouho čekat .
P.S.:Skoro na konci příběhu je úryvek rozdělen na dvě barvy – Modrou a Fialovou –
Modrá:Řeč otce Nanami.
Fialová:Řeč matky Nanami.

Díl 9. - Vzpomínky na minulost

Měsíc se pomalu začal střídat se Sluncem.Sluneční paprsky začaly pronikat i do Akademie.Jediného,koho to pobudilo,bylo naše největší ranní ptáče z Konohy-Lee.Začal křičet něco ve stylu:

Prepáčte, že som pokračko nenapísala skôr, ale mala som menšiu spisovateľskú krízu. Nevedela som totiž, čo mám napísať. Raz som sa dokonca pokúsila napísať pokračko, ale bola to strašná blbosť, tak som to vymazala. Dnes ale dúfam, že sa mi úspešne podarí napísať niečo za čo sa nebudem musieť hanbiť. Dúfam , že sa Vám tento diel bude páčiť. Vaša Miya Saito.

Slunce už se začalo ukládat k spánku, jen jeho poslední hřejivé paprsky pronikaly skrz koruny stromů a zalévaly tak svou září kousíčky staré cesty. Ta cesta působila dojmem, že po ní již dlouhá léta nikdo nešel, dříve bývala nejspíše široká, aby na ní mohlo jít více lidí vedle sebe, časem však začala zarůstat trávou, plevelem a kořeny z okolních stromů.

Prvé stretnutie

Za svitania šiesteho dňa stála skupinka troch ľudí pred bránou Konohy. Bol tam starec nazývaný lord Shizuka a dve mladé dievčatá. Jedna mala približne 14, čierne vlasy a krutý pohľad. Volala sa Itai Naku. Druhá asi tak 18, dlhé červené vlasy a modré oči.Pôsobila ako slušne vychovaná slečna. Volala sa Kushina Uzumaki. Skupinka sa pohla smerom ku kancelárii lorda Hokageho.
"Kushina? Prečo si sa nakoniec rozhodla ísť do Konohy? Veď ja som počula, že ísť nechcela." opýtala sa Itai, keď kráčali prázdnimi uličkami Konohy.

6. Moja tajná láska Naruto...

Tak a je tu dalsia cast. Dufam, ze sa vam bude pacit..... Je tu zvlastne prekvapko pre Keiko....

--------------------------------------------------------------------------------

Daleko od nich v jedné vesnici vykřikl blonďatý chlapec : „Mám to!!!Jooo!!!Podívejte se sensei!“ podstrčil přepůlený list stříbrovlasému muži pod nos.
„Výborně Naruto. Odpočiň si. Zítra budeme pokračovat...“ usmál se muž.
„Až zítra …?“ posmutněl chlapec.
„Zítra,“ odpověděl Kakashi a spolu se vydali zpět do Konohy……………………………..

3.Starý známý;Nano sílí!

„Udělám oběd …“ prohodila Nano, když vcházela do dveří.
„Není třeba, zajdeme si do vesnice,“ brouknul Jiraiya od stolu.

Vír a květ třešně

Sakura s výkřikem probudila. „To byl jen sen?“ vydechla Sakura, „ale proč se mi tak často zdá ten stejný sen?“ Sakura byla celá zpocená a ještě se celá klepala. „Tolikrát za tak krátkou dobu, proč se to stále vrací?“ přemýšlela Sakura, „co když je to nějaké varování, měla bych na Naruta dávat pozor, ale vždyť se chová jak dítě.“ Sakura pomalu usnula.

Díky Narutově přenášecí technice se Itachi se zraněnou Hinatou dostal vmžiku před brány Konohy. Věděl, že by ho do vesnice nikdy jen tak nepustily. Proto použil techniku Henge, skryl Hinatu pod plášť a bleskovou rychlostí se rozběhl k Tsunade. Strážní ho ani nestačili zaregistrovat. Vyskočil na střechy budov, aby ukrátil čas proplétáním se v davu, a aby nebudil takovou pozornost.

Nano došla do stanu, pořádně se zachumlala a ponořila se do říše snů. Jenže místo nich měla zas nočí můru ze vzpomínek. Člověk by se na to nejradši vybodl … to už radši aby spala beze snů a nočních můr …………………………………………………………………………… .

2.Pokrok

´ Neumírej mi Rogene … prosím. Dívka objímala tělo mrtvého chlapce, kterého milovala a stále miluje … Naruto pusť mě !!! Zabiju ho!!! Drží dívku blondďatý chlapec.´

Hatake Immary 06 ...

Odhalenie minulosti

Tím číslo sedem a jeho nová členka sa po tom ako Immary dobehla brata a po tréningu ktorým ich skoro unavil k smrti, sa vliekli ulicami Konohy polomŕtvym tempom. Mohlo byť tak osem, maximálne deväť. Pojem o čase stratili po prvých dvoch hodinách tréningu. Ulice boli na tak neskorú hodinu ešte plné...

„Jo jasně, pojď dál. Dáš si něco k pití?“
„Ne – ne díky. Chtěla bych ti něco říct, něco moc důležitého.“
„Tak povídej, poslouchám.“
„No já, já – já bych ti chtěla, no víš já …“
„No tak mluv, co se děje, stalo se snad něco?“
„Ne neboj nic se neděje. Já jen, tak dobře Mamterada.“
„Co? nerozuměl jsem ti, můžeš to zopakovat?“
„Já – já … mám tě ráda. A ještě něco.“
„Co?“
„Někteří lidé o tobě říkají divné věci a…“

Karin to nestačila doříct. Sasuke k ní přistoupil.

Půvabná dívka se procházela deštěm. Mokrá tráva hladila její bosé nohy. Zelená tráva však nebyla obohacována jen kapkami deště, ale i slzami i slzami jedné smutné dívky. Přejela prstech po nápisech onoho jména….ano byl to hrdina…. Dívka se znakem Hyuugy na zádech se sesunula zády ke kameni na kterém byly vytesány jména oněch hrdinů. Byli jich mnoho, kteří zemřeli pro tuto vesnici, ale ona truchlí jen kvůli jednomu……tomu jednomu. A znovu si klade tu otázku