LÁSKA MĚNÍ… 1. DÍL

1. díl - NALEZENÍ

Tato povídka je moje první. Takže trošku prosím přivřete oči a okomentujte mi ji prosím, byla bych vám za to moc vděčná.

V této FF je Sasuke se pořád na útěku a je členem Akatsuki společně s celým týmem TAKA. Naruto s týmem 7 ho stále usilovně hledají. (jako v manze)

Děj:
Tým Taka se vydává na dlouhou a náročnou misi a přitom najdou polomrtvou Niu. Ta ovšem ztratila svou paměť. Byla dlouho vězněná,ale zázrakem se jí podařilo utéct. Celý její osud je vzpjat s věštbou a ta je počátkem VŠEHO................

ÚVOD
Běžím, utíkám co mi nohy stačí…..Nevím proč, ale jediné co vím je, že za každou cenu musím utéct! Běžím tmavou chodbou. Vidím dveře. Otvírám je a na chvilku mě oslní světlo. Začínám znovu běžet, proplétám se mezi stromy. Nevím kudy. Nevím ani proč…….Jediné co vím jistě, že za každou cenu musím uniknout. Někdo mě sleduje. Snažím se běžet rychleji. Všechno mě bolí. Cítím bolest. Pohlcuje mě. Ale nevzdávám to. Před sebou vidím mýtinu. Běžím na ni. On se přibližuje, ohlížím se, už mě skoro dostihl. Rozhlížím se okolo sebe, ale není úniku. Přede mnou je obrovský vodopád. To už za sebou slyším jeho. Trhnu sebou. Má na sobě černý plášť a přes hlavu má kápi. Snažím si vzpomenout, kdo jsem, ale nemůžu si vzpomenout ani co se s mnou dělo. Nic. Ale z mého rozjímání mě vyrušil ON. Přibližoval se ke mně a já začala couvat. Jsem na kraji vodopádu kamínky pode mnou už padají dolů, po dlouhé chvíli slyším jak dopadají na vodní hladinu.
„Vrať se Nio. Slibuji, že ti neublížím.“ Řekl mi dotíravým hlasem.
Nevěřím mu! Celé tělo mě pálí a bolí, divím se, že jsem vůbec mohla tak rychle běžet. Vím jediné, nechci se k němu vrátit. Rozhodla jsem se!
„Nikdy mě nedostaneš!“ křičím na něj a prudce se otočím a skočím dolů. Padám dolů.
„Jsem volná.“ Řeknu si pro sebe a taky si uvědomuju, že je to asi můj konec, ale i tak jsem šťastná. Za sebou slyším ustrašený hlas.
„Ne! To ne!“
Byl to ten co mě mučil, snažil se mě zachytit, ale příliš pozdě. Usmála jsem se pro sebe, věděla jsem, že jsem se rozhodla správně, vše je lepší než zůstat s ním! To už jsem narazila o dno a upadla jsem do bezvědomí. Voda mě nesla dlouho až mě donesla na břeh…………….

1. KAPITOLA

Tým Taka najednou zastavil.
„Tady se utáboříme.“ Oznámil jim Sasuke.Všichni přikývli na souhlas.
„Juugo, Karin vy postavte stany a ty Suigetsu rozdělej oheň. Já se půjdu porozhlédnout pro něco k snědku a dojdu pro vodu“ udělil jim úkoly Sasuke a sám se vydal do lesa..
V očích se mu objevil Sharingan. Lov začal. Nedaleko od něj viděl větší skupinu zajíců. Vydal se jejich směrem. Pak na ně rychle hodil své kunaie a zabil je. Netrpěli dlouho. Posbíral je ze země a jejich nohy si uvázal na provázek a ten si pověsil ke své čutoře na rameno.
„Ještě vodu.“ Pomyslel si a šel směrem k nedaleké řece.
Ale měl husí kůži, něco nebylo v pořádku. Cítil to. Na břehu ji uviděl. Vydal se k ní. Byla krásná. Měla dlouhé, sytě růžové vlasy (tmavší než Sakura) Sahaly jí až po pas. Na sobě měla roztrhané oblečení pokud se tomu tak dalo ještě říkat ve fialové barvě. Ale i přesto bylo vidět jak má krásné tělo. Měla ladné, krásné křivky. Něčím ho přitahovala.
„Musím být asi tak stejně stará jako já….“ Uvědomil si.
Sehnul se k ní a zkontroval jí tep. Měla ho, ale slabý, sotva byl slyšet. Ale něco ho vystrašilo víc, byla úplně ledová. Musel jednat! Ale ještě předtím naplnil svoji velkou čutoru vodou, věděl, že jí budou potřebovat. Vrátil se k té okouzlují dívce zpět. Vzal si jí do náruče a šel ke svému týmu. Šel svižně, věděl, že už nemá moc času, z nějakého důvodu měl o ní strach, ale ani on sám nevěděl proč.
Dorazil do tábora, nikdo si ho moc nevšímal, věděli, že toho moc nenamluví.
Přešel k ohni, který tam už nějakou chvíli plál. Teď už ho všichni sledovali a všem se honila hlavou stejná věc „Koho to nese?“ Ale nic neříkali nahlas, jen mlčky stáli a pozorovali ho.
„Karin….Mohla bys jí pomoct?“ otázal se brýlaté kunoichi.
Ta už k němu spěchala a sehla se k té neznámé také. Začala s léčením. První jí zkontrolovala tep. Pak jí musela prohlédnout. Vyhrnula jí horní část oblečení. To co uviděla nahnalo strach i jí! Na břiše měla všude popáleniny a různé šrámy. Pak ji lehce otočila, aby jí mohla prohlédnout i záda. Ty byly v ještě horším stavu. Měla na nich popáleniny, šrámy, odřeniny i popáleniny kyselinou, staré i nové. Poznala, že jí někdo musel hodně dlouho mučit. Sasuke to viděl také. I on se zděsil. Byl to hrozný pohled…..
Po chvíli se Karin pustila do léčení, nedokázala jí vyléčit všechny rány, ale aspoň ty vážnější a hlubší.
„Jak je na tom?“ zeptal se jí Sasuke
„Ne moc dobře. Některé rány jsou hluboké, ale větší starost mi dělá, že je úplně ledová…“ přikývl a ještě se jí zeptal „Můžu nějak pomoc?“
„Přines nějaké deky a dej uvařit vodu na obklady, musíme ji zahřát…!“ poslechl ji.
Ona jí pořád léčila, už jí začala docházet chakra, ale nevzdávala to. Za pár minut, už přišel Sasuke s dekami. Vzala si je od něj a začala jí jimi přikrývat.
Vyčerpaně si oddychla. „Víc už pro ni udělat nemůžu. Teď je to na ní.“ A lehce se jí zamotala hlava
„Jdi si odpočinout. Odvedla jsi dobrou práci. Já už se o ni postarám.“ A otočil se ke zbytku svého týmu „Juugo, Suigestu vy budete společně s Karin v jednom stanu. A já s ní“ a ukázal na neznámou „ve druhém. Dneska budu celou noc držet hlídku já, takže se vyspěte.“ dořekl jim.
Suigetsu z ní měl divný pocit, naháněla mu husí kůži….
„Je hezká to musim uznat, ale proč se o ni staráme?? Jedině nám přidělává starosti! Já bych jí tu nechal. Co nám je po ní?!“ nadhodil mu drze Suigestu.
Sasuke vypadal jako, že ho chce zabít. Když Suigetsu viděl jak se tváří, radši zmlknul a šel do svého stanu a ostatní ho následovali.
Sasuke jí vyměnil obklady a vzal ji do stanu a přikryl ji opět dekami. Sám šel ven držet hlídku. Ale stejně ji chodil pořád kontrolovat a vyměňovat jí obklady. Za pár hodin už začínala chytat barvu.
Sasuke se na ni šel podívat a vyměnit obklady a když byl akorát nad ní otevřela oči.
Strašně sebou škubla a začala se třást. Sasuke si toho všiml a musel se trochu pousmát, něco se mu na ní líbilo, ale na to nebyl čas.
„Kdo seš? A jak ses ocitla v té řece?“ zaptal se jí , ale ona na něj jen vystrašeně dívala a neodpovídala, začínala ho štvát.
„Odpověz!“ křikl na ni. Bála se ho….
„Já……….já….Jmenuju se Nia…myslim….“
Začala si vybavovat, jak jí říkali ve vězení a z toho jak jí oslovil ten muž na vodopádu. Celou dobu jí Sasuke díval do očí, vůbec se jí jeho pohled nelíbil. Díval se jí až duše. Poznala, že chce aby pokračovala.
„A….já….byla jsem vězněná. Dlouho vězněná……museli mi vymazat paměť, protože nic dřív si nepamatuju. Nevím jak dlouho mě věznili, ale muselo to být dlouho. Pamatuju si tu bolest, hroznou bolest…“ a v očích se jí objevili slzy, ale pokračovala dál, chtěla , aby jí dal pak pokoj.
„Utekla jsem od tamtud, nevím jak….utíkala jsem lesem až jsem dorazila k vodopádu, ale to mě už dohnal, asi mě sledoval…..nemohla jsem uniknout, skočila jsem z vodopádu a teď jsem tady…….“ Vyprávěla mu Nia. Poznal, že mluví pravdu.
Přikývl a na chvilku odešel ze stanu. Venku vyvolal své hady a řekl jim ať hlídají tábor.
Za pár minut se vrátil do stanu s miskou jídla – nějaká kaše.
„Otevři pusu.“ Poručil jí mírně a na lžíci nabíral jídlo.
Nia na něj koukala s vytřeštěnýma očima a ani se nepohla na tož, aby otevřela pusu. Čekal to.
„Buď to půjde po dobrém nebo po zlém. Vyber si!“ vyhrožoval jí, věděla, že neustoupí a tak zavřela oči a pootevřel ústa.
Byla ponížená, proč jí to musel dělat, neprosila se ho o to! Ale neměla na vybranou. V ústech ucítila lžíci a polkla. Pak už otevřela oči a koukala se na něho.
Za chvilku to měla za sebou a po poslední lžičce si už troufla se zeptat.
„Kdo si?“
„Jsem Sasuke, Sasuke Uchiha“ a víc jí toho neřekl a odnesl misku. „Spi. Potřebuješ si odpočinout. Ale nepokoušej se utéct, ještě by sis ublížila.“ A zašklebil se
„utéct? Jak dlouho mě tu chceš držet? A jaký máš se mnou plány?“
teď už to nevydržela, nelíbilo se jí jak se k ní chová. Sasukemu tímhle vyrazila dech „Má odvahu a je bystrá“ pomyslel si, ale nad těmihle otázkami ještě nepřemýšlel….
„no…necháme si tě tu…“ ale nestačil ani dokončit větu a už mu do ní skočila
„my??“ povzdechnul si, nechtěl jí to říkat, ale nedala mu na výběr, začala ho vytáčet
„ano my. Mám tu celý tým. Jmenujeme se Taka. A necháme si tě tu do tý doby než JÁ rozhodnu. Víš kdo jsme, a kde jsme. Můžeš být špeh, ohrožuješ nás, takže tu s námi budeš ještě dlouho.“
Tyhle slova jí naháněli trach.
„Radši mě zabij! A neobtěžuj se se mnou.“ Procedila skrz zuby
„Budu se s tebou OBTĚŽOVAT ať chceš nebo ne. Neoživovali jsme tě, aby sis pak ublížila. A teď už spi. Musíš ještě odpočívat.“ Řekl jí a lehl si vedle ní na madraci a otočil se k ní zády.
Za pár minut už slyšela jak oddechuje. Věděla, že kdyby se teď pokusila utéct tak jí to k ničemu nebude. Protože venku na ní čekají jeho kumpáni. A tak se otočila taky a za chvíli usnula také.
Pozdě v noci se probudila, měla hroznou žízeň. Cítila se už silnější. Rozhlédla se po stanu. Měsíční světlo jí pomáhalo v hledání. Pak uviděla Sasukeho čutoru vedle něj. Neslyšně se pro ní natáhla a omylem zavadila rukou o Sasukeho deku. Ten se okamžitě probudil a než se Nia nadála ležela pod ním. Nelíbilo se jí to. Vzpouzela se, ale nemohla se ani hnout, byl na ní moc těžký, pořád ještě nebyla plně při síle. Srdce jí bylo jako splašené a celá se třásla. Všimnul si toho a pro sebe se musel pousmát. Byla naprosto bezmocná, snažila se ho ze sebe schodit, ale nedařilo se jí to. Mlčky se na ní díval a pozoroval, jak se zoufale zmítá, ale nebylo jí to nic platné. Pak se uklidnila a vzdala to, nemělo to cenu. Ale pořád se třásla a srdce jí bylo na poplach. Za to on byl vyrovnaný.
Pak konečně promluvila „Mohl bys mě pustit? Nic jsem neudělala, jenom jsem se chtěla napít! Měla jsem žízeň.“ Řekla už zoufale a opět ho chtěla ze sebe sesunout, ale on si rozkročil a svýma nohama ji pevně chytil, že už se nemohla hnout vůbec.
Vyděšeně se na něj dívala, nechápala co dělá. Znovu se k ní naklonil a díval se jí přímo do očí, měla je krásné, temně fialové až černé, hluboké a plné strachu. Nevěděl, jestli jí může věřit. Pak se nahl pro něco vedle ní, co neviděla. Vytáhl provaz. Teď už to pochopila.
„Tak to teda ne!“ zhrozila se v duchu a začala se s ním prát.
To teda nečekal. Snažil se jí jen chytit ruce, ale to už se zmítala jako o život. Neměl u sebe ani kunaie natož svou katanu, aby jí mohl pohrozit a zase jí nechtěl ublížit nějakým svým jutsu.
Bouchala ho a škrábala, věděla, že nemá kam utéct, ale nechtěla být ZASE něčí vězeň a ten provaz na ní už byl moc, měla z něj hrůzu, byla tak dlouho vězněná, už to nechtěla zase zažít.
Mlátila ho jako smyslů zbavená, nechápal to.
„Kde se v ní objevila ta síla?“ ptal se sám sebe.
Pak mu něco vyrazilo dech. Na jejím rameně byl bílý znak. Určitě ho už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde. Na chvilku strnul a to byla jeho chyba. Využila šance a sestrčila ho ze sebe. Rychle vyskočila na nohy a utíkala pryč ze stanu. To už běžel za ní. Měla menší náskok. Blízko stanů viděla pár hadů, kteří místo něj hlídali tábor. Všimli si jí, ale mysleli si, že je to přítel a tak jí nechali být. Ona se vydala do lesa. Běžela jak nejrychleji mohla, ale i tak jí Sasuke doháněl. Neměla ještě svou plnou sílu. Ohlídla se na něj, ale to byla chyba. Nevšimla si kořene vystupujícího ze země a zakopla. Sasuke neváhal ani minutu. Rychle k ní doběhl, sedl si na ni a ruce jí držel nad hlavou. Nechtěl riskovat, že by ho zase chtěla mlátit. Podíval se na ni a byl překvapen. Dívala se na něj pohledem, že už jí je všechno jedno, ať si s ní dělá co chce, ať ji klidně zabije!
„Nechci ti ublížit…nechci, aby se ti něco stalo....ale taky nechci riskovat svůj život a život mých lidí, to musíš taky pochopit.“ Řekl jí, ale ne naštvaně, ale starostlivě a chápavě.
To jí vyrazilo dech.
„Slib mi, že se nepokusíš utéct a já tě pustím.“ Navrhl jí.
Přikývla, ale to bylo taky to poslední. Omdlela vyčerpáním. Sasuke si ji vzal do náruče a odnesl ji zpět do tábora.