Naděje 03

„Miláčku,“ přistoupila krásná mladá žena ke stolu svého manžela, „myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Čeho se bojíš, už jsou ve věku, ve kterém jsme my nebezpečí vyhledávali … pamatuješ zlato?“ pousmál se na ní.
„Ano? Vážně si myslíš, že oni budou stejní? Je jiná doba, probuď se!“ upozornila ho malým pohlavkem a on ji na oplátku povalil na stůl. Provokovali se ještě pár minut a pak se jejich rty spojili v dlouhý kouzelný polibek.
„Ty víš, čím mě přesvědčit Naruto.“

Slunce vystoupalo už dost vysoko na ranní oblohu a prosvítilo celou vesnici. Jeho světlo proniklo přes růžovobílé krajkové záclonky na oknech a paprsky pohladily dívčí tvář položenou na polštáři.
Její pokoj byl velmi pěkný a uklizený, ale i přes to, že byl prostorný, působil pod meruňkovým nátěrem útulně.

Miya jemně zažmurkala očima, když uslyšela zvonek.
Posadila se na postel, ale pak zase ulehla. Nechtělo se jí vstávat.
Zvonek zvonil dál. Podívala se na malinké hodiny na nočním stolku, věděla, že je čas, čas jít na misi.
S následným „už jduu,“ šla ke dveřím a otevřela. Blonďatý kluk s nádhernýma zelenkavýma očima jí věnoval nečekaný polibek na líčko. „Ahoj Miyo.“ Pozdravil a vešel do pokoje. „A-ahoj.“ Opětovala ospale a hodně zaskočeně. „Minato, promiň, zaspala jsem, chvilku počkej.“ Usmála se a odešla se připravit.
„Ok, tak já si zatím sednu, tvoje mámá stejně říkala, že tě asi budu muset vzbudit.“ Zakřičel do vedlejší místnosti (měla samozřejmě víc než jeden pokoj, byla dcerou Uchiha xD) a všiml si hezké vázičky na stole. Byla prázdná. „Příště!“ (co ho asi napadlo?xD)

Za pár minut už se Miya objevila před Minatem. Málem mu vypadly oči z důlků, když jí uviděl. Měla na sobě fialový top bez ramínek a stejně barevnou minisukni. Fialová se jí krásně snoubila s modrými vlasy a černým hlubokým pohledem (to má být prosím úbor na mise).
„Minato … halóóóó … co se děje?“ mávala mu před očima rukama.
„N-nic …“ odpověděl suše a odvrátil pohled.
„Tak pojď … musíme už jít!“ řekla, rozloučila se s Hinatou a všichni tři odešli. (tři?)

„Minato Uzumaki, Miya Uchiha, Akiro Nara, Sakura Haruno a Sasuke Uchiha.“ Oznámil Naruto jména všech v místnosti a začal vysvětlovat okolnosti mise.
„Dostal jsem zprávu od Gaary, že v písečné potřebují pár ninjů z Konohy, aby ochránili jednu stařenku. Ta vás povede,do pro nás neznámého chrámu. Cestu vám ukáže ona a vy budete odrážet jakékoli útoky na ní, protože musí doručit vzácný svitek. Jeho důležtost neznám, ale když si to přeje Gaara. Není to úkol pro geniny, navíc vás čekají nebezpečné okliky, a proto Sasuke a Sakuro půjdete s nimi, jako doprovod. Aspoň budu mít jistotu, že se vám nic nemůže stát. Doufám, že úkol všichni chápete.“ Pousmál se na všechny, „můžete si jít sbalit věci a pak vyrazit.“
„Hai.“všichni kývli a kromě Sakury všichni odešli.

„Naruto, já s ním nepůjdu …“
„Možná, že bych mohl místo něho dát někoho jiného, ale není koho. Kakashi nemá kvůli malému čas a ostatní jsou na jiných misích. Je těžké období, mám moc práce a navíc Sasuke byl rád, když si dozvěděl, že s nimi půjdeš i ty. Už tě dlouho neviděl.“ Přesvědčoval Sakuru .
„Klidně ať si je rád, ale já s ním nechci jít. Jsi Hokage, tak s tím něco udělej.“
„Nemůžu a už i tak dost riskujeme, Hinata je těhotná a bude po dobu mise sama.“
„Tak proč Sasukeho? Shikamaru má přece …“nestačila doříct a zkočil jí do řeči.
„Shikamaru má čas, já vím, ale Sasuke se mi zdál pro tuto misy lepší a navíc jde s ním i jeho dcera.“
„Tak dobře.“ Nechala se přesvědčit Sakura. „Ale veškeré následky poneseš ty.“
Věnovala Narutovi polibek na rozloučenoua zmizela z místnosti, aniž by něco stačil říct.

Všichni už měli sbaleno a postupně se scházeli pod branou Konohy. Sasuke se svojí dcerou, Minatem a Sakurou čekali na posledního.
„Kde proboha je?“ zamračila se Miya a složila ruce v bok. „Už tu čekáme půl hodiny.“
„Ty máš co říkat. Když někam jdeme, tak ti to trvá mnohem dýl.“ Rýpnul si Minato.
„To není to samí. To se nedá srovnávat, protože já jsem holka a my potřebujeme prostě víc času.“ušklíbla se.
„To je taky dobře.“ Pousmál se Minato.
„Co je dobře?“ optala se ho s nechápavým výrazem.
„To, že jsi holka, za to jsem rád.“ Dal si obvzlášť záležet na posledním slově a Miya mu darovala jeden sladký a oukouzlující úsměv. Pak se otočila, protože se začínala červenat. (vrozené?)
„Ty děti jsou nám podobné.“ Odvážila se poprvé za dlouhou dobu promluvit Sakura na Sasukeho a tím přerušila trapné ticho.
„Myslím si to samé a Minatovi se Miya líbí, to poznáš už podle toho, jak se na ní dívá.“ (scénka Minata zasněně pozorujícího Miyu, která je k němu otočená zády, s červenými líčky xDD).
„C-co?“ zeptala se zaskočeně Sakura. Taková slova by nikdy od Sasukeho nečekala. Vlastně ani neví, jak hodně se změnil, protože od svatby jeho a Hinaty se ti dva neviděli, i když ze svého pohledu to Sakura brala jako účel. Ale pokaždé, když s ním pronesla pár slov, jí šimralo až na konečcích prstů. Přeci jen, i když miluje Naruta, zůstalo malé místečko v jejím srdci, které stále patří Sasukemu.
„Možná.“ Pousmála se na něj a pak si všimla příliš dlouhého a podezřelého pohledu od Sasukeho. Dotkl se její ruky a řekl: „Možná.“ Pak už jen na sebe večnost koukali, asi 5 minut, dokud nepřišel Akira.
„Kde si kruci byl?“ okřikla ho Miya.
„To je otrava!“ s těmito slovy zívnul a ostatní se smíchem se vydali na cestu.

Vy už to máte? To byla hrůzka co? :)Nějak mi nejde psaní a asi s tim seknu,(to není legrace) ale musím moc poděkovat úžasné autorce Haruko Hime, (která píše božsky a dokonale ff ale to vy určitě víte ) že mi poradila a vybrala jméno Akira .... díky moc Hime-chan:)