až přestane pršet 4

Najednou se jí rozbušilo srdce. Cílila za sebou obrovské množství zlé chakry. Pomalu se otočila.
Škubla sebou. To, co viděla…to přece…nemůže to bejt…Naruto.

Naruto stál na čtyřech, nehty ryl do země, vrčel a máchal kolem sebe už třemi ocasy.

Sakura stála bez hnutí. Po tváři se jí začaly ronit slzy. Tohle je Naruto? Nechá se ovládat démonem, kvůli ní? Jen aby jí zachránil?
„Proč, Naruto?“ špitla Sakura. „Proč pro mě děláš tolik? To stačí. Naruto.“ Snažila se ho uklidnit.
„Tady už ale není Naruto.“ Ušklíbl se.
Zdvihl ocas, a mrštil Sakurou o strom. Ta se ani nebránila. Přišel k ní blíž, a sklonil se nad ní.
„Naruto… Slyšíš mě?“ mluvila na něj Sakura. „To jsem já. Sakura. Slyšíš?“ pokusila se o úsměv.
„Už jsem ti to řekl! Tady Není Naruto!“ Sykl démon, a popadl Sakuru pod krkem. Zdvihl jí, a chtěl to ukončit.
„Vzpomínáš si, jak jsme se nesnášeli?“ pokračovala Sakura…
„My dva, i Sasuke.“ Usmívala se, ale stále jí tekly slzy. Nadbíhala jsem mu, a ty si žárlil. Byli jste rivalové.“
Kyuubi se ušklíbla. „On tě neuslyší.“
Sakura se najednou pohla. Odstrčila mu ruku, chytla ho za týl, a dlouze ho políbila. Cítila, jak jí Kauubiho chakra pálí do obličeje, ale nevšímala si toho.

Chakra začala ustupovat. Naruto se skácel k zemi, a ztratil vědomí. Pomalu přestávalo pršet, a les se rozjasnil. Bylo po děšti.

Naruto se vzbudil. Chvíli mu trvalo, než zjistil, co se děje. Byl v nemocnici, už druhý den. U jeho postele seděla Sakura, a usmívala se.
„Konečně ses probudil.“
Naruto se posadil.
„Jak ti je?“ zeptal se Sakury.
„Už dobře. Nebyla jsem na tom tak zle, jako vy.“
„A Yamato sensei?“
„Je taky ještě v nemocnici, ale taky bude v pořádku.“ Ujistila ho.
„Naruto…“ Sakura se zapíchla pohledem do podlahy, a zčervenala. „Víš, v tom lese, když jsem ti vyprávěla…to…to s tim…no, to o nás…“ usmála se. Nevěděla, jak to říct. Doufala, že mu ta pusa nevadila. Ona si konečně uvědomila, co k němu cítí. On snad taky…
Naruto se jenom podivil. „Ty si v lese něco říkala?“