Za všechno může ramen 2

---Druhý díl: Omluva---
Vypravěč: Naruto celou noc nemohl usnout. Nasadil si do hlavy brouka, který mu nedal spát. Neustále přemýšlel nad tím jak odčinit svůj hrozný čin. Vždyť ona ho má ráda. Pravděpodobně celou noc též nespala jako on. Jak mohl být tak pošetilý. Hned po jejich prvním polibku to má snad skončit? To nehodlal připustit, a proto vymýšlel správná slova hodná omluvy.

Naruto: *paprsky slunce ho vyhnalo z postele a přímo za Sakurou, která to myslela dobře, ale dopadlo špatně* Sakuro, jsi doma? *klepe na poplach požáru*

Vypravěč: *Sakura otevírá dveře Narutovi. Nechápavě si ho prohlíží od shora dolů. Zavře dveře se slovy: Obléknu se. Po pár minutách otevře znovu a jdou se projít*

Sakura: Hej, Naruto, co se stalo?

Vypravěč: A Naruto se dá do vyprávění...

Naruto: *klábosí o večeru s Hinatou* No a pak jsem celou noc přemýšlel nad omluvou. *poslední větou chtěl naznačit, že potřebuje radu pro neomluvitelnou událost*

Sakura: *lehký úšklebek* Jak sis to uvařil, takové to máš, já ti nechtěla, abys jí řekl, žes jí pozval kvůli mně.

Naruto: *slzička* Naruto Uzumaki nikdy nic nevzdává! Jednoho dne se stanu ctihodným lordem Hokage a tuto musí být lehčí, než se zdá! Jen najít řešení, jak se omluvit. *hyperaktivně vyhodí svá opakovatelná slova*

Sakura: *ospale* Klííd, klííd, Naruto-baka. Prostě se omluv, co chceš ode mě? Radu? Já být Hinatou, tak už nežiješ, takže buď rád, že je Hinata taková, jaká je. Prostě nám by to neklapalo, promiň.

Naruto: *přemýšlí, lupič jeden* Hmm, no dobře já něco vymyslím. *utíká do dáli a nechá tam samotnou Sakuru*

Sakura: Ach jo, Naruto. *mluví sama k sobě a kroutí nedůvěřivě hlavou*

Vypravěč: Hinata též neměla lehkou noc. Celý večer probrečela. Usnout jí za žádnou cenu nešlo. Neustále si vybavovala jejich polibek. Nemohla tomu uvěřit, ona to dokázala. Naplňovalo jí to nadějí. Naopak jistá pravda, kterou jí Naruto řekl, jí ten hezký pocit okamžitě vzala. Ráno zůstala v pokoji. Ale zpět k Narutovi. Náš hrdina si to běžel zrovna po hlavní třídě Konohy.

Naruto: *s hlavou skloněno narazí do osoby* aouch.. Pardon *pozvedne hlavu* Promiň Lee.

Vypravěč: *Leemu se zablýskne v jeho lesknoucích se zubech a plnou energií poskakuje kolem*

Lee: Nic se nestalo, Naruto-kun. *mávne rukou* Cože tak naspěch?

Naruto: *s nezájmem stejně odpoví* To je na dlouho… Ranil jsem Hinatu a nevím, jak se jí teď omluvit.

Lee: *pozvedne prst a cituje* Květina to je klíč k ženskému srdci.

Naruto: *poškrábě se za uchem* Lee, myslím, že květina nepomůže. *stále ho nic nenapadá*

Vypravěč: Chvilka ticha. Lee přemýšlí a kroutí svým hustým obočím na všechny strany.

Lee: Nezáleží na tom, co jsi udělal, i když to vypadá vážně ale jde o to co chceš udělat, pro to, aby jsi se omluvil. Je jedno jakého prostředníka použiješ, je hlavní abys chtěl.

Vypravěč: Naruto si odfrkl ve smyslu to-jsi-mi-teda-pomohl-lee a radši rychle poděkoval a šel dál.

Naruto: *nad jeho blond palicí se objeví rozsvícená žárovka* Vždyť on mi tu říká něco, co jsem potřeboval slyšet... *spěchá k domu Hyuuga klanu*

Vypravěč: Doběhl do cíle a cinkal na zvonek. Jenže nikdo doma. Jeho omluva se zdelšuje. Ya sebou uslyšel dívčí tázající se hlásek.Naruto se otočil v naději, že uvidí Hinatu.

Hanabi: Co potřebuješ?

Naruto: *vzdych* Ehm.. Nevíš, kde je ségra? *ve své mysli strácí naději ve větách, které málem řekl jiné osobě*

Hanabi: Hinata se pokud vím, šla hned po snídani projít, ještě se nevrátila ale-*je přerušena Narutem, který ji za chvátil hordou otázek na Hinatu*

Naruto: A netušíš, kam šla? Neříkala, něco o mně, nebo Neji? *drbe svoje pomluvy*

Hanabi: *tiše pokrčí rameny* Nevím. Jen dnes ráno byla taková divná. Oči měla takové hrozně zarudlé a snídani vůbec nejedla. Nevíš co s ní j- *opět nedořekne*

Vypravěč: Naruto na ní houkne poděkování a odběhne.

Hanabi: Kam běžíš? Možná šla ke skále hokage.

Vypravěč: Tvrdohlavý ninja běží přímo ke svaté skále. Jeho běh je tak rychlý, že mu ani sám vítr nestačí. Běží rychlosti závodních koní, až dorazil k cíli.

Naruto: *ohlíží se po stopách Hinaty* Kde jsi… No tak, kde jsi?! *ohlédne se nahoru, a co nezahládne? Stín na bradavici 3 hokage.

Vypravěč: Začíná mít špatné tušení, že se Hin něco stalo, přidá proto do běhu. Když konečně vyšplhá nahoru, nad vesnici, začne se rozhlížet. Na okrajích ani ve středu vesnice, nikde jí nezahlédl. Běžel dál. Přímo před ním uviděl propast, do které ho kdysi jeho učitel hodil, aby probudil jeho démona. Vzpomínky mu nedaly, a proto přišel o trochu blíž. Nedaleko propasti stála nízká postava. Vlasy jí vlály v poryvech větru a mnohdy odhalovaly bílou šíji.

Naruto: *pro jeho radost zjev postavy se mu začal mlžit začínajícím deštěm* Hin... Hinato, jsi to ty? *řve ze všech sil, jako by volal o pomoc uprostřed tmavého lesa*

Vypravěč: Postava ovšem na jeho volání nereagovala. Naruto chvíli zapochyboval, jestli to je vůbec ona, ale nakonec se ubezpečil, že ano. Vypadalo to, jakoby se chystala skočit. Naruto přidal do kroku. Tomu musí zabránit.

Naruto: *šeptavě mumlá* Skutečností je, že skutečná síla je v lidech, které máme rádi a ti nám pak dávají sílu pomocí energii *poslední slova přímo vyřve* A TVOJE ENERGIE JE NEJSILNĚJŠÍ, HINATO, PROTOŽE TĚ...
Vypravěč: *Naruto se zastaví a později si všimne, že šlo pouze o jeho iluzi. Byl to přelud jeho mysli, ale ten stín na bradavici pana svatého tam stále byl. Jenomže odkud pochází?

Vypravěč: Naruto sklesle dopadl na kolena. Chtěl křičet, ale zároveň ho mrzelo, co provedl. Vše se mu měnilo pod rukama, aniž by o tom věděl. Ještě včera to vypadalo na slibný románek s Hinatou, teď hrozí, že se jí něco stalo. Zaryl si prsty do vlasů. Co má dělat? Kapky deště po něm stékaly. Oblečení měl dokonale promočené a k jisté omluvě se nepřiblížil ani o krok, spíš utekl ještě dál. Zvedl se a vrátil se dolů do Konohy, ve snaze navštívit znovu dům Hyuuga, kdyby se Hin náhodou vrátila. Přece jen - prší!

Naruto: *nemá chuť už dál něco podnikat, ale stále se mu v hlavě honí myšlenka - NEVZDÁT SE! déšť ho doprovází ke zvonku s jménem Hyuuga* J-e někdo doma? *smutnýma očima kouká na jméno zvonku* Ach jooo *otočí se zády a hledí kupředu černým mrakům plujícím nad Konohou.*

Vypravěč: Déšť neutichá. Naruto je ovšem příliš smutný na to, aby se mu stranil. Sedne si na jednu lavičku pod stromem nedaleko vesnice a sám pro sebe si začne stěžovat.

Naruto: *hodí si chlapsky nožku přes nožku a začíná vykládat chudince lavičce svojí stížnost* ,,Proč musím mít problémy jako baba? No nechápu ani, proč si tu stěžuju kamenné kamarádce. Měl bych být někde jinde. Omlouvat se za svojí hloupost. *fňuk*

Vypravěč: Naruto pohlédl k nebi. Bylo šedé, pochmurné. Ani záblesk světla - naděje, kterou teď potřebuje. Kapky mu dopadaly i do očí. Nevadilo mu to. Promočený až na kost, se svěřoval dál, nikomu ale přeci o tom, jak se zachoval neskutečně hloupě. Nikdy se mu nedostalo žádné schovívavé odpovědi. Nikdy... Z dálky se ozvalo tiché Naruto-kun. Naruto se s nadějí otočil. Ano stála tam. Stejně promočená jako on.

Hinata: Opravdu... opravdu si to myslel vážně? *trochu zčervenala, protože pravděpodobně slyšela celý jeho rozhovor s novou kamarádkou - lavičkou*

Naruto: *vyděsí se z promočené Hinaty* T-ty jsi mě slyšela? *zuby vyklepávají otázku*

Hinata: Ne všechno, jen pár slov. *ťuky ťuk prstíčky*

Naruto: *s promočenými šunkami vstane a začne se omlouvat* Hinato... Já vím, že co jsem ti udělal je neomluvitelné. Jenomže, až po té události jsem pochopil svojí chybu. Pochopil jsem, že jsem ranil osobu, kterou mám… *psí oči* opravdu RÁD.

Hinata: *zrudla*

Vypravěč: Naruto se tedy zvedl a šel jí naproti. Během Narutova vyznání Hinatě se v Konoze něco plánuje. Naruto se pootočí s pocitem, že je někdo sleduje. V dálce vidí ten stín. Komu tak asi patří? Otočí se a hleďme, koho nevidí. Hinata svázaná podivnou věcí na nepoužití chakry.

Naruto: *protře si oči s tím, že nevěří, co vidí* Co t-ty tady děláš?

Vypravěč: Postava se mu nemlží a déšť ustupuje. Vidí ho jasně, jako viděl Hinatu.

Naruto: Co si myslíš, že děláš?!" *rozeřve se* Sasuke okamžitě pusť Hinatu!!"