Someone in my heart - ep.02

"Mangekyou Sharingan..." zašeptal Sasuke a v uslzených očích se objevil tento vzácný druh jeho kekkei genkai.
Pak se otočil a odešel zpět za Orochimarem.
Cestou přemýšlel o dívce, kvůli které zabil člověka, který by byl jistě skvělým Hokáge...

Hinata seděla na rozkvetlé louce a trhala květiny.
Kdy se asi Naruto vrátí...? pomyslela si.
V tom ji přepadl podivný pocit, jako bodnutí nože přímo do srdce.
Naruto...?! Ne... měla pocit, jako by ho slyšela volat její jméno.
Kytice upadla na zem. Hinata se otočila směrem k lesu, kudy včera večer odcházel její milovaný na misi.
Odešel, i když mu říkala, že nemá...že se stane něco... ta podivná předtucha, která ji pronásledovala od včerejšího večera se jí znovu zjevila v hlavě.
Rozběhla se tím směrem, kde si myslela že někde... ne, to přeci nemohla vědět jistě!
Nemohl, nesměl...zemřít...
Ne, určitě nezemřel...
Běžela hustými křovinami a nic nedbala, že jí trhají oblečení, rozdírají nohy a ruce do krve...
Nesměl zemřít... určitě je v pořádku...!
Ale co když ne...? ten červík pochybností v její hlavě hlodal dál a dál...
...ten hlásek jí opakoval ta slova...
UŽ MŮŽE BÝT MRTVÝ...
stále dokola.
Doběhla na malou mýtinku.
Nevěděla, jak daleko už je od Konohy.
Rozhlédla se. A v tom... ho uviděla...
"Naruto...ne..."
ležel v trávě, s velkou krvavou skvrnou v místech srdce...
...vypadal, jako když spí...
...ale věděla, že už se neprobudí. Nikdy...
"NARUTOOOOOOOOOOOO!" lesem se ozval výkřik plný bolesti a žalu.
Ne fyzické bolesti... bolesti možná mnohem horší...té psychické...
Na víc už neměla sílu. Přes slzy skoro neviděla.
Plakala, vzlykala na mrtvém těle její lásky. Přes proudy slz neviděla.
Nepotřebovala to. Její život...právě ztratil smysl...
Stále a znovu šeptala jeho jméno, snad doufala, že se probudí...
Věděla, že teď už nemá cenu dál žít.
Vzala kunai a přiložila si ho k srdci.
Už jenom chvíli bude muset dýchat, snášet tu hroznou bolest...
a pak bude moci být s ním...
HINATO... NE!
Vzhlédla.
Shlížely na ní modré oči. Jeho oči...
"Naruto...?" vydechla.
"Ty...žiješ...?" jen to dořekla, uvědomila si pošetilost své otázky.
Vždyť...ani nebyl hmotnou postavou...spíše dým, vycházející z mrtvého těla, který nabyl tvarů člověka.
Bohužel...jsem již mrtvý...
odpověděl s podivným klidem a usmál se na ni.
Ale ty...
Dotkl se kunaie, který se v tu chvíli rozplynul na prach.
Pohlédl jí do očí.
Hinato, ty musíš žít dál... slib mi to...
"Dobře...slibuji..." souhlasila, ač si úplně neuvědomovala s čím.
"Budu žít dál...je-li to tvé přání..."
Děkuji ti...
Vztáhla po něm ruku. Moc se chtěla dotknout jeho tváře.
Její ruka však nahmatala jen neobvykle chladný vzduch.
Odnes mé tělo do vesnice...
Přikývla.
Začal se pomalu rozplývat...
a Hinato...
Zmizel. Už uslyšela jenom jeho hlas...
Miluji tě...
"I já tebe..." zašeptala a věděla, že ji slyšel...
Opatrně a něžně vzala jeho tělo a vydala se zpět, odkud přišla.
Musí žít dál, slíbila mu to.
Věděla však že odteď bude její život jenom pouhou existencí beze smyslu...