Cesta odpuštění 3

NESPLNĚNÁ MISE

Všichni šli společně dát hlášení Hokagemu s Narutem v čele.

Vypadá teď jako dřív, pomyslela si Sakura hledící na Narutova záda, vypadá opravdu šťastně, ale co když to vypadá tak jenom navenek a uvnitř je stále smutný a nešťastný, zamyslela se a úsměv jí poklesl.

„Už se těším až uvidím bábi Tsunade,“ řekl Naruto, aby rozrušil to ticho a ohlédl se na Sakuru. Všiml si, že je zamyšlená, na tváři už nemá ten úsměv a její oči hledící do země byli plné obav.
„Děje se něco Sakuro – chan?“ řekl Naruto, „vypadáš… no… smutně.“
Sakura se vytrhla z přemýšlení, koukla na Naruta a řekla: „Ne nic se neděje jen jsem se zamyslela“ a usmála se na něj.
„To jsem rád, že nejsi smutná,“ zazubil se, otočil se zpět a dal si ruce za hlavu.
To ale na co myslela nedokázala vymazat z paměti a tak si jen v duchu řekla, teď na to už nebudu myslet, akorát bych Naruta zbytečně znepokojovala ještě já.

Když šli chodbou k Hokageho kanceláři, potkali cestou Shizune s Tontonem v rukou.

„Honem, pospěšte si Tsunade – sama je celá bez sebe a chce vás okamžitě vidět,“ řekla udýchá Shizune, na které byla vidět stejná nedočkavost jakou popisovala na Tsunade.

Shizune je dovedla ke kanceláři a chtěla zaklepat, ale to už nestačila, protože v tom Naruto rozrazil dveře.

„Ahoj bábi Tsunade,“ řekl nadšeně, ale moc dlouho se neradoval, ze zadu mu přilítla taková pěstí, že spadl na zem.
„To neumíš klepat Naruto!“ řvala na něj Sakura a hned se za něj Tsunade omlouvala.
„Auuu,“ skuhral Naruto sedící na zemi u dveří, „takovou brutální pěstí sem si, ale nezasloužil,“ mumlal si dál pro sebe.
„Říkal si něco, Naruto!“ a už mu chtěla dát druhou, ale v tom Tsunade křikla: „No tak nechte toho, to si nechte na potom, teď podejte hlášení o misi.“
Naruto vstal a v obličeji mu bylo vidět, že zvážněl. Všichni přišli až ke stolu. Yamato celkem podrobně vysvětlil celý průběh mise. Sakura celou tu dobu pozorovala Naruta a z toho jak se tvářil jí bylo smutno.
Když Yamato skončil, Tsunade řekla: „Dobře, vy tři můžete jít a ty Yamato tu ještě počkej.“

„Tak zatím bábi Tsunade,“ řekl Naruto a práskl dveřmi za sebou.

„Byli s Narutem problémy?“ zeptala se vážným tónem Tsunade a opřela se do židle.
Shizune úplně ztuhla a sevřela Tontona v rukou.
„Ano, když jsme na mostě nebe a země, potkali Orochimara, začal zuřit. Orochimaru si toho všiml a schválně ho stále víc vytáčel, až to Naruto nevydržel a Kyuubi ho ovládl. Vypadal přesně jak popisoval Jiraiya – sama, byl jako zmenšená verze Kyuubiho. Bojoval s Orochimarem a okolní krajinu i most nebe a země úplně zničil. Sakura se ho pokusila zatavit, ale on ji jedním ze čtyř ocasů zranil na ruce a málem jí potom zabil, kdybych ho nezadržel včas. Kabuto šel k ležící Sakuře, ale nechtěl jí ublížit naopak jí začal léčit a poté zmizel stejně jako Orochimaru. Naruto nebo spíš Kyuubi zuřil, ale podařilo se mi potom stáhnout démonickou chakru zpět. Naruto měl velmi vážná zranění, Sakura ho okamžitě začala léčit. No a pak už to znáte.“ dopověděl Yamato.
„To je velmi vážné,“ řekla zamyšleným hlasem Tsunade, „i nadále ještě nějakou dobu zůstaneš kapitánem týmu Kakashi a teď můžeš jít.“
„Ano,“ řekl a zmizel.

„Co budete dělat Tsunade – sama?“ zeptala se potichu Shizune.
„Teď jdi pryč, potřebuji přemýšlet,“ řekla stále zamyšlená Hokage.
„Ano,“ odpověděla a odešla i s Tontonem.

„Já už půjdu, musím si ještě něco zařídit, zatím ahoj,“ řekl Sai a zmizel, jen kapka inkoustu po něm na chodbě zbyla.
Naruto dál pokračoval chodbou a Sakura šla za ním. Vůbec nic neříkal a to jí bylo divné.
Když už byli venku, čekala Sakura, že jí Naruto bude chtít pozvat na rande jako obvykle, ale on se jen otočil a řekl: „Ahoj Sakuro – chan už musím jím.“
„Ahoj,“ bylo jediné na co se v tu chvíli zmohla. Stála tam a koukala se jak Naruto mizí mezi vesničany. Byla z toho úplně mimo.

Kdybych ho teď pozvala na rande já… ne co to melu to by nebylo rande... jen přátelské posezení, pozvala bych ho jenom na ramen a tím bych mu mohla zvednout náladu, řekla si v duchu a rozběhla se rušnou ulicí za ním, ale nikde ho neviděla.

„Naruto,“ křičela a dál běžela ulicí plnou lidí.
„Naruto, počkej,“ volala dál, ale když proběhla celou ulici stejně ho nikde neviděla.
„Asi už bude doma,“ řekla si pro sebe a rozběhla se dál k Narutovu bytu.

Klepala na dveře už po třetí a stále nic.
„Naruto si doma?“ zavolala a ještě jednou zaklepala.

Hmm vypadá to, že není doma, jinak by mi snad už dávno otevřel, přemýšlela, ale kam by mohl jít. Vypadá to, že chce být asi sám tak ho radši nechám.

Pomalu se vracela domů a pořád myslela na Naruta, měla o něj strach aby se nepokusil udělat to co dneska na cestě, kde asi je a co dělá? a dál se ploužila po cestě.