Za všechno může ramen 1

---První díl: Rande---
Vypravěč: Přelidněná ulice, malý stánek, opravdu to nejvhodnější místo na první rande. Přímo před Ichiraku ramen stojí mladičká brunetka a nervózně si hraje s prsty. Nakonec ho uvidí. V dálce se přes dav tlačí. Nejhlučnější tvor v konoze, hyperaktivní ninja a největší milovník miso ramen pod sluncem - Naruto Uzumaki, datebayo. Konečně dojde přes tlupu lidí na ulici a dorazí k dívce rudé jako jahoda.

Naruto: Není ti nic, Hinato? Vypadáš nějak… ehm Červeně…" s rudnoucími tvářičkami nahodí úsměv.

Hinata: Um... no... já... *chvilka odmlky zrudla ještě víc*... ahoj

Naruto: No dobře. Mňam vepřový ramen. *slina ukápne aktivně hladovému ninjovi* No Hinato nemáš no pár centů na víc? Víš, já no mám jen pro sebe *úšklebek*

Hinata: *stále nekontrolovatelně rudá* Ano... Naruto-kun.

Vypravěč: A tak si šli sednout do Ichiraku.

Naruto: Jed-Dva miso ramen prosím. *přitom si utírá tekoucí slinu*

Hinata: *mlčenlivě pozoruje Naruta*

Naruto: *Horlivě snědl celou misku* Hinato, dej si taky něco, nebo je ti opravdu tak špatně? Připadáš mi čím dál více červenější.

Hinata: *znamenitě si ťuká prstíčky o sebe* No... já... Naruto-kun... *při vyslovení jeho jména opět zčervenala, až z ní sálalo teplo*... já... nemám peníze.

Naruto: Vždyť si řík-. No to je jedno *usměje se a podělí se s Hinatou o svůj zbytek lahodného ramenu*

Hinata: *vyjeveně zírá na misku, kterou posunul blíž k ní*...um *ťuky ťuk prsíčky* ...děkuji ti ... *křečovitě vezme hůlky a pustí se do ramenu*

Naruto: *Přidržuje hůlky rozklepané Hinatě* Pomůžu ti. Svým klepáním by si nic nesnědla.

Hinata: Eh *ruce se jí klepou, když se k ní Naruto přiblížil*

Naruto: *Klesne mu úsměv s pocitu, že se ho Hinata straní* Dělám něco špatně?

Hinata: *pohled upřený z jeho dosahu, hlava otečená na opačnou stranu, než sedí on* Ne... Naruto-kun

Naruto: *Vzdych* No dobře. *lehké zamračení* Až dojíš ramen, mohli bychom se jít projít.

Hinata: *lehce pokývne, ale ramen nedojí* Už... už nemám hlad. *postrčí misku zpět k němu*

Naruto: *Nerad vidí odhozený ramen a dojí jej* Už je ti lépe?

Vypravěč: Mezitím svítí jasně měsíc na noční obloze.

Hinata: *souhlasně kývne, ano, výřečná jako vždy*

Vypravěč: Mezi tím Naruto dojedl ramen a zaplatil, oba se zvedli a šli, kam je nohy zanesli. Po chvíli chůze panovalo ticho, které je mrazilo v zádech.

Naruto: *poškrábe se za uchem s tichými slovy* Je ti chladno? *rozepíná si bundu s úmyslem nasadit na rudnoucí dívku*

Hinata: Ne... díky... je... je mi teplo. *děkovně se usměje, její zrudlý obličej na chvíli zbledne a na tvářích už zůstaly jen nepatrné ruměnce*

Vypravěč: Jak tak šli, dostali se pryč z vesnického ruchu. Brzy se kolem rozprostíraly jen pláně a potemnělou krajinou prostupoval jen měsíční svit.

Naruto: *v dálce zahlédne lavičku s pocitem romantiky* Ne sedneme si? *myšlenkami někde jinde*

Hinata: *poprvé v životě použije gesto, jaké nikdy neudělala - pokrčí rameny* Klidně.

Vypravěč: Naruto se chvíli pozastavil. Zarazilo ho, jak se najednou Hinata zachovala tak sebevědomě. Neřešil to, a nenápadně zahrál scénku s rozvázanou botou *nemá tkaničky, podfukář*

Naruto: Hue! *s podivným pazvukem se křivě ušklíbne* Nevidíš moje tkaničky, které jsem měl nepatrně ve svých odlišných ninja botách" *lživě promluví na Hinatu s domněnkou její hlouposti*

Hinata: *udiveně se na něj podívá* Eh Naruto-kun?! Nejsou náhodou všechny boty ninjů bez tkaniček?

Naruto: *rudne jako rajče* To bude tím, že tam mám jenom zip *rajcovně se usazuje na kus kamenné lavičky*

Hinata: *zahloubaná do svých vlastních představ přisedne na druhý okraj lavičky tak, aby se ho nedotýkala ani oblečením a opět zrudla jako třešeň* Hm, dobře. *chvíli se odmlčí* Naruto-kun?

Naruto: *Stydlivě pootočí hlavu na rudnoucí Hinatu* a-...no?

Hinata: Já *rudne, rudne, teplo sálá na všechny strany, až se Naruto zapotil* chtěla, chci, já bych ti, chci ti říct... eh... *ťuky ťuk prtíčky*

Naruto: *Vyděšeně popadne Hin za jednu z klepající se ruček o sebe* Je ti zase špatně, Hinato?

Hinata: *očima kmitá ze své dlaně na Naruta, rudá ještě víc* Ne, vlastně jo je, není mi nějak dobře. *zalže, aby se vyhnula jisté načaté pravdě*

Naruto: *přiblíží se k ústům Hinaty a luští šeptavý hlásek dívky* Proč se tak klepeš ? *blíží se blíž a blíž... sleduje, jak se klepou její lesklé rtíky* Třeseš se zimou? *neotále se stále vyptává*

Vypravěč: Už jsou u sebe tak blízko, že to s Hinatou nejspíš brzy sekne.

Hinata: Já... bojím se ť... tmy... *vymýšlí rychle výmluvu, ačkoliv o téhle chvíli snila*

Naruto: *vytvoří své kouzelné, stínové klony a pošle je pro svíček* Bude ti stačit takové světlo, nebo se přesuneme? *s povzdechem už odmítá dál se tázat*

Hinata: Hm... nevrátíme se? *vidí před sebou už dům její rodiny. Pohledem se upírá kamsi do dáli*

Naruto: *ospale odpoví* Al- e co tam? Vždyť v Ichiraku už je zavřeno *Chlad ho probere z beznadějného snění*

Hinata: Hm... um, procházet se?

Naruto: *vzdych* Hmm jo

Vypravěč: A tak se naše dvojce přesunula zpět. Hinata stále rudá. Naruto naštvaný sám na sebe, že není sto říct pravdu. Po chvíli najednou oba promluví. Zarazí se. A následuje nová chvíle ticha.

Naruto: *z čela vychází Niagáry potu* Hin..na..to-chan *spolknul hrsku slin* Já… no… ví-

Vypravěč: Hinata ho zaskočí rudnoucím pohledem.

Hinata: *v domněnce, že jí konečně řekne ta dvě vysněná slova, nadšeně poslouchá, pravda je ovšem úplně jiná*

Naruto: *důvod jejich schůzky se snaží opatrně prozradit* Hin- ato- san... Já jsem tě pozval, protože mě k tomu přemluvila L-

Vypravěč: Naruto se snaží vyslovit pravdu, ale vtom se Hinata rozhodne udělat, o čem vždycky snila. Pomalu se přitiskne k jeho rtům. Rudá jak jahoda. Nejdřív se lekl, pak se mu v obličeji vyměnilo několik pocitů, až se zastavil u toho zamilovaného a slastně zavřel oči. Trochu se k sobě přitiskli. Seděli tam pěknou dobu, než se konečně museli odtrhnout, aby opět nabrali dechu, když tu si Naruto vzpomněl na větu, kterou nedokončil.

Naruto: *vyděšený ze zážitku vyklopí zbytek věty* L-... Lichotící Sakura, které tě bylo líto. *polkne si a oddychne svatou pravdu*

Hinata: *zahanbená svou vlastní, špatnou domněnkou na něj kouká s otevřenou pusou. Už už se snažila něco namítnout, ale vždy se jí vybavil onen nedávný okamžik, který si dokonce oba tak užívali*

Vypravěč: Citlivé dívce ukápne slza z koutku oka. Natáhne svojí pravici za sebe… *PLESK* Naruto schytil útočnou ránu dívky, která se ještě před chvílí červenala… Hinata s brekem opustila park Konohy a běžela pryč. Běží, běží dál. Probíhá skrze stále zalidněnou Konohu, jež vidí jen přes závoj slz. Slyší za sebou své jméno, ale ignoruje ho. Běží dál, až k domu svého klanu, kde vběhne dovnitř a prudce zavře. Přitiskne se ke dveřím zády a v záchvatech pláče sjede dolů. Mezitím za ní Naruto doběhl. Dveře do dívčina domu byli zavřené. Postával kolem dveří a přemýšlel nad omluvnými řečmi, ale věděl, že by ji pouze ranil.

Naruto: *řekne tiše slova pro útěchu plačící dívky* Hina- t- oo… Já… Nech-

Vypravěč: *ze dveří vyjde bouřící se Neji …

Neji: Co tady proboha děláš? Ty ubožáku! Kliď se z mého okolí. OKAMŽITĚ!!! *z očí mu šlehají plameny a z nozder se kouří*

Naruto: *nevzdávajíc se postaví před Nejiho ohnivé oči* Za tebou jsem nepřišel. *strachujíc, co Neji učiní, se mu potí čelo* Chci se omluvit Hinatě! A ty mi v tom nezabráníš!

Neji: Vypadni, teď s tebou nechce mluvit. Přijď, když už, tak zítra. Teď jí nech být. *vražedný pohled, Naruto raději rezignuje, protože uznal Nejiho částečnou pravdu*

Naruto: *skloní hlavu* No dobře. *otočí se zády Nejimu a klopýtá do svého bytu*

Vypravěč: Naruto tedy sklesle odejde, stále pronásledován Nejiho pohledem. Jak se jí má omluvit? Ale co. Ráno moudřejší večera…