Nothing will ever replace you...

Šťastné Vánoce, Gaaro…
Vlastně ... Mám narozeniny přesně o Vánoce ... Už bych zapoměl… Takže si myslím, že tohle je dárek, který jsem si dal k narozeninám…
Zajímalo by mě jak se máš… V Konoze určitě sněží…
Já vím ... V Suně nikdy nesněží... Ale já bych přesto chtěl tuhle bělostnou nádheru vidět… a chtěl bych, abych tě přitom objímal… cítil tvojí vůni, tvé teplo…
Ale není mi to umožněno. A ani nebude… Vždyť jsi žena Hokageho, mého největšího přítele!... A tohle se přátelům nedělá… Ale přesto… přesto to může být aspoň v mých představách…
Gaara hleděl zasněně z okna své kanceláře. Všude viděl jen písek, písek, budovy a dovádějící děti.
Najednou se mu do jeho zorného pole dostal zamilovaný páreček, sedící na lavičce a držící se za ruce.
Hrudí mu projel palčivý pocit, který se rozlil po celém těle. Vzápětí ho vystřídal pocit osamělosti.
Co na tom, že jsem velký Kazekage, když nemůžu být s tebou…
Celý můj milostný život stojí za houby. Nic, nic, jedno velké nic… Nejsem schopný pozvat dívku na rande, natož abys to byla ty…
Jsem pro tebe kamarád, nic víc… Ani netušíš, co jsi pro mě ty…
To bolí, to bolí a bolet bude… to nikdy nepřejde… Nikdy na tebe nezapomenu, ať budu milovat kohokoliv… protože ty jsi jedinečná… nikdo nebude lepší než ty… Nikdo…
Rychle okno zavřel a snažil se z hlavy vypudit tyto myšlenky. Pro tentokrát jeho pohled padl na tykev, opřenou o stěnu. Bylo v ní dost písku na to aby…
Už vím, co udělám… Alespoň na chvíli se budu moct dívat na tvojí krásu…