Arigatou 11 - Nejiho trable

Naruto, Hinata, Shino a Kiba Nejimu vyložili svůj příběh. Když skončili, napínavě čekali, co řekne Neji.
„Takže,“ začal…

Proti Nejimu se najednou rozletěli dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“ zakřičel a oba kunaie hravě odrazil.
Hned na to se před ním objevili dva maskovaní ninjové.
„Vypadají docela schopně,“ poznamenal první.
„To ano,“ přitakal druhý a pokračoval: „schválně, jestli jsou tak dobří i v taijutsu.“
S těmi slovy se na Nejiho rozeběhl. Ten se jen připravil na své Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů).
Mezitím se na druhé straně objevili další tři ninjové.
„Připrav se, Akamaru!“
„Kibo!“ křikl znenadání Neji.
„Vem Igokiho a běžte rychle do města! Já je zdržím!“
Kiba se na Nejiho překvapeně podíval.
„Měli bychom jít, pane,“ koktal vylekaný stařec a tahal Kibu za bundu.
Ten nakonec kývnul, posadil posla na Akamara a co nejrychleji vyrazil do města. Tři další ninjové se ho pokoušeli zastavit, do cesty jim ale vběhl Neji, který mezitím stačil vyřídit první dva.
Toho, který se připravil k útoku na Kibu, zasáhl Neji svým Juukenem přímo do břicha. Další dva to však neodradilo. Naopak, jakoby je to vyburcovalo k dalšímu útoku. Oba na chvíli zapomněli na Kibu a Igokiho a zaměřili se na Nejiho. Ten je oba jediným kopem shodil na zem.
Podíval se na dva ležící ninji, které porazil jako první. Potom svůj pohled sklopil na toho, kterého zasáhl Juukenem.
„Vaši přátelé vám už nepomohou,“ poznamenal Neji, „tak mi řekněte, kdo vás najal.“
K Nejiho překvapení se postava na zemi zasmála.
„Nepomohou?“ zeptal se.
Nejimu přeběhl mráz po zádech. Oba ninjové, kteří každý schytali všech 64 úderů, se zvedli, jakoby jim nic nebylo. Ani známka bolesti, ani známka jakéhokoliv zranění.
„Tahle bitva bude tužší, než jsem čekal,“ pomyslel si Neji a znovu se rozeběhl proti dvěma nepřátelům.
„Hakke Hyaku Nijuuha Shou (128 úderů)!“ vykřikl Neji a použil svůj hmat.
Oba nepřátelští ninjové opět spadli na zem a nehýbali se. Mezitím se však zvedli druzí tři. Všichni vypadali stejně nezraněni, jako prve.
Všichni vyrazili proti Nejimu ve stejnou chvíli.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“
Všichni tři nepřátelé popadali na zem jako loutky.
„Vypadá to, že je po všem,“ pomyslel si spokojeně Neji a podíval se na pět nehybných těl kolem sebe.
„Nakonec to tak tuhá bitva nebyla.“
S posledním slovem se Neji rozeběhl do města za Kibou a Igokim. Jak se však vzdaloval od místa bitvy, všechny okolní zvuky přestal vnímat. Něco uslyšel. Zvuk, který se mu ani trochu nelíbil. Už hodně dlouho se to nestalo, ale Neji cítil strach.
„Byakugan!“
Neji se nemusel otáčet, aby viděl, že první dva z jeho pěti soupeřů se znovu zvedají.
„Co to…?“ vážně teď netušil, co se děje. Jedno však bylo jisté: tihle chlápci ho teď určitě nepustí. Musí tady bojovat, i kdyby měl zemřít!
Neji se otočil a připravil se do bojové pozice.
„Hmat 128 úderů vyčerpává moc chakry. Musím teď zachovat chladnou hlavu. Každý soupeř má nějakou slabinu,“ uvažoval.
„Když na ně nezabírají moje hmaty, mohly by účinkovat shurikeny!“
Neji neměl co ztratit a za zkoušku to určitě stálo. Sáhl do taštičky se svým ninja vybavením a vytáhl dvě hvězdice, které hned hodil po obou nepřátelích.
A obě hvězdice také zasáhly svůj cíl – srdce.
Neji ztuhl. Z technik těchhle pěti se vyděsil už předtím, ale tohle přesahovalo vše.
„A tohle,“ začal v klidu mluvit jeden ze zasažených nepřátel, „byl jako pokus o co?“
Oba ninjové dostali zásah hmatem 64 úderů, 128 úderů a oba byli zasaženi shurikeny do srdcí. Už třikrát měli být po smrti a místo toho se teď ani nehnuli, jen tam tak v klidu stáli s ninja hvězdicemi v hrudích a zírali na Nejiho. Dokonce jim ani netekla krev. Navíc se právě zvedli ze země i další tři.
„Byakugan!“ aktivoval Neji znovu svoje kekkei genkai.
Všichni nepřátelé měli chakrový systém v pořádku… počkat!
Neji si všiml chakrových vláken, vedoucích kamsi do křoví.
„Jsou to snad…“ znovu se rozhlédl po svých nepřátelích, „…loutky?“
Podíval se do keře, odkud vlákna vycházela. Stáli tam dvě další postavy.
„Takže je to vážně loutkářská technika!“ zaradoval se Neji.
Pořád ale nedokázal vysvětlit… „jak to, že tyhle loutky mají chakrový systém?“
Nad tímhle však dál nepřemýšlel. Napadla ho malá lest.
Pomalu se začal pohybovat směrem ke křoví, nespouštěl však při tom zrak z loutek. Ty napodobovali jeho pohyby opačným směrem, takže se celá bitva otáčela.
Když se Neji dostal až ke svým skutečným nepřátelům (které měl teď za sebou), sáhl znovu do své tašky pro další shurikeny. Napřáhl se… najednou se však otočil a svůj útok nasměroval do keře za sebou.
Všechny loutky rázem spadly a se křoví se ozval dívčí křik.
„Dívka?“ podivil se Neji a obešel keř.
Vážně tam byla dívka, se zabodnutým shurikenem v ruce, a chlapec, který se druhému vyhnul a teď utěšoval dívku vedle sebe.
„Kdo jste?“ zeptal se Neji.
Oba mladí (podle vzhledu dokonce mladší než Neji) loutkáři se na Nejiho vyplašeně podívali. Podle čelenek, které měli na hlavách, byli oba ze Skryté Písečné.
„Podívej se na ty oči, nee-san,“ oslovila dívka chlapce.
„Vidím, Isabel. To je byakugan!“ odpověděl.
„To znamená,“ podívala se na něj se strachem v očích.
„Hyuuga klan!“ dokončil za ní chlapec větu.
„Kdo jste?!“ zeptal se znovu už dost rozzuřený Neji.
Oba přítomní se při té otázce lekly.
„Víte, Hyuuga-san,“ oslovil Nejiho chlapec, „nikdy byste neměl…“ po tváři mu přelétl ďábelský úsměv.
Neji ucítil ostrou bolest v zádech. Jedna z loutek ho právě bodla mečem.
„…polevovat v ostražitosti,“ dokončil chlapec větu.
Nejimu se začala točit hlava. Ta čepel musela být něčím otrávená!
„Byakugan!“ aktivoval Neji z posledních sil svou schopnost.
Chakrové vlákna na jednu z pěti padlých loutek nenápadně znovu připojila Isabel. Neji ještě stačil aktivovat svůj Juuken, nedokázal však už udeřit.
Když už v sobě neměl meč, začal ztrácet moc krve a spadl na zem. Jakoby z velké vzdálenosti uslyšel něčí hlas, načež oba loutkáři obrátili své pohledy a vyděšeně utekli.
Před Nejiho očima se postavila něčí noha, a to bylo to poslední, co si pamatoval.

Probudil se až v nemocnici. Vedle něj na sedačce seděl jakýsi farmář.
„Tak už jsi vzhůru,“ poznamenal a usmál se.
„Ano,“ přitakal Neji a posadil se.
„Neměl bys ještě…“
„Co se stalo?“ přerušil farmářovy námitky Neji a podíval se mu do očí.
„Jmenuji se Zinako. Jsem farmářem v tomhle městě celý svůj život. Zrovna jsem obědval, když jsem uslyšel rámus. Kolem města se prý usadilo několik ninja banditů, tak jsem si myslel, že zase někoho přepadli. Zavolal jsem tedy policii a společně jsme vyrazili k místu, odkud jsem slyšel ten rámus.
A co tam nevidíme – čtyři z pěti místních ninja banditů jsou mrtví a jeden stojí za tebou a zrovna do tebe bodal. Hned jsme ti všichni přiběhli na pomoc.“
„A co ty děti?“ ptal se Neji.
„Ty dvě děcka? Nevím. Nikdy jsem je tu ještě neviděl, ani jsem o nich nikdy nic neslyšel. Každopádně se vyděsili a utekli hned, jak jsme se přiblížili.
Ale hlavu vzhůru chlape! Porazil jsi sám všech pět ninja banditů! Ten pátý spadl na zem hned po tom, co tě probodl. Asi byl zraněný. Ale pro tohle město jsi teď hrdina!“
„Nejsou to žádní banditi,“ řekl Neji.
Zinako vypadal překvapeně.
„A co tedy jsou?“ zeptal se.
„Jsou to loutky. A ty děti jsou loutkáři. Jestli se chcete nadobro zbavit těch banditů, musíte porazit toho chlapce s tou dívkou.“
„No…“ začal znovu mluvit Zinako, „v ninja technikách se moc nevyznám. Ale chce s tebou mluvit policie. Řekni jim, co se při té bitvě stalo.
Mimochodem, ta rána podle doktorů není moc hluboká, vlastně je to jen veliké škrábnutí, ale byl v ní jed. Už ti prý dali protijed a brzo budeš v pořádku.“
S posledním slovem Zinako opustil pokoj 106.
Neji na pokoji ležel ještě den, dokud ho nenavštívil Naruto…

„…a zbytek znáte,“ dokončil Neji své vypravování.
„Vlastně bych ještě měl ležet v nemocnici, ale jestli teď mám jít na další misi, nemám na přílišné zotavování čas.“
A bylo to tu zas!
Všichni dopili své šálky, až na Shina.
„Neji, klidně jsi mohl vyprávět o něco dýl,“ pomyslel si sklesle Naruto.
Když všichni vylezli z kavárny (což trvalo ještě pár minut), vydali se směrem k východu z města. Neji už přinesl nějaké léky a obvazy, takže tím už se zatěžovat nemuseli.
„Isabel, a ty druhej,“ Neji se při cestě zamyslel.
„…kdo jste?“
A tak se pětičlenný tým vydal dál, a čím dál více se blížil ke svému cíly – k Zemi Kopců.
„Takže pokročili, co jsem je neviděla,“ pomyslela si tajemná dívka v černém plášti, která je pozorovala.
„A dostali se dokonce i přes Dabara, Nahaga, Isabel a Nakiho. Nejsou tak špatní,“ usmála se, „alespoň bude zábava.“
Konec jedenácté části.