Cesta odpuštění 12

NOČNÍ MŮRA

Z očí se jí draly další a další slzy, nevěděla jak by mu pomohla a ta bezmoc jí trhala srdce na kusy.

„Narutooo….“ křičela Sakura.
Naruto byl ale úplně mimo, totálně ho ovládal Kyuubi. Nevěděla co dělat, jeho oči byli lačné po krvi a to jí začalo nahánět hrůzu. Najednou dostala nápad.

„Musím najít kapitána Yamata, je jediný kdo může Narutovi pomoci,“ řekla si pro sebe.
Pomalu se začala oddalovat od Naruta, snažila se zůstat ve střehu. Naruto zařval a poslal na ni déšť ohnivých koulí. Sakura stačila rychle zareagovat a všem se vyhla a dál ustupovala. Naruto se zdál být čím dál více rozzuřený.

„Sakuro,“ křikl za ní známý hlas. Sakura se prudce otočila, ale to neměla dělat. Najednou v zádech a v břiše ucítila obrovskou bolest.

„Sakuro!!!“ křičela osoba za ní. Sakura se podívala na své břicho. Z něho vyčníval jeden z pěti Narutovích ocasů a rudě žhnul. Sakura cítila jak jí bolest projíždí celým tělem a usykla bolestí. Naruto vyrval z jejího těla svůj ocas.

„Aááá,“ křikla bolestně Sakura a sesula se k zemi.
„Nesmím tady umřít musím pomoci Narutovi,“ řekla si pro sebe a opatrně si dala ruce na břicho a zavala se léčit. Když si zastavila a trochu zacelila ránu, opatrně se podívala kde je Naruto. Byl stále na tom samém místě a zlověstně máchal pěti ocasy. Musím za Yamatem, pomyslela si. Co nejrychleji se zvedla a utíkala co mohla za nedalekou zříceninu. Naruto si toho všiml a už jí skoro zasáhl jedním z ocasů, když konečně doběhla za jednu z řícených stěn domu. Sedla si a těžce oddychovala. Nesmím to vzdát, povzbuzovala se. Najednou těsně vedle ní prorazil jeden z ocasů prudce zeť, ta se rozlítla kolem. Sakura se rychle vzpamatovala a opět přeběhla za jinou zeď. Pochvíli přebíhání a skoro pryč z náměstí konečně našla Sakura Yamata. Byl pořád v bezvědomí.

„Kapitáne Yamato probuďte se,“ řekla.
„No tak,“ řekla zoufale a zatřásla s ním. Pomalu otevřel oči.
„Sakuro?“ řekl.
„Kapitáne Yamato musíte Narutovi pomoct, už má pět ocasů,“ vychrlila ze sebe Sakura.
„Kde je?“ zeptal se.
„Pořád na náměstí a strašně běsní Sasuke totiž zase zmizel,“ řekla.
„Musíte mu pomoct,“ řekla a z očí jí začaly stékat slzy.
„Zůstaň tady,“ řekl a zmizel mezi sutinami. Sakura tam ale nemohla zůstat a nevědět co se děje. A tak se vydala po chvíli za Yamatem. Byla už na náměstí a schovala se za jednu zeď spadlého domu a sledovala boj Yamata a Naruta.
Yamato se snažil dostat k Narutovi, aby uzavřel Kyuubiho chakru zpět, ale Naruto mu to vůbec nedovolil. Vypadalo to beznadějně. V tom Sakuru napadlo řešení. Z posledních sil došla zezadu skoro k Narutovi.

„Naruto, tady jsem,“ zakřičela a on udělal přesně to co chtěla. Otočil se na ní a Yamato dostal příležitost aby se dostal až k němu. Sakura věděla, že už nemá sílu utéct a tak zavřela oči a čekala. Proběhl jí celý život a pak ucítila znovu tu strašnou bolest, otevřela oči a hleděla Narutovi do těch jeho.
Yamato udělal potřebné pečetě a začal Kyuubiho chakru stahovat zpět. Naruto naposledy nelidsky zařval a skácel se k zemi. Už to byl zase Naruto, ale byl vážně zraněn. Pomalu otevřel oči a těžce oddechoval. Cítil, že vedle něho někdo leží. Pomalu otočil hlavu a uviděl Sakuru a všude spoustu krve… její krve. Dostal strašný strach.

„Néé,“ řekl těžce a z posledních sil se k doplazil až k ní a chytl jí za ruku.
„Sakuro… - chan,“ řekl a do očí se mu vlily slzy.
„Sakuro – chan….neumírej..prosím,“ mluvil na ni a tváře měl smáčené od slz.
„Na..Naruto?“ ozvalo se tiše.
„Sakura – chan!!“ řekl a s velkou námahou se naklonil nad její obličej.
„Naru…to,“ řekla už s otevřenýma očima a lehce se na něho usmála.
„Sakura – chan… já nechtěl, promiň mi to,“ řekl Naruto a pár slz dopadlo Sakuře na tvář a pomalu stékaly po její bledé tváři.
„Naruto ty za to nemůžeš,“ řekla potichu a stále se trochu usmívala.
„Aaa,“ zaúpěla a sevřela mu pevně ruku. Potom otočila hlavu na stranu a vykašlala trochu krve. Dýchalo se jí čím dál hůře.
„Sakuro – chan!“ lekl se Naruto. Podařilo se mu s námahou kleknout a chtěl jí vzít do náruče.
„Ne, nedělej to,“ řekla a otočila hlavu k němu.
„Proč?“ řekl zoufale.
„Protože umírám… cítím to,“ řekla a dál se mu dívala do jeho modrých očí.
„Ne ty neumřeš, odnesu tě k nějakému doktorovi a všechno bude zase dobrý,“ snažil se Naruto.
„Ne mám mnoho vážných zranění, tohle by nezvládla ani Tsunade – sama,“ řekla a zase vykašlala už více krve. Narutovi se začaly po tváři opět koulet velké slzy, které padaly na zem a vsakovaly se do ní.
„Nebreč Naruto,“ řekla, „jsi přece ninja a budoucí Hokage,“ usmála se.
„Víš chtěla bych ti ještě něco říct, já… já…,“ najednou sebou znovu trhla, úsměv jí zmizel a zavřela oči. V obličeji ji byla znát obrovská bolest a vyčerpání. Naposledy otevřela oči a pohlédla do těch Narutových, pak je zavřela. Její stisk ztrácel na síle a poté vydechla naposledy.
„Nééé,“ křikl Naruto a objal ji.
„Sakura – chan!!!“ křičel a podíval se na nebe nad sebou. Bylo temné a zatažené. Najednou už mu nesmáčely obličej jen jeho slzy, ale i drobné kapky deště padající pomalu k zemi. Jako kdyby kolem něho jemně tancovaly a poté se rozplynuly na zemi jakoby nic a začaly tvořit malé louže odrážející temnou oblohu odkud pocházely.
„Sakura – chan…. proč?“ ptal se a pevně svíral její bezvládné tělo v náručí. Už ani nevnímal svou fyzickou bolest, teď ho pomalu zabíjela bolest, která mu rozervala srdce.

„Proč, proč, PROČ!!!“ křičel a najednou se posadil a nevěděl kde to je. Byli tam Sai a Yamato.
„Naruto seš v pohodě?“ zeptal se ho Sai a udiveně se na něho koukal.
Naruto nevěděl co na to říct, seděl tam a rozhlížel se kolem a pak se podíval na sebe, nic mu nebylo, žádná zranění.
„Děje se něco Naruto?“ zeptal se Yamato.
„Ne, neděje nebo já nevím,“ řekl zmateně.
„Tak vstávej za chvíli vyrážíme na cestu,“ řekl Yamato. Naruto se zvedl, oblékl se a začal si balit. To není možný co se to stalo? přemýšlel. Někdo zaklepal a vešel do pokoje. Byla to dívka s růžovými vlasy a starší žena a očividně měli už dávno sbaleno.

„Sakura – chan!“ řekl překvapeně a zároveň nesmírně šťastně Naruto. Sakura na něj jen koukala a nevěděla co si má myslet. Naruto k ní přišel a pevně objal jí.
„Jsem tak rád, že tě vidím,“ řekl potichu Naruto.
„Co to děláš Naruto?“ zeptala se Sakura. Naruto se konečně od ní odtrhl a podíval se jí do očí. Do těch velkých zelených očí co ho od první chvíle, kdy ji viděl, nesmírně okouzlily.
„Já…,“ nevěděl co má říct.
„Naruto jdi si dobalit mi už máme sbaleno,“ přerušil ho Yamato.
„Hai,“ řekl a přešel ke svému batohu. Sakura si ho stále nevěřícně prohlížela. Co to něj vjelo? Vypadal ustaraně a vyčerpaně, přemýšlela.
„Vypadá stejně blbě a tupě jako vždycky, dneska možná ještě víc,“ ozvala se vnitřní Sakura.
Mlč!, vyjela na ni Sakura.
„Jak chceš,“ urazila vnitřní Sakura.

Když měl Naruto konečně sbaleno, sešli po schodech dolů. Za pultem seděla jako včera Ochi a něco si četla.

„Dobrý den,“ řekli.
„Dobrý den, tak už odcházíte,“ usmála se na ně.
„Ano, musíme pokračovat dále v cestě,“ řekl Yamato. Podal jí klíče a zaplatil.
„Mějte se a šťastnou cestu,“ řekla Ochi ještě než odešli a znovu se začetla.

Naruto šel mlčky a stále zíral do země. Byl to jen sen, opakoval si. Takhle živý se mi, ale nikdy ještě nezdál, přemýšlel a odkopl malý kamínek.
Sakura si všimla toho, že je Naruto celý nesvůj, ale nenapadalo jí proč. Co mu je? Včera byl ještě v pohodě, takhle jsem ho dlouho neviděla, přemýšlela a koukla se na Naruta. Vypadá strašně ustaraně, nad čím asi přemýšlí? dál přemýšlela.
„Jak by asi mohl přemýšlet, když nemá čím,“ ozvala se vnitřní Sakura.
Sakura si jí nevšímala, nebo se o to alespoň snažila.
„Jak by takovej blb mohl něco vymyslet, nebo nad něčím vůbec myslet,“ pokračovala dál vnitřní Sakura, jako kdyby jí chtěla schválně vytočit.
Přestaň kecat kraviny a mlč, snažim se přijít na to co mu je, nevydržela to už Sakura.
„No jo jak chceš, mě je to jedno, když se chceš zabývat takovým…“
Buď zticha! Kdybys nebyla jen v mojí hlavě dávno bych tě asi už zabila, řekla výhružně Sakura.
„No jo tak se nerozčiluj a přemejšlej si už jsem zticha,“ dodala vnitřní Sakura.

Šli dlouho skoro celý den. Sakura nevěděla jak by se Naruta zeptala a Naruto vypadal pořád stejně ustaraně a zamyšleně.
Nemůžu zůstat u Sakury nebo jí zabiju, sklopil oči na cestu. Hned jak dorazíme do země Vodních vírů a splníme misi, požádám kapitána Yamata, abychom se na cestu domu rozdělili. To bude asi nejlepší. V Konoze pak požádám bábi Tsunade aby mi dala nějakou misi na kterou půjdu sám nebo s někým jiným a ne Sakurou. Nemůžu s ní zůstat, řekl si a lehce kývnul hlavou. Jen musím dávat na sebe pozor než dorazíme do země Vodních vírů a taky hlavně přesvědčit kapitána Yamata, řekl si a zvednul hlavu a oči od cesty. Jen by mě zajímalo co mi chtěla ještě říct Sakura – chan než v tom snu umřela, začal zase přemýšlet. Co by to mohlo být?

„Dáme si krátkou přestávku,“ zavelel Yamato a všichni si posedali na okraj cesty.
„Jestli půjdeme tímhle tempem budeme tam asi tak za tři dny,“ řekl jim Yamato.
„Dneska půjdeme celou noc, protože jsme blízko hranic Kamenné země,“ pokračoval.
„No a,“ ozval se Naruto.
„Víš Ohňová země s Kamenou moc nevycházejí, nejraději by našli nějakou záminku aby nás mohli napadnout. Mohli by si myslet, že jsme špehové a to by nebylo moc dobré,“ vysvětloval Yamato.
„Ahá,“ ozval se opět Naruto.
„S travnatou zemí máme dobré vztahy, proto jsme mohli jít i po cestě a městem. Teď z ní ale budeme scházet,“ řekl.
„Takže si teď odpočiňte co nejvíce, tohle byla první a poslední přestávka,“ řekl důrazně Yamato.
„Hai,“ řekli. Naruto si z baťohu vybalil jídlo a začal se cpát. Postupně ho všichni následovali. Když dojedli chvíli ještě seděli.

„Konec přestávky, vyrážíme,“ řekl Yamato a jako první si stoupl.