Pravda nebo lež…? 01

,,Ehm,
Ahoj já se jmenuju Ino a jsem ta nejoblíbenější, nejatraktivnější a nejhezčí holka na naší akademii. Všichni mě mají rádi a určitě se stanu letošní miss akademie! Každý mi dá hlas, jsem si tím jistá.
Kdo by mi ho taky nedal, že…
Někdy si říkám, jak se mohla taková krásná a chytrá dívka vůbec narodit! Jsem prostě jedinečná, nikdo hezčí než já na světě není. Mám blond vlasy, dlouhý až po zadek. Jejich lesku se nic nevyrovná.
Můj vkus je naprosto dokonalý, jako moje oblíbená barva, kterou nosím ,,fialová,” ta se vůbec nedokáže rovnat z červenou a už vůbec ne s růžovou! Fuj…
Vůbec k té potvoře nejde, nemá žádný vkus. Je tak trapná, chodí, jak kdyby v životě neviděla hřeben a obchod s názvem módní trendy oblečení. Taková smolařka, i naše uklízečka se smetákem v ruce by jí vyfoukla předposlední místo v kráse. Je tak out!
Když se nad tím tak zamyslím…upřímně ji lituju ,,chudák,” je tak ošklivá, neoblíbená a hloupá, není jako já ,,hvězda třídy.” Ale hlavně, strašně mi to závidí a snaží se mě potopit, je to pěkná mrcha.
Málem bych zapomněla…
Líbí se jí Sasuke!! ,,Jí” se líbí SASUKE! Ona asi nevidí rozdíl mezi mnou a jí, neví, že na něj prostě nemá. Nikdy se asi nepodívala do zrcadla.
On je můj vyvolený a když bude hodná, může mi zavazovat boty. Dostala by se vejš, než kdy byla.
Taková nicka si vážně myslí, že má na nejhezčího a nejoblíbenějšího kluka z akademie. Jsme vážně se Sasukem nejlepší pár. On je nej a já jsem nej, narodili jsme se, abychom teď byli spolu. Má prostě smůlu. Musí se stim smířit.
Nesnášim jí, když jde vedle mě, tak se za ní stydim, někdy dělám, že ji neznám. Chová se jak z pomocný školy, má hloupý vtipy o ničem a sama se jim řehtá, jak kdyby byly extra vtipný. Přijde mi postižená, ale nejsem si jistá jestli zamilováním do Sasukeho nebo mentálně. Je to jedna velká přetvářka. Je tak průhledná, neumí vůbec lhát, řekne mi všechno i naprostý kraviny.
Já ji využívám, když něco potřebuju na nějakou hodinu nebo si od ní opisuju úkoly a písemky, taky mi shání různé informace a pomluvy, které se jí týkají. Stejně je všechny vypouštím já a pak dělám překvapenou. Tím se vážně bavim, je to strašná sranda ji poslouchat a nebo se dívat jak mi brečí na rameni. Někdy nevydržím záchvat smíchu, ale dělám, že brečim sní. Ona si totiž všechno bere vážně. Chová se jak malý dítě, její puberta asi nikdy neskončí.”

,,Ahojky,
Já jsem Sakura. Jsem normální holčina, se smyslem pro humor. Ráda se učím nové jutsu a techniky. Jsem výborná studentka, jestli to tak můžu říct. Odmaturovala jsem nejlépe s holek ze třídy a jsem na to pyšná. Moje práce a učení konečně začaly přinášet ovoce.
Moje nejoblíbenější barva je červená. Je to barva lásky a to se teď ke mně hodí. Miluji Sasukeho a chci být sním, on je moje všechno. Dala bych mu vše, co by chtěl, své srdce a duši. Je moc milý a hodný. Miluji jeho svalnaté, vypracované, dokonalé tělo, je neodolatelný. Je oblíbený u všech holek na akademii, ale jen já ho miluji z hloubi duše. Nepřežila bych, kdyby mi ho někdo vzal. Podle mě se k sobě i hodíme. Jsme oba chytří, máme rádi děti a máme stejné cíle. Trávím s ním hodně času, protože jsme spolu v týmu. Ty okamžiky si hodně užíváme, okamžiky, kdy máme jeden druhého a jsme si nablízku. Má pro mě pochopení a vždy se za mě postaví. Nejsladší je, když mě brání, to bych se na něj nejradši vrhla a dala mu sladký polibek. Takhle to já cítím a už jen čekám, než mi to i on dá najevo. Snad se dočkám.
Mýma velkýma zelenýma očima se na něj dívám, mrkám a svádím ho. Moje oči jsou dobrá zbraň na dobytí mého vzácného pokladu, nenechá si můj pohled uniknout, vždycky ho zaregistruje a pošle mi odpověď.
Společně se smějeme mým vtipům, posloucháme stejnou muziku a i on nezůstává pozadu s novými drby, které se šíří po akademii. Občas zírám, co všechno on ví a co se k němu dostane. Je opravdu střed pozornosti a já jsem ráda, že jeho pozornost patří, až na výjimky, mě.
Komu se ze vším svěřuji, je moje nejlepší kámoška Ino. Známe se už odmalička a já si nedokážu představit bez ní žít. Jí patří taky velká část mého srdíčka. Mám ji strašně ráda, je pro mě velice důležitá osůbka. Se vším mi pomáhá a nikdy se ke mně nepostaví zády, mohu se na ní spolehnout. Ona jediná mi je tak blízká, že se dokážu vybrečet na jejím rameni, když se dozvím strašné pomluvy a narážky, které patří mě. Hrozně mě to bolí a netuším, kdo takové věci může vůbec vyslovit. Jsou to jen sprosté lži. Ty pomluvy jsou na úrovni pětiletého děcka nebo hodně trapného puberťáka.
Ale co, jsem strašně ráda, že Ino mám. Vždycky mi pomůže a vyřeší moje problémy, je na mě moc hodná. Přála bych si, aby měl každý tak dobrého přítele.
Samozřejmě, že Naruto je můj nejlepší kamarád, ale nešla bych k němu s uslzenýma očima a s problémy. Holka je holka. Někdy mi ale Ino přijde, jako by měla kolem sebe nějakou pevnou ulitu, do které se jen tak nedostanu. Každý má někdy své dny, ale chová se zvláštně, tak odtažitě. Dělá to hlavně když jsme venku a uvidí nějakého hezkého kluka. Zrychlí krok a žene se ode mě pryč. Jakoby mě neznala. Nechápu proč, ale asi je to jen moje hloupá myšlenka. To by mi nikdy neudělala s její povahou, jak ji znám. Nikdy by mi nic špatného neudělala a už vůbec by o mě nic ve špatném smyslu neříkala. Na to jsme si až příliš blízké.
Jsme jako ,,sestry”. V jednom kuse mi chválí oblečení a moje lesklé, poněkud kratší vlasy. Někdy ji štve, že se její tak nelesknou, ale ona to tak nemyslí.

Sasuke mně pozval na procházku k jezeru, takhle to on nazval, ale já vím, že to není jen tak. Sasuke nikoho jen tak pro nic zanic nezve ven, je to ,,rande!”