Arigatou 09-10 - SPECIÁL

Řeč nad kávou:

Další ráno začínalo krásně a slunečně. Den byl pěkný, tak proč si nevyjít na pěknou procházku? Ale vážně, je tady už dva dny a měl by se konečně vrátit. Doma už na něj určitě čekají.
Šel jen tak po městě, že už by měl vyrazit, když v tom se zarazil. Vrátil se rychle o pár ulic zpět…

Naruto, Hinata a Shino se zrovna odhlásili z hotelu a teď stáli předním, připraveni vyrazit. Netušili však, že je při tom pozoruje ještě někdo další.
„Tihle tři?“ uvažoval, načež se usmál.
„To jsou ti poslední, které bych tady teď čekal.“
„Heh?“ Naruto něco uslyšel za rohem jednoho ze sousedních domů.
„Děje se něco, Naruto?“ zeptal se Shino.
„Zdálo se mi,“ odpovídal Naruto, „že tam někoho slyším.“
„Jsme ve městě, Naruto. Tady lidi…“
„Tak to nemyslím,“ přerušil ho Naruto a vydal se za zvukem. Zaběhl za zatáčku, za kterou hluk uslyšel, a…
„TY?!“ vykřikl rychle, načež za ním už stáli Shino s Hinatou.
Oba teď za roh zírali stejně překvapeně, jako Naruto. Nakonec se na mladíka za rohem rozkoktala Hinata: „Kibo-kun?“
„Heh…“ usmál se Kiba, „tak vás bych tady vážně nečekal.“
Na důraz jeho slov se vedle něj ozval Akamarův souhlasný štěkot.
„Předpokládám, že tu máte nějakou misi,“ pokračoval.
„Chtěl si říct, máme,“ opravil ho Shino, „ty totiž půjdeš s námi.“
Kiba se na něj nechápavě podíval.
„Jak to myslíš?“
Naruto to také nechápal, pak si ale vzpomněl na Tsunadina slova: „Vy půjdete jako hlavní tým. Až se Neji s Kibou vrátí z mise, pošlu je za vámi jako podpůrný tým, a pokud se situace moc vyostří, pošlu za vámi i Shikamara, Ino, Sakuru a pokud ho propustí z nemocnice tak i Leeho.“
Ale pokud je Kiba tady, tak…
„Kde je Neji?“ zeptal se Naruto.
Hinata a Shino se rozhlédli kolem. Naruto měl pravdu. Neji tu nikde nebyl.
„Neji-san je ještě v hotelu?“ zeptala se Hinata.
Kiba zavrtěl hlavou.
„Je to dlouhý příběh. Pojďte si někam sednout.“
S těmi slovy se vydal zpět ulicí, následován Narutem, Shinem a Hinatou.
Ukázalo se, že mířil do kavárny na hlavní ulici.
Když si všichni sedli, Kiba začal vyprávět: „Takže… jak vám Pátá řekla, byl jsem na misi s Nejim. Naším úkolem bylo chránit posla mířícího do města nedaleko odsud. Ale po tom poslovi šla banda nepřátelských ninjů. Byli jsme už skoro v cílovém městě, když na nás zaútočili…“

Kiba a Neji s poslem v patách rychle běželi k městu. Byli od něj jen asi dva kilometry, když Neji zastavil.
„Co se děje?“ ptal se Kiba a taky zastavil.
Neji měl aktivovaný svůj Byakugan a díval se dopředu.
„Je tam past!“ odpověděl.
„Pak ji musíme obejít,“ řekl s klidem Kiba a začal se rozhlížet.
„Je jich tu víc?“ zeptal se Nejiho.
Ten se také začal rozhlížet, načež odpověděl: „Kousek na východ jsou další dvě a na západ jedna.“
„Dá se mezi nimi projít, nebo je musíme obejít?“ ptal se dál Kiba.
„Vypadá to, že se dá projít skrz. Za mnou!“
S posledním slovem se Neji odrazil a běžel dál směrem mezi dvě východní pasti, následován Kibou a starým poslem.
„Moment ještě!“ křikl Kiba, když už byli téměř u nich.
„Vidím,“ uvědomil si najednou Neji.
„Je jich pět,“ dodal ještě.
„Co?“ ptal se vystrašeně Igoki (posel), „Co se děje? Čeho pět?“
Neji s Kibou neodpovídali, jen se postavili zády k Igokimu, každý z jedné strany.
„Už o nás musí vědět,“ nadhodil po chvíli Kiba.
„A musí také vědět, že o nich víme. Proč neútočí?“ pokračoval.
Proti Nejimu se najednou rozletěli dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“ zakřičel a oba kunaie hravě odrazil.
Hned na to se před ním objevili dva maskovaní ninjové.
„Vypadají docela schopně,“ poznamenal první.
„To ano,“ přitakal druhý a pokračoval: „schválně, jestli jsou tak dobří i v taijutsu.“
S těmi slovy se na Nejiho rozeběhl. Ten se jen připravil na své Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů).
Mezitím se na druhé straně objevili další tři ninjové.
„Připrav se, Akamaru!“
„Kibo!“ křikl znenadání Neji.
„Vem Igokiho a běžte rychle do města! Já je zdržím!“
Kiba se na Nejiho překvapeně podíval.
„Měli bychom jít, pane,“ koktal vylekaný stařec a tahal Kibu za bundu.
Ten nakonec kývnul, posadil posla na Akamara a co nejrychleji vyrazil do města. Tři další ninjové se ho pokoušeli zastavit, do cesty jim ale vběhl Neji, který mezitím stačil vyřídit první dva.

„…pak jsem Igokiho doprovodil za starostou a vyrazil Nejimu na pomoc. Našel jsem tam pět nehybných těl, Neji už tam ale nebyl. Tak jsem se vydal zpět do Listové, že se sejdeme tam.
Ubytoval jsem se na pár dní tady v hotelu, abych nabral síly. A zbytek už znáte.“
„Tak takhle to bylo,“ poznamenal Shino a usrkl z kávy, kterou mu před chvílí donesla obsluha.
„Jestli to je takhle,“ začala Hinata, „tak nás Neji-san dožene až v Zemi Kopců. Nemůžeme na něho čekat.“
„Když už jsme u toho čekání,“ promluvil znovu Kiba, „kdy vyrážíme?“
„Měli jsme v plánu vyrazit, zrovna když si nás objevil,“ odvětil Shino.
„Tak to je dobře,“ zaradoval se Kiba.
„Taky jsem zrovna chtěl vyrazit.“
„Kde je to město o kterém jsi říkal?“ zeptal se Shino.
Kiba se podivil.
„Asi deset kilometrů na jih. Proč?“
„To je dobře,“ začal znovu Shino.
„Máme ho po cestě, takže se tam můžeme zeptat na Nejiho. Měli bychom se ujistit, že opravdu zamířil zpět do Listové.“
„A to jako myslíš, že jsem úplnej hlupák?!“ rozčílil se najednou Kiba, načež Akamaru začal výhružně vrčet.
„Samozřejmě, že jsem se na Nejiho už ptal! Nikdo o něm nic neví!“
„Kibo, ztiš se trochu,“ promluvil s klidem Shino.
Kiba se rozhlédl po kavárně. Pohledy všech přítomných se teď dívali přímo na něj.
„Heh…“ hlesl Kiba, pokusil se o křečovitý úsměv a pomalu se posadil, nasazujíc si při tom svou kapuci.
„Takže vyrážíme hned, jak tohle dopijeme?“ zeptal se, teď už s klidným hlasem Shina a podíval se při tom na jeho šálek kávy.
„Ano,“ odvětil Shino a usrkl další doušek.
Kiba, Naruto i Hinata ho teď pozorovali, protože si své šálky už vypili a čekali teď jenom na něj.
„Shino pije pomaleji, než mluví,“ pomyslel si Naruto.
„Tady to bude ještě na dlouho,“ pomyslel si Kiba.
„Shino-kun pije hrozně pomalu,“ přidala se k nim v duchu Hinata.
Všichni tři, jakoby se navzájem slyšeli, znuděně sklopili hlavy.
Shino dopil po několika dalších, tichých minutách.
„Tak můžeme vyrazit,“ prohlásil, načež se všichni nadšeně zvedli a vyběhli z kavárny.
To jim však nebylo moc platné, protože Shino z ní vycházel svým obvyklým, pomalým krokem.
„Ta cesta má trvat měsíc, ne rok,“ špitl si sám pro sebe Naruto, dívaje se při tom na vycházejícího Shina.
Když už všichni vyrazili z města, cesta jim ubíhala překvapivě rychle.
Kiba, následován Akamarem, byl první, aby mohl ostatní vést do města, ze kterého se před pár dny vrátil.
„Tak to vypadá,“ pomyslel si Kiba, „že pokud na mě doma někdo opravdu čeká, ještě chvíli si počká.“
„Shino,“ křikl dozadu.
Broučí ninja zareagoval kývnutím hlavy, že ho slyší.
„Jak je ta Země Kopců daleko? A co tam vlastně máme dělat?“
„Detaily mise nám vysvětlí až na místě. Vypadá to, že budeme muset jen někoho chránit.“
„A o té možné občanské válce se už nezmiňuje,“ uvažoval Naruto.
„A co se týče vzdálenosti,“ pokračoval klidně Shino, „Je to ještě asi tři týdny odsud.“
„Co?!“ Kiba se zastavil.
„Ještě tři týdny?“ podivil se.
„Ano,“ řekl Shino svým klidným hlasem.
„Tak to vypadá,“ pokračoval Kiba ve svém uvažování, načež znovu vyrazil směrem na jih, „že pokud na mě doma někdo opravdu čeká, počká si ještě dloouuhou chvíli.“
Konec deváté části.

Obvazy a léky:

Město, do kterého mířili, měli už před sebou. Procházeli právě hlavní branou a ocitli se tak na hlavní ulici.
„Když už ses na Nejiho ptal, tak jen procházíme, že?“ ujišťoval se Naruto.
„Asi… asi ano,“ přitakal Kiba a obrátil se na Shina.
„Ne,“ odvětil Shino.
Všichni se zastavili. Nechápali, proč ve městě mají zůstávat déle, než je nezbytně nutné. „Trochu si tu můžeme doplnit zásoby. Příští město uvidíme až asi za dva týdny, na hranicích Zemi Kopců,“ vysvětloval Shino, „a zásoby od Gaary a Písečné už nám došli.“
„Vy jste potkali Gaaru?“ ptal se Kiba.
„Skrytá Písečná vesnice byla po cestě,“ hlesla Hinata, „Gaara-san nám obstaral něco na cestu.“
„Naštěstí teď máme tebe a Akamara,“ připojil se k hovoru Naruto, „takže můžeme vzít víc zásob.“
„Dobře, dost mluvení,“ ukončil diskusi Shino, „rozdělíme se, každý sežene něco a sejdeme se tady za dvě hodiny. Hinato,“ obrátil se na dívku, „ty seženeš něco k jídlu.“
„Ano,“ řekla Hinata.
„Kibo,“ obrátil se Shino na ninju se psem u nohou, „ty sežeň něco k pití.“
„Dobře,“ řekl Kiba, načež Akamaru štěkl.
„Naruto,“ obrátil se teď na blonďatého ninju, „ty seženeš nějaké obvazy, nebo jiné léky.“
„Fajn,“ řekl s klidem Naruto.
„A já,“ řekl Shino, „se porozhlédnu kolem.“
S jeho posledním slovem se Hinata, Kiba a Naruto rozprchly do tří různých směrů. Shino jen tleskl rukama a z rukávů mu začali létat brouci.
Shino jim jen něco zašeptal, brouci odletěli a ninja si šel sednout do nejbližší kavárny.

„Léky, obvazy, léky…“ Naruto se rozhlížel kolem sebe a hledal lékárnu.
Viděl spousty obchodů s hračkami, potravinami, spousty restaurací a hotelů, nikde však ani známky po lékárně či nemocnici.
„Asi mi nezbývá, než se někoho zeptat,“ pomyslel si Naruto a přešel ulici k lavičce, na které právě nějaká stará paní krmila holuby.
Jakmile se přiblížil, všichni holuby se rozletěli a stará paní se na něj podívala s hněvem v očích.
„Ty malej spratku!“ ječela, „dávej ksakru bacha, kam chodíš!“
Naruto před sebou začal rychle mávat rukama.
„Promiňte, to já nechtěl. Já se jen chtěl zeptat, kde tu najdu nemocnici, nebo lékárnu…“
„Nemocnici?“ divila se stará paní, „lékárnu?“
Její tvář už nevypadala tak rudě, spíš soucitně.
„Ale proč jsi neřekl hned, že potřebuješ léky? Jsi nemocný, že? To já hned poznám…“
Stará paní dál monotónně povídala. Nějak moc rychle obrátila. Nakonec z ní však vypadlo: „..a to pak musíš jít na konec ulice a zahnout doprava tou úzkou uličkou.“
„Děkuju,“ řekl Naruto a rychle zmizel, aby babča zas nezačala něco říkat.
„Ta byla ale divná…“ uvažoval Naruto. V zamyšlení se nakonec dostal až na místo, které mu stará paní popisovala. Vážně tam byla nemocnice.
Naruto si oddechl, že jí konečně našel a vešel dovnitř.
Byla tam prostorná hala, plná lidí. Naruto se postavil do fronty vedoucí k lékárně, která zde byla také. Když stál ve frontě, zaslechl rozhovor dvou doktorů:
„…a ten s těma divnýma očima už je na tom taky dobře,“ řekl první.
Naruto ztuhnul. Divné oči… Neji?
„Můžeme ho už pustit?“ ptal se druhý.
„Myslím, že ano,“ odpověděl znovu první, „ale nic o něm nevíme. Možná s ním bude chtít mluvit policie.“
„To je možné. Ale pro nás je to hrdina. Porazil ty znepřátelené ninji. Jaké má vlastně číslo pokoje?“
„106,“ zašeptal doktor tak potichu, že to Naruto málem neslyšel.
Zapomněl na frontu i na léky a vydal se hledat pokoj 106.
Prohledal už několik pater (v mapkách se nevyznal a ptát se na pokoj 106 by asi nebylo moc chytré, když s Nejim chce mluvit policie), když to konečně spatřil. Pokoj číslo 106.
Naruto opatrně otevřel dveře. V posteli někdo ležel, nebylo mu však vidět do tváře.
Blonďatý ninja se potichu přiblížil, když vtom se postava obrátila k němu.
„Naruto?!“
Byl to opravdu Neji! Překvapeně se posadil a promnul si oči, jestli dobře vidí. Když zjistil, že i potom tam Naruto stále stojí, aktivoval Byakugan. Po chvíli ho znovu vypnul a řekl: „Vidím tvůj chakrový systém. To znamená, že to není halucinace. Ale opravdu tu jsi!“
„Jsem,“ přitakal Naruto.
„Co se stalo? Potkali jsme Kibu. Říkal, že když se po té vaší misi vrátil, aby ti pomohl, ty už jsi tam nebyl a na zemi leželo pět tvých protivníků. Myslel si, že ses vrátil do Listové.“
„Co tím myslíš, ‘potkali’?“ ptal se Neji.
„Já, Hinata a Shino,“ odpověděl Naruto, „máme misi S. Bábi Tsunade říkala, že tebe a Kibu za námi pošle jako podpůrný tým. Máme něco udělat v Zemi Kopců, ale detaily mise se dozvíme až od jejího feudálního pána. Situace tam teď není zrovna nejlepší.“
„Aha,“ pochopil Neji, „něco o Zemi Kopců jsem zaslechl. Prý tam teď hrozí i občanská válka. Nečekal jsem, že požádají o pomoc zrovna Listovou.“
„Požádali i Písečnou a ještě nějakou. Chtějí mít prostě jistotu, nebo tak něco,“ odvětil Naruto.
„Doktoři říkali, že tě co nevidět pustí. A taky něco o tom, že s tebou chce mluvit policie a že jsi hrdina,“ dodal ještě.
Čekal, že to Nejiho překvapí, ten však jen s nepřítomným pohledem odpověděl: „Já vím.“
„Víš?“ podivil se Naruto.
„Byl jsem vzhůru skoro celou dobu. Všechno vám vysvětlím až všem najednou.“
Neji se pokusil vstát z postele. Přešel ke dveřím, než však stačil vzít za kliku, někdo je otevřel z druhé strany.
Stála tam nějaká sestra, s překvapeným výrazem v obličeji. Těkala pohledem mezi Narutem a Nejim, který se právě evidentně snažil odejít. Nakonec jí ale údiv přešel a zamračila se.
„Ještě nesmíte odejít,“ křikla na Nejiho a obrátila se na Naruta.
„A vy! Kdo jste?“
„Já…“ Naruto nevěděl co říct… pravdu?
„Jmenuji se Uzumaki Naruto. A jednoho dne se stanu největším Hogakem, který kdy…“
„Nezajímá mě jméno,“ přerušila ho hrubě sestra.
„Chci znát váš vztah k pacientovi.“
„Ach tak…“ Naruto se podíval na Nejiho.
„Vůbec ho neznám.“
Sestra vypadala překvapeně, stejně jako Neji.
„Tak co tady děláte? Vypadněte!“
Naruto vyšel z pokoje a zamířil k místu, kde se měli všichni setkat.

Na místo dorazil jako první. Teda to si alespoň myslel.
„Naruto?“ ozval se z nějakého kouta Shinův hlas.
Naruto se tím směrem překvapeně otočil. Byla tam malá temná kavárna.
„Kde máš ty obvazy a léky?“ ptal se Shino.
„Eh… já na to zapomněl!“ uvědomil si najednou Naruto. Nahlas však nic neřekl.
„Měl si obstarat jen léky. Jak jsi na tohle mohl zapomenout?“ ptal se Shino, jakoby mu četl myšlenky.
„Našel jsem Nejiho,“ začal Naruto mluvit o něčem jiném.
Shino konečně položil svou kávu a podíval se na Naruta.
„Nejiho?“ ujišťoval se.
„Jo,“ přitakal Naruto.
„Takže se nevrátil do vesnice…“ řekl si Shino, spíš sám pro sebe.
„Kde jsi ho na…“
„Mám to!“
Mezi Narutem a Shinem najednou stál Kiba s Akamarem. Na zádech měli každý několik balení pitné vody.
Nedaleko od nich už se blížila i Hinata, s plným batohem čerstvého jídla.
„Naruto-kun, Kibo-kun, Shino-kun!“ volala na ně.
„Jdu pozdě.“
„Nejdeš,“ odvětil Shino, „přesně včas.“
Hinata si všimla, že Naruto nic nemá.
„Naruto-kun?“ ptala se, „ty léky a obvazy…“
Naruto se na ní podíval, načež Hinata už mlčela.
„Ty jsi zapomněl?!“ podíval se na něj Kiba.
„No jo, no jo…“ začal Naruto, „ale objevil jsem něco zajímavějšího, než léky a obvazy.“
Naruto chtěl všechny přítomné ještě chvíli napínat.
„Co?“ ptal se Kiba.
„Naruto-kun?“ přidávala se k němu Hinata.
„Je to…“ řekl pomalu Naruto…
„Neji,“ vyštěkl najednou Shino.
„To jsem měl říct já!“ naštval se v duchu Naruto.
Kiba s Hinatou se na Naruta teď dívali s ještě větším překvapením.
„Jak to myslíš, ‘našel jsem Nejiho’?“ zeptal se po chvíli Kiba.
„Copak on se nevrátil do Listové?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Naruto.
„Leží v nemocnici, na pokoji 106. Doktoři říkali, že je to hrdina a že s ním chce mluvit policie, nebo co. Byl jsem za ním. Prý nám všechno vysvětlí, až ho pus…“
„Až ho pustí?“
Všichni přítomní se otočili za novým hlasem. Opravdu před nimi stál Hyuuga Neji.
„Tak co je?“ ptal se, „budete tady jen tak stát a zírat na mě? Pojďte si sednout, třeba do téhle kavárny.“
Naruto sklopil zrak.
„Do kavárny se Shinem už né…“
Konec desáté části.