Byl to jen můj sen 8- První útok

„Cos to udělal?‘‘ Zaburácel Kyuubi z Narutova nitra. Sotva co dověděl , že se Sakura vrátila k Sakukemu začal mu dělat problémy. Sám teď seděl u sebe doma a svíral se v bolestech hlavy. Liška tu bolest jen zhoršovala. Znovu ho začala ovládat, nutit ho k strašným věcem, ale tentokrát se nenechá ovládat.
„Nech mě být.‘‘ Zazoufal, a klekl si na zem, rukama si chytil hlavu a snažil se potlačit ten vztek v sobě. Zas to pokazil, už mohl mít její místo, ale byl moc mírný. Teď je čas na druhou část. Když nepomohla útočit na její srdce a je čas utočit přímo na ni. Kyuubi byl pro, ale donutit Naruta mu tentokrát trvalo déle než tomu bylo před tím Tentokrát odolával víc, ale nakonec se povedlo.
Pomal use zvedl ze země a zamířil pro několik shurikenů, jako zhypnotizovaný pomalu vyskočil z okna a mířil směrem k kanceláři Hokageho.

„Hm… kolik takových blbostí je třeba vyřídit.‘‘ Zeptala se Sakura zoufala Shizune. Hromádka se za dobu její nepřítomnost poměrně hodně zvětšila, už přes ni neviděla ani na dveře. Zhluboka si oddychla a protřela si oči, už měla těch papírů dost.
„Jak to jen mohla Tsunade vydržet.‘‘ Pomyslela si a dál se věnovala papírům. Hlavu už ji bolela, skoro už na papír ani neviděla, oči jí příšerně boleli. K tomu i ta nevolnost. Jen doufala, že ji někdo zachrání. Zády se opřela o opěradlo židle a na chvíli zavřela oči.

Jen na tuhle chvíli litovala toho, že tohle místo vzala, možná měla Tsunade počkat na Naruta, ale i ona zestárla a proto zvolila ji. Ale proč ji? Je tu tolik schopných lidí co by se na to hodili víc. Ty poslední léta úředničiny jí hodně vyčerpávali. I kvůli tomu, neměla na Sasukeho čas, pořád jen práce a práce. Sotva se stíhala starat o děti ale štěstí bylo, že místo vzala až byly starší. S malým miminkem by se zbláznila. Ale bylo by to nádherné vrátit se do těch nádherných chvil, kdy se staralo o miminko. Tenkrát nebyla Hokage, byla celý den doma, Sasuke s nimi trávil každou volnou chvilku co měl při své práci. To byly krásné chvilky, škoda že skončili. Ale bylo by krásné mít další miminko. Ale co by tomu řekl Sasuke. Raději na to zapomněla, práce byla práce.
Znovu otevřela oči a naklonila se zpět k papírům, ale zaskočila ji rána. Než se však stačila otočit, kolem hlavy ji proletěl shuriken. Ani se nepohnula, shuriken se zapíchl do papíru před ni. Než se však stačila po otočil dovnitř vběhl jednotka ANBU. Jakmile si povšimnuli rozbitého okna, vyrazili z okna pryč. Dál se ani nepohnula, zaskočilo ji to. Kdo by to mohl udělat?

„Netrefil jsem se a ještě k tomu mám za zadkem ANBU.‘‘ Zanadával si a pelášil pryč. Stačilo jen kousíček, jen kousíček a měla by ho v zádech, ale nepovedlo se. Teď je důležitější utéct.
Kyuubi se však radoval, konečně ho přiměl k útoku, když to nevyšlo, stále se radoval.
„Příště to vyjde.‘‘ Usmyslel si Naruto a přidal do kroku. Zanedlouho zabočil do uličku a ztratil se z nejbližších dveří, jen čekal na ně, určitě mají jeho stopu, nemůže je nechat žít. Dveře se otevřeli nikdo však nevešel, Naruta to velice pobavilo, jak jsou opatrní.
„No tak, na co čekáte.‘‘ Zasmál se, pomalu zamířil ke dveřím. Nedokázal v sobě potlačit ten strašlivý ztek. Kyuubi ho začal ovládat, pomalu mu zatemnil vědomí a převzal velení nad jeho jednáním. Vše se semlelo moc rychle ANBU padaly k zemi jeden za druhým, on však neměl ani škrábnutí. Boj skončil ANBU padly k zem do jednoho, Naruto to však zůstal bez škrábnutí. To mu však ke spokojenosti nestačilo, chtěl víc, chtěl ji vidět mrtvou.
Znovu kroku, že by další ANBU, počkal si.
Ale dovnitř tentokrát vešel Sasuke, i v masce ho Naruto poznal, chystal se zaútočit, ale něco ho zastavilo, něco ho donutilo přestat. Kyuubi začal ztrácet nad ním moc. Naštěstí Sasuke si ho ani nevšiml, hned vyrazil pryč pro posily.
Uháněl co jen mohl. Kdo to mohl udělat? A proč co se tam stalo? Byl na chvíli vděčný na ranní kocovinu, která ho donutila trochu se opozdit, stačilo jen přijít dřív a byl by na tom stejně jako oni.
Ani nezaklepal, skoro vyrazil dveře od kanceláře Sakury. Na prahu se však zastaví. Všude byly střepy, okno za stolem byla namaděru. Strachoval, aby se něco nestalo Sakuře. Naštěstí stála opodál s jedním ANBU a ceno mu vysvětlovala, jakmile si však všimla Sasukeho, skočila mu do náruče. V něj všechen strach spadl, ni se ji nestalo.
„Co se to stalo?‘‘ Vyptával se stále v šoku.
„Nevím, někdo na mě zaútočil, minul mě. Jednotka ANBU už ho pronásleduje.‘‘ Odpověděla a rukou ukázala na shuriken zapíchnutý ve stole. Sasukeho to však neuklidnilo, ona si jeho nálady povšimnula.
„Stalo se něco?‘‘ Ptala se tentokrát ona jeho.
„Sakuro ta jednotka ANBU je po smrti.‘‘ Špitl. Sakura nechápala, vyrazila za ním nejlepší jednotka a byla tak rychle zničena. Začala se o sebe strachovat. Co když jich je víc? Co když ještě někdo čeká na vhodnou chvíli? Celá zbledla, prsty na rukou se jí začali klepat, nebila schopná to zastavit.
„Stalo se něco?‘‘ Optal se ji pevně ji objal. Cítil jak se celá klepe, sám z toho byl vyvedený z míry.

„Hm… proč si ho taky nezabil?‘‘
„To jsem nemohl udělat, je to kamarád.‘‘
„Žádné nemáš, jestli zjistí, kdo to byl, zabijí nás.‘‘
„Neboj, na mě si jen tak nepřijdou.‘‘
Rozvíjel se Rozhovor mezi Narutem a Kyuubi, už dávno zmizeli v místa činu, právě teď se Naruto válel na posteli, jeho oblečení od krve zašpinilo i postel. To však nevnímal, byl tolik zaneprázdněn rozhovorem s liškou, že ani nevnímal okolí.
„Příště to vyjde určitě.‘‘ pomyslel si a zavřel oči. Dál se nechal unášet pocitem vítěze, i když jim nebyl. Představoval si sebe na jejím místě, jak si splnil sen. Dosáhl svého.
Ale něco ho otřáslo, něco ho vyrušilo z jeho snění, zvláštní pocit. Pocit viny. Snažil se ho setřást ze svého snění. Ale nešlo to, stále tam byl, v jeho nitru, stále ho démon ovládal. Později si začal uvědomovat své činy, ale litovat všeho bylo už pozdě. Už bylo pozdě, musí to dotáhnout do konce, ať chce nebo ne. Ten pocit zahodil za hlavu, nebude ho potřebovat.