Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 005: Začátek velkého přátelství!

„Ale Re, přece na něj nebudeš ošklivá.“ Zapitvořil se Deidara, ale když jsi všiml Itachiho vražedného pohledu radši ztichnul.
„Dobře.“ Kapitulovala Reina a kývla na Deidaru ať jde pryč. Deidara se sám pro sebe usmál. Plán mu vychází.

„Posaď se.“ Kývla na něj a uvolnila místo vedle sebe, ale do očí se mu nepodívala.
„Vím jak se cítíš.“ Šeptl do nastalého ticha Itachi a zkoumavě si jí prohlížel. Byla stále stejná. Neposedné rusé vlasy jí padali do zlatorudých očí. Do očí, které na ní tak miluje. Nad svými myšlenkami se musel pousmát.
„Ano?“ podívala se mu zpříma do očí. „Vážně to víš?“ V očích jí hrály jiskřičky pobavení. Jak ho měla ráda, když se tvářil zmateně. Když si všiml, jak se na něj dívá, usmál se.
„Proč si mě nevšímáš? To ti tady tak vadím?“ zeptal se jí.
„To ne..“špitla
„Tak proč mě ignoruješ?“ ptal se dál.
„Milovala jsem tě a stalé miluji, jenže ty si nestálí a já potřebuji někoho, kdo tu bude pro mě v každé situaci.“ Špitla do ticha.
„Odešel jsem jen, protože jsem tě nechtěl zatahovat do záležitostí Akatsuki.“ Zakroutil hlavou.
„Ano? A teď vidíš, jsem tu stejně. Já se o tomhle nechci hádat. Je to uzavřená kapitola mého života.“ Po tvářích jí začali téct slabé pramínky slz, které se prodrali pod pevně zavřenými víčky.
„Vždyť jsem tu pro tebe já! Vždycky jsem byl a vždycky budu.“ Objal ji kolem pasu. Reina zakroutila hlavou a vysmekla se mu z náruče.Otočila se k němu čelem a podívala se mu zpříma do očí.
„Já si to musím promyslet. Jestli by to mělo vůbec ještě cenu.“ Zamumlala a nepatrně se usmála. Itachi souhlasně pokýval hlavou a opustil Reinin pokoj.
Zaklaply se dveře a Reině se spustily slzy. Snažila se to zastavit, ale pořád brečela čím dál víc.Bylo toho na ní poslední dobou moc.

Ozvalo se zaklepání a do dveří nakoukla hlava Deidary.
„Uhm, Leader mě poslal na nákup, nechtěla by jsi jít se mnou?“ zeptal se.
„Jo jasně. Ráda.“ zvedla k němu uslzené oči a mírně se usmála. Otřela si tváře od slz a vyrazila za Deidarou.Po cestě ani jeden z nich nemluvil, než se Deidara rozhoupal promluvit.
„ Jak se máš?“ Tím vyvedl Reinu z míry, protože nechápala, jak se jí mohl zeptat na to, jak se má? Vždyť to bylo přece jasné nebo ne?
„Nic moc a ty?“ odvětila slušně.
„No, Sasori-sama mě chce začít trénovat.“ Usmál se.
„To je v pořádku ne?“ zeptala se zmateně.
„Je, jenomže já neumím skoro žádné jutsu, kromě toho mého.“ Zakroutil nespokojeně hlavou.
„Tak chceš něco doučit?“ navrhla mu.
„Ty by jsi mě vážně začala něco učit?“ podivil se.
„Proč ne? Vždyť to nic není.“ Pokrčila rameny a usmála se.
„Děkuju ti.“ Zaradoval se Deidara. Nad tím se musela Reina pousmát, jak málo stačí ke štěstí. Byla ráda když mohla udělat radost někomu jinému, ale kdo udělá radost jí? Nebudu si to teď kazit. Pomyslela si a táhla Deidaru do prvního obchodu.

„Co tady budeme dělat?“ rozhlédl se po obchodě a zmateně se podíval na Reinu. Co budou dělat v obchodu s botami?
„To by tě zajímalo co? Zatím si sedni sem a počkej.“ Zašklebila se a usadila Deidaru na židli.
Po půlhodině úmorného vybírání bot, toto trápení pro Deidaru skončilo. No jak se to vezme, protože jen vylezli z obchodu s botami vtáhla naše milá Reina, chudáka Deidaru do obchodu s oblečením, se slovy, že si musí něco nového koupit, jestli se chce někomu líbit.
„Vždyť ani nemusíš, máš přece Itachiho.“ Neodpustil si poznámku, ale vzápětí schytal pořádný pohlavek.
„Nepleť se do toho mladej. Pokud chceš jít večer se mnou, tak si taky něco kup nebo nikam nejdeš.“ Usmála se na něj Reina. Když Deidara slyšel slova večer a se mnou začal zmateně pobíhat po obchodě. Reina nad tím jen pobaveně zavrtěla hlavou a vydala se koupit si nějaké oblečení. Našla pár kompletů, které se jí zalíbily a které se hodily ke koupeným botám. A vyrazila ke kabinkám.

„Safra.“ Ozvalo se z druhé kabinky a byla slyšet taková menší rána. Reina ve vedlejší kabince se lekla. Natáhla na sebe tričko a šla se podívat co tam Deidara dělá. Co uviděla jí rozesmálo, Deidara ležel na zemi obmotán nějakým tričkem. Zachichotala se a podala Deidarovi pomocnou ruku.
„Co jsi dělal?“ zeptala se ho pobaveně.
„Nic.“ Hájil se Deidara.
„Vybral sis něco? Protože budeme muset jít nakoupit nějaké to jídlo, jinak nás Pein zabije.“ Usmála se, nabrala nějaké věci a pádila zaplatit za sebe i Deidaru.
„Užila jsem si to.“ Ozvala se najednou Reina.
„Já taky.“ Usmál se Deidara a následoval Reinu. S myšlenkou, že si s ní ještě užije zábavu.