Jako Romeo a Julie 02

,,Shinomori, vy už chcete odejít?" ozval se najednou za Shino hlas.
Shinomori se otočila a spatřila Asutu jak jde k ní.
,,Ano." odsekla.
,,Omlouvám se, že jdu pozdě, ale něco mě zdrželo.Snad jste si nemyslela že si z vás dělám legraci." řekl rychle když si všiml Shinomoriina pohledu.
,,Myslela..." přiznala Shino.
Asuta se hlasitě rozesmál, ale vzápětí zvážněl.
,,Shinomori, já vám musím něco říct. Vím že vypadám jako blázen když takhle mluvím a že vás ani neznám ale miluji vás, i přesto že jsou naše rodiny už několik let znesvářeny."
Shinomori stála jako opařena. Celou dobu si nebyla svými city jistá, poznala ho přeci teprve včera, ale když slyšela ta slova, věděla, že ho také miluje.
,,To je sice milé, ale já už jsem zasnoubena." vzdychla smutně Shino.
,,Milé? Zasnoubena? Shinomori co si o mě myslíte? Řekněte cítíte ke mě to samé?"
,,To nemohu, jsem přeci..."
,,Tak proč jste mě zachraňovala? Bylo to snad kvůli tomu, že se vám líbím, nebo se snad mílím?" Asuta chytil Shino za ruku a zahleděl se jí do očí.
,,Ano. Nevím proč, vždyť naše rodiny..."
,,To mě teď nezajímá, já je přesvědčím a možná budeme ti kdo znesvářené rodiny spojí." Asuta se usmál a sedl si do trávy. Shino udělala to samé. Byla tak šťastná.
,,Shinomori, říkala jsi že jsi zasnoubená, s kým?" zeptal se najednou Asuta.
,,Jsem. V zimě si mám brát Saita." zesmutněla Shino a přitulila se blíž ke svému miláčkovi. ,,Já si ho nechci brát. Nikdy jsem nechtěla, ale on patří k blízké větvi hlavní rodiny a náš sňatek je nejlepší pro posílení naší krve. Asuto, já si chci vzít tebe."
,,Jednou Shino, slibuji ti, že se jednou my dva vezmeme." Asuta políbil svou milou do vlasů. Po zbytek dne jen tak leželi v trávě, tiše, na míle vzdáleni od okolního světa. Jen oni dva, jeden pro druhého.
Jenže brzy přišel večer a s ním i loučení.
,,Už bychom měli jít, budou mít o nás strach." zašeptal Asuta Shino no ucha.
,,Já nechci, chci tu s tebou zůstat napořád." namítla Shino.
,,Musíme jít." pokračoval dál Asuta.
,,Dobře, ale musíš přijít dnes v noci, lásko." Shino jemně políbila Asutu na rty.
,,Dobře." Asuta pomohl své milé na nohy a pak ji kousek doprovodil. Museli se však rozejít dřív než ve vesnici, jinak by měli průšvih.
Když Shino dorazila domů, už na ni čekal její otec a Saito.
,,Kde jsi byla celý den?" zeptal se hned ve dveřích.
,,Saito, nech toho. Byla jsem venku s kamarádkami, nemusíš kvůli tomu hned šílet.“
,,Měl jsem o tebe strach a s kamarádkami jsi nebyla, ptyl jsem se jich.“
,,Ty mě šmíruješ?" rozkřikla se Shino.
,,Ne, ale je snad přirozeností, že si tě bráním. Tak s kým jsi byla?“ naléhal znovu Saito.
,,Už jsem ti to řekla byla jsem venku s kamarádkami, ale o některých z nich nevíš.“ Shinomori byla zlostí bez sebe a ani netušila proč. ,,Jdu do svého pokoje.“ Křikla nakonec a odešla.
,,Shinomori vrať se!“ křičel za ní její otec.
,,Jen ji nechte. Shinomori je zjevně unavená, je toho na ní dost.“ Snažil se jí omluvit Saito i když sám by rád věděl co se s ní děje.
A Shino byla šťastná. Plná radosti padla na svou postel a nechala se unášet tím krásným pocitem. Celý dnešní den strávila se svou láskou, teď už jen musí počkat do večera, než za ní příjde znovu. Jenže jak čekat, jak někdo může čekat na něco takového, když se čas tak vleče? Nic nepomáhalo, zbývalo už jen obnovit vztahy s mladšími sourozenci. Shino se zvedla a šla za svou mladší sestrou, Honorou.
V tentýž okamžik se Asuta vracel ke své rodině, když k němu přiběhlo malá tříletá holčička. Její blonďaté vlásky vlály v jemném větříku a drobné ručičky se natahovaly do víšky a žadonily o vyzvednutí.
,,Asuto, kde jsi byl?" zeptala se dívenka když jí Asuta konečně zvedl do výšky.
,,Trénoval jsem, slečno." usmál se Asuta a pohladil holčičku po vláskách.
,,Tsunade, pojď už domů a nech Asutu jít." postarší muž zavolal na děvčátko a pak se hned otočil k Asutovi. ,,Promiň Asuto, moje malá Tsunade je jako z divokých vajec, nikdo jí neudrží na jednom místě."
,,To je v pořádně Hokage-sama. Rád si s ní povídám." usmál se Asuta zatím co pokládal Tsunade zpátky na zem.
,,Už to víš Asuto, že ze mě bude taky ninja? Bude viď dědečku?" holčička se radostně otočila na svého dědečka a ten se na ni usmál.
,,Jasně že budeš, když tě bude vést někdo jako tvůj děda, tak určitě budeš." Asuta naposledy pohladil Tsunade po jejích blonďatých vláskách a se zdvořilým rozloučením pokračoval v cestě.
Užíval si ten den. On i Shinomori si užívali dny poklidu a pohody. Dny kdy mohli žít jeden pro druhého bez strachu, skoro jako v ráji.