Zemřít pro budoucnost 023- Jako nějaká hračka

Jen jak to dořekla chňapl ji za vlasy, přitáhl si ji blíže ke svému obličeji. Volnou rukou ji přejel po tváři, ona mu však ucukla a plivla mu do tváře. Ten neznámí se jen pousmál. Na oplátku ji zatáhl za vlasy tak silně, až se nebránila slzám. Měla pocit, že ji je vytrhne, ale znenadání stisk povolil. Sakura se zhroutila na zem a setřela si slzy na tváři. Sasuke byl zlostí bez sebe. Kdyby do toho vstoupil, dopadlo by to hůř.
Raději postával opodál a sledovat vše. Ten neznámí ustoupil pár kroků zpět pohlédl na ty další.
„Odveďte ji.‘' Nakázal jim z úšklibkem. Ihned ji zvedli za vlasy a odtáhl jí pryč. U dveří je však zastavil.
„Než se vrátím je vaše,‘‘ oznámil jim.
Sasukeho a Sakuru to vyvedlo z míry. Avšak oba byli spoutání, takže odpor klást nemohli. Ti muži stáli za svým, spokojeně si odtáhli Sakuru někam do temnoty. Její křik nevnímali, jen se ji vysmáli. Všichni už se těšili, jakmile dorazí do sídle, tak začne ta pravá zábava. Sasuke stále kladl odpor, nenechá ji, aby si s ní jen tak pohrávali. Chtěl za ní vyrazit, ale dostal ohromnou ránu do břicha. Bolest byla tak silná, až ho donutila lehnout si na zem.
„Rád jsem s tebou obchodoval.'' Řekl a zmizel.
"Hej pujč mi ji taky.''
"Počkej a co já.''
Přeřvávali jeden druhého a pohazovali si ji mezi sebou jako nějakou hračku. Každý z ni strhl jednu část jejího oblečení až zůstala jen ve spodním prádle. Stačilo už jen jednou si s ní přehodil, a byla by úplně nahá. Bála se jak to pak dopadne. Jeden z nich už začal být netrpělivý a stáhl ji pod sebe.
"Teď se podíváme na ten zbytek.'' Zašeptal ji do ucha a rukou ji pomalu sjel na hruď, níž a níž a zastavil se někde u stehen. Pomalu z ní začal stahovat kalhotky. Zarazila se, viděla jak je netrpělivý, surově ho kopla do břicha, čímž ho ze sebe dostala. Její bránění ostatní velice pobavila. Ten, kterého kopla se k ní začal sápat znovu, tentokrát ji srazil k zemi tak pevně, že každý jeho pohyb byl zmařen.
Strhl z ní podprsenku a začal si pohrávat z jejími ňadry a líbat ji po krku. Sakura, i když nechtěla, jemně zasténala. Jeho to však donutilo své dotyky přesunout níž na stehna. Tolik ji to vyvedlo z míry až se mu úplně oddala. Ale ne, že by se jí to líbilo, ale aby ho uspokojila co nejdřív.
Začala sténat hlasitěji a hlasitěji. I když si to nechtěla přiznat líbilo se jí to, i když nechtěla, prosila o víc. Ale místo dalších polibků a dotyků dostala facku. Podivilo ji to, před chvíli byl vzrušením bez sebe a teď
"Hm….jsi stejná jako ty ostatní, jen abyste to měly hned za sebou, co!'' Vyštěkl na ni dal ji další facku. Chystal se ji znovu uhodit, ale nějaký muž ho uchopil zezadu za ruku.
"Řekl jsem, abyste si hráli, ne ji bili.'' Řekl a shodil ho ze Sakury. Poznala ho podle hlasu, to ten si jí vzal místo Tsuki. Pomalu otevřela oči. Černé vlasy, černé oči, připomínal ji Sasukeho.
I když on ji chtěl ze všech nejvíc, teď mu byla vděčná, nebýt jeho umlátil by jí k smrti. Ale nebyl to konec, teprve to vše začalo. Ten co ji zachránil ji vzal do náruče a nesl si ji pryč.
Myslela si, že je konec, že ji zachrání. Ale nebylo tomu tak. Jakmile se ocitli v jednom pokoji povalilo ji na postel. Stále byla nahá, ale krásná. Tolik ho vzrušoval pohled na její tělo. Dál už to nemohl vydržet, doslova po ní skočil. Bylo už jí to jedno, jen se podrobila jeho dotykům a polibkům, jen čekala, kdy to doopravdy začne. A pak prudká bolest, neubránila se vykřiknout. Každým přírazem mu zaryla nehty do zad a zasténala.
Bolest už dávno ustala, její vzdychy začali být intenzivnější a intenzivnější a on zrychloval a zrychloval dokud nedosáhl svého. A pak to přestalo, nastalo ticho. Jen se zhroutil zpocený vedle ni, oba těžce oddychovali jako po dlouhém běhu. Za chvíli oba únavou usnuli.

Slunce pomalu vycházelo, pomalu probouzelo všechny do nového dne. Jen Sasuke nespal, celou noc nespal. Malá si ani nevšimla, že tu máma není, dál spokojeně spinkala v Sasukeho náruči. On však tak klidný nebyl, nevěděl co má dělat, teď ztratil Sakuru, co když ztratí i Tsuki. Celé jeho tváře se třpytila slzami, které mu stékali po tváři. Měl o ni strach, co ji asi udělají nebo už udělali. Nemohl tam jen tak ležet. Ostatní raději poslal pryč, chtěl být sám.
Pomalu se postavil s malou v náruči. Teď jen přemýšlel co s ní, nechtěl jí brát sebou, cesta byla moc nebezpečná. Ale komu ji dát? Komu ještě může věřit?
Narutovi.
Snad mu pomůže, snad se o Tsuki postará.
A tak vyrazil, směr Konoha.
Cestou se nikde nezastavoval, malou zabalil do deky, aby ji nebyla zima. Ale po několika minutách cesty začala plakat, proto se zastavil. Snažil se ji uklidnit, ale nepomáhalo to.
Začal být nervózní, nejen kvůli jejímu pláči, ale i kvůli zvláštním zvuků. Někdo se k němu blížil, jako zázrak malá utichla, alespoň něco dobrého. Pomalu se postavil do bojové pozice, jen čekal na první útok. Znovu zašustění, tentokrát kousek od něj. Na nic nečekal hodil po nepříteli skurikem. Cíl však netrefil, ale šustění nepřestávalo. Chystal se tedy další.
„Počkej Sasuke.‘‘ Ozvalo se z keře.
Sasuke se zastavil, ten hlas znal.