Byl to jen můj sen 7-Rozvod? Žádný nebude!

Dalších deset minut jen nevěřícně hleděla na papír před sebou. Zatajil se ji dech ani se nepohnula. Hlavou ji projeli všechny vzpomínky na den, kdy ji nachytal s Narutem. Kéž by tam nepřišel a proč to vůbec udělala? Nebo spíš proč to Naruto udělal, dobře věděl, že je zadaná tak proč? Tohle teď nebylo tak důležité jak rozvod. Nevěřila tomu jak daleko to zašlo.
„Ale možná je to jediné řešení.‘‘ Napovídal ji hlásek v hlavě. Naprosto zapomněla na ostatní papíry. Tohle bylo mnohem důležitější. Celý si ho ještě jednou přečetla, kromě jeho údajů a samozřejmě podpisu bylo vše prázdné, jako by zbytek nechal na ni. Rozhodně teď nechtěla tohle vyplňovat, určitě je jiné řešení než rozvod. Možná si od sebe potřebují jen oddychnout, jen takovou pauzičku, nic víc.
Ale k čemu by to vedlo, možná další strávená noc z Narutem nebo nedej bože třeba se Saiem. No to ji moc nepomohlo. Jen na chvíli měla pocit, že to je její vina a Sasuke je ten co trpí. Hned na to zapomněla, byl to snad Sasuke kdo ji poslední dobou (cca čtyři roky) neuspokojil, prostě nic. Jako by ani pro něj neexistovala. Ano rozvod je jediné řešení. Dala se tedy do vyplňování, začala ji to lézt na nervy, sama blbé otázky a tak. Raději už by to měla za sebou. Po konečném dosažení kolonky z podpisem si oddychla, už to má za sebou. Na nic nečekala a peláši za Sasukem, možná s ním raději ještě promluví, třeba se jeho postoj změní. Snad?
Ťuk….ťuk
Nikdo však neotvíral. Co to? Zkusila to tedy ještě jednou, snad je Sasuke doma. Bylo ji divné, že ani děti neotvírali, možná si hráli za domem. Dalších deseti minutách věčného nadávání a klepání ji došla trpělivost. Ke vší smůle si nechala klíče doma. Jediné řešení bylo okno. Pro změnu bylo taky zamknuté.
„Hmmmm….. a co sklepem …… jo to by šlo.‘‘ Namýšlela a zkusila tedy štěstí dole. Hurá povedlo se. Jen jak vystoupala do prvního patra, ucítila po domě vydýchaný vzduch. Nedalo se tam ani stát, hned pelášila otevřít ona a hlavně odtemnit, protože neviděla ani na krok.
Při jejím udivením byl domů v perfektním pořádku, myslela si za dobu její nepřítomnosti se dube prodírat v odpadkách. No až na jednu maličkost tu bylo v pořádku, ale stále ji něco chybělo. Kde je Sasuke? Po důkladné prohlídce domů ho našla v ložnici, spícího na její půlce postele, zamotaného v její peřině a coby bylo nejhorší, byl z něj hrozně cítit alkohol. Chtěla ho probudit, ale mě strach. Dobře věděla co ho může napadnout v opilosti. Je schopný všehokoli, taky si to na vlastní kůži zkusila.
Ale co měla jiného dělat, nakonec s ním jen mírně zatřásla. Jediné co následovalo jen jeho tiché zamžourání, a zase ticho.
„No tak.‘‘ Řekla a zatřásla s ním víc. Tentokrát to ale pomohlo, pomalu otevřel oči, pohlédl ji do tváře, ale hned je zas zavřel.
„To mám zase krásný sen nebo si to opravdu ty.‘‘ Zamžoural, ale dál nic neříkal. Jen znovu zavřel oči, dál si s klidem pochrupoval. Byl tak roztomilý, když spal, jak ho jen mohla opustil, litovala toho.
Pousmála a sundala mu vlasy v obličeje, byl hrozně bledý, ale moc roztomilí. Jemně ho pohladila po tváři. Měl ji tak studenou. Ale jakmile to udělala přitáhl si jí k sobě do postele. Ani se nebránila, moc s ním teď chtěla být, tu dobu co byly od sebe jí moc chyběl.
„Takový krásný sen jsem dlouho neměl.‘‘ Špitl a pomalu otevřel oči, dál mi letmý polibek na tvář. Pomalu se k němu přitulila, takové teplo necítila dlouho.
„Ne tohle není sen.‘‘ Odpověděla a znovu sek němu přitulila. Zanedlouho ucítila něco vlhkého na své obličeji. Co to?
Pomalu zvedla hlavu a zadívala Sasuke do tváře, brečel. Připadala si jako slaboch, tolik mu ublížila a nezmůže se na nic.
„Promiň.‘‘ Špitla, ale to už Sasuke neslyšel , dávno už spal. Raději se od něj odtrhla, rozhodně teď neměla čas tu sním ležet. Měla ještě spoustu práce. Jediné co ještě udělala před svým odchodem je, že přetrhla papír o rozvodu. Stejně ani rozvod nechtěla, věděla, že se to zlepší. Možná jen potřebovali čas, jen si to potřebovali všechno vyjasnit, jen si potřebovali uvědomit co jeden pro druhého znamenají. Teď , ale oba dobře věděli. Jeden by bez druhé nemohl být.
Možná je načase se sem znovu nastěhovat, začít znovu.
Na papíry v kanceláři se úplně vykašlala, raději se vrátila k Sasukemu do postele. Bylo tam takové krásné teploučko.
Znovu se mu zatulila na hruď, tolik ji chyběl. On jí na oplátku pevně objal a přitáhl si jí blíž k sobě. Teď už věděl, že to není sen, jen krásná realita.

„Počkej chvilku.‘‘ Prosila Sakura, když na ni Sasuke skoro ležel a líbal ji po krku. Pomalu začal směřovat i níž a níž. Už se nebránila, naprosto mu věřila. Jen letmo se podívala na hodinky.
„Bože to už je tolik.‘‘ Špitla a kousek po kousku ze sebe Sasuke zdělávala. Shizune zas bude vyvádět jak dlouho byla pryč. Ale měla by už konečně pochopit, že rodina je pro ni důležitější.
Sasuke si, ale nedal říct, ani náhodou nepřemýšlel, že by s ní snad jen slezl. Tuhle chvilku si chtěl vychutnat co nejdéle. Ale Sakura začala klást větší a větší odpor, tak nakonec poslechl.
Ještě předtím než odešla políbila ho na tvář a zmizela ve dveřích.
On tam ještě nějakou tu chvíli ležel, jen přemýšlel, jak to s nimi bude dál. Ale proč to dál řešit, papír o rozvodu je na půlky, tak není co řešit. Znovu se uvelebil na její polovině posteli a zamotal se do její peřinky. Krásně voněla stejně jako ona, jako by tu byla s ním.