Jayk3m - Peklem může být i nebe - Gaarovo srdce

Nezáleží na penězích na tom jakou máš krásu-když necítíš lásku.
Nezáleží na podobě, nemuší hrát frašku, a můžeš cítit lásku...
Nezáleží na tváři, když máš přes oči pásku, tak ucítíš lásku.
LÁSKA.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Nejspíš má dvě tváře, jedna nekompromisní, zákeřná, druhá šťastná cílevědomí. Tak to bylo, je a bude, dokud na tomhle světě něco zbude a já věřím. Radši nic radši si dám do plic pěknou dávku nikotinu, než abych se rovnou, šel zakopat pod hlínu. Já plynu a pomalu čekám na tu pravou, která bude stát ve všem, ale ve všech situacích za mnou. která se na mě nevisere, kvůli nějaký prkotině a bude držet, i když nějaké štěstí mine. Některá láska je jako vlak, přijede, odjede a zase musíš čekat a pak nic. Nezbývá ti nic jiného, než pomalu pít svoje (něco, nevím co...) a když už nic, tak aspoň poluce a budeš rád, že dokážeš ještě aspoň chodit. Ale nejspíš se budeš celý život hojit, a když se ti to povede, tak klobouk dolů synku, ne každý to dovede...
*
Seděl na schodech a pozoroval malé víry, jak si vítr pohrával s pískem. Byla noc, ale on nesměl spát. Už to nedokázal, zvykl si celé noci prosedět a odpočívat v bdělosti.
Dnes mu to však činilo potíže. Čím víc si uvědomoval svou samotu, tím víc ho to trápilo a bolelo. Přál bych si být normální, zaprosí v duchu a zadívá se na velký měsíc nad jeho hlavou.
Ještě před pár dny. Myslel si že ho taky miluje. Poprvé kdy cítil tu radost. Poprvé od smrti jeho strýce. Celé dny se bál, že se ho zlekne a nebude s ním chtít být. Stalo se to. Neví čím to udělal. nebyl jí vždy na blízku, ale ty dárky co jí nosil musely značit že to myslí vážně. K čemu je mu jeho síla, když se ho ona bojí. K čemu je mu jeho postavení, když s ní to nic nedělá.
Snaží se na ni zapomenout. Dělá všechno, ale nedaří se mu to. Ukázala se jako jiná dívka než měla být.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Poznal jsem obě tváře, přesto nestal jsem se lhářem. Viděl jsem lásku hořet, viděl jsem ji padat na zem. Opuštěn teď pod oltářem, odhozená svatozáře. Bez kuráže, bez urážek, děláš ze mě samotáře. Každé další slovo vázne , kdy už zhasne, je to jasné. Na výsosti odložen teď tiše držím tvoje dlaně. Nechci už se zabývat vzpomínky na minulost, ne. Snadné je vše zahodit, snadné je před tím utéct, ale důležitější je přece taky nějaký skutek. Promluvit a na rovinu, všem lidem říct, co tě trápí, co si myslíš, co tě posiluje, zraňuje. Ubližuje, stahuje a nenechá tě spát. Promlouval jsem na stokrát, už se nechci znova ptát, zda mám žít nebo skonat.Hledám nějakou příležitost, taky musím konat. Nedovol mi více stonat, nechci zase prázdný slova, už to nechci zkoušet znova. Už tě nechci více trápit, všechno co jsem ti chtěl vrátit, už se mi povedlo ztratit, nemám prázdnou kapsu,ale nechci zase platit. Nechci tratit na svých činech. Myslel jsem že mě to mine, že to možná bude jiné, když ti zase znova řeknu, všechno co k tobě cítím, když tě za ruku chytím, poznáš že je konec zla, že přijdou lepší dny, ale žádná odezva.Vím že ten kdo rozhoduje, jsi v tu chvíli ty. Políbím tvoje rty a smutně si sklopím hlavu. Už to nejsi ty, no tak přiznejme si pravdu...
*
Druhý den. Vydal se za ní. Chtě to zkusit znovu. Mít ji u sebe nebo to doopravdy ukončit. Byla doma, ale na jeho klepání skoro nereagovala. Přišla otevřít její matka. Byla vyjevena z toho kdo stojí ve dveřích, ale nechala ho jít dovnitř. Ta, jemu velice známá dívka, ležela na své posteli. Poznal ji, ale její pohled ne. Byl tak cizí, jako by byla někdo jiný.
Řekl jí to. Omluvil se i když nevěděl proč, ale udělal to. Čekal na její reakci. Jen ho chytla za ruku a upřela na něj své modré oči. Začala mluvit o tom co se stalo, ale on ne. Zadržel ji a znovu to zopakoval.
,,Nechci už se zabývat vzpomínky na minulost, ne.Snadné je vše zahodit, snadné je před tím utéct, ale důležitější je přece taky nějaký skutek. Promlouval jsem na stokrát, už se nechci znova ptát, zda mám žít nebo skonat. Nedovol mi více stonat, nechci zase prázdný slova, už to nechci zkoušet znova. Už tě nechci více trápit. Nechci tratit na svých činech. Myslel jsem že mě to mine, že to možná bude jiné, když ti zase znova řeknu, všechno co k tobě cítím, když tě za ruku chytím, poznáš že je konec zla, že přijdou lepší dny, ale žádná odezva." řekne tiše.
Ona jen tiše s mučitelským výrazem odmítne jeho vyznání.
Naposledy se k ní nakloní a políbí. Změnila se a zlomila mu srdce. Změnila se ona, ale on zůstal stejný. Poslední pohled do očí a odchází.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
*
Měl to čekat, vždyť ho nikdo nikdy nemiloval.
On kluk z pouště - Syn Kazekageho a nový Kazekage-Gaara.