VYVOLENÁ...Naruto za idiota (001)

Je to takový úvod. Příště napíšu delší, slibuju. Přesuneme se do Konohy o pět let po tom, co skončil Naruto 1.série. Takže Narutovi bude sedmnáct....

Sakura se vzbudila a po čele ji stékal pramínek ledového potu. V hlavě si přemítala sen, co se ji zdával každou noc. Míhaly se ji obrázky, kterým nerozuměla.
Naruto, boj, Sasuke, ona a mrtvé tělo vedle ní. Tady se sen zastavil, od tohoto místa to nebyly jen obrázky, ale příběh. Ve snu se dívala na toho neznámého, který vypadal, že je mrtvý. Cítila palčivou bolest v břiše, to proto, že tam měla velice hlubokou ránu. To ji však nevadilo. Přibližovala se k té postavě, už se jí dotýkala, aby ji otočila.
V tom sen skončil. Vždy v tomto místě, sice chtěla vědět, kdo ten neznámý je, ale bála se.
"Nemá cenu přemýšlet o snech, jsou to přece jenom sny. Nic neznamenají." pomyslela si. Ale v duchu věděla, že to není pravda.
"Už bys měla vstávat!" zakřičela z dola její matka.
"Joo, už jdu!" odpověděla.
Vnitřní Sakura: "Kua. Proč se ke mě chovají jak k blbovi. Za chvíli budu dospělá.!!"
Šla do koupelny, umyla se, ušesala si vlasy a vyčistila zuby.
"Mám se i osprchovat? Přece jsem se v noci hodně potila." přemýšlela nahlas. Usmyslela si, že se trošku osprchuje, aby udělala dojem na Sasukeho.
"Co to plácám, Sasuke odešel..." řekla a po tváři ji začaly téct slzy. Nečekala než stečou, hned je setřela.
A Naruto ho asi nikdy nenajde, protože on je nejlepší ninja.
Vyhlédla z okna a jako vždy ji tam čekal Naruto. Chvíli přemýšlela nad tím co si dneska vezme a jako vždy to bylo červené triko a modré kraťase. Právě to ji nejvíce slušelo. Rychle vyběhla po schodech dolů, obula si boty a pospíchala za Narutem. Ten už ji netpělivě čekal.
"Jééé, Sakuro-chan.eh...dobré ráno..teda."zalkl se Naruto a podal ji kopretinu.
"Naruto, nepodlejzej!" rozeřvala se na něho Sakura a rozbila mu nos. Naruto se steží zvedal ze země.
"Je silná. A tak krásná..."zasnil se, ale bohužel nahlas.
"Tak tobě to nestačilo, jo?!"
" Jo. Stačilo...ale tu květinu..víš. Já jsem ji pro tebe ráno trhal. Aby si nemyslela pořád na Sasukeho"
Sakura si povzdychla.
"Naruto se ke mně chová tak hezky. A já jsem na něho tak zlá"přemýšlela v duchu.
Nikdo už nic neříkal a vyrazili. Cestou, bohužel pro ni, potakali Hinatu. Ta jak uviděla Naruta celá zčervenala. On se na ni jenom usmál a zamával. To bylo pro ni dost a omdlela.
"A jéjé. Je to tu zase, náš Naruto složil Hinatu" řekla Sakura a pokusila se o úsměv. No, spíš to vypadalo jako úšklebek.
"Nech toho, Sakuro- chan. Je jen nevyspalá. Určitě to není mnou" to poslední vyznělo doprázdna.
"Raději ji odnes z té cesty, než ji něco přejede"
Naruto nic nenamítal, protože Hinata byla něco jako jeho kamarádka. Ale nic víc k ní necítil.
Po zbytek cesty se nic nedělo. Hinata se nevzbudla, Sakura při každé Narutově otázce jen zabručela. Pořád myslela na Sasukeho a na svůj sen. Když naproti nim někdo šel byl to.................