Kap, kap, kap...
"Kap, kap, kap..." stále stejný zvuk.
Dívka sedící v křesle však kapající kohoutek ignorovala. Pořád tam jen nehybně seděla, tak jako každý uplynulý den od chvíle, kdy ho navždy ztratila. Její přátelé už byli zoufalí, nedokázali jí pomoci, neboť s něčím takovým se musela vyrovnat sama.
Nyní už chřadla. Kruhy pod očima, pohublá tvář, zarudlé oči. To všechno svědčilo o tom, že svou bolest ještě nepřekonala. Už ani nemohla plakat, dnes už ne. Po tom všem už dokázala jen sedět a čekat. Čekat na někoho, o kom věděla, že už nepřijde.
---
Srdce měla až v krku, bušilo tak moc, až se bála, že ho uslyší. Ale on na ni pořád jen koukal, pozoroval ji, zkoumal každý milimetr čtvereční na jejím těle. V tom si ji nečekaně přitáhl k sobě a konečně ji políbil. Ti dva tam stáli a v tu chvíli žili jen pro sebe, vše co vnímali, byly jen rty toho druhého, čas se zastavil a oni pociťovali čiré štěstí.
"Ale, ale, co to tady provádíte?" ozval se za nimi nějaký hlas.
Chlapec se otočil, už se chystal zaujmout bojový postoj, avšak dívka v jeho náruči mu omezovala pohyb, když v tom do jeho těla vnikla čepel nádherné dýky. Idylka skončila. Po hrudi chlapce se rozlila rudá skvrna a on se bezmocně sesunul k zemi. Útočník zmizel.
Dívka jen šokovaně stála. Nemohla tomu uvěřit, vlastně nechtěla...
"Prosím" zachroptěl chlapec.
Dívka se k němu rychle shýbla, aby zachytila jeho poslední slova.
"Gomen, ale má rodina mě už očekává.." s těmito slovy vydechl naposled.
Nedokázala se pohnout, ani plakat, chtělo se jí zařvat, vykřičet tu bolest, dostat ji ze sebe. Ale nedokázala to, ta beznaděj ji pohltila.
---
"Co se stalo?" špitali si vesničané při pohledu na zkrvavenou dívku, jenž procházela kolem. Nevšímala si jich, věděla co musí udělat, musí přehlušit tu beznaděj. Došla ke dveřím svého domu a došla do svého pokoje. Neváhala ani chvíli, popadla kunai a zaryla si ostří hluboko do ruky. Sledujíc krev, která se řinula z rány, se uklidnila.
---
Stále seděla v křesle, ruce a nohy plné jizev. Pohled upřený do neznáma. Na nic nemyslela, jen tam seděla a naslouchala kapání kohoutku.
"Kap, kap, kap..."
---
Bezvládné tělo mladé dívky se pořád nacházelo v křesle. Skoro se zdálo, že usnula. Pouze její zápěstí naznačovalo, že se již rozhodla. Krev odkapávala z rány synchronizovaně s kohoutkem.
"Kap, kap, kap..."
---
Z těla již vyprchal život, srdce se zastavilo...
Jen voda dál pravidelně odkapávala.
"Kap, kap, kap..."
Mise V2: No tedy wow, takhle emotivní povídku jsem už dlouho nečetla. Ta myšlenka s kapající vodou aneb to opakované kap, kap, kap - to mi úplně vyrazilo dech a dalo to povídce ty správné depresivní grády. Očekáváš tvrdou kritiku?
Tu píšu nerada, ale můžu ti napsat nějakou „jemnejší“ 
Úplně se mi nezdál ten flashback. Totiž, všechny ostatní odstavce jsou napsané v tom samém stylu, jenže ten flashback je napsaný úplně jinak, jako kdyby patřil do docela jiné povídky. Myslím, že by se do něj mělo přidat více emocí a možná ho udělat trochu víc abstraktním, aby lépe pasoval a nepůsobil nijak vnuceně. Ale i přes to ti dávám 5 hvězd, povídka mě chytla za srdce a myslím, že na ní jen tak nezapomenu 
)
Něco do nudy aneb moje skromná sbírka povídek ^_^
Moje nejnovější FF počiny: Itadakimasu, Otravná manželka
je to skvělý..... naprosto úžasný..
sedí to na každý pairing... tedy, na každý v kterým je Naruto nebo Sasuke a není Hinata jelikož pochybuju že by jen tak přešla do pokoje... nebo no prostě...
ale i tak se nemůžu zbavit pocitu že je to psaný jak na NaruSaku...
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
toto je uzasne naozaj skoro som plakala
www.khs-anime.blog.cz myy blogiiiiiiiiis
http://147.32.8.168/?q=node/69368 moja prvá ff-ka z názvom Sayonara
Sakura 444 sa premenovalaaaaa na Saruwatari Ayumu XD tak sa totiz vola po japonsky mi to takto vyslo taakze taak XD
omg to musela bejt pořádná depka když jsi to psala ..
jinak skvělí
ach a ja som si myslela ze s dievcata sa nam stane vyznavacka emo
ale nie bolo to skvele takze pet hviezdiciek a len tak dalej
fajn kedze moje mozgove bunky klesli po ehmmm silvestri na minimum.....nedokazala som vymysliet ziadny originalny podpis (niezeby som niekedy nejaky mala
)
tak len jedno KDE JA TA OSOBA KTORA HOVORILA ZE OSLAVOVAT SILVESTRA S LUDMI KTORYCH VOBEC NEPOZNAM JE SPROSTOST?!!!! no niekto nevie o co tak prichadza
moc hezké...
A opravdu tam jde dosadit jakýkoliv pairing, což se mi na tom líbí.
一度に心の中で本物の願望があります、そしてその願望和津沿いです...そのときあなた和本物の明らかにされていない脳l族をみつける。
"When there is a true desire in your heart and that desire is strong...that is when you find the real strength that even you did not know you had." (Orochimaru-sama)
PS: Ano, to na tom avataru jsem já.
Skvělý....akorát mě překvapilo, žes nám o té dívce (ani o tom chlapci) nc neřekla...Mno prostě KRÁSA!
no to je účel, prostě u těhle emotivních povídek mi vadí, když jsou tam nacpaný postavy, který třeba já osobně nemusím, takže jsem si říkala, že u toho svýho to nechám otevřený, ať si tam každej domyslí pairing, který má rád
Nejnovější ff-ka
To....je....nádhera.... LEn tak ďalej
Yaru nara ima shika ne - ZURA !!!
Yaru nara ima shika ne - ZURA !!!
Joy ga Joui !!!
Joy ga Joui !!!
to je úžsaný, Lisuš... už tvá včerejší básnička mě dostala na kolena a teď ještě tohle... dokonalá povídka, tvůj styl psaní je skvělej, tak si ho hlavně drž a piš dál!!
Můj Valenth
Nááádhera!!!! Dá se to vůbec popsat jedním slovem??!! Fakt moc úžasné:)
To bolo...nádherné! Došli mi slová...fakt krása!
Real Sasuke (ja som to hovorila vždy xD)
Děkuju, je to moje první povídka, kterou jsem napsala sama, většinou píšu jen spoluautorky. Takže očekávám spíše nějakou tvrdou kritiku či rady ohledně toho, co bych měla zlepšit
Nejnovější ff-ka