Romantika
Cítila jsem se bezmocná a tak laciná, jako suvenýr z pouti, který si někdo přinese a za pár dní ho zahodí.
Opírala jsem se o studenou zeď, kolena si přitáhla k sobě a opřela si čelo.Pevně jsem semkla víčka.
Přála bych si….
Aspoň jednou jedinkrát….
Naposledy v životě…..
Vidět tvář……
Uzumaki Naruta.
Na paměti mi vyskočil obrázek s jeho úsměvem.Viděla jsem jak mu jeho vlasy spadají do čela a jak ke mně natahuje ruku a……
„Naruto!!“zakřičela jsem zoufale do tmy.
,,Já-já políbila jsem Naruta-kun… Ach můj blonďatý princi, co to semnou provádíš. Tohle nejsem přece já. Kam se v tom okamžiku poděla moje stydlivost? Naruto-kun, že by jsi mě vyléčil z mého ,,prokletí?“
Nemůžu na tebe přestat myslet. Vždy jsi pro mě znamenal vše, jsi můj celý plachý život. Jsi jediný koho jsem kdy milovala a věřila, že jednou mě konečně tak nádherně políbíš, jako právě dnes.
„Já se bojím.“ Zastavila se Reina v půli cesty.
„Nemáš čeho, sama si je slyšela, že mít v Akatsuki nějakého prcka není vůbec špatný nápad.“ Uklidňovala jí Konan.
„Tohohle se nebojím.“ Zavrtěla hlavou. „Mám strach, že to nezvládnu. Nikdy jsem nemusela brát ohled na někoho dalšího. Všichni kolem mne měli vlastní hlavu.“
„Neboj mi ti budeme pomáhat. I Pein bude rád strejdou.“ Usmála se na ní Konan.
„Děkuji.“ Oddechla si Reina.
Po cestě oba myslely jen na to co udělají když se dostanou zpět.
"No tímhle tempem by jsme mněly do Konohy dojít asi tak do večera," pomyslel si Naruto.
„Poslyš Hin budeme to držet v tajnosti nebo to nějak všem řekneme?“
"To se nikdy nemělo stát."
Stál u okna, díval se na mraky, které pomalu pluly po modrém moři, a přemýšel...
Bylo časně po obědě, kdy si zase vyšel s Mistrem Irukou a dnes i s Mistrem Kakashim do Ichiraku na misku vydatného ramenu. A kdyby to zůstalo jen u jednoho. "Já to za tebe věčně platit nebudu," řekl mu Iruka, když Naruto vypil misku do poslední kapky. "Jednou se o sebe budeš muset postarat sám," Kakashi se podrbal ve stříbrných vlasech a přikývl.
Stojí šmírák za křovím,
dalekohled v ruce svírá.
"Já v klídku si tu pohovím.."
sám pro sebe si tiše zpívá.
Jeho očka divně září,
slina z úst mu chtivě stéká,
jaksi úchylně se tváří,
Tsunade se právě svléká..
Jemu už se mlží zrak,
Ona však stále mlčela, už se jí nebála, ale stále ji moc nevěřila. Patřila přece k němu, pořád je nepřítel, avšak její milí obličej ji přesvětšil. Posadila se vede ni podívala se ji hluboko do jejích zelených očích. byla jediná, kdo se k ní tak pěkně staral.
„Já… jmenuji se Anny.‘‘ Špitla. Měl tam příjemný hlas, ale byl z něj slyšet žal. Proč?
Sakura na ni stále nevěřícně hleděla, tolik se ji podobala. Znovu nastalo ticho, přerušovalo je jen slabé bubnování deště na okna.
[i]Slunce pomalu zapadlo za hory. Teplý, podzimní den vystřídal noční chlad. Setmělou krajinou se nesla píseň větru a poslední z bdělých zvířat se ukládali ke spánku. Celý kraj ztichl jen na zvuky přírody.
Klap,klap,klap…
Seděla jsem na svém okenním parapetu a sledovala měsíc.Mohlo být něco kolem půlnoci, ale já nemohla za žádnou cenu usnout.V hlavě mi pořád zněly ty přesvědčivé slova plné odhodlání a sebedůvěry.
„já nedovolím, abych přišel dvakrát o přítele stejným, stupidním způsobem jakým se to stalo poprvé.Ochráním své přátelé za každou cenu, i za cenu svého vlastního života a já svá slova neberu zpět, to je moje cesta ninji,“
Vo svete, kde vládla moc ninjov,
kde bojovať bolo umenie hodné bohov,
kde sa kunaie zarývali nepriateľom do tela a shurikeny prerážaly vzduch aby mohli nájsť cieľ a zasiahnuť čo najhlbšie.
Svet bol rozdelený na niekolko zemí: zem vody, zem ohňa, zem blesku, zem vetra, zem dažďa, zem vodopádu, zem trávy, a zem zeme.
Práve v tejto chvíli sa v jednej z najznámejších zemí a to v Zemi Ohňa v Dedine skrytej v listí, v Konohe, konali skúšky na novú generáciu ninjov.
Hn.. tento diel.. no ja.. neviem, ako ho skomentovať.. proste naj-naj-naj-slabšie, čo som doteraz napísala.. a toho slabého je už Aleluja!
„Ona je.... „začala podivne pomalým hlasom Lunari. Gaara sa konca vety nedočkal, jeho “snúbenica“ bola rýchlejšia a niečo si vymyslela.
Točím se. Točím se pořád dokola a vidím jen barevně rozmazané šmouhy. Hlava mě začíná bolet a žaludek se začíná otáčet. Chci přestat, ale nejde to. Nohy mě vedou a ruce se samy zvedají. Prosím nedělejte mi to. Zastavte se už! Proč prosím? Já chci padnout tiše k zemi a jen poslouchat tiché, neslyšné krůčky hmyzu. Tak proč na mě nic nepůsobí. Proč ten jed je neúčinný? Řekne mi to někdo? Ne….neřekne….není kdo, by mi to řekl…Já chci zemřít….
Nepřítomně jsem se nimrala v jídle, zatím co Naruto si to vskutku vychutnával jako vždy.Měl už třetí porci a já nesnědla ještě ani polovinu té svojí.V tu chvíli jsem měla možnost si ho konečně prohlédnout.Byl vysoký, vyšší tak o půl hlavy.Teď, když si sundal čelenku, mu vlasy spadaly do čela a rostly divoce do všech stran. Modré oči se mu zaleskly spokojeností při každém dalším soustu.
Pousmála jsem se.Jsi sice „užvaněnec“,ale jsi zvláštní, Uzumaki Naruto.Musím uznat, že jsi dokonce kus hezkého chlapa.
Sasuke se na ni usmál, teď mu to došlo - jen si vyměnili těla.
Pomalu přstoupil k ní a celou ji obešel, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. Když byl za ní, plácl ji po zadku.
„Nazdar fešáku," zasmál se a postavil se vedle ní, ruku měl stále přiloženou na jejích hýždím. Bylo mu to jedno, stejně sahá jen na sebe. Jí to však tak jedno nebylo, i když si jen vyměnili těla, Sasuke se jí zdál mnohem otrlejší. Tohle si nedovolil ani Naruto.
Sakura z toho nebyla až tak moc nadšená, co teď?
„Hele, Shikamaru ta holka zrána se na tebe dívá." řekl Chouji.
„Cože??? To je otrava." řekl Shikamaru.
„No nekecej jde vidět, že ji balíš."
„Já..ne... No, tak jo líbí se mi." řekl Shikamaru.
„Hele nezačínej si s ní. Copak nevíš, kdo je její brácha??" upozornil Chouji.
„No jo, Gaara není zrovna přátelský tip, ale ona je jiná... je úžasná."
„Jo, hele tak to je mi jedno, ale nerad bych stál nad tvým hrobem." rýpl si Chouji.
„Nepřeháněj, beztak by mě nechtěla. Ale to je jedno." řekl trochu smutně Shikamaru.
Naruto, Yuu a Hinata se ocitli na louce před lesem smrti. Naruto okamžitě začal vzpomínat na tým 7. Smutnýma očima přejížděj hrůzostrašné a mohutné stromy co přesahovali snad 50m. Hinata si vzpomněla jak se tady setkala s Gaarou a jeho týmem. Při téhle vzpomínce ji přeběhl mráz po zádech raději se podívala na Yuu, která se zděšeně dívala na les.
„Yuu?“ promluvila opatrně Hin a dotkla se jejího ramene. Yuu se ji strašně lekla a tak rychle uskočila. Když zjistila, že je to jen Hinata uklidnila se.
„ Hinata, zvolaj svoj tým, budete ako posile pre tým Haruno. Mam zle tušenie že to sami nezvládnu“.
„ Áno. “ povedala Hinata a rozbehla sa k smerom k hlavnej bráne.
„ Kto je ten ninja a čo chce? “ pýtala sa Tsunade samej seba.
„ Naruto!!! “
„ Sakura nechaj ho tak, ten Anbu ma pravdu je to zradca zaslúži si umrieť. “
„ Ako to môžeš povedať Shikamaru. Ako??! “
„ Veď je to tvoj priateľ alebo sa pletiem? “pokračovala.
Už se málem naše rty dotkly, když v tom někdo zaklepal na dveře. Do místnosti vstoupila dívka s fialovými vlasy a Byakuganem. Hned po tom co nás spatřila se její tváře se začaly třpytit kapičkami slz.
„ Eh..Hinato...Sakura přestala dýchat, tak jsem ji chtěl dát umělé dýchání......“ vymlouval se Naruto, kterému bylo očividně trapně. Bohužel, mě bylo taky.
„Ještě jednou,‘‘ křikl Madara růžovovlasou ženu. Pokoušel se ji něco naučit, ale stále měla ty své vražedné umysli a místo, aby dělala to co jí říká. Snažil se ji naučit nějaké jutsu, ale kladla odpor. Znovu ji uhodil, myslel si, že pevnou rukou ji naučí poslouchat. Ale značně se mýlil, věčnými nadávkami a bití si ho ještě víc zhnusila a poslouchat ho bylo jediné co bylo nereálné. Znovu se ji nedařilo, uhodil ji tedy znovu, jedno z chapadel poměn chňaplo, ale díky jeho rychlosti se lehce vyhnul.
