Romantika

Minato stál před dveřmi do bytu svého senseie. Přemýšlel, jestli má zaťukat, nebo si nějak poradit bez jeho rady.
„Proč stojíš před dveřmi jako idiot?“ ozval se zevnitř veselý hlas. Dveře se otevřely a Jiraiya se zkoumavě podíval na svého starého studenta.
„No..já…no!“ nemohl ze sebe nic dostat Minato. Byl nervózní a začínal se mírně červenat. Jak nezvyklé na nejsilnějšího shinobiho Konohy.
Jiraiya se ušklíbl. „Ty než se vymáčkneš! Pojď dál, nebo tu budu čekat až do zimy a umrznu!“ řekl a dostrkal Minata do svého bytu.

Po chvíli došli tři muži a jedna maskovaná postava. Maskovaná žena řekla:
„Kdo je to, Yuno??“
„Takže, ta postava je to žena... Ale ten hlas, je mi povědomí.... Z někama ji znám...“ pomyslel si Shikamaru.
„Hele nehraj, že ho neznáš. Vždyť...“ nestačil doříct Yuno.
„Yuno... Nemusí vědět, kdo jsem.“ řekla postava.
„Tak se ho zbav ty. Určitě ti to nebude dělat problém...“ řekl Yuno a poodešel o kousek dál.
Temari se rozklepala ruka a pomyslela si:

Prubudilo mě hlasité „ehm,ehm,“ otevřela jsem oči a rozhlédla se. Naruto se vzbudil ve stejný okamžik a hledal viníka toho ruchu.V okně dřepěl Kakashi-sensei se svou knihou v ruce.
„Já nevěděl, že vy dva…“začal, ale větu nedokončil, jenom si důležitě odkašlal.
Hodila jsem po něm pohotově polštář, který ho nevzrušeně trefil do hlavy. Lehce zvedl hlavu od své knížky, ale nějakou extra pozornost tomu nevěnoval.

obrázky postav - (pouze pro přiblížení)
Dva muži mířily tichými nočními ulicemi směrem k velké a nádherné budově.
„Jsme tady…“ Řekl jeden z nich a sundal si ze zad meč.
„Hlavně tiše… A důkladně!“ Pošeptal druhý a provedl pečetě. „Země: Půdní oštěp!“ Vykřikl , ze země vyjel oštěp a vyrazil dveře od budovy.
„Půdní oštěp.. to zní děsně…“ Pousmál se druhý a vběhl do budovy.
„A ten tvůj meč smrdí…“ Odpověděl potichu a taktéž vběhl do budovy.

Svit Slunce 11

Liška zavrčela a pokusila se zbavit podivných pout. Jen jediné čeho docílila byla obrovská bolest.
"Nějak živá ne?" zeptal Hidan ležíc na zemi bez ruky.
"Jinchuuriki je po smrti. Nemohl to přežít," odpověděl Kakuzu s menší náznakem podezřelosti v hlasu a hleděl na spoutanou lišku.
"No, ale to nepoznáme ne?" odvětil Hidan a pomalu vstal, "kde mám tu ruku?"
"Bude nic bez svého Jinchuuriki," řekl Kakuzu a pomalu se vydal k spoutané lišce.

"Sakuro musíme jít, našli stopu!" řekl rychle čekající Kakashi na Sakuru.

„Tak mi pověz, jaktože tam kde je našli byla mýtina místo lesa?? Byla to Temari, tak si to přiznej!!“
„To byla jen náhoda. Temari určitě není jediné kdo ovládá vítr a Temari by nepracovala pro Orochimara. Pak by nikdy nic nepráskla na bráchy i otce. A Kankuro určitě není mrtví.“ řekl Shikamaru.
„Je mrtví.. O to jsem se sám postaral!!! A Shikamaru už mně nebaví schovávat tvář.“ řekl muž a sundal si masku. Shikamarovi se údivem prolomila kolena.

Temari bodla Kankura do krku a on se zhroutil na zem.

Naruto sebou lehce zavrtěl a oční víčka se mu zachvěly. Poplašeně jsem sebou škubla a naklonila se nad něj. Po chvíli pomalu otevřel oči a zamrkal.
„Jestli jsem mrtvej a jsem v nebi tak se mi to takhle zamlouvá,“ usmál se, ale rázem zasyčel bolestí.
Posadil se a opřel se zády o opěradlo postele.
„Hé! Sakra, jsem zas celej obalenej v obvazech. Přece to nebylo tak děsný ne? Vyhrál jsem,“ podotknul.

„Haha no tak Zeku, co je s tebou? Proč mi pořád tak odporuješ? Nechápeš, že se mnou můžeš získat sílu, se kterou bys toho nepřítele zvládl? Ty a já můžeme provést jakékoliv věci! Se mnou nebude problém zachránit svého Mistra, a to je co to chceš Zeku…“ přemlouval Zeka Hisshi.
„Zachránit Mistra…?“ říkal Zek.
„Ano! Jen uvolni tu pečeť a vše bude jak budeš chtít!“ naléhal Hisshi.
Zek pohlédl na svého Mistra zmítající se v bolestech.
Ne! Nezklamu vás mistře! Zachráním vás!
„To je ono!“ ozýval se Hisshi.

Na vodě:

„Tajine-sama,“ oslovil feudálního pána Země Kopců jeho rádce, Gonruo, „posily by sem měly do týdne nebo do dvou dorazit.“
Feudální pán se svýma bílýma očima díval na horizont za oknem. Stejně jako obvykle, svého rádce ignoroval.
Gonruo se uklonil a odešel z komnaty.
Jakmile za ním zaklaply dveře, vletěl oknem do komnaty feudálův modrý orel. Sednul si na bidýlko poblíž svého pána a tiše něco zakrákal.

Co by se stalo, kdyby se Lordu Orochimarovi nepovedlo jedno právě vytvořené, údajně mega vražedné Jutsu? Co by se stalo, kdyby někoho zasáhlo? Právě začíná zcela nová série, jejíž díly na sebe ale navazovat nebudou. V každém z nich se totiž zaměříme na předem určenou postavu. Na každou necháme seslat ono zpackané Jutsu a uvidíme, co to s ním udělá. Dámy a pánové... Začíná Hokus Pokus a to PRÁVĚ TEĎ!!!

CO BY KDYBY aneb zpackané Jutsu – HINATA
„Ejíííík!“ Hinata stála před zrcadlem.

Dívenku začali lechtat ranní paprsky, neprobouzela se. Neskutečně ji bolela hlava, celé tělo ji bolelo. Nedokázala uskutečnit jediný pohyb. Slunce začalo být mnohem víc otravnější než kdykoli jindy. Zamžourala, z posledních sil si zakryla oči rukou, jen aby unikla. Pomohlo to, ale nedokázala se ubránit, té skutečné bolesti hlavy. Takovouhle kocovinu v životě nezažila.
Musela to včera moc přehnat s pitím, ale stále si nemohla vzpomenout jak se dostala domů. Vzpomněla si na mámu, na hádku. Přehnala to, neměla utíkat, měla ji spíš pochopit.

Seděla jsem tiše v nemocničním pokoji, do kterého zářil měsíc. Bylo to pár hodin co jsme se vrátili a podali hlášení Hokage-sama.
Všichni byli úspěšně ošetřeni a nikdo neutrpěl žádné vážnější následky. Jen já jsem seděla se sklopenou hlavou a dívala se na obvázané Narutovo spící tělo. Byly to už čtyři hodiny co jsem se z pokoje nehla pro případ, že by se snad probral, i když tak brzo to bylo nepravděpodobné.
Slyšela jsem otevření dveří, ale neohlédla jsem se. Bylo mi fuk kdo zrovna přišel nebo co chtěl.

„Jashin!“ uniklo Narutovi. Patejl, který stál vedle Naruta, koukal na Jashina a vůbec netušil o jakého týpka jde.
„V celé své kráse!“ potvrdil Jashin a koukal se na ty dva s pohledem, který říkal, že by je spíš rád viděl mrtvé.
„Tak to už je mi jasné proč se objevil Pein. On ho zase oživil.“ zamyslel se Naruto.
„Dost jsem se bavil. Tolika obětí. Jenže měly být na vaší straně!“ zařval Jashin, až to s Narutem málem seklo.

Jak spolu bojovaly Hinata a Zetsu to začalo být vážné, Hinata dostávala od něj dost zabrat. Po chvilce si to všimnul Naruto a pravě když se otočil aby viděl jak je na tom jeho milovaná, všimnul si že jí vážně zranil a že moc dlouho se mu už neubrání.
V tom si Tobi sednul na větev a řekl mu.
„Nejdeš pomoct svoji přítelkyni? Vypadá to ze dostává pořádně zabrat.“ Naruta to naštvalo a rozběhl se ji na pomoc. V poslední chvíli se před ní postavil a zastavil několik přímo na ni letících kunayu.

,,Proč?!" Zakřičela Sakura. ,,Proč vždy když někoho miluji, on mě nechce! Ne tohle je jen genjutsu, musim se toho zbavit! Jsou to jen představy!" Představa se rozplynula a zase se změnila. Teď tam stála i ona. Byli tam všichni tři. Byli malí. Ona potají sledovala Sasukeho a jí zase sledoval Naruto. Ona ale myslela jen jen na jediného. Teď jí došlo jak se k Narutovi chovala. To už na ni bylo moc a zhroutila se.

,, Koukám, že jsme udělali dobře, když jsme Sasukeho odvedli pryč. Mezi takovými břídili by jeho talent zanikl." Prohlásil Kabuto v mezi boje.

Tři měsíce už uplynuli a Reina se začala zakulacovat. Itachi byl celé ty tři měsíce s ní. Všichni jí obskakovali a Reině to vadilo. Každý den plynul pro Reinu strašně pomalu. Seděla na posteli a četla různé knížky a vyprávění od ostatních. Poslechla si dokonce kázání o Jashinovi.
„Jakže se ten tvůj bůh vlastně jmenuje, Hidane?“ zeptala se ho Reina jednou.
„Jmenuje se Jashin..ty neznabohu..proč to chceš vědět?“ podíval se na ní zamračeně.

„Hele, já jen byla by jich škoda. A navíc o nich rozhoduju já.“ řekl Kankuro.
„Kankuro uvědom si prosím!!! Jestli jednu neobětuješ, tak se z tadyma nikdy nedostaneme. A tomu chlapovi venku určitě brzo dojde trpělivost, vejde sem a je po nás... No po tobě možná ne, ale po mně jo!!!“ křičela Temari na Kankura. Bylo jí jasné, že to je marné a zkoušela vymyslet něco jiného.

Naruto mě nesl a vypadal stále neunaveně a čile. Kakashi-sensei poslal do Listové krátkou zprávu o našem stavu a požádal o lékařský tým.
„Neji!“zavolal najednou z ničeho nic.
Neji pochopil a svým byakuganem se rozhlédl všude kolem . Zrychlil, aby dohnal Kakashiho.
„Dva napravo a dva nalevo, nikdo víc,“ vzdělil mu.
Zastavili jsme se uprostřed travnatého palouku a v ten moment nás obklíčili čtyři ninjové. Bylo jasné, že patří k Orochimaru.

Vzbudila se ráno orosená potem. Vyděšeně hleděla před sebe. V hlavě se jí pořád míhala vzpomínka na otce a matku.
„Ne..už ne..“ zašeptala. Otřela si čelo a usmála se. Už asi neusnu. Pomyslela si. Vylezla z postele. A šla se nasnídat. Vzala si cornflaky a najedla se. Oblékla se a vyrazila ke kanceláře. Sice bylo teprve šest, ale už chtěla mít všechny ty papíry za sebou. Šla po temné chodbě a zakopla o hromadu papírů přede dveřmi. Neslušně zaklela a třela si bolavé místo na noze. Stěží se zvedla a dopajdala do kanceláře.

O několik let později

Zazvonil budík a brunetka na posteli se posadila. Protřela si oči a vylezla z ní. Oblékla se jako každé ráno a sešla dolu na snídani se svou rodinou. Matka před ní postavila talíř se snídaní a vesele se na ní usmála. Od té doby co byl z Kameko jounin už se dalo s matkou vyjít.
„Budou se konat chuuninské zkoušky.“ Upozornila jí matka. Kameko se na ní nechápavě podívala.
„No a?“ zeptala se. Až teď jí to docvaklo, Shikamaru skládá letos chuuninské zkoušky. Smutně se usmála a pustila se do jídla.