Nový život 06:Ramen

Nepřítomně jsem se nimrala v jídle, zatím co Naruto si to vskutku vychutnával jako vždy.Měl už třetí porci a já nesnědla ještě ani polovinu té svojí.V tu chvíli jsem měla možnost si ho konečně prohlédnout.Byl vysoký, vyšší tak o půl hlavy.Teď, když si sundal čelenku, mu vlasy spadaly do čela a rostly divoce do všech stran. Modré oči se mu zaleskly spokojeností při každém dalším soustu.
Pousmála jsem se.Jsi sice „užvaněnec“,ale jsi zvláštní, Uzumaki Naruto.Musím uznat, že jsi dokonce kus hezkého chlapa.
Naruto se zarazil a s pusou plnou nudlí se na mě podíval.Zhrozila jsem se, napadlo mě, že snad mohl slyšet moje myšlenky?!
„Proč nejíš Rai? Nechutná ti?“zajímal se.
Zahléděla jsem se do misky a po chvíli odpověděla: „Ale ne, je to skvělé, děkuji Naruto.“
Zarazil se a nevěřícně na mě koukal, zamrkal, ale nakonec se potěšeně usmál.
„Vím, že mě máš ráda, a jsi ráda v mé společnosti.“
„Co to meleš tupče?“ namíchla jsem se „nemám ráda ani tebe ani tvou společnost, moc žvaníš,“zaprotestovala jsem a uraženě otočila hlavu pryč.
Nakonec jsem se na něj otočila zpět a jen se smířlivě usmála.Pochopil moje gesto a oplatil mi úsměv.
Naházel do sebe čtvrtou porci a spokojeně si oddychl.Zaplatil a společně jsme odešli z restaurace.
„Ha!vzdej se nebo jsi synem smrti!“ ozvalo se nám za zády.
S nechápavým výrazem jsem se podívala na Naruta, který se otočil a poškrábal se na temeni.
„Konohamaru!“ zasmál se.
Malý chlapec stojící před námi vztekle zahodil kunai a protestantsky si sedl do tureckého sedu.
„Vždycky mě prokoukneš, Naruto-niichan,“ tvářil se uraženě.
Hleděla jsem z jednoho na druhého. Tenhle malý genin měl stejně nacvičené výrazy jako náš drahý Naruto.
„Nejsi trochu malý na to, abys napadal starší ninji na ulici?“ptala jsem se ho.
Se vztekem vyskočil na nohy a ukázal na mě prstem.
„Kdo si sakra myslíš že jseš? Nepodceňuj mě!“ zavrčel.
„Naruto, brácho co to máš sebou za sexbombu? Ani moje sexy technika nevypadá jako ona“ zašeptal Narutovi.
„Hej!Já tě slyším ty malej skrčku!“
„No nic,hele kámo, pádím pryč nebo bych mohl přijít k úrazu,“ zamával a v rychlosti zmizel.
Nevěřícně jsem vrtěla hlavou.Naruto se jen omluvně usmál a pokrčil rameny.
„Rai?“ oslovil mě po chvíli.
„Hm?“
„Proč to tady tak nenávidíš?“
Mlčela jsem. Na čele mi vystoupla hluboká rýha tím, jak jsem svraštila čelo.
„Jsem sama Naruto, mí rodiče jsou mrtví, celý můj klan je mrtvý, všichni jsou mrtvý.Zůstala jsem jen já. Měla jsem lidi, kteří mě milovali a které jsem milovala já.“ zavřela jsem oči a mluvila dál: „Ve válce Listové a Písečné, mí rodiče ošetřovali zraněné. Byli to velmi schopní ninjové-medici. Bylo jich potřeba, bez nich by mnoho lidí zahynulo. Jenže shinobi Konohy je pokládali za ty, kteří marní jejich plány co nejvíce oslabit Sunu. Moje matka i otec byli zavražděni. Byli zavražděni vašimi shinobi. Byla jsem malé dítě, ale nikdy nezapomenu na to, jak mě matka se zoufalým pláčem vedla do sklepení, aby mě ukryla, aby mi zachránila život. Nevymažu z paměti ty kroky, údery a zvuky zápasu, které jsem slyšela a ani to, když mě našli a všude po stěnách byla krev. Zabili je všechny. Nejen rodiče, ale celý klan. Brutálně a bez milosti. A já teď mám žít ve vesnici, kterou jsem z hloubi svého srdce nenáviděla. Tak to je“
Naruto stál a díval se na mě s pootevřenou pusou. Sklopil hlavu a zadíval se do země.
„Jsi podobná mému nejlepšímu příteli,“ řekl z ničeho nic, ale nepřestával hypnotizovat zem.
„V čem?“
„Jeho klan vyvraždil jeho vlastní starší bratr. Je to už delší dobu co odešel z vesnice, aby našel sílu a mohl se pomstít. Slíbil jsem, že ho přivedu zpět, že ho zachránim. Zatím jsem to nedokázal, nedokázal jsem zachránit jeho srdce před nenávistí a lhostejností k ostatním. Opustil mě i Sakuru, všechny , pro které něco znamenal. Vybral si svou cestu pomsty, kterou mu nikdo nedokázal vytlouct z hlavy. Nás tady nechal, ať se s tím popereme jak chceme. Bylo to jako by měl zatemněný mozek. Prosím Rai-chan, neubírej se stejnou cestou jako on. Neodmítej přátelství a nepomýšlej na pomstu, protože-“ pozvedl hlavu a hleděl mi do očí „já nedovolím, abych přišel dvakrát o přítele stejným, stupidním způsobem jakým se to stalo poprvé. Ochráním své přátelé za každou cenu, i za cenu svého vlastního života a já svá slova neberu zpět, to je moje cesta ninji,“ díval se na mě s takovým odhodláním, které ve mně vyvolalo zvláštní pocit. Hleděla jsem na něj a v těle se mi rozprostřelo teplo, který jsem cítila naposledy-hodně, hodně dávno.