Stíny v srdci 04-Krutý trénink a ještě krutější život

„Ještě jednou,‘‘ křikl Madara růžovovlasou ženu. Pokoušel se ji něco naučit, ale stále měla ty své vražedné umysli a místo, aby dělala to co jí říká. Snažil se ji naučit nějaké jutsu, ale kladla odpor. Znovu ji uhodil, myslel si, že pevnou rukou ji naučí poslouchat. Ale značně se mýlil, věčnými nadávkami a bití si ho ještě víc zhnusila a poslouchat ho bylo jediné co bylo nereálné. Znovu se ji nedařilo, uhodil ji tedy znovu, jedno z chapadel poměn chňaplo, ale díky jeho rychlosti se lehce vyhnul. Uchopil ji zezadu za vlasy a pozvedl ji ke svému obličeji.
„Dávej si na ně pozor nebo o ně přijdeš.‘‘ Vyštěkl na ni a zatáhl ji víc za vlasy. Zaúpěla.
„Buď ráda, že se tu o tebe tak dlouho starám, mohl jsem se tě zbavit, už jako malého fracka.‘‘
Odhodil ji od sebe, tentokrát ji chapadla zachytila a pozvedla ji do výše.
Postavila se do bojové pozice rozhodnuta mu natrhnout zadek . Pousmál, tak se mu to líbilo. I když bojovala udatně, ale sharingan odhaloval každý její pohyb, dokonce i pohyby chapadel. Věděla, že proti němu nemá šanci, ale její vztek ji donutil nepřestávat.

Celá udýchaná klesla na kolena a těžce oddychovala. Už nebyla schopná pohybu, on se však na ni jen pousmál a zmizel pryč. Lehla si na zem a rukou i uchopila ránu na ruce, hodně krvácela. Byla však už na to zvykla některé větší rány ji dokonce i zahnisali a pak ji vytvořili na těle ošklivé jizvy. I přes tohle vše byla krásná. Jen kdyby se o ni pěkně starali, ne byla jak jen na obtíž. S obličeje si shrnula špinavé vlasy, jak aby lépe viděla tu šmouhu nad sebou. Nad ni stála tmavovlasá dívenka. Lekla se a schoulela se do rohu místnosti. Chapadla po ní okamžitě vyjeli. Ustoupila několik kroků od ní, v očích se ji objevil sharingan. Ta žena se ulekla, chapadla raději stáhla, už dávno poznala co tyhle oči dokážou. Sakura se podivila.
„Nechci ti nic udělat.‘‘ Řekla a přistoupila k ni. Ona se snažila co nejvíc se skrčit v rohu.
„Neboj, pomůžu ti.‘‘ Řekla a mile se na ni pousmála. Jedna si druhé pohlédli do očí, obě se měli stejné pistáciové oči. Sakuru to udivilo, byly si hodně trochu podobné. Pomohla ji vstát, nejprve se jí bála, ale nakonec se nechala přesvědčit. Podali ji svou ruku, pomal use postavila. Krok měla ještě vratký, z některých ran jí ještě tekla krev, ale nevnímalo to. Po čase si vykla, Sakuře se to však ani při nejlepším nelíbilo, rány ji hnisali, byla celá, špinavá a zakrvácená.
Teď byla opravdu na Madaru rozzlobená, jak se k ní chová, jak nějaké špíně. Kdyby se k ní choval třeba hezky, tak by ho poslouchala, ale i tak ona není jeho hračka.Zavedla ji do svého pokoje, cítil se i trochu trapně, ona si žije jako prase v žitě a ona zas jak zvíře. Zavedla ji do koupelny. 6ena se tam zastavila a vyděšeně si prohlédla celou místnost. Celá koupelna byla v bílém a taky čistá, na tohle nebyla zvykla. Sakura napustila mezitím vanu, pěkně teplou a hlavně hodně pěny, ať se ji uleví.
„Svlékni se.‘‘ Porušila ji. Trochu se ji lekla, v jejím hlase byl slyšet důraz, stejně jako u něj.
Nakonec si však dala říct, sundala ze sebe ten kus hadru ve kterém byla zabalena. Hned po sundání vynikly na zadech její jizvy. Sakura se trochu polekala, nic podobného ještě neviděla a to toho už viděla dost. Ale i přes všechny ty jizvy, byla krásná.
Pomalu si vlezla do vany, hned ucítila tu slast i její chapadla se rozplývali pohodou a své hlavy položila na okraje vany. Sakura ji ještě podala šampón a skočila ji pro nějaké pořádné šaty, pak ji nechala o samotě.

„Patnáct minut už uplynulo, teď vejdu je mi jedno jestli jsi nahá.‘‘ Zaklepal na dveře a bez ohleduplní vešel. Ve vnitř na něj čekala příjemná povívaná. Jak si myslel, Tsuki zrovna vylézala z vany. Aniž by se otáčel opřel se o zeď a vychutnal i ten krásný pohled. Já jsem si ho však ani nevšimla, ještě jsem se mu pěkně natočila. Vlasy jsem si totiž sušila v ručníku, bohužel jsem si zakryla oči. Jakmile jsem si ho sundala s oči, strnula jsme. Opravdu to byla nepříjemná situace, ale Itachi byl spokojen. To se mu asi nestává často.
„Muhm… hezká, to se nestává často vidět něco takového.‘‘ Usmál se, já jsem byla rudá až tam dole. Rychle jsem uchopila dvě ručníky, jeden jsem obalila kolem svého těla a druhý jsem vrhla po Itachim, aby mu spadl ten úsměv. On se však smál vesele dál, než jsem ho konečně vyvedla ven z koupelny. Nějakou doby jsem byla v ohromení, nic podobného se mi nikdy nestalo. Oblékla jsem se a pustila jsem toho vysmátého opičáka dovnitř. Stále měl ten blažený úsměv. Celou si mě znovu prohlédl s velkým zájmem. Zčervenala jsem a pelášila jsem zpět do pokoje, kde jsem se pro jistota zamkla.

Znovu jsem se zavrtala do peřinky, dokud mě neprobudila nepříjemné lechtání. Cukla sebou a schovala svoje nohy pod peřinu. Ale on si nedal pokoj a lechtal ji dál, tentokrát na jiných místech. Nelíbilo se mi, přetočila jsem na záda a chňapla jsem toho otravu.
„Ale… ale.‘‘ Řekla jsem, když jsem jsi prohlédla Itachiho jak mě pevně drží kolem pasu. Znovu jsem se začervenala, ztratila jsem na chvíli vědomí nad tím co dělám. Své ruce přesunul trochu níže. Ale už jsem toho měla dost, i když se mi to líbilo dala jsem mu facku. Nereagoval, dal se dobýval k zákoutím jejího těla. Zarazila jsem si, nedal si pokoj, stále mě pevně držet za hýždě a dobýval se ke mně do postele. Vzpomněla jsem si na Ray, nemohla jsem mu to udělat, i když jsem tolik chtěla a on taky. Zaúpěla jsem, do očí mi vhrkly slzy. Nemohla jsem to udělat, kvůli Rayovi. Stále jsem ho milovala, když už si možná založil jinou rodinu, ale snad nezapomněl.
„Stalo se něco,‘‘ zeptal se mě jakmile si mě pustil , lehl si vedle mě a setřel mi slzy s tváře. Vzlykla jsem a setřela jsem si je sama. Nechtěla jsem jeho pomoct, chtěla jsem být sama. Přetočila jsem se na bok a znovu jsem se rozplakala.
Itachi vstal, možná to trochu přehnal, neměl na ni tak spěchat. Naposledy na ni pohledla a zmizel ve dveřích. Ulevilo se, jen jak zmizel. Potřebovala jsem být sama, alespoň mě pochopil.

Dveře mírně zavrzali Sakura zbystřil, postavila se a čekala jen až vyjde ven. Z místnosti vykoukla ženská postava. Její vlasy byly teď nádherně rozčesané a čisté a v šatech, které ji vybrala ji to slušelo, chapadla ani nebila vidět. Nejistě udělala jeden krok a pak se zastavila. Cítila se trochu nejistě, ale Sakuřin úsměv na tváři ji dodal sebevědomí.
„Měla jsem pravdu.‘‘ Špitla potichu. Jediné co jí ještě zbývalo k dokonalosti bylo vyhladit jizvy, ale ty přes šaty nebily vidět. Ale i tak se jich musí zbavit.
„Posaď se.‘‘ Pobídla ji. Aniž by čekala posadila se. Sakuru to trochu překvapilo, byla jako nějaký stroj, co jen řekla udělala bez námitek. Pomalu si sedla za ni ze zadu rozepnula šaty a pohlédla na jizvy. Vedle sebe dala mísu a namočila do ní šátek.
„Teď to trochu zabolí.‘‘ Upozornila a přiložila šátek na jednu jizvu. Pna však ani nehlesla, na bolest byla zvykla. Jediné co ji však vyrušilo, byla chapadla. Vylezla ji ze zad a hladově se vrhla na ni. Lekla se a upustila šátek, byla připravena na nejhorší. Chapadla se však u jejího obličeje zastavila a pozorně si ji prohlédla.
„Neboj, nemusíš se jich bát, tobě neublíží.‘' Řekl potichu. Sakura se zarazila, to bylo poprvé co na ni promluvila. I hlas měly podobný. Jak však řekla, tak i stalo. Chapadla se stáhla a položila se kolem ni. Jedno si dokonce lehlo na její rameno, ona pohladila po hlavičce a slabounce pousmála.
Sakura se vrátila znovu v ošetřování ran, jak tomu bylo předtím ani nehlesla, bolest ani necítila.
„Jak se vůbec jmenuješ?‘‘ Zeptala se ji Sakura se velkým zájmem, ona však mlčela.