Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 015: A je to venku! Uchiha otcem!

„Já se bojím.“ Zastavila se Reina v půli cesty.
„Nemáš čeho, sama si je slyšela, že mít v Akatsuki nějakého prcka není vůbec špatný nápad.“ Uklidňovala jí Konan.
„Tohohle se nebojím.“ Zavrtěla hlavou. „Mám strach, že to nezvládnu. Nikdy jsem nemusela brát ohled na někoho dalšího. Všichni kolem mne měli vlastní hlavu.“
„Neboj mi ti budeme pomáhat. I Pein bude rád strejdou.“ Usmála se na ní Konan.
„Děkuji.“ Oddechla si Reina.
„Tak pojď nebo budou mít zase kecy.“ Zasmála se Konan a spolu s Reinou se vydali do sídla.

„Nevíte někdo, kde jsou děvčata?“ zeptal se ostatních Sasori.
„To ti tak chybí nebo co ?“ zašklebil se na něj Hidan.
„Ne, jen by mě zajímalo, kde jsou. Vždycky ráno tu už jsou.“ Pokrčil rameny. Jen to dořekl a do místnosti padla naše vysmátá dvojce Konan a Reina. Mužská část obyvatelstva se na ně zmateně dívala. Děvčata se zasekla v půli pohybu, když na sobě ucítili jejich pohledy. Nečekali, že už by mohl být někdo vzhůru.
„Kde jste byli?“ zeptal se jich Sasori.
„Projít se po obchodech.“ Pohotově zalhala Reina.
„Jo? A jak to, že nic nenesete?“ podíval se na ně Hidan.
„Copak si musíme něco kupovat?“ zašklebila se na něj Reina.
„Ne, jen že jste ženy a ty si vždycky něco koupí.“ Pokrčil rameny.
Dopoledne se přehouplo a byl tu oběd. Reina spolu s Konan nachystali na stůl a zbytek nechali na ostatních, chytře si sedli ke stolu a nechali se obletovat.
„Byl to, ale dobrý nápad co?“ mrkla Reina na Konan. Konan jen přikyvovala. Ozvala se rána a Deidarovo bolestné vykřiknutí.
„Hidane ty pako! Nemůžeš dávat pozor?“ zaklel Deidara a třel si bolavou nohu. Hidan se jen v koutku pochechtával. Reina už to nevydržela a vyrazila do kuchyně.
„Vypadněte!“ zakřičela Reina. „A nebudu to opakovat padejte!“ Všichni se na ní vystrašeně dívali, její tváře nabývali rudého odstínu. Do kuchyně se smíchem vešla Konan a zavřela za sebou dveře.
„Mají z tebe strach. Hormony na tebe moc působí.“ Usmála se na ní Konan.
„Je to dobré, že ze mě mají strach. Hormony? Asi máš pravdu.“ Posadila se Reina na linku.
„Jak se cítíš?“ zeptala se jí.
„Mám se dobře.“ Usmála se.

Kluci mezitím v obýváku.
„Proč myslíte, že je Reina tak náladová?“ zeptal se jich Deidara.
„Co já vím.“ Pokrčil rameny Sasori.
„ Já bych nápad měl.“ Připojil se k nim Kisame. „Co když je těhotná?“ Všichni se jako na povel rozesmáli.
„To byl dobrej vtip Kisame. Reina a těhotná? Jashin..na co ty nemyslíš..“ řehnil se Hidan.
„To neměl být vtip.“ Zamumlal Kisame. Deidara, který mu byl nejblíže se na něj udiveně podíval.
„Ty o něčem víš?“ podíval se na něj.
„Ne, ale nepřijde vám to divný?“ podíval se po ostatních. Ty jen pokývali hlavou. „Je s Itachim a najednou jí není tak často dobře. Nejí tak moc, nespí a je náladová.“
„Ty chceš, aby tady ťapkali malý prckové?“ zeptal se jich Pein, který se objevil ve dveřích.
„A co by na tom bylo špatného? Malé děti by sem přinesly radost.“ Usmál se na něj Deidara.

V kuchyni u dívek poslouchali za dveřmi.
„No vidíš.. Oni by tu rádi malé děti.“ Usmála se na ní Konan.
„Já jim to asi půjdu říct.“ Zašeptala Reina a zhluboka se nadechla.

Otevřela dveře a napochodovala do místnosti.
„Já vám musím něco říct…“ začala. Když se na ní podívali všichni, dostala Reina strach. „Uhm..už je oběd.“ A zapadla zpátky do kuchyně.
„Ty jsi pako.“ Povzdechla si Konan.
„Já to nedokážu. Prvně to řeknu Itachimu, když už.“ Podívala se na ní.
„Co mi řekneš?“ ozvalo se jí za zády. Reina trochu nadskočila a čelem se otočila k Itachimu.
„Nic.“ Špitla a proběhla kolem něj do pokoje. Itachi se za ní zmateně díval a potom přesměroval pohled na Konan. Ta jen pokrčila rameny.

Oběd se obešel bez uštěpačných poznámek děvčat. Reina se konečně vrátila, ale držela se dál od Itachiho. Nedívala se na něj ani s ním nemluvila. Itachi se cítil dotčeně, ale nedával to na sobě znát. Po obědě vyběhla Reina ven, za účelem se projít. Itachi ji následoval.

Zastavila se na oblíbeném místě a přemýšlela. Neměla chuť to někomu říkat a zvláště ne jemu.
„Proč se mi vyhýbáš?“ zeptal se jí.
„Nemám náladu, chci tu být sama.“ Zašeptala, ale do očí se mu nepodívala. Itachi ji jemně chytil za bradu a políbil jí. Reina se mu vytrhla a otočila se k němu zády.
„Vadí ti něco?“ zeptal se jí.
„Ne, v tomhle to není..“ zašeptala. „Jen nemám náladu víš?“

Itachi beze slova odešel. Reina se za ním smutně podívala. Musím mu to už konečně říct! Pomyslela si. Opřela se o strom a hleděla do dálky. A přemýšlela nad dětmi. Nad jejich dětmi. Měla z toho smíšené pocity. Nevěděla jací budou. Budou po ní a nebo po něm? Nad takovými myšlenkami přemýšlela do doby dokud nepadla tma. Potom se rozhodla vrátit se do sídla. Rozhodla se promluvit si s Konan, protože nevěděla jak jim to má říct.
„Pojď semnou.“ Rozhodla se Konan a táhla Reinu za sebou.
„Měla by jsi to říct Itachimu prvně. Aby se to náhodou nedozvěděl od někoho jiného.“ Usmála se.
„Jo, ale kdy mu to mám říct? Pořád s ním někdo je.“ Pokrčila rameny.
„Neboj to nějak zařídím.“ Usmála se. Reina se usmívala.

Konan se sebrala a nechala Reinu samotnou v pokoji.
„Pojďte semnou.“ Kývla na ostatní, Itachi už se zvedal. „Ty tu zůstaň Reina se s tebou chce promluvit.“ Itachi se usmál a kývl na ostatní, ti se na něj úsměvně podívali a mrkli na něj. Itachi se sebral a šel za Reinou. Reina ležela na posteli a v ruce držela obrázek, když si všimla, že jde Itachi rychle jí schovala za záda.
„Konan říkala, že semnou chceš mluvit.“ Usmál se na ní.
„Radši si sedni ať mi tu sebou nesekneš.“ Uvolnila mu Reina místo vedle sebe. Itachi se sedl a zadíval se jí do očí.
„Itachi..já jsem těhotná.“ Špitla. Itachi se na ní udiveně podíval a objal jí.
„Vážně?“ zašeptal šťastně. Reina kývla hlavou a oddechla si. Myslela, že to bude těžší.
Reina mu ukázala obrázek.
„Dvojčata.“ Prozradila mu. Zmateně se na ní podíval. Dvojčata? Blesklo mu hlavou.

Když Konan uznala, že už je čas vrátili se zpátky do sídla. Když viděla Reinu jak sedí s Itachim na gauči a dívají se na nějakou fotečku. Usmála se.
„Konečně.“ Oddechla si.
„Co se stalo?“ chtěl vědět Deidara.
„Reina a já vám musíme něco říct.“ Postavil se Itachi a kývl na Reinu. „No uhm..“ Reina nevěděla jak to říct.
„Budu táta.“ Zasmál se Itachi nahlas.
„Tys to věděl Kisame a neřikej ne že ne!“ plácal Itachiho Hidan po zádech.
„Nevěděl jen tipoval.“ Usmála se Reina. Pein stál ztuhle v zadu a neodvážil se nic říct.
„Tak a co ty?“ přišla k němu Reina.
„Budu strejda.“ Zašeptal šťastně a objal Reinu.