Romantika

Shippuuden, před 100 epizodou anime
Dveře se otevřely a do Tsunadiny kanceláře vtrhli tři ninjové.
„To je dost, že jste přišli, myslela jsem, že se už nedočkám.“ neodpustila si Tsunade.
„Ale bábi, říkala jsi, že máme přijít všichni zároveň a Kakashi-sensei měl zase zpoždění!“ obhajoval se Naruto a hodil ublížený pohled na jonina stojícího vedle sebe. Kakashi si jej, začten do knížky, vůbec nevšímal.

Bez jakéhokoli váhání vyrazili za ní. Běželi dál, ale zanedlouho je zastavilo volání. Všichni strnuli, nikdo se neodvážil ani špitnout. Nakonec se však pár odvážlivců otočilo. Ten zbytek zbabělců měl mokro v kalhotách. Skutečnost se však zdála být jiná. Ten zvuk vydávala Sakura bez Sasukeho na zádech, nejspíš ho už shodila dolů. Otočil se i zbytek skupiny, ale raději opatrně, aby nebyla vidět ta velká skvrna na oblečení.
"Stalo se snad něco?" zavolal na ně Shikamaru. Ten naštěstí patřil k té první skupině, takže se k nim pomalu i rozešel.

Dny plynuly. Plynuly velice pomalu, jakoby se každá sekunda prodlužovala víc a víc. Jakoby šel čas proti ní. Jakoby chtěl, aby trpěla co nejdéle a seděla mlčky ve svém křesle tak jako to teď dělala většinu času. Čekala až nastane noc a ulehne do postele, i když věděla, že spánek přijde jen zřídka kdy pravidelně. Její myšlenky teď byly podobné smetišti. Některé byly prázdné, některé zbytečné a jiné opotřebované a nesmyslné. Nic racionálního se v její mysli neodehrávalo.

Tak po dlhom dlhom čase, aspoň mne to tak pripadalo, som sa vyhrabala z násypu blbých nálad, občasných miernejších depresií, atd atd...
Niečo som napísala... pár Kimimaro a dievča, menom Mina
Tak dúfam, že to nie je také titanikovské, ako mi to hodnotili iní.
Prajem pekné počítanie

Opäť v Konohe

Ráno sa Naruto zobudil a keď zistil že spí v spacáku spomenul si na včerajšok. Pozrel na posteľ, nemohol sa vynadívať. Po chvíli nevôľky vstal, šiel sa osprchovať a vykonať rannú hygienu.
Hinata sa zobudila na šramot v kúpeľni, keď zistila, že nie je doma snažila si spomenúť čo sa včera stalo. Keď tu zrazu vyšiel Naruto s kúpeľne iba z ručníkom okolo pása, ihneď sa dostavila reakcia. Sčervenala a odpadla.

„Jsme tady,“ prohlásil Neji, když se i s ostatními dostal před bránu Drasu.

„Tenshi-san, pojď máme misi,“ dotloukl se Naruto konečně ke své kamarádce domů a ona otevřela dveře. Přikývla a otočila se zpátky do pokoje, aby si vzala klíče.
„Je ti něco, Tenshi-san?“ optal se jí Naruto starostlivě, když viděl, jak smutně se kolem rozhlíží její oči.
Zavrtěla hlavou a její oči se usmály. Ale on v nich stejně viděl záblesk předchozího smutku.
Vydali se tedy společně za Hokage, v jejíž pracovně už stála Sakura a taky zahalený Kakashi, kterého Tenshi ještě neznala.

,,Kua, Akamaru ani já nemůžeme nic zvětřit, museli to být opravdu hodně zkušení ninjové!‘‘ Nervózně řekl Kiba.
,,To teda museli! Ale už chvíli je moji brouci hledají a právě jsem od nich dostal signál, pojďme, něco určitě našli!‘‘ Hbitě, ale zároveň pyšně odvětil Shino a rozběhl se za broukama, ostatní ho následovali.
Po pěti minutách došli na místo.
,,Zase nebyli tak zkušení!‘‘ Usmála se Hinata, když uviděla čtyři páry lidských nohou.

Ráno jsem se probudila a chvíli koukala do stropu přemýšleje, kdo je asi ten divný hlas, co málem ublížil Shikamarovi.
„Myslíš mě?“ ozval se.
„To si ty?! Ty hnusný-“ začala jsem.
„Drž hubu! Nesnáším, když mi někdo nadává nebo si ze mě utahuje...“ okřikl mě, „ani nevíš, jakou máš sílu...“
„Sílu? Jakou sílu?“ zeptala jsem se zvědavě.

Lesem se mihl stín. Postava v plášti skákala z větve na větev neuvěřitelnou rychlostí. Pro normálního smrtelníka téměř nepostřehnutelné pohyby. Mohl jsem se přemístit, ale procházky mám rád. Před ním, se na obzoru rýsovala brána Konohy. Konečně!

4. Párty

Hinata Hyuuga seděla ve svém pokoji a přemýšlela nad všemi věcmi, které se můžou stát, když půjde k tomu hezkýmu klukovi o kterým jí říkala Ino, když jí zvala. Co by mu měla říct? Je hezčí než Naruto-kun? Z myšlenek jí, ale vytrhnul Neji, který jí volal dole. "Je čas jíst."
O chvíli později se všichni objevili před Sasukeho domem, který na ně už čekal.
"Jak daleko je jeho dům?" zeptala se Hinata, když je Sasuke vedl okolo domu klanu Namikaze.
"Nedaleko." Odpověděl jí Sasuke a zastavili před rozsvíceým sídlem klanu Namikaze.

1-Díl

Bylo pár minut po půlnoci. Ulice Konohy byly pusté. Jen jeden bílovlasý shinobi šel směrem k budově hokage. Když do ní vešel, vystoupal po schodišti a zaklepal na určité dveře.
„Dále“ ozvalo se zevnitř a shinobi se sklopenou hlavou vstoupil dovnitř.
„Přináším informace, které se mi donesli z Mlžné vesnice od mé rodiny...“ Zahlaholil sotva slyšně a pokračoval:

Prosba

Minato se otočil. Za stínu vyšla postava zahalená v plášti, ale ani ten ho nedokázal ohránit před odhalením. Minato ho poznal podle hlasu. Raději položil Sakuru na zem a vykročil několik kroků k němu. Neznámý stál na místě a jen čekal, jak moc si k němu dovolí. Minato se zastavil a z pláště si vytáhl kunai. Ale cizinec nereagoval, dál tam jen tak stál.
„Tady to pro mě není moc pohodlné. Znám lepší místo,“ promluvil znenadání. Minato sklopil svou zbraň a napjatě čekal, co z něj vyleze.

Hanaya znovu vyskočila na střechu jedné z budov. Opět se jí naskytl výhled na dění kolem ní.
Jestli pak ještě někdo ví, že tohle celé je kvůli ní.
Vypadalo to, že Kakashi je už u konce svého boje. Naproti na druhé střeše stál Shikamaru a chystal se zaútočit na přízrak letící proti němu.
„Shikamaru!!“ zakřičela Hanaya.
Podrazila mu nohy tak, že spadl na zem a stín proletěl těsně nad ním. Přiskočila k němu.
„Hanaya-sensei! Co jste to udělala!“ vyjel na ní.

Trochu mě to vyděsilo, ale stále jsem byl zhypnotizovaný velikostí jejího výstřihu, ve kterém jsem se momentálně utápěl. Sakura se nejistě usmála, ještě si neuvědomila, že její dítě zmizelo.
„Hm…můžeš slézt, prosím?" řekla trochu nejistě a dokonce i mírně zrudla. Jako předtím jsem ji částečně nevnímal, ale nakonec jsem z ní rychle slezl.

Zranění, zklamání a bolest

Další dny pokračovaly ve stejném tempu. Dostávali mise ve třech a Hachi se stala nepostradatelnou členkou jejich týmu. Její zvířecí smysly byly nepřekonatelné a dokázala nepřítele vystopovat na kilometry daleko. Byla stále stejně zbrklá, ale Itachi byl jediný, na koho dala a tak se držela zpátky a už se nikdy do akce nepouštěla sama.

U holek se probíralo jaké chtějí mít účesy a pak se dostali na to nejdůležitější: kluci.
,, Holky tím se zatím nemusíme trápit. Na ples vždy musí pozvat kluk dívku." pronesla tak chytrým toném Temari, že se jí ostatní začali smát. Ale museli souhlasit s ní, a tak se šli rychle umýt a spát, aby se dočkali nákupů.

U kluků neměli takové potěšení.
,,Sakra, Tsunade má horší a horší nápady." zanadával Sasuke.
,, Jo, už to že nás dala do jednoho domu." souhlasil Neji. Naruto měl na to ale jiný názor.

Sěděla v konožském baru. Jsou to už dva dny, co se pohádala s Nejim a rozešli se. Byla to jejich první a poslední hádka.
,, Tenten neměla bys tolik pít. Vím, jak ti je. Vždyť i já se někdy pohádám s Narutem.“ Utěšovala ji její kamarádka Hinata.
,, Jenže vy se dáte zase dohromady. Já už s ním ne.“ Řekla opilým hlasem a koukla se na ni unavenými oči. Celé dva dny vůbec nespala a pomalu ani nejedla. Seděla v baru a házela do sebe jednu skleničku Saké za druhou.

" Sasuke, pusť mě…" Špitla omámeně Sakura a snažila se Sasukeho dostat od těla. Její tělo ho chtělo, ale její city tomu zabraňovaly… Zamítaly jí jakýkoliv bližší kontakt, o který se mohla jen pokusit. Uslzeně se skácela Sasukemu do klína a povolila pěsti, kterými mu hlodavě tiskla košili.
" Už k tobě nic necítím…" Hlesla z polospánku a pociťovala ty okamžiky, kdy se ho opět mohla dotknout a pocítit teplo, horkost jeho těla, v kterém mu proudila krev Uchiha klanu.

[i]Nebylo vidět na cestu. Vypadalo to, jakoby les odmítnul propustit byť jen jediný paprsek světla skrz listoví a těžké větve. Občas se ozval vzdálený skřek ptáka, ale jinak bylo vše zahaleno do ticha. Mohl by zde někdo být?
Stála tam ona. Dlouhé bloňdaté vlasy vlály ve větru, ve tváři nepřítomný výraz. A ty oči – propalovaly mě a hleděli až do nejmenších skulinek mého srdce. Její rty šeptaly: „Minato… Minato…“