Romantika
[center]Ležala na streche. Tmavé vlasy vytvorili akúsi zvláštnu korunu nad jej hlavou keď sa zronene pozerala na slnko. Odvšadiaľ sa niesol smiech detí. Len ona tam ležala a prosila o smrť.
„Milujem ťa. Prosím skús to pochopiť! Ja nemôžem prežiť keď odídeš!“
prosila ho, dlho.
Celé dni predtým ako odišiel.
Ale neposlúchol.
A kedy ju vlastne poslúchol?
Bola pre neho vlastne naozaj taká dôležitá ako hovoril?
Nemohla znamenať celý svet.
Nebol by ju opustil. Rozhodne nie.
[b]„Musím. Aby sme boli všetci v bezpečí.
Po dlouhé době sem přidávám nějaké moje dílko. Vím je to strašně krátké, ale poslední dobou mám strašné deprese (asi z toho počasí) tak sem se musela trochu vypsat. Jinak, něco podobného se mi stalo a myslím že nejsem jediná, ten pocit zná snad každý, kdo aspoň jednou miloval...
***
Koukala jsem do jeho krásných očí a jediná myšlenka byla:
„Proč? “ zeptala sem se ho a opřela hlavu o velkou cihlovou zeď. Nechápavě se na mě podival, vždy mu podlehnu...
Sluneční světlo problesko přes zatažené závěsy a zcela osvítilo menší místnost.
„Aaargh.. ještě chvilku..,“ zamumlala Suiko a přetáhla si peřinu přes hlavu.
„Dobré ránko, Suiko! Tak co, jsi připravena na náš první trénink?“ objevil se v okně Kiba a roztáhl záclony.
Rizo otevřela oči a chvíli zírala na strop nad svou postelí. Zamrkala a donutila sama sebe vstát. Od doby, kdy se kazekage postaral o tu chudou čtvrť a její obyvatelé už nepotřebovali pomoc, neměla moc věcí, které by mohla dělat. Většinu času proseděla doma u knih. Ven moc nevycházela. Měla strach, že by mohla potkat kazegakeho.
Uvařila si šálek čaje na probuzení a nachystala své mladší sestře snídani.
Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. Trochu jí zvuk překvapil a polekaně sebou trhla.
Bylo to ráno jako každé jiné. Otevřel jsem pravé oko a pokusil se o něco jako úsměv. Jeden důležitý člověk mi totiž kdysi řekl, že když začnete den s úsměvem, nemůže se vám nic zlého stát. Ach, senseii, kdyby to tak doopravdy fungovalo...
Skulil jsem se z postele, dopadl na ruce a pro zahřátí udělal pár kliků. Bez trošky pohybu a studené sprchy se prostě pořádně neprobudím. Různé rituály jsou součástí života každého člověka; já ty své nezměnil už pěkných pár let.
Byla hluboká noc. Ale díky měsíci, který byl v úplňku, byla výborná viditelnost. Bývalá obrovská, živá vesnice upadla do ticha. Ale ne všude. Na jedné straně vesnice, stál mladý blonďák, před nějakou ženou s rezavými vlasy. Kyuubi se usmála a řekla:
„Jsi nedočkavý jako obvykle,“ a začala přemýšlet. Po chvíli dodala:
„Asi bych tě mohla naučit, několik mých ohnivých technik!“ Uzumaki se na ni udiveně díval a zeptal se:
Nad Mlžnou vesnicí se začala hromadit černá bouřková mračna a tak se raději sourozenci rychle po střechách vydali domů, kde na ně čekala neumytá hromada nádobí, která se po vydatné večeři ještě zvětšila. Hinata si tedy nasadila zástěru a pustila se do mytí. Když vydrhla první talíř a odložila jej na stůl, všimla si, že jej Neji vzal a začal jej neobratně utírat do předem nachystané utěrky.
„Neji, nech to, já to udělám!“ napomenula svého bratra Hinata.
kapitola 9.: Všichni, spolu...
Na rozlehlé louce, prosluněné okrovým, podvečerním sluncem, pozoroval celý tým 8, jak pomaličku a tiše zapadá. Nikdo nevěděl, na koho každý z nich myslel ... všichni se nechávali unášet třpytivými stíny, putujícími do zeleného údolí, které působilo velmi upraveně, jako by o ně někdo pečoval, ale všichni dobře věděli, že je to tak už od konce bojů, kdy znovu Konoha začala rozkvétat a stala se tím nádherným, poklidným místem, jakým byla ještě před válkami.
Konoha je plná krásných dívek
Za tři dny se můj stav trochu zlepšil. Hýbat se sice stále bolelo, ale už jsem zvládl jíst poměrně normálně. Jednou za mnou přišla Shizune, aby mi vyměnila obvazy a zmínila se, že brzy už budou mít možnost vyléčit i mě. Jak řekla, stalo se. Pátý den nemocnici mě navštívila Tsunade. Zkontrolovala rány a nakonec mi oznámila : „Odpoledne vám rány zacelíme. Bude dobré, když potom ještě přespíte tady, abychom je ještě jednou zkontrolovali, ale pak můžete jít.“
,,Ano?“
,,Chtěl jsem se ti s něčím svěřit. Už jsem ti říkal jak byl můj klan vyvražděn, kdo za to může a kde jsem předtím žil? Víš, já bych se tam chtěl vrátit.“ Svěřil se Uchiha dívce a ta na něj trochu udiveně pohlédla.
Minato
Z minulého dílu víte téměř vše o Nakile. A toto je pokračování:
A tak se Nakila, vydala hledat Mistra Kakashiho. Putovala měsíce hustými lesy, přes hory řeky a bojovala s ninji. Až dorazila do vesnice. „HURÁ JSEM TU, teď jen najít 7 tým a tím i Kakashiho.“
Šla uličkami, byly plné barev, slunce a všude samá radost. Došla před Akademii Ninjů.
„Aspoň se podívám za mistrem Irukou.“ Na tváři měla úsměv plný očekávání a štěstí. Po chvíli: „Prosim vás nevíte kde je Mistr Iruka?“ Zeptala se jednoho učitele na chodbě.
„Takže, kdy se zase uvidíme?“ zeptala se Aki a netrpělivě se přešlapovala z místa na místo.
„Zítra, ve stejnou dobu, jako dnes. Chtěl bych ti něco ukázat.“ přiznal Gaara.
„Už se nemůžu dočkat.“ vyhrkla černovláska.
„Já taky, ale teď už běž. A hlavně nikomu neříkej, že jsi byla se mnou. Nechci, aby se ti něco stalo kvůli mně.“
[center]Proč? Vždyť jsem ji miloval,
sice jsem si to uvědomil pozdě,
ale byli jsme spolu.
Proč? Proč to tak muselo dopadnout.
Konečně jsem se odhodlala a řekla mu to.
Proč to takhle muselo skončit?
Byl jsem slepě zamilovaný do jiné dívky.
Nikdy jsem si neuvědomil, že
ona je pro mě ta pravá. Až teď.
Měla jsem mu to říct dřív. Měla jsem být
silnější.Nemuselo to tak dopadnout.
Mohla jsem tomu ještě zabránit.
Měl jsem se ovládat. Teď je na všechno pozdě.
Všechno jsem zkazil. Nedokázal jsem si splnit
Zrovna zapadalo slunce, když dívka s blond vlasy seděla v pracovně kazekageho v jeho křesle. Sledovala to zarudlé slunce tak, jak to vždycky dělával její bratr.
Bylo to už půl roku co odešel a ještě se nevrátil. Sem tam poslal zprávu, že je v pořádku, ale Temari se začínala bát, že není v pořádku ani při nejmenším.
Hledal jí. Celý půl rok jí marně hledal a ona věděla, že dokud jí nenajde nevrátí se k nim. Takový on byl, kazekage.
Naruto sa objavil pred svojim domom, otvoril dvere, nadýchol sa a poriadne sa rozkašľal. Spomenul si že tu nebol dlhé roky, zaúpel a dal sa do upratovania. O polnoci to mal všetko hotové a tak sa len hodil na posteľ a ihneď zaspal.
Na druhý deň skoro ráno sa Naruto zobudil a premýšľal čo bude robiť. Po osprchovaní a rannej hygiene si už zalieval instantný rámen, v tom nečakane niekto zaklopal na dvere.
„Ďalej!“ zakričal a vyšiel na chodbu pozrieť nečakanú návštevu.
„Ahoj Naruto,“ pozdravila Sakura.
,, Jé ahoj Temari. Co tu děláš?" ptala se hned plná radosti Sakura.
,, Teď tu budu chvíli bydlet s vámi. Mám na starost tady s Shikamarem zase chuninské zkoušky." a objala se s holkama, které ji přišli přivítat.
,, Chudák Shikamaru, ten se z ní zase zblázní." pošeptal Chouji Narutovi.
Když Kiba Hinatu políbil, nebyla schopna pohybu. V okamžiku ten šok však vstřebala a zamračila se, její ruka vystřelila a vlepila Kibovi velkou facku.
„Co si to dovoluješ?!“ křikla na něj Hinata a třela si hřbetem ruky rty. Kiba se na ni smutně podíval s bolestí v očích.
„Miluji tě! To si to vůbec nepochopila, přes tu tvou zaslepenost, k němu?!“ řekl smutně a trochu i naštvaně. Ale Hinata ho neposlouchala, bylo jí jedno, že jí tady právě vyznal své city. Její srdce patřilo pouze Narutovi.
Celé dva dny jenom byl v posteli a zdáli se mu ty nejhorší sny. Madara sledoval jak leží a v horečkách se svijí, pak ho něco napadlo.
„Neumírej pluku ještě toho máš dost před sebou,“ povzdech si a zavolal několik sluhů.
,,Sakuro, počkej na mne!" zamával blonďatý chlapec a běžel za utíkající dívkou.
,,Jen jestli mě chytíš, Naruto!" křikla Sakura vesele nazpátek.
Naruto přidal do kroku, dlouhý rudý plášť vlál za ním do chvíle, než kunoichy dostihl a jemně ztrhl k zemi. Oba dopadli do měkké trávy a hlasitě se rozesmáli.
,,Mám tě. A cena pro vítěze?" zapřel se Naruto na ruce vedle Sakuřiny hlavy s šibalským výrazem ve tváři.
