Bolest v srdci

Sěděla v konožském baru. Jsou to už dva dny, co se pohádala s Nejim a rozešli se. Byla to jejich první a poslední hádka.
,, Tenten neměla bys tolik pít. Vím, jak ti je. Vždyť i já se někdy pohádám s Narutem.“ Utěšovala ji její kamarádka Hinata.
,, Jenže vy se dáte zase dohromady. Já už s ním ne.“ Řekla opilým hlasem a koukla se na ni unavenými oči. Celé dva dny vůbec nespala a pomalu ani nejedla. Seděla v baru a házela do sebe jednu skleničku Saké za druhou.
,, Tenten mám skvělej nápad. Neji po tobě taky truchlí, takže si zítra hezky o všem promluvíte a dáte se zase dohromady. A než se tak stane, tak si půjdeš hezky vyspinkat, ať si zase pěkná holka.“ Přemlouvala ji Hinata. Tenten si teda stoupla a vyšla ke dveřím mezitím, co Hinata za ni zaplatila pěkně velký účet.
,, Víš Hin, ty jsi dobrá kámoška. Já Nejiho miluju a nemohla bych bez něj žít. Znáš ten pocit?“ mluvila Tenten. Šli k tenteninýmu domu, kde bydlela sama a měla ho docela daleko.
,, Jo znám. Kdybych žila bez Naruta, když s ním konečně chodím, tak nevím, co bych dělala. Asi-asi bych už nežila. Ale ty na to ani nepomyslíš, protože tě Neji miluje a dáte se zase dohromady.“ Poroučela ji. Tenten jen hořečně kývala hlavou na souhlas.

Konečně došli k domu, kde ji Hinata ihned uložila do postele. Udělala takovou menší medicínku, která z ní vyžene aspoň trochu kocovinu a pomůže na bolest hlavy, která se určitě dostaví, až se ráno probudí. Měla to z vlastních zkušeností. Tenten začala hrozně chrápat, jak usnula a Hinata se nad tím jen usmála.
,, Doufejme, že to vyjde. Jinak nevím, čeho Tenten bude schopná.“ Pomyslela si Hinata a vyskočila oknem ven.

Tenten se vzbudila. Nevěděla, co se pořádně stalo, tak se rychle posadila. Dostala obrovskou bolest hlavy a zase si lehla. Najednou si na všechno vzpomněla. Rozešla se s Nejim a hrozně moc se opila. Dohodla se s Hinatou, že si to s Nejim zkusí urovnat. Našla na svém nočním stolku nějaké pití a u něho vzkaz.
Tenten, tohle vypij. Pomůže ti to na bolest hlavy. A hlavně nezapomeň zajít za Nejim. Doufám, že vám to vyjde.
Tvá Hinata.
Tenten se teda napila toho zázračného lektvaru a šla se umýt. Byla ráda, že cítí na sobě teplou vodu. Pak se šla nasnídat. Když konečně dojedla svou dobrou snídani, vydala se do svého pokoje ke skříni. Nastal problém. Co na sebe? Přemýšlela, v čem se Nejimu nejvíc líbila. Vzpomněla si na jedno červenobílé kimono, které na ni tak obdivoval. Rozhodla se, že si ho vezme. Rozpustila si své dlouhé vlasy a trochu se nalíčila.
Vyšla z domu a hledala Nejiho. Zamířila si to rovnou ke čtvrti klanu Hyuuga, kde měl i on jeden dům. Zamířila si to do jedné opuštěnější uličky, která byla zkratka. Ale byl to špatný nápad. Byl tam, ale ne sám. Byl opřený o zeď a s ním se tam líbila nějaká dlouhovlasá dívka. Chtěla odejít bez povšimnutí, ale pro její smůlu se tak nestalo. Neji se od té holky, co nejrychleji odtrhnul.
,, Tenten, co tu děláš?“ zeptal se překvapeně. Tenten měla slzy v očích a nechtěla, aby to viděl. Stála k němu pořád zády.
,, Jen- jen jsem si chtěla promluvit.“ Odpověděla mu potichu.
,, A o čem?“ nechápal to.
,, Teď už to je jedno. Jak vidím, tak sis stejně našel rychle náhradu. Nebo si ji měl celou tu dobu, co jsme byli spolu?“ začala na něj řvát. Neji na ni tupě zíral. Takovou ji nikdy neviděl. Byla úplně zničená a zoufalá. Tenten viděla, že s ním není řeč, tak utekla pryč.

Doběhla až na skálu nad hlavami Hokagů. Líbila se ji ta výška. V tuto chvíli ji dokonce až moc lákala. Možná by měla….
,, Jaké to je být svobodný jako pták? Nemá žádné starosti. Nezná lásku. Ano, to teď potřebuju nejvíc. Být od toho všeho volná. Je to poslední chvíle, co strávím mezi živými. Budu se cítit jako pták, budu volná.“ Přemýšlela Tenten. Naklonila se blíže k okraji, už chtěla vykročit jednou nohou do vzduchu. Cítila tu prázdnost. Zavřela oči, chtěla si ten pocit, co nejvíce užít. Najednou ji strhnul někdo hrubě dozadu.
,, Sakra Tenten. Co to proboha děláš?“ začal Neji vyvádět a stále ji držel v objetí, aby mu nijak neunikla.
,, Co? Co ty tu sakra děláš?“ zeptala se naštvaně a chtěla se mu vytrhnout. Jenže Neji ji nechtěl pustit.
,, Zachránil jsem tě. To, co si viděla předtím, byl to omyl. Ta holka se za tebe přeměnila. Myslel jsem si, že jsi to ty. Až potom jsem si všimnul, že to nejsi ty. Tenten proboha, vždyť já tě miluju. Já nechci, aby se ti něco stalo. Už bych si to v životě neodpustil“ vyhrkl na ni. Tenten na něj hleděla se skleněnýma očima. Políbila.
,, Já tě taky miluju. Promiň, byla jsem zoufalá, když jsem tě předtím viděla.“ Začala brečet.
,, Spíš ty mi odpusť. Za všechno můžu já. Tohle se už nikdy nestane. Slibuju.“A dal ji polibek plný lásky, co k ní choval. Opravdu ji moc miloval a ona zase jeho. Odpustila mu.
KONEC