Romantika

Valli byla celý večer smutná. Nejenom kvůli tomu co řekla Gaarovi, ale také kvůli svému týmu. Moc se jim nevěnovala, protože byla Gaarou tak posedlá, občas na jejich tréninky i zapomínala.
Seděla na posteli a držela u sebe přitisknuté nohy. Plakala. Utápěla se v žalu. Ve smíšených pocitech, přemýšlela, jestli mu tím hodně ublížila…
,,Nejspíš ne!!!, kdyby ano, tak by to dal nějak najevo!!!“ a odhodila vztekle polštář, který prolétnul oknem až na balkon. Povzdechla a šla pro něj.

V Konohe zavládla ďalšia letná noc...Vietor mi divoko rozfúkal vlasy a taktiež pomaly, ale iste začal aj sušiť slzy.
Život vie byť krásny, ale aj zlý. Nespravodlivý... Zobral mi ťa. Práve keď som ťa našla, mi ťa neľútostne zobral. Možno to tak malo byť... Alebo skôr, možno to tak nemalo byť, teda, my dvaja sme nemali byť... Aspoň nie spolu. Ale ako tu bez teba prežijem?! Ako?!
Kričala som do tmy. No nikto mi nezakričal späť. Iba moja ozvena. Slová bolestne pravdivé a skutočné, až mi pretínali srdce.

„Koukej to zastavit!“ rozkřikl se Gaara a rozběhl se na Peina. Ten se ale rozběhl proti němu. Byl tak rychlý, že překonal Gaarovu písečnou obranu a zasáhl ho neuvěřitelnou silou do břicha. Na místě Gaarova dopadu byla hluboká rýha v mostu. Gaara seděl opřený o hromadu všelijakého bordelu, který za sebe při letu nahrnul. Vrstva písku, která ho měla chránit před zraněním, popraskala a začala odpadávat. V jeho obličeji byl údiv a překvapení. Vzápětí nastal změna a usmál se. Srazil pěsti k sobě. Pein na to koukal značně překvapen.

Dvě duše… dvě těla… dva osudy… dvě různé mysli… jedna doba… jedna válka… jedno místo…

[i]„Ty jsi Kyuubi?“ zeptala se nevěřícně Ino. Leiko se poškrábala na hlavě. To není úplně přesně řečeno. Dřív jsem byla dívka, pak jsem se kvůli jednomu člověku dostala do téhle podoby a kvůli dalšímu člověku jsem se před třemi týdny vrátila do té původní,“ vysvětlila jim Leiko a s úsměvem se podívala na Naruta. Ten jí úsměv oplatil.
„Budu chápak, když mě třeba i zavrhnete. Ale já jsem neútočila dobrovolně. Byla jsem přinucena,“ řekla smutně Leiko.

Na druhý den se Naruto vzbudil a vedle něj ležela Hinata, která vypadala jako víla, když na ní dopadaly sluneční paprsky. Naruto se snažil potichu vytratit, aby si zase mohl zatrénovat, jenomže se mu to nepovedlo a Hin se vzbudila.
„Dobré ráno andílku“ řekl naruto Hinatě a ta se na něj usmála a zeptala se:
„Kam jdeš??“

Chvilku přemýšlela, co s nimi udělá. Oba už byli polomrtví. Zamyšleně pohlédla na chlapcovu bledou tvář. Byl asi stejně starý jako ona, měl hnědé vlasy, na sobě špinavé oblečení, v němž ho zřejmě našli. Natáhla se a jemně mu ohmatala ruce a nohy. Celkově byly v pořádku, jen v levé noze ucítila špatně srostlou zlomeninu. Poté mu přiložila prsty ke krku. Tep byl slabý, téměř neznatelný, takže chlapci už moc nezbývalo. Pečlivě si prohlédla namodralý krk plný jizev po jehlách. Mezi ním a pravým ramenem spatřila Prokletou pečeť.

Na jednom ze stromů seděla pohledná červenovlasá kunoichi, vítr čechral její dlouhé vlasy, ale ona si toho nevšímala. [i]Ty jeho oči, jako by mi viděli až do duše…Co to plácam?

,,Slečno chtěla bych vám oznámit radostnou novinu, jste těhotná!“
Nechápavě jsem na dívku pohlédla a až po chvilce mi došlo co se stalo.
,,Každopádně byste to měla svému příteli nebo snoubenci říct.“Poradila mi dívka.
Kdybys věděla, že to právě tvůj snoubenec může být otcem mého dítěte. Pomyslela jsem si, ale nic jsem neřekla. Prošla jsem ordinací až ke dveřím. Najednou se však dveře otevřely a do nich vstoupil Sasuke.
,,Toki.“
,,Sasuke.“
Sakura na ně koukla: ,,Vy se znáte?“

Lotos kapitola 1- Leknín, nebo lotos?

Ahoj jmenuju se Kejla Asukii, je mi dvacet let navštěvuji školu Headerfeeld společně s jednou z mých sestřenic Yuuki Botan, kromě ní mám ještě sestřenice Kiru a Kesidy které, ale žijí úplně v jiném městě. Mojí sestře Arashii je šestnáct let a chodí ještě na střední a moc jí doma nevídám. Jsem tajně zamilovaná do mého učitele Kakashiho Hatake jediný kdo o tom vý jsem já a Yuuki.

Prvá časť: Dorei Reikon

„Kde je?“ spýtalo sa slepé dievča, až nezvyčajne pokojne.
„Na voze, pred tebou.“ odpovedala kunoichi a uvolnila jej cestu.
Dievča skúmalo miesto pred sebou až palicou narazilo na vozík. Spravila dva opatrné kroky a bola pri voze. Rukami začala skúmať jeho telo až našla hlavu. Odtiahla plachtu a dotkla sa jeho zjazvenej tváre.
„Mohli by ste ma nechať osamote, chcem sa rozlúčiť?!“ povedalo dievča, čakajúc až odídu.

Konožskou věznicí se rozléhaly kašlavé zvuky, chrápání a někde i tiché mručení pominutých odsouzenců. V celách bylo vlhko, dusno, nedalo se v nich dýchat. Vzduch tu byl tak těžký, že mouchy umíraly za letu. Nikdo, opravdu nikdo teď nemohl závidět trestancům, z nichž nějací jen seděli v koutech, zírajíc před sebe, kdežto ti novější se stále ještě lepili na silné ocelové mříže v naději, že se některý z hlídačů zblázní a pustí je.

Mladý muž úzkostlivě ležel na horké louce a napjatě pozoroval růži, kterou svíral v ruce. Odpolední slunce se mu opíralo do očí a květina, která mu tolik připomínala její tvář, se stáčela za světlem. Celý květ byl tak nádherný ... jako ona...

Přestal pozorovat květinu a převalil se na bok. Zlý život! ... Zřejmě se vše špatné vrací zpátky a on to nemůže nijak ovlivnit. Je to jako přihlouplá kletba, která ho nikdy neopustí. Doopravdy zlý! Kéž by se nikdy nerozhodl pro to, co dělá. Pak by ji nikdy nepotkal, nikdy by...

2. kapitola: Bílé pláště

,,…Tímto Vás zveme na slavnost k příležitosti přijetí nové Mizukage…“ četl nahlas mladík v bílém plášti. ,,Ach jo…“ povzdechl si, postavil se a zamířil k dokořán otevřenému oknu.
,,Sensei, vám se tam nechce?“ pípla tak o deset let mladší rudovlasá dívenka, která stála u dveří.

Podvědomě jsem zaslechla matčin výkřik, ale bolest, která se mě postupně zmocňovala, byla příliš silná. Divoce jsem se zmítala na zemi, někdo na mě sahal a snažil se mě uklidnit, ale každý dotek ve mně vyvolával jen další vlny utrpení. Odstrčila jsem ty ruce, převalila se na bok a pokusila jsem se vstát. Nešlo to. Další vnitřní úder mě srazil zpět na zem. Vykřikla jsem. Něco mě bodalo, do hrudi mě řezaly tucty nožů, cítila jsem, jak se v mém těle hýbaly orgány. Můj zběsilý křik se mísil s tím cizím, hysterickým, podobným siréně.

Keď som bola malá, nechápala som zmysel všetkých tých problémov starších. Všetko bolo predsa také jednoduché...Len áno ale nie...Kedysi...
Prečo aj dnes to tak nie je? Prečo v živote nemôže existovať len jedna cesta? Tá správna? Prečo ich je veľa a niektoré sú len slepé uličky? pomyslela som si zúfalo, stojac pred osudovou voľbou.

V době, kdy Godaime Hokage měla slavit deset let své funkce, sužovala celou zemi ninjů krutá válka. Dvě nejsilnější vesnice, spojenci, kteří si byli společným osudem nejblíž se obrátili proti sobě. Listová a Písečná. Už si snad nikdo nevzpomene, která vesnice zabila přátelského agenta jako první, od té doby utekla spousta času a protekly řeky krve. Den co den na různých místech světa proti sobě bojovali dva tábory- Listové a Písečné. Ostatní vesnice se k nim rovnoměrně rozdělily, každá měla na výtěze jiný názor.

Konožské ulice se zahalily do tmy, kterou s sebou přinesla tajuplná noc. Tmavý závoj pokryl i nejtajnější uličky a po té, co uhaslo poslední světélko, putoval tu jako obvykle půlnoční stín. Byl tak rychlý a nikdo ho neviděl, pouze jediná noc ho vždy spatřila a dopřála mu tiché pozorování, které ho každý večer, tolik naplňovalo. Noční stín, míhající se tmou, spatřil konečně místo, u kterého vždy tráví každou noc. Konečně spatřil to okno!(xD)

„Mirego už jsi konečně vzhůru, báli jsme se že spíš navěky,“ řekl natěšený Shatotu.
„Co se dá dělat potřeboval jsem se pořádně prospat a co je s tím klukem?“ zeptal se Mirego.
„Ach Naruto ten ještě spí, že prý jednou spal celý týden,“ odpověděl Shatotu.
Naruto se probral pár minut na to a první co se ozvalo byl jeho žaludek.
„Já mám ale strašný hlad,“ postěžoval si Naruto.
„Není divu spal si několik dní a tady máš něco k jídlu co uvařila Hinata kdyby ses probral,“ řekl mu Argeto a ukázal na plně naložený talíř.

,,Na tom přece nesejde. Jen bych chtěla vědět jestli máte ve vaší vesnici pořád nějaké místo, kam by se mohli vrátit lidé, kteří kdysi z nerozvážnosti udělali pár blbostí.“ Poznamenala Aki a čekala Narutovu reakci.
,,To ho znáš.“Podotkl po chvilce Naruto.
,,Celkem jsem nad tím přemýšlel a opravdu chci aby se Sasuke vrátil.“
,,Moc vám děkuji, hokage-sama.“
,,Hokage-sama? Sasuke ti hodně věří a já nemám rád, když mě mí přátelé oslovují Hokage. Pro tebe jsem jenom Naruto.“
,,Aki.“