Dobro proti zlu- kapitola 10: Zákeřný Nepřítel

Hanaya znovu vyskočila na střechu jedné z budov. Opět se jí naskytl výhled na dění kolem ní.
Jestli pak ještě někdo ví, že tohle celé je kvůli ní.
Vypadalo to, že Kakashi je už u konce svého boje. Naproti na druhé střeše stál Shikamaru a chystal se zaútočit na přízrak letící proti němu.
„Shikamaru!!“ zakřičela Hanaya.
Podrazila mu nohy tak, že spadl na zem a stín proletěl těsně nad ním. Přiskočila k němu.
„Hanaya-sensei! Co jste to udělala!“ vyjel na ní.
„Nemá cenu na ně útočit. Jsou nehmotní. Můžeme se jim jen vyhýbat,“ vysvětlila mu.
Kakashiho protivník padl k zemi, mrtvý. Naskytla se mu příležitost rozhlédnout se po dění kolem něj. Prolétl očima a jeho pohled se zastavil na dvojici stojících lidí.
„Hanayo,“ zašeptal a vydal se směrem k nim.
„Řekl jsem ti, aby ses šla schovat! Proč jsi mě neposlechla!Kde je můj tým?“ vyjel na ní sotva se k němu otočila.
„Nejspíš někde s mým klonem,“ mávla rukou. „Budou to tu ničit dokud mě nedostanou Kakashi! Musím bojovat a ne se schovávat. Uvědom si laskavě, že jsem kunoichi a ne nějaká slepice,“ oplatila mu stejným tónem.
„Nechci nějak narušovat vaši výměnu názorů, ale myslím, že teď na to není čas,“ ozval se Shikamaru.
„Máš pravdu. Jdu najít toho co po mě jde,“ odvětila Hanaya a hodila na Kakashiho uražený pohled.
„Nebuď tak zbrklá! Nemůžeš se před něj jen tak postavit!“ snažil se jí zastavit Kakashi, ale marně. Hanaya dělala, jakože jeho slova neslyšela a otočila se k němu zády.
Kakashi jí chytl za paži a otočil jí směrem k sobě.
„Nedovolím, abych přišel o další přítelkyni,“ procedil skrz zaťaté zuby a nepřestával jí držet za paži. Vysmekla se mu a zpříma pohlédla to jeho nezakrytého oka.
„Zapomínáš, že jsem silnější než vypadám,“ opáčila.
„Ty zapomínáš, že oni mají způsob, jak zneutralizovat tvou schopnost.“
„Na tom nezáleží,“ odbyla ho. „Kakashi, útočí na nevinné civilisty kvůli mě. Ničí vesnici kvůli mě a asi kvůli mně budou i zabíjet. Buď tak laskavý a nech mě udělat to co musím,“ vysmekla se mu a bez jeho odpovědi se vydala hledat vůdce útočící skupiny.
„Hanayo!“ zavolal za ní, ale marně.
Skákala ze střechy na střechu a rozhlížela se, aby našla toho člověka. Ani se nemusela příliš snažit. To on si jí našel sám. Postavil se naproti ní na jedné ze střech a oba se propalovali pohledy. Měl ty nejnepříjemnější oči, které kdy viděla. Černé jako uhel a až nezvykle ledové.
„Konečně se setkáváme strážkyně,“ promluvil zřetelným hlasem s trochou posměšného tónu. „Poslední z klanu Aozora. Další ženská strážkyně tajemství svitků a pečetě desetiocasého démona.“
„Ty jsi kdo?“ odsekla, ale nepřestávala být ve střehu.
„Jmenuji se Fuza a mým jediným cílem je zabít tebe a získat tvůj přívěsek,“ ukázal na její krk.
„Asi tě zklamu, ale to ti nedovolím.“
Trochu se zasmál a znovu do ní hluboce zaryl své nepříjemné oči.
„Pleteš se Hanaya-san.“
Kunaie z jejího pouzdra se vznesly a poklidně stály ve vzduchu před ní. V jedné setině vyrazily proti nepříteli, který je bleskově vykryl svou středně dlouhou katanou, která si do poslední chvíle poklidně hověla na jeho zádech. Byl rychlý i přes to, že vypadal staře.
Hanaya využila chvíle kdy odrážel její první útok a další předměty se vznesly do vzduchu a začali bombardovat nepřítele. Velké kameny, pohozené kunaie a shurikeny, okapy a rozbité sklo. Všechno co bylo poblíž. Opět všechno odrazil i přes to, jaké množství věcí na něj útočilo.
„To je všechno co máš?“ zeptal se jí posměšně. „Myslel jsem, že strážkyně bude mít větší sílu.
Odfrkla si a postavila se připravena k ráznému boji. Sundala si z ruky svou gumičku a pomalu si stáhla vlasy.
„Tohle není ještě zdaleka nic z toho co umím,“ zavrčela.
Chvíli se navzájem sledovali do té doby, než se z neznámo odkud vynořila katana, zhruba stejné délky jako jejího protivníka. Nebezpečně se točila ve vzduchu, než přesně padla do její ruky.
„Takže chceš boj na blízko,“ pronesl se zájmem a jeho obličej se roztáhl do nepříjemného úšklebku.
Neodpověděla mu a v hbitém pohybu se vznesla do prostoru. Fuza nečekal a okamžitě jí následoval. Každý kdo v tu chvíli mohl být svědkem tohoto boje, by viděl jen míhající šmouhy a zvuky železa, které do sebe narážejí.

„Je to blbost,“ pronesla kriticky velmi mladá dívka. „Pro idioty.“
„Tak dokaž, že nejsi idiot,“ provokoval jí její učitel.
Ona ovšem nemínila dělat tyhle věci, které se jí zdály tolik zbytečné. Myslela si, že to nikdy nebude potřebovat.
„Je důležité umět zamířit a zasáhnout na cíl, aniž bys ho viděla. Co když někdo vyřadí tvé oči?Co budeš dělat?“
„Kolikrát někdo někomu útočí na oči?“ opáčila a strčila si do pusy dřevěné párátko.
„Jsi tvrdohlavá a to se mi nelíbí,“ zamračil se sensei.
„A vy moc upjatej sensei. Běžte si lehnout a přečíst si nějakou knížku.“
„Ty mě neposloucháš!“ zvýšil mírně hlas tak, aby jí to donutilo ho alespoň chvíli poslouchat.
„Ale jo,“ mávla nevzrušeně rukou a žužlala své párátko.
„Hanayo dám ti přiklad. Co když budeš někdy v opravdu tuhém boji například někde ve tmě a tvůj soupeř bude mít prostě výhodu. Jak ho porazíš když nic neuvidíš?“
Pozvedla obočí. Teď, když jí to sensei řekl takhle, dávalo by na tom alespoň něco smysl.
„No jo svatá pravda,“ zamručela.
„Tvůj oponent může být taky nezvykle rychlý a váš boj bude o přesnosti. Bez dokonalého dopilování svých schopností snadno prohraješ,“ snažil se jí nalákat.
Věděl, že ona nerada prohrává.
„Dobře, dobře,“ mávla po chvíli rezignovaně rukou. „Tak o co se jedná?“

Její smysly byly nastražené a každá rána, kterou mu uštědřila byla přesná i přes to, že v jejich rychlosti byla velice špatná viditelnost. Tohle bylo jen zahřívací kolo. Tento souboj neskončí jen u obyčejných katan a taijutsu. Přízraky poletující kolem zmizeli. Byla to jedna z technik muže, se kterým teď Hanaya tak zuřivě bojovala.
Jeden z jeho společníku byl zabit Kakashim a jeho bratr zřejmě utekl před možným nebezpečím, které na něj číhalo mezi shinobi z Konohy.

„Kakashi-sensei? Neměli bychom něco udělat?“ otázal se nervózně Shikamaru, když s Kakashim stáli a sledovali probíhající boj na blízko.
„Troufám si skromně říct, že jsem hodně rychlý, ale rychlost, kterou v boji používají oni dva je nezvyklá,“ odvětil Kakashi, ale nepřestával polevovat ve své připravené bojové póze.
„Typuju, že Hanaya svou rychlost piluje telekinezí, ale jak to dělá její protivník to netuším.“
„Sensei!“ ozvalo se zavolání Kakashiho týmu konečně přicházejícího na místo.
„Oblafla nás,“ neodpustit si Naruto, ale když spatřil míhající se šmouhy za zády jeho mistra, zaraženě zpozorněl.
„Co se to děje?“ zeptala se místo něj Sakura, jakoby mu četla myšlenky.
„Hanaya bojuje s nepřítelem,“
„CÓÓÓ?“ vykulil Naruto oči. „Sama?“
„Sama.“
„Myslíte, že je to moudré?“ zajímalo Saie, i když jeho hlas byl klidný jako vždy.
„Nic jiného teď nemůžeme dělat,“ potřásl hlavou Shikamaru, ale od boje ani na chvíli neodvrátil oči.
„Proč nemůžeme? Měli bychom jí pomoct!“
„Nepleť se do toho Naruto a zůstaň kde jsi. Ona to zvládne,“ usadil ho Kakashi, přestože v duchu sám pochyboval. Nepodceňoval jí, ale ani jejího nepřítele, který vypadal až nad míru schopně.