Elitní Ninja I - Hisshi a Zek[19]

Haha! Pořád jsi tak sám,co Zeku? ozval se známý hlas v jeho hlavě. Zek byl hned na nohách.
„Ty?! Dej mi už pokoj! Nechci s tebou nic mít!“ rozčiloval se Zek.
Klid... Nechci ti ublížit... To ti to ještě nedošlo? Kdo tě naposled zachránil? Byl jsem to já no jistě...
„A co ode mne chceš?“ tázal se.
Není to snad jasné? Chci ti pomoct!
„Pomoct? Nepotřebuju pomoc, ne od tebe.“ řekl Zek chladně.
Ale no tak... Proč jsi na mě furt takovej? To ti ještě nedošlo, že ti nechci ublížit? Proč bych to dělal? Když umřeš ty, tak umřu i já... A to nechci... Chci ti pomoct, pomoct ti zesílit... opravdu zesílit... a to pořádně... Ty lidi s kterýma cestuješ... Podceňují tvůj potenciál, NÁŠ potenciál!!
„A jak mě uděláš silným?“ zajímal se.
Naše síly spojíme v jednu... Pak budeme neporazitelný! Nikdo, se nám nebude schopný postavit, vůbec nikdo!
„To je to co ty chceš... zabíjet. To je to pro co bojuješ. To je ten rozdíl mezi námi. A proto na tvou nabídku nepřistoupím...
Áááá! Ty si tak paličatý! Pořád si jenom stěžuješ, jak jsi slabý. A teď, když můžeš mít sílu, tak jí odmítáš!
„Já neodmítám sílu! Odmítám se s tebou spojit v jednoho!“
My jsme jeden! Copak to pořád nechápeš? Jsme jedna a ta samá duše rozdělena na dvě! Jako dva jsme omezení! Ale když se spojíme, budeme silnější než všichni! Získáme úžasnou moc... jen bohové vědí, čeho budeme schopní...
„Ty nemůžeš být já! Viděl jsem tě! Ty jsi zlej!“ bránil se Zek.
Zlo... můžeš mi říct, co to podle tebe je?
Zek mlčel.
Vidíš! Neznáš odpověď! Zlo ani dobro není! Jediný co existuje jsou úhly pohledu! Když někdo zabije někoho, aby zachránil svého bližního, je to zlý nebo dobrý úmysl? Pro vraha je úmysl dobrý, ale pro blízkého padlého to je špatný úmysl. Dobro a zlo... Ha takovej nesmysl. Ty jsi vždy ten dobrý a ostatní jsou ti zlí!
„Dej mi už pokoj!!!“ zakřičel Zek na celou mýtinu.
Hehe... vztekáš se jako malý dítě. Možná mají ti lidi pravdu... Možná opravdu nemáš žádný potenciál a jen mou přítomností se jevíš, jako zázračné dítě! Co jsi udělal bez mé pomoci? Nic! Vzpomeň si, když jsi se učil ovládat přírodní chakru, byl jsem to já díky komu jsi to dokázal za pět minut! Já sem tvůj pravý mistr! Ne ten ubožák, co mě zavřel sem!
„Mlč už! Už tě mám plný zuby! Tebe a tvých názorů! Až se jednou stanu silným, najdu tě ve svém nitru a zabiju tě! Už tě nikdy nechci slyšet! Nikdy! Ani při tréninku! Prostě nikdy rozuměls mi?!“ rozčílil se Zek. Byl tak naštvaný, že slyšel, jak mu bije srdce. Odpověď se však nedostavila. Zekovi se trochu ulevilo. Uvelebil se na trávu a koukal se na měsíc. Hlavou mu vrtalo, co mu Hisshi říkal.
„Třeba má pravdu... Třeba jsem vážně tak slabí...“ napadlo ho. Zek se zvedl ze země a zadíval se na vodopád.
„Ne... to nemá... Jednou udělám co jsem řekl, zabiju ho...“ říkal si a skočil do vody. Brodil se proti proudu k vodopádu.
„Jednou...“ říkal skrz zaťaté zuby. Proud ho začal pomalu přemáhat, už nebyl schopný udělat jediný krok. Natáhl rukou před sebe, v tu chvíli jako by se před ním udělal zeď. Voda ho obíhala, až stál Zek na suché zemi.
„Jednou se stanu tím nejsilnějším a nikdo o tom nebude pochybovat!!“ zakřičel a voda kolem explodovala všude od něj.
„Co to tady děláš?“ řekl mu rozespalí hlas. Zek se za ním otočil. Stál tam polonahý Naruto a masíroval si rozespalí obličej. Zek chtěl něco říct, ale než to stihl, oba je strhla voda, která se k nim mezitím dostala. Oba je vyplavila na břeh vedle stanu. Naruto vypadal dost naštvaně.
„Ty blázne! Nevím, jak si to udělal s tou vodou, ale už to nikdy nedělej! Je ti to jasné?!“
Zek přikývl.
„Fajn. Běž si lehnout, beru hlídku.“ přikázal mu Naruto. Zek se bez řečí otočil a šel si lehnout. Naruto se mu koukal na záda a přemýšlel o tom, co viděl.
Je to jasné, odpudil vodu pomocí chakry, ale jak? Navíc v takovém proudu...

Zek mezitím otevřel stan. Hinata tam spala jako zabitá. Když však vlezl dovnitř, Hinata se probrala.
„Miláčku, pojď ke mně.“ sápala se na něho. Zek se na ní zaraženě díval, nebyl však schopný se pohnout. Naštěstí ho však Hinata včas poznala. Okamžitě zrudla a odtáhla se do kouta.
„Promiň... Myslela jsem, že jsi Naruto.“ řekla mu. Zek na ní zíral stejně jako předtím.
„Vyděsila jsem tě?“ usmála se na něj Hinata.
„Trochu jo...“ řekl po pravdě Zek, zalezl si do spacáku a otočil se zády k Hinatě.
Ach jo... ještě tohle... zavřel oči a snažil se usnout, nedařilo se mu však. Otočil se na Hinatu. Byla vzhůru a koukala se na Zeka. Když si všimla, že se na ní Zek kouká uhnula pohledem.
„Co se děje? Proč se na mě tak koukáš?“ ptal se.
„Promiň. Víš, jenom mi připomínáš Naruto, když byl malý. Kolik ti vůbec je?“ zeptala se ho.
„Je mi osm. Proč se ptáš?“
„Teprve osm? Vypadáš na víc. Kvůli tvým očím. Určitě sis prošel něčím nepříjemným, že?“
„Ano... byl jsem u toho, když má matka zemřela.“ řekl smutným hlasem.
„Tvá matka... To je mi líto. Smím znát její jméno?“ zeptala se Hinata.
„Yuuhi Kurenai...“ řekl jméno své matky.
„Kurenai?“ lekla se Hinata.
„Ty jí znáš?“ divil se Zek.
„Ovšem že jí znám. Byla to můj sensei. To co se stalo, je mi moc líto, ale nemá cenu se tím trápit.“
„Já se tím netrápím. Jestli se s tím nesmířím, nebudu se moc plně soustředit na svůj trénink.“
„Proč tak moc toužíš zesílit?“ zajímala se Hinata.
„Abych ukázal všem, co o mně pochybují a dokázal jim, že jsem lepší než oni.“
„Chápu, jsi stejný jako Naruto.“
„Opravdu? Děkuju.“ usmál se na ní Zek, Hinata mu úsměv opětovala.
„Teď jdi ale spát. Zítra nás čeká dlouhá cesta.“ řekla mu.
„Víš... nejdřív, jsem tě moc nemusel, ale teď jsem poznal, že jsi skvělý člověk a rád jsem tě poznal.“ řekl a znova se na Hinatu usmál.
„Taky jsem tě ráda poznala, ale teď už jdi vážně spát, také jsem unavena.“
„Dobře, hezké sny.“ řekl a zavřel oči a téměř bez problému usnul.

Když se ráno probudil, Hinata už byla pryč. Z venku se linula nádherná vůně, která ho donutila jít ven. Vystrčil hlavu ze stanu a uviděl Hinatu, jak peče rybu.
„Áááá! Jídlo!“ zakřičel Zek, protože si uvědomil, že má hlad jako vlk. Ihned vylezl ze stanu a začal se protahovat.
„Výborně, takže tě nemusím budit.“ usmál se na něj Naruto a šel sbalit stan.
„Rychle se najez a vyrážíme!“ řekl mu Naruto, poté co sbalil stan.
„A kam dneska vůbec jdeme?“ ptal se Zek s plnou pusou ryby.
„Jdeme, až do hlavního města země Vodních vírů... Tam nás Hinata opustí...“ Zek se na ní smutně podíval.
„Potkáme se ještě někdy?“ zeptal se jí.
„Jestli, přijdeš do Konohy, tak určitě.“
„Konec řečí, musíme vyrazit!“ zavelel Naruto a vyšli směrem k zemi Vodních vírů.

celá má fanfiction