**Nový pohled na svět 3**

,,A kdo je tohle?“ zeptal jsem se Naruta.
,,Tohle? To je předseda školní rady Hyuuga Neji, Hinatin bratranec.“ odpověděl jen tak.
,,Aha...“ kývl jsem. Ti dva přešli celou jídelnu a sedli si ke zbytku ke stolu pod okno.
Celou dobu co jsme byli v jídelně jsem je sledoval. Spíše tedy ji, než je. Sledoval jsem její gesta, její úsměv, to, jak pohazuje vlasy. Všiml jsem si i jiné dívky, která Maiyu sledovala stejně jako já, ale její pohled byl ledový, tvářila se jako kdyby snědla celý citron a Maiya byla ten, kdo ji k tomu donutil. Měla vlasy červené a zvláštně sestříhané, oči měla tmavě namalované a orámované černými brýlemi. U stolu seděla s dívkou, která měla blond vlasy svázané do culíku až na jediný pramen, který jí spadal do obličeje a jejíž oči byly pomněnkově modré.
,,To je Karin a ta blondýna je Ino. Obě jsou z Bety.“ řekl mi Shikamaru.
,,Z Bety?“ nechápal jsem o čem mluví.
,,Aha, tobě to nikdo neřekl. Tady na škole jsou dva dívčí spolky, nijak se sice nejmenují ale všichni jim říkají Alfa a Beta. Předsedkyní Alfy je tady Maiya, Bety Karin. Je tradicí, že se tyhle spolky nesnáší a jejich předsedkyně bojují o popularitu v soutěži, která se pořádá na konci roku. Tam se zvolí ta hezčí a oblíbenější. Je to zvláštní, když pak vidíš dvě takhle hezký holky, jak se nemaj rády...“ poučil mě Shikamaru a Naruto i Kiba se po něm překvapeně otočili.
,,Páni...“ vzdychl překvapeně Kiba.
,,Co je?“ zeptal jsem se překvapeně.
,,To je nejdelší proslov, který jsem od něj kdy slyšel...“ přiznal Naruto.
,,Hmm...Stejně je to otrava.“ pokrčil Shika rameny a ostatní se rozesmáli.
,,Jo, to je lepší.“ přiznal Kiba. Začli se zase o něčem bavit a já jsem pohledem zabloudil k ní. V tom se Karin zvedla a šla směrem k okénku se špinavými talíři. Když procházela kolem Maiyina stolu, viděl jsem, jak se jí zablesklo v očích, naklonila talíř a hodila Maiye zbytek ze svého talíře do klína.
,,Ach promiň, nechtěla jsem...“ začla se jí omlouvat se škodolibým úsměvem.
,,Nic se nestalo.“ ujistila ji Maiya s falešným úsměvem. Karin se zasmála a šla vrátit prázdný talíř. Maiya vstala, vzala svůj talíř i se sklenicí limonády a s úsměvem šla k okénku. Když k němu došla, vzala sklenici a vylila ji celou na Karinina záda.
,,Promiň, nechtěla jsem...“ omluvila se a na tváři měla také škodolibý výraz, který jí ani trochu neslušel.
Karin zuřila. Pak kývla na Ino a obě odešly.
,,Vidíš, co jsem říkal.“ podotkl Shikamaru, který to celé taky sledoval.

_______________odpoledne_____________
,,Děsná otrava...“ pomyslel jsem si, když jsem seděl na zastávce. Mít školu na druhym konci města je fakt děs...Konečně autobus přijel, byl úplně přeplněný, takže když jsem se ještě s několika cestujícími nacpal dovnitř, nemohl jsem se ani pohnout. Než autobus přejel celé město, zůstal poloprázdný. Rozhlédl jsem se kdo tu ještě zůstal-a málem se mi podlomily kolena. Byla tam ona, seděla vzadu a četla si nějakou knihu. Když jsme se blížili k zastávce, zvedla oči, podívala se ven, zaklapla knihu a přešla autobus, aby mohla vystoupit. Když scházela schůdky, otočila se na mě, usmála se a mrkla na mě. Díval jsem se za ní dokud nezmizela z dohledu. Když šla,vypadala spíše jako když tančí.
Vystoupil jsem o zastávku dál. Když jsem došel domů, bratr tam ještě nebyl. Začal jsem se nudit, takže jsem i já vytáhl knihu a četl si. Dočetl jsem chvíli před desátou a šel si rovnou lehnout. Ale i v noci mě ve snech trápily sny o dívce, která byla spíše andělem než člověkem a vzpomínky na ni mi nedaly spát.