TemaShika 21.díl - KONEC???

„Dokázali jsme to!!“ radovala se Kesidy a podívala se na Temari.
„AAAAA!!!!“ zakřičela, když ji uviděla. Temari měla břicho probodnuté katanou a krvácela. Temari povolila stisk Kesidyiny ruky a spadla na zem.
„POMOC!! POMOC!!“ křičela Kesidy na všechny strany. Po chvíli se před bránou objevil Shikamaru. Jakmile uviděl Temari rozběhl se k ní.
„Temari! Prober se, prosím. Podívej se na mě.. prosím, Temari!!“ křičel Shikamaru a podepřel jí hlavu.
„Kesidy!! Hned někoho najdi a doveď ho sem... hlavně někoho, kdy umí léčit!!“ křičel na ni. Kesidy se otočila a běžela do Suny. Proběhla bránou a pak už ji Shikamaru neviděl. Temari pomalu pootevřela oči a podívala se Shikamarovi do očí.
„Nemá to cenu.... já vím, že umřu... Cítím takovou.... no nevím, jak to popsat...“ šeptala Temari tichým hlasem.
„Ne.. ty nemůžeš umřít. Ne, hlavně vydrž. Ještě chvilku.. prosím. Slíbila jsi mi, že se vrátíš v pořádku.“ řekl Shikamaru a na tvář se mu objevila slza.
„Slib mi, prosím jednu věc..“ řekla Temari a pomalu se jí začaly zavírat víčka.
„Cokoli si budeš přát..“ řekl Shikamaru.
„Až umřu, nechci, aby ses za to vinil. Můžu si za to sama.... a hlavně si užívej života, jako..... jako bych s tebou pořád byla.“ řekla Temari a usmála se. Pak zavřela oči a Shikamaru cítil, jak jí pomalu dotikává srdce.
„Temari... ne, prosím!!! Prober se!! Ne... ty nesmíš... nemůžeš!! TEMARI!!!“ křičel Shikamaru. Kesidyini
rodiče stáli nehnutě opodál a sledovali Shikamara.
„Musíme něco udělat.. ta dívka za nás položila život. Nemůžeme ji nechat umřít.“ řekl Kesidyin otec.
„Ona právě umřela... nic s tím nenaděláš.“ řekla Keisdyina matka.
„Ale přece jsme bývalý ninjové.... A pamatuješ tenkrát na té misi. To se ti povedlo oživit našeho senseie. Tak proč né teď?“ zeptal se Kesidyin otec.
„ No, ale to bych už asi nepřežila. Nemám tolik chakry jako dřív... a...“ odpověděla Kesidyina matka.
„Myslím si, že dřív nebo později beztak umřeš. A já mám nějakou chakru, tak ti ji můžu dát. Beztak umřeme tak za měsíc. Orochimaru si nás najde a bude nás věznit. Pak kvůli nám dvou Kesidy bude muset znovu vraždit. Takhle to bude lepší a navíc umřeme spolu.“ řekl Keisdyina otec a chytl Kesidyinu matku a za ruku.
„Máš pravdu, takto aspoň neumřeme nadarmo.“ řekla Kesidyina matka a šla směrem k Shikamarovi.
„Chceme ti poct.“ řekla Keisdyina matka.
„Tady nepomůžete!! Je mrtvá!! Tak jděte pryč!! Není ji pomoci!!“ křičel na ně Shikamaru a po tvářích se mu koulely slzy.
„My jí pomůžeme... Umíme jedno jutsu, které by mohlo...“ nestačil doříct Kesidyin otec.
„Ne... není to možné a nesnažte se mi nic namluvit... Já.... měl jsem jít s ní a zachránit jí... nemusela umřít... a to vše jen kvůli mně!!“ brečel Shikamaru a jeho slzy jí dopadaly na tvář.
„Chvíli nás poslouchej!!“ zakřičel Kesidyin otec na Shikamara. „My si s ní vyměníme život... Místo ní umřeme my dva. Bude to tak lepší. Kesidy už nebude mít důvod poslouchat Orochimara, protože už nebude mít koho zajmout a tak i tak jsme staří a tvá přítelkyně mladá, takže to bude lepší.“ řekl.
„A teď, když dovolíš, ji prosím polož sem. Nebylo by bezpečné, kdyby si ji držel.“ řekla Kesidyina matka klidně jako by jí vůbec nepřišlo, že brzy umře.
„Ne... nemůžu vás nechat umřít. Kesidy by to nepřežila.“ řekl Shikamaru.
„Ona to pochopí, je to chytrá holka a ty jí to vysvětlíš. Jasné?“ zeptal se Kesidyin otec.
„Ale..“ snažil se protestovat Shikamaru.
„Chceš snad, aby tvá přítelkyně byla na živu.. NE?“ zeptala se Kesidyina matka.
„To jo, ale..“
„Pak už žádné, ale není. Teď když dovolíš...“ řekla Kesidyina matka a odstrčila Shikamara stranou. Shikamaru si stoupl opodál a sledoval Kesidyiny rodiče. V tu chvíli se před bránou objevila Kesidy.
„Vedu pomoc, Shikamaru!!“ zakřičela Kesidy.
„Už je pozdě... umřela.“ řekl Shikamaru a jakmile to dořekl jako by ho někdo probodl.
„A... to je mi líto, ale pak co u ní dělají mí rodiče?“ zeptala se Kesidy.
„Radši se jich jdi zeptal sama.“ řekl Shikamaru a svěsil hlavu k zemi. Kesidy odběhla ke svým rodičům a zeptala se:
„Mami... tati... co to chcete dělat.... vždyť je mrtvá.“ řekla Kesidy.
„Zachránila nám život... takhle to nechat nemůžeme. Uděláme jedno jutsu. To jutsu si vymění naše životy s ní.“ při těchto slovech Kesidy bodlo u srdce.
„Ne, nepřerušuj mě.“ řekl její otec, když viděl, jak už se nadechuje, aby něco řekla.
„Bude to tak lepší pro nás i tebe. Orochimaru by nás hned potom zabil, až by nás našel. Takto to bude lepší a navíc, kdyby nás zabil Orochimaru, tak nikomu nepomůžeme. takto aspoň pomůžeme této dívce. Je určitě velmi odvážná, jinak tam s tebou vůbec nešla a takový osud si za to určitě nezaslouží. Takže... no myslím, že se rozloučíme.“ řekl její otec a objal ji.
„Ne.. mami.. tati... to nemůžete!! Prosím.... neopouštějte mě!! Prosím!!!“ brečela Kesidy.
„Kesidy.. musíš se s tím smířit. Jiná možnost není a dlužíme jí to.“ řekl Keisdyina matka.
„Co je nám do ní... prostě umřela.“ řekla Kesidy.
„Má pravdu... nemusíte to dělat.“ řekl Shikamaru, který se tam objevil.