Papačka08 aneb Černo-Bílá návštěva

Dnes v noci jsem ležela na matraci a koukala zamyšleně do stropu.
„Jaktože tam nikdo nebyl?“ přemýšlela jsem.
„Jestli chceš, zjistíme to,“ řekl Černý, „pojď, podíváme se ven!“
„Jo a ty zase někoho zabiješ! Já už tě znám!“ řekla jsem a převalila se na bok.
„Přísahám ti, nikdo nepřijde o život, nikoho nezraním, pokud to nebud nutné,“ řekl. Trochu jsem se na něj otočila.
„Slibuješ?“
„Čestné Démoní,“ řekl a vyskočil z okna. Za chvilku jsme se osctli u Uchiha-rezidence, kde béžové lampióny osvětlovaly uličky. Vešla jsem dovnitř a Černý začal mít narážky na vypiplanosti a ''Teplé sochy delfínů''. Ale neměl pravdu, na dotek byly studené, podzim už byl na spadnutí. Když jsem přišla do Sasukeho pokoje všimla jsem si plna plakátů různých hudebních kapel včetně Šmidliboys (znám je od Ino), které byly probodány kunai a shurikeny. On sám seděl u stolu a četl si svitky o bojových uměních.
„Sasuke?“ řekla jsem nejistě do ticha. Sasuke se s trhnutím otočil a zíral na mě.
„C-co tu děláš?!“ řekl a připravil si kunai.
„Nechci bojovat a nepřišla jsem tě zesměšnit ani nic podobného. Chtěla jsem si promluvit. Proč tady v rezidenci nikdo není?“ řekla jsem. Sasuke začal natahovat.
„Můj zlý bratr Itachi vyvraždil celou mojí rodinu a mě nechal trpět!“ řekl se slzami v očích. Potom se jeho pohled změnil v nenávistný.
„Ale já se pomstím... zabiju ho!“ řekl a párkrát symbolicky zamáchal kunaiem ve vzduchu. Pak se na mě otočil.
„A co ty? Jak ses jsem dostala?“ zeptal se a tak jsem mu vyprávěla svůj dlouhý příběh.
„...a teď jsem tady a vyprávím ti svůj příběh,“ dokončila jsem vyprávnění. Sasuke se na mě podíval.
„To jsem nevěděl. Promiň, že jsem tak agresivní, nesnáším ostatní lidi a cizince především,“ řekl a podíval se z okna. Chvíli bylo ticho.
„A... kde je Itachi teď?“ zeptala jsem se. Sasuke se zamračil.
„Nevím, ale najdu ho a pak bude trpět on!“ řekl naštvaně a hodil kunai po plakátě THček na zdi.
„Proč tady má plakáty?! Je to idiot?!“ zakřenil se Černý. Pokusila jsem se ho spražit pohledem, ale tak doře šilhat neumím. Ještě chvíli jsem si se Sasukem povídala a potom se vrátila zpět, zalezla do postele a usla...