Romantika
Tenshi vrtalo hlavou to jméno, které říkala Karin. Pořád jí to běželo v hlavě…
‚Sasuke nás pomstí… Sasuke nás pomstí… Sasuke pomstí… Sasuke…‘ honily se Tenshi myšlenky hlavou neuvěřitelně zmateným stylem. Nevěděla, co si má myslet.
V tomhle příběhu se Sakura často baví se s vým vnitřním hlasem, někdy k němu mluví nahlas, ale někdy jen v myšlenkách a proto jsem je rozlyšila: Vnitřní hlas a Vnitřní hlas Sakury
,,Hej, co je? Procházíš se tu jak duch.“
Sakura se polekaně otočila a zadívala se na smějícího se kluka.
,,A co jako?“Zeptala se ho naoko nechápavě.
,,Znak klanu Uchiha na tvých zádech. Znáš Sasukeho Uchihu?“
PROBUZENÁ
„Co se stalo? Kde to jsme? Kde je Fuzuki - sama a nepřátelé?“ ptala stále ještě tichým hlasem.
„Sakura - chan já sem tak rád, že si se konečně probudila,“ řekl Naruto s obrovskou radostí v hlase.
„Kapitáne Yamato,“ zavolal Naruto.
„Co se děje?“ zeptal se Yamato a otočil hlavu.
„Sakura - chan se probudila,“ odpověděl mu vesele Naruto.
„No to je skvělé,“ řekl a zastavil.
Naruto k němu přišel a na tváři měl veliký úsměv.
„Jak se cítíš Sakuro,“ zeptal se hned Yamato.
„No docela dobře,“ řekla potichu.
Tato povídka bude hlavně o Narutovi. Je mu osmnáct let. Je velmi zkušený a silný ninja. A dokáže ovládat téměř plnou sílu lišky. Příběh začíná jednoho slunečného dne. Naruto se svými přáteli má za úkol ochránit feudálního pána své země, který je na cestě do skryté Kamenné. Vše probíhá hladce, ale těsně před koncem jejich mise jsou přepadeni skupinou nájemných vrahů. Kteří zamíchají kartami osudu.
Kdo jsem? - část 1
Za tohle mě nebudete mít moc rádi...
„Co? Tohle udělal Naruto s Kyuubim? Vždyť... k tomu by musel mít obrovskou moc...“ řekl Yondaime.
„Kdo řekl, že jí nemá? Myslím, že už vím kde jsem tu chakru viděl. Ale kdy to udělali?“ říkal Neji.
„No... pěkný ne?“
„Jak pro koho. Vytvořil jsi hrozně moc silné větrné chakry a.... tak to zesílilo mojí techniku až mě popálila! Mě!“ nadával Kyuubi.
„Počkej, jak jako tě popálila? Nejsi náhodou ohnivej démon? Měl bys bejt nehořlavej,“ divil se Naruto.
Čajová země
„Tak tohle je Čajová země?“
„Jo Moegi, je. Lidé tu jsou nedůvěřiví, protože jsou tu ti zloději. Až tu nebudou, budou veselejší a možná i víc věřící v jiné lidi.“ řekne Shikamaru. Když se ale nadechoval, že bude pokračovat se svým výkladem, přiletěl ze strany kunai a zabodl se těsně před něj.
„Tak ninjové z Konohy jo? To ale znamená, že vás budeme muset zlikvidovat, když o nás víte.“ Ozval se slizký hlas odněkaď ze střechy domu.
Kapitola 1
Narutovi je osmnáct let. Sasuke se vrátil do vesnice a Akatsuki jsou na půl zničeni. Ve vesnici vládne mír a klid.
,,Cože?´´ vyhrkl Naruto na Sakuru. ,,Hinata chodí s Kibou?´´ zeptal se vyjeveně.
,,Jo, říkám ti to potřetí,´´ odpovídá Sakura, už naštvaným tónem.
,,Víš, pořád tomu nemůžu uvěřit,´´ říká Naruto.
Když tu najednou se za nimi ozve Hinatin hlas: ,,Ahoj Naruto.´´
,,To je vážně milé přivítání.“Podotkl Sasuke s úsměvem.
,,Uchiho Sasuke, pokud půjdeš s námi dobrovolně, nic se ti nestane.“Nabídl mu jeden z ANBU agentů, nejspíš jejich velitel.
,,Chachacha.“Zasmál se lhostejně Sasuke, ale Aki ho zastavila.
,,Nebudeme s nikým bojovat.“Poznamenala Aki ke všem.
,,Jsme tu jako hosté vašeho Hokage.“
,,Tímhle se nenecháme oklamat. Sasuke Uchiha je hledaný ninja a uprchlík, navíc přívržencem a členem Akatsuki.“ Vypočítal jeden z agentů.
Jak tam tak seděli spolu ohně, přemýšlely, poslouchali ticho kolem a praskání hořícího dříví se Tuara rozhodl povyptávat Naruta na několik věcí.
„Hele chtěl bych se tě zeptat jak si přemluvil Mirega aby šel s tebou?“
„Nepřemluvil chtěl jsem mu zabránit v ničení dalšího města a pak sem s ním bojoval.“
„Pche, pořád je tak tvrdohlavý jako kdysi, věděl jsi že ho volají taky dračí kněz?“
„Ani se nedivím, ty co zabil šel taky pochovat a předtím než šel zaútočit na to město se mi zdálo že se modlí.“
„Tak tohle je dost ošemetná věc co po mě Hinata požaduje,“ řekla Tsunade a bylo na její tváři vidět starosti.
„Žádá abych oznámila Narutovi její smrt a aby se nedozvěděl kvůli čemu to je,“ dodala ustaraně.
„Doufám že se vám ho povede najít, já jsem bohužel vyhnán stejně jako on, prosím pokuste se splnit její přání za několik dní odcházím z vesnice,“ řekl Hijashi a odešel.
„Ach Naruto kde tě jenom máme hledat,“ povzdechla si a poslala Kakashiho aby ho našel.
„Sasuke…!“ Polovýkřik ze sna zazněl do tmy. Temná silueta sedící vedle spící ženy jen zvedla ruku a pohladila ženu po vlasech. Věděl, že budit jí by nemělo smysl. Jakmile by usnula, tak by se jí ten sen vrátil zpátky. Každou noc od doby co vyrazili uniklo jeho jméno z jejích rtů. Někdy hněvivě, někdy nevěřícně, někdy s lítostí, ale pokaždé to bylo jedno jméno. Mnohem horší, ale bylo když spolu s jeho jménem vyslovila i to druhé.
Nikdy jsem netušil, že přejít na jinou školu udělá takový zlom v mém životě. Nic už není, jak bývalo dřív. Má to ale jednu výhodu...dívku mých snů, která konečně začala tušit, že existuji. Asi bych měl ale začít od začátku...
_____________o tři měsíce dřív___________
„Tak teda vy všetci čo ste zostali ste diskvalifikovaný.“
„Čože?!“ ozvalo sa z davu, „Veď sme boli jediný ochotný to risknúť!“ kričali rozhorčene.
„Ste najnižší z nízkych. A keď to nechápete ja vám to vysvetľovať nebudem,“ otočil sa a šiel po tých čo odišli z triedy.
„Ahoj Konohamaru!“ zakričal Naruto keď s úsmevom vyšli z Hinatou ruka v ruke von z triedy.
„N-Naruto-niichan?!“ prekvapene čumel na dvojicu.
„H-Hinata?!“ pridala sa aj Hanabi.
Chvíľu bolo ticho, až kým sa otvorili dvere, s ktorých vyšiel Ibiki.
Čekal tu už docela dlouho… vlastně ho to už přestávalo bavit.
„Dobře, vím, že to byl můj nápad, ale je hrozně unavující čekat tady…“ přemítal.
„Neboj, už se blíží,“ ozval se mu najednou v hlavě známý hlas.
Postavě v černém plášti, stojící už nějakou chvíli nedaleko města Drasu, se na obličeji objevil arogantní úsměv.
„Ještě pořád mi hodláš číst myšlenky, když o to nestojím, Midori?“ odvětil.
Na obzore, črtá sa oranžové ráno. Jemný piesok objíma chodidlá a vošiel i medzi prsty. Vzduchom nesie sa šum, to voda šumí, vo vlnách naráža. Spev čajok odrazený hladinou do uší reže. Za ním prázdnota mesta, sklenených budov, tisícky prázdnych duší v prázdnych telách kráčajúcich za prázdnymi cieľmi. Ten svet zahlený tmou noci, ten ktorý preň nič neznamená. Pred ním plný svet, plný dojmov, túžob, zmyslov, naplnených slanou vôňou mora, zafarbený farbou svetla. Sám stojí na brehu mora, a ruky ako krídla len vzlietnuť.
,,Řekl jsem ať jdete!‘‘ Ignoroval Sasuke Hinatu a rozkřikl se na ni.
,,Žadný takový, bez Gaary se odsud ani nehnem! Hin má pravdu, budem si ho prostě muset vybojovat!‘‘ Lišácky se usmál Kiba.
,,Já naprosto souhlasím, tak co? Jste připraveni vy magoři?‘‘ Zamachroval Shino a pak se snad poprvé v životě usmál, nepočítám to, jak dostal poněkud veselou chechtací drogu...
,,Dobře, ale nebudem..‘‘ Začal Sasuke, ale v zápětí, aniž by to stačil doříct ho přerušil Kiba:
Vzduchom sa niesla lahodná vôňa. Veď ako inak, aj keď už do seba viac dostať nemohol, bola to predsa vôňa jeho obľúbeného ramenu.
„Ďakujem starký.“ Zoširoka sa usmial a položil na pult peniaze.
Ešte chvíľku len tak sedel a užíval si pocit sýtosti, potom natiahol ruky za hlavou a spokojne si oddýchol. Nieje nič lepšie ako začať deň výdatným množstvom ramenu. Pomaly vstal rozlúčil sa a vyšiel na chodník.
„Ták čo dnes podnikneme?“ Povedal si sám pre seba.
[i]Svadba sa konala v máji a prišla až neuveriteľne rýchlo.
Bola to obrovská udalosť, veď dedička klanu Hyuuga sa nevydáva každý deň. Na túto príležitosť si väčšina obyvateľstva Konohy vzala voľno. Nikto nesmel chýbať. Bol tam úplne každý až na jedného muža. Kiba sa utiahol do ústrania na jeden z jeho obľúbených stromov a všetko pozoroval z diaľky.
Další díl je tu....
Díl-2
„A kolik ti vlastně je?“ zeptal se Jiraiya Noriko asi v půlce cesty do Listové.
„No skoro třináct.“ odpověděla Noriko po chvilce váhání.
„Hmm...“ zamyslel se Jiraiya. „... takže budeš asi genin ne?“
„Ne nejsem genin... Jsem už chuunin. Chuunínské zkoušky jsem složila už v jedenácti.“
„Aha. To jseš asi dobrá A nevíš kdo na vás zaútočil?“
„Nevím. Ale hned jak to zjistím tak pomstím své rodiče.“ řekla velmi rozhodně
