NaruHina...tam v Konoze.

Než začnete číst

Tak toto je můj první oficialní výtvor...jsem v psaní příběhů zatím úplný amatér tak bych prosil aby jste byli co nejvíce schvívavější. je mi jedno jestli napíšete kladný komentář nebo jiný, ale budu ráda za cokoliv Tak vám přeji pěkné čtení

V Konoze je krásný a slunečný den. Slunce rozpaluje chladné cesty, domy vrhaji stíny na vysoké sídlo Hokageho a všichni ještě spí nebo právě vstávají, teda až na jednoho človíčka, který chodí kolem lesa v konoze a přemýšlí nad svým životem. Ten človíček je Hinata.

,,Kéž by si mě Naruto – kun konečně všiml.‘‘Mumlá si pro sebe Hinata a smutně se rozhlíží okolo.

,,Pořád nechápe že se mi strašně líbí a že ho miluju…tak a dost, až ho příště potkám tak mu řeknu co k němu doopravdy cítím a taky to...že ho MILUJU.‘‘Řekla rozhodně a sebevědomě Hinata, ale v hloubi duše jí pořád ležely obavy a stres z toho že určitě všechno zvorá a Naruto jí odejde před nosem.

,,Už bych asi měla jít zpátky nebo se bude Neji zlobit že jsem přišla pozdě.‘‘Hinata si ještě jednou obešla krásný potůček a šla směrem k hlavní bráně, šla, šla rozhlížela se po okolních domech a najednou uslyšela hodně známý hlas.

,,Hinata – chaaan…tadyyy za tebou‘‘Ten hlas byl Narutův, který zrovna vycházel od Ichiraku. Když si to Hinata uvědomila tak zrudla a nejistě se zeptala.

,,N-Naruto? A-ahoj j-jak se máš?‘‘Zeptala se ustrašeně celá rudá a nervozní.

,,Ale jo jde to…právě jsem si dal jednu misku ramenu na posilněnou, když mám dneska tu důležito misi. A co ty? Jak se máš Hinato…připadáš mi nějaká ustrašená..‘‘Zeptal se Naruto, ale nějak nezvykle mile si Hinatu prohlížel.

No tak....deď máš šanci...polib ho...děléééj...Hinato rychle ty to zvládneš...no táák...jenom jeden polibek a pak to půjde samo.

,,N-no víš j-já jsem b-byla právě na procházce..a n-no víš c-chtěla jsem ti říct..noo…‘‘Než to však Hinata dopověděla tak Naruto řekl něco nečekaného.

,,Víš Hinato…já vím co chceš říct..hodně jsem o tom přemýšlel a najednou mi to všechno došlo…už vím proč se vždycky červenáš když s tebou mluvím a proč věčně uhýbáš pohledem když se na tebe dívám…a víš…mě se to docela líbí…‘‘Usmál se na ní a pohladil jí po její krásné tváři.

,,Naruto...Miluju tě.''Řekla Hinata a pak oba dva udělali to, na co se tak dlouho připravovali. Jejich rty se pomalu přibližovali k sobě až se spojily. Naruto ji vášnivě líbal, hladil po její dlouhých černých vlasech a Hinata mu jeho polibky něžně a romanticky opětovala. Hinata se už vůbec nezčervenala a ani neomdlela. Po chvíli se jejich rty rozpojily a chvíli se na sebe zamilovaně dívali a objímali se. Oba se na sebe zasmáli a začali se opět vášnivě líbat a objímat.

Hinatě se splnil její sen, který měla už od té doby co poprvé přišla na akademii. A Naruto konečně pochopil že Sakura není jediná žena na světě, která si zaslouží pozornost a taky konečně pochopil že Hinata byla ta po které v hloubi duše pořád toužil.

Líbali se…vášnivě se líbali a bylo jim úplně jedno že stojí uprostřed ulice, protože na tento den už nikdy nezapomenou a budou si ho pamatovat až dokonce života.