Romantika
[i]Ležela jsem sama v trávě a pozorovala sametově tmavou oblohu. Byla dnes v noci posetá nespočtem hvězd. Měsíc jasně svítil a ozařoval tak klidnou noční krajinu.
Zhluboka jsem se nadechla a nasála tak do plic chladný, ale i přesto příjemný noční vzduch. Pomalu jsem zavřela oči a zaposlouchala se do tiché písně cvrčků. Poslouchala jsem jen ji a snažila se tak z hlavy vypustit úplně všechny myšlenky, protože za ten den jich mou hlavou proběhlo nespočet...
,,Hedanna se začala znovu potutelně usmívat. ,,Já to zvládnu.“ Sakura i Shizune se na ni trochu nechápavě podívaly a tak pokračovala: ,,Přece se jmenuju Hedanna Uzumaki!“
40. kapitola: Street-dance
Sakura se jen pousmála. No jo, vždyť tohle je Narutova sestra, tak co by se nemohla za dva dny naučit společensky tančit (on přece za týden zvládl Rasengan) – pokud teda nechce přimět Kagy, aby zkusili Street-dance. V jejím případě by to možná i udělali…
Návrat nečekaného
Bylo by milé, kdyby jí probudili sluneční paprsky a cvrlikání ptáčků, ale tak to nebylo. Byla ještě noc. Světlo měsíce prosvěcovalo stanové plátno. Nad sebou spatřila ostře vymezený stín. Byl jí povědomý. Rozježené vlasy a modré oči. Zamrkala a ze stínu se stal Naruto.
„ Sakuro!“ zašeptal naléhavě a trošku s ní zatřásl.
„ Děje se něco, Naruto?“ zeptala se a prudce se posadila.
„Pojď, Nano!!“ otočila se na ní Sakura.
Nano na chvíli zaváhala…nakonec se otočila a nuceně doběhla ostatní.
Najednou jakoby všechno utichlo a proti nim projela lehká vzdušná vlna, směrem k lesu.
„Co to bylo?“ vyděšeně dostala ze sebe dívka vedle růžovlásky.
Najednou se z lesa ozvala obrovská rána z jeho prostředku se zvedl mrak prachu a kusů země.
K týmu 7 se tentokrát přihnala tlaková vlna od lesa.
Nano to odfouklo o kousek dál. Skupinka popadala kousek dál od sebe. Začali se pomalu zvedat.
V nemocnici:
„Jak mohla umřít?! Vždyť to... to přece nebylo tak vážné!“ nechápala Sakura.
„Měla vnitřní krvácení a mnohočetné zlomeniny – to bylo vážné. Hned jak ji sem včera převezli, začaly potíže.“
„C-cože? Mluvíme o té samé dívce? Já myslím Hyuuga Hinatu.“
„Aha, tak to je nedorozumění. Hinatu převezli včera večer o patro níž. Její stav už se hodně zlepšil.“
Sakuřin příběh
Vyprávění Sakury:
Když Sasuke odešel, Sakura byla stále zavřená doma a kašlala na své ninja povinnosti. Propadla hlubokým depresím. Dostávala se z toho skoro rok a to jen díky svým přátelům.
Jednoho dne jí navštívila Tsunade.
Taya si lehla na záda. Ten den byl nádherný, i s těmi drobnými nehodami. Nějak ale nemohla vyhnat z hlavy tu vidinu mladíkova těla zbaveného šatů. Bude určitě starší než ona. Proč by se měl zahazovat s dcerou farmáře? Byl to jistě bojovník. Co by jinak dělal sám uprostřed krajiny? Pro obyčejného člověka je i cesta kolem vodopádů nebezpečná. I když… ona nikdy nebyla právě poslušné děvče. Přírodu milovala, a když mohla, toulala se.
Zetsu se zvedal ze země a oprašoval si plášť. „To jsme to zas vyvedli!“ vydechl a ještě chvíli hlasitě funěl. „Vrať se do sídla, my se vrátíme později,“ zabručel a vyběhl za zelenovlasou. Nestačila mu zmizet z dohledu, brzy ji našel. „Hej! Kam si myslíš, že chceš jít?“
„Nestarej se o mě!“ vřískla. „Já cestu najdu!“
„O tom tedy silně pochybuju!“ uchechtl se ninja, čímž pošramotil její ego.
„Nejsem neschopná a nepotřebuju, aby mi někdo ukazoval, co mám dělat! Tak mě nech bejt a hleď si svýho!“
Nedokázala jsem se od něj odrhnout, i když jsem vtuhle chvíli nevěděla, jestli to chci nebo spíš jsem přemýšlela, jestli to chce on. Objala jsem ho kolem ramen a on mi dal ruce kolem pasu. Pak se ode mě odtáhl.
„Proč jsi přestal?‘‘ zeptala jsem se ho, naprosto omámená tím, co udělal. Hleděl mi do očí a pohladil po tváři.
„Já ani nevím,‘‘ usmál se a rukou mi přel přes záda. Trochu jsem se odtáhla a pokusila se zvednout z té tůňky, ale přitiskl mě k sobě. Bránila jsem se, ale jako by mě něco ovládalo, něco jako by mě k němu táhlo.
Černovlasá žena kráčela před mužem stejné barvy vlasů, prudce a rychle, neměla vůbec náladu na něj čekat. Ani jeden nemluvil, nepokoušeli se o to. Kráčeli mlčky, stejně jako skoro celou cestu. Od chvíle, kdy bylo Mayoko řečeno, co je skutečným cílem mise, nechtěla s ním mít nic. Neodpovídala na jeho otázky. Zvedla se v ní hladina rozporu hodných pocitů, byla zmatena. Její pohled bloudil po okolí, ale její mysl byla zaneprázdněna úplně něčím jiným.
,,Co tu chceš, Uchiho?" zamračila se na něj chladně. Pro někoho by to byla jen věta, ale pro Sasukeho to bylo jako prudký zářez do jeho dříve kamenného srdce. Bylo to to nejhorší, co mu kdy řekla a tím nejchladnějším tónem, který od ni slyšel. Věděl, že ji čtyři roky neviděl a že se změní, nebo to alespoň tušil. Ale i přesto doufal v jinou reakci. V tu chvíli ani netušil, co má odpovědět. Má ji snad vysvětlit, že se vrátil kvůli ni nebo se chovat chladně? Má ji říct, že je tu v dobrém a nebo vyvolat zmatek a začít bojovat s Narutem?
Blázne!
Si blázen Uchiho-řekla si pro sebe schovaná osoba a vydala se tiše za nimi.
Pronásledoval je tichým krokem, přesto si ho Itachi všiml, ten ale nedal nic znát a pokrčoval dále.
Zastavil se přede dveřmi, které se vlastně nijak nelišily od ostatních. Tiše odemkl a vešel. Nejdříve položil Sakuru, přikryl ji dekou, zamkl dveře a rozsvítil lampičku.
Nemohl si pomoct, ale ten pohled na spící Sakuru, mu sebral dech. K žádné osobě necítil to, co k ní. Ten pohled ho tak příjemně hřál u srdce.
Ninja so sivými vlasmi a jedným zahaleným okom stál v opustenom byte, ešte včera obývanom. V ruke držal papierik a ustarostene si ho stále dookola čítal.
Karta sa obracia.
Ďakujem za všetko.
Manami
Dívka přitisknutá ke dveřím se proměnila v nehybnou sochu. Poslouchala bez dechu, z doširoka vytřeštěných očí jí stékaly pramínky slz. V hlavě měla velký zmatek, v srdci neuvěřitelnou bolest.
„Zřejmě jí je devatenáct let a... její pravé jméno je Kinzoku Tetsuko...,“ zazněl za dveřmi Kabutův tlumený hlas.
[center][b]Je nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem, že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
Marui se drze usadil v pohodlí jejího křesla za stolem. Opřel se o opěradlo a podepřel si bradu rukama. Chvíli na ní hleděl s nemožně nečitelným výrazem. Rito svraštila obočí a jeho pohled mu s radostí oplácela.
„Víte kde je vaše sestra?“ Ta otázka byla nečekaná.
Trhla překvapeně hlavou. Chvíli váhala než se odhodlala odpovědět.
„Doma, právě by už měla spát.“
Tušila, že je to naivní odpověď, ale přesto nasadila rozhodný výraz. V hloubi duše skutečna chtěla věřit, že Nika je tam kde má právě být.
POUHÝ SEN NEBO PŘEDTUCHA
Zbytek týmu Kakashi konečně dorazil do vesnice, kde žila Kasumi. Poté co dorazili k domu, Yamato řekl: „Je už hodně pozdě v noci, takže se snažte dělat minimální hluk, aby se Kasumi nevylekala.“
Po tomto výkladu všichni neslyšně vlezli do domu otevřeným oknem a potichu se kradli ke schodišti. Už byli skoro u něj, když v tom se rozsvítilo.
„Už jste tady, to jsem ráda,“ ozvalo se.
Všichni se hrozně lekli, ale ulevilo se jim, že to k nim pouze mluví Kasumi v noční košili.
„To mi taky,“ vydechl Yamato.
.
Konoha, o šest hodin později
To jsem opět tady? Heh, zajímá mě jak budou reagovat... pomyslí si černovlasý ninja v modrém triku a kraťasích.
"Jsme tu, opět jsem doma, nevím jak na mě budou reagovat ale neboj se, dokud tu budu, nic se ti nestane, přeci jen, slíbil jsem to, svá slova dodržím, Guren" řekne ninja a podívá se na svou společnici.
5. Výsledek tréninku
Ráno Naruta probudila ospalá Rin. Když jí uviděl, tak se jí zařehtal, ale hned na to dostal facku, tak se radši omluvil. Rin se jen usmála a šla do koupelny.
Mezitím Naruto splašil trochu jídla k snídani, čemuž se Rin divila, ale neváhala si vzít něco k snědku. „Jak to dnes vidíš Naruto?“ optala se Rin po snídani.
„Teď půjdu zjistit něco o sídle klanu Uzumaki a když tak, kde se nachází zbytek klanu Namikaze, po té se naobědvám a půjdu trénovat,“ řekl svůj plán.
