Osud shinobi: 3. Noví přátelé

Sakura se s trhnutím probudila. Chvilku hleděla do stropu. Pak se pomalu posadila a zmateně se rozhlédla. Nedocházelo jí, kde to je. Pak ale spatřila Sasukeho, který seděl na židli vedle postele a klidně spal. Všechno jí začalo pomalu docházet.
Vstala a protáhla se. Přistoupila ke dveřím a i když moc nevěřila, že budou otevřené, zkusmo do nich strčila. S lehkým zavrzáním se otevřely. S obavami pohlédla na spícího Sasukeho, ten se ale jen trošku zavrtěl a něco zabručel.
Vyklouzla na chodbu a rozhlédla se. Nevěděla kudy kam, tak se vydala tam, kam jí nohy nesly.
Sasuke ve spánku sklouzl ze židle. Normálně by ho to neprobralo, ale rána do hlavy, kterou si přitom uštědřil, ho probrala dostatečně. Chvilku se vzpamatovával, pak ale vyskočil na nohy. Prázdná postel ho přímo praštila do očí. Sakura se zřejmě toulala někde po skrýši a to znamenalo jedno: problémy.
„Áááá!“ zakřičela Sakura, když se zpoza rohu náhle vynořila rudovlasá dívka. Sáhla pro kunai a připravila se na boj. Její soupeřka ale o boji nepřemýšlela, jen si ji zvědavě prohlédla. Pak se k Sakuřině překvapení usmála.
„Schovej tu hračku,“ vyzvala ji.
Sakura poslechla, stále ale upírala vyvalené oči na rusovlásku.
„Suigetsu! Juugo!“ zavolala neznámá a za ní se jako strážní duchové vynořili dva chlapci.
„Podívejte, co tu máme,“ zasmál se chlapec s delšími býlími vlasy a fialovýma očima. V úsměvu ukázal špičaté zuby. Na zádech měl meč. Ten meč Sakura znala.
„Zabuza,“ špitla. Ti tři jen vyvalili oči a pak to tomu bělovlasému došlo.
„Ano, toto je Zabuzův meč, Kubikiri. Ukradl jsem ho z jeho hrobu. Mé jméno je Suigetsu Hoozuki a jsem jeden ze Sedmi legendárních šermířů z Mlžné,“ představil se.
Vysoký zrzek za ním se ušklíbl.
„Jmenuji se Juugo,“ představil se a nabídl Sakuře ruku. Sakura mu s ní neochotně potřásla a pak promluvil poslední člen týmu.
„Já jsem Karin, Sasukeho přítelkyně,“ prezentovala se pyšně.
Suigetsu a Juugo se nad tím div že ne rozesmáli. Sakura se ušklíbla.
„Když myslíš,“ řekla. „Jmenuji se Sakura Haruno. Jsem jounin z Listové vesnice a mám speciální výcvik medického ninji. Mou učitelkou byla Tsunade. Když byl Sasuke v naší vesnici, byla jsem s ním a Narutem Uzumakim v týmu pod vedením Kakashiho Hatake.“ Pak si uvědomila, že tolik říkat neměla vyděšeně si přitiskla dlaň na ústa.
„Menší únik informací, co?“ ušklíbl se Juugo.
„Spíš taková informační záplava,“ opravil ho Suigetsu. Sakuře zakručelo v břiše.
„Čas na snídani!“ zvolal Juugo a pelášil do jídelny. Karin se za ním překvapeně podívala a nechápavě zavrtěla hlavou.
„Tak pojď, ukážeme ti, kde jíme,“ vyzval ji Suigetsu.
Sakura přikývla a vydala se za ním.
Sasuke pobíhal po skrýši a hledal Sakuru. Už nevěděl, kde hledat, když zaslechl smích z jídelny. Přitiskl ucho na dveře.
„- no a pak spadl po hlavě do té jámy!” vyprávěl Suigetsu a ozvala se salva smíchu. Sasuke vtrhl do jídelny s vražedným výrazem.
„Tak já tě hledám po celém doupěti a ty se tady chechtáš v kuchyni?“ vykřikl a rozhodil rukama. Vypadal přitom tak úžasně zoufale a legračně, že se všichni znovu rozesmáli. Sasuke na ně překvapeně hleděl. Ústa mu klesla a vytvořila dokonalé komické O. Oči měl vytřeštěné a ruce stále rozhozené. Suigetsu se při pohledu na něj rozchechtal, až mu tekly slzy.
„Měl by ses vidět,“ zahýkal a svezl se ze židle na zem. Sasuke se vzpamatoval, nasadil chladnou tvář evendžra. Kývl na Sakuru, aby šla s ním. Poslušně vstala a vyšla na chodbu. Sasuke za ní zavřel dveře. Vydal se kamsi chodbou a pokynul jí, ať jde za ním. Lítostivě pohlédla na jídelnu, ze které stále zněl Suigetsův smích, ale pak se rozběhla za ním.
„Kam jdeme?“ zeptala se, když ho doběhla. Neodpověděl a dál si to mašíroval chodbou. Sakura ho následovala, i když by se nejradši vrátila zpátky do jídelny, protože ze Sasukeho týmu se vyklubali velice milí lidé.
Sasuke se konečně zastavil a otevřel jedny dveře.
„Až po tobě,“ vyzval ji a drobnou úklonkou jí naznačil, ať jde dovnitř. Sakura ho sjela pohledem a vešla. Ocitla se v Sasukeho pokoji. Byla to prosvětlená, větraná a jednoduše zařízená místnost. Kromě postele a nočního stolku zde stála velká šatní skříň, prosklený stolek s hromádkou svitků a u něj dvě pestře čalouněná křesla. Na nočním stolku stála fotka týmu 7, což jí dost překvapilo. Posadila se do křesla a popadla jeden svitek. Okamžitě se do něj začetla.
Sasuke vešel do místnosti hned za ní a zavřel dveře. Opřel se o ně zády a nenápadně je zamkl tak, aby to Sakura neviděla. Trik vyšel, Sakura si ničeho nevšimla. Strčil si klíč do kapsy a posadil se k ní. Jemně jí vytrhl svitek z ruky. Udiveně se na něj podívala.
„Na tohle bude čas později,“ špitl a svitek sroloval.
„A co chceš teď řešit?“ zeptala se Sakura. Sasuke se z nějakého neznámého popudu začal blížit k její tváři. Sakura se vyděšeně zabořila co nejhloub do křesla, před jeho rty ale nebylo úniku. Hladově se přisál k jejím a nenechal jí, ať se od něj odtrhne. Ale ne nadarmo byla Sakura téměř pověstná rozdáváním ran. Dala Sasukemu pěstí. Ani nevěděla jak se jí to povedlo, ale omráčený Sasuke ležel na druhé straně pokoje. Z koutku úst mu tekla krev. Mátožně se zvedl. Sakura vyskočila z křesla a připravila se k další ráně. Nebyla tak silná, takže Sasuke popoletěl asi o metr a skončil na zemi. Za límec ho zvedla docela vysoko do vzduchu. Byl při vědomí.
„Co si dovoluješ?“ vyštěkla Sakura. Sasuke se na ní bolestně ušklíbl. Pod okem se mu rýsovala modřina. Vypadal zbědovale.
„Zkus to ještě jednou a skončíš hůř,“ sykla výhružně a pustila ho.
Jednou ranou vyrazila dveře z pantů a vyběhla na chodbu. Rozhlédla se. Chodba se větvila do dvou různých směrů. Po krátkém rozmýšlení se vydala chodbou vpravo.
Chvíli bloudila a bloudila by ještě dlouho, kdyby nenarazila na Karin. Vesele se na ní usmála.
„Ahoj! Budeš s námi trénovat?“ optala se. Sakura kývla.
„Ano. Mám chuť do něčeho praštit,“ řekla a promnula si klouby na rukách.
„Děje se snad něco?“ zeptala se Karin udiveně. Sakura se na ní usmála.
„Všechno je v nejlepším pořádku,“ ujistila jí Sakura a vydaly se na cvičiště.
Tam už čekali Suigetsu a Juugo. Oba jí pozdravili a pokračovali v procvičování svých technik. Karin se rozcvičila a začala s nimi trénovat společné manévry.
Sakura je chvilku pozorovala a pak si vzpomněla na techniku, která jí minule dělala takové potíže: Technika chakrových vláken. Jedno nebo dvě vlákna vytvořit zvládla, ale smotat jich víc tak, aby jí udržely, se jí zatím nedařilo. Rozhodla se, že se o to pokusí teď.
Soustředila svou chakru do dlaně a pomalu jí propouštěla tak, aby jí malé proudy protékali jen v přesně vymezených místech. Překvapivě se jí to docela dařilo. Když byly prameny dlouhé asi půl metru, pokusila se je splést do lana. Trhla rukou a usilovně se soustředila. Vlákna se poslušně smotala do požadovaného tvaru. Sakura byla sice překvapená, ale dál se soustředila. Vlákna jí klouzala z dlaní a tvořilo lano. Když bylo dost dlouhé, zlehka s ním švihla. Síla chakry, která rychle vytékala z její ruky vymrštila lano kupředu. To se omotalo kolem nejbližšího cíle a dokonale ho spoutalo. Horší bylo, že ten cíl byl Juugo. Lano se kolem něj omotalo. Sakura rychle utnula přísun chakry. Rychle zachytila modravé lano, které kupodivu ještě zůstalo celé. Juugo a Suigetsu se váleli na zemi: Juugo se pokoušel vymotat, Suigetsu se pokoušel nesmát.
„Promiň!“ vypískla Sakura. Trhnula rukou a Juugo se roztočil a lano se odmotalo. Sklouzlo jí k nohám a Juugo byl volný.
„Příště na sebe upozorni nějakým méně zákeřným způsobem,“ varoval ji Juugo a opřel se o Karin, aby nespadl. Suigetsu se pomalu sbíral ze země.
„Fajn technika,“ ocenil. Sakura se na něj usmála.
„Hele, Sakuro? Nechceš si s námi něco vyzkoušet?“ zeptala se Karin.
„Ano, ráda,“přikývla Sakura.
Zbytek dne s týmem Hebi trénovala různé techniky.
Sasuke se mezitím vzpamatovával ze svého výstupu se Sakurou. Pomalu se zvedl ze země. Jeho pokoj nevypadal zrovna nejlépe. Dveře byly vyvrácené z pantů a povalovaly se venku na chodbě. Došoural se až k nim. Byly sice trošku promáčknuté, ale než sežene nové, bude to muset stačit. Zručně je zasadil zpět do dveřního rámu a párkrát je na zkoušku zavřel a otevřel. Vše vypadalo v pořádku. Vrátil se do pokoje. Ten moc škod neutrpěl. Rychle všechno napravil.
Po tomto malém úklidu se rozhodl, že je čas najít ostatní a vydat se na misi, kterou dnes měli začít. Tou obou většinou tým Hebi trénoval, takže se vydal rovnou na cvičiště.
Byli tam všichni. Zrovna zkoušeli nějaké formace. Juugo s Karin proti Suigetsovi a Sakuře. Zameřil na Sakuru svojí pozornost. Zrovna házela kunaiem. V zelených očích měla divoký zápal, který si v duchu navykl spojovat s Narutem. Moc jí to slušelo, i když byla zpocená. Dokončila kop z otočky, kterým Juuga odhodila asi dva metry daleko, lehce dopadla na zem a vyrazila pěstí proti Karin. Ta se pokusila útok zablokovat, ale nebyla dost rychlá a dostala pořádnou ránu. Suigetsu Sakuru obdivně pozoroval a ani se nenamáhal jí pomoci. Vypadalo to, že to nebude třeba.
„To se ti povedlo, Sakuro,“ zhodnotil Sasuke Sakuřiny útoky. Překvapeně se ohlédla.
„To mi nedělej Sasuke, lekla jsem se,“ požádala ho.
Ušklíbl se. Juugo a Karin se pracně zvedali ze země.
„Tak tvrdá jsi být nemusela, Sakuro,“ Postěžovala si Karin a masírovala si žebra.
„Promiňte, ale tohle je sotva polovina síly, kterou to toho můžu dát,“ omlouvala se Sakura. „Jste v pořádku?“
„Myslím, že mám něco s žebry,“ zaskuhrala Karin a opřela se o Sasukeho, aby nespadla, protože se jí třásly nohy. Sasuke jí znechuceně odstrčil.
„Nebuď nepříjemný, Sasuke,“ požádal ho Juugo, kterého podpíral Suigetsu.
„Člen tvého týmu je zraněný a ty ho ani nepodržíš a odstrcích ho jako kus hadru,“ pokárala ho Sakura, zatímco léčila Karinina žebra.
Sasuke dal průchod svým pocitům tím, že nakopl kamínek. Sakura se otočila k Juugovi a také ho vyléčila.
„To by bylo,“ řekla a odvrátila se od Juuga, „Bude lepší, když to teď pár dní nebudeš namáhat,“ upozornila ještě.
„Počkat, a co mise?“ ozval se Sasuke. Sakura na něj vrhla tázavý pohled.
„Jaká mise?“ zeptala se udiveně a povytáhla obočí.
„Mise, na kterou se máme vydat,“ vysvětlil stručně.
„Tak za 1. Já na žádnou misi nejdu, obzvlášť ne na takovou, která by mohla poškodit Konohu. A za 2. Karin a Juugo si potřebují odpočinout a trošku se vzpamatovat ze svých zranění. Jestli je okamžitě vyšleš na misi, budou výrazně oslabeni a mohou i zemřít, což by znamenalo, že jako velitel týmu jsi selhal,“ přednesla mu.
„Kolik ty o tom můžeš vědět?“ ušklíbl se Uchiha.
„Rozhodně víc než ty,“ odvětila drze. Tým Hebi celou přestřelku napjatě sledoval a v duchu fandil Sakuře.
„Jak si můžeš být tak jistá?“ sykl nenávistně.
„Vedla jsem několik misí a viděla jsem, jak skončili mnozí nadějní ninjové kvůli zabedněnosti jejich velitele,“ vysvětlila tiše a přimhouřila oči.
„Já vedu tým Hebi a vedu ho úspěšně. Zatím všichni žijeme a to jsme splnili mise kategorie A a vyšší.“
„Slova nic neznamenají, Uchiho!“ zvolala Sakura.
„Začínáš mě štvát, Haruno,“ zasyčel výhružně. „Chceš mě vyzvat?“
„Proč ne? Alespoň bude zábava,“ souhlasila Sakura. Tým Hebi rychle vyklidil bojiště, na kterém Sasuke výhružně mračil a Sakura . Jeden druhého si měřili výhružným pohledem a zaujali bojové pozice.