Světlo a temnota 6 - Mistři genjutsu

„Izumo, seš celej?“
„Jo, někdo dostal pravýho. Uf, právě včas,“ zvedal se Izuma ze země, „Už jsem si myslel, že... Ne! Kotetsu, bacha!“
Z vody se opět zhmotnil klon a celá věc začala nanovo. Než Kotetsu stihl zareagovat na Izumovo varování, bylo pozdě. Vodní klon mu uštědřil ránu loktem do břicha a následně mu vhodným hmatem lomil ruku. Kotetsu zařval bolestí, ale to už nastupoval Izuma. Nejdříve zasáhl klona kunaiem do zad takovou silou, až koukala jen rukojeť. Když se klon k zániku ani poté neměl a ještě si kunai vytáhl, hodil po něm Izuma fuuma shuriken, kterým mu mířil na hlavu. Klon shuriken chytil, jenže hned za ním letěl druhý. Ten mu usekl ruku a zasekl se mu mezi oči. Když si klon poté co mu dorostla ruka vytáhl shuriken z hlavy, vyšlo najevo, že ty dva čeká ještě krutě dlouhý boj.
„Sakra Izumo, co to má bejt? Já myslel, že pravýho dostali.“ držel se Kotetsu za zlomenou ruku.
„Co já vím. Ale je šíleně tuhej. Musíme vytáhnou silnější kalibr.“
„Doufám, že nemáš na mysli tamto.“
„Jo, přesně to!“ usmál se Izuma.

Kakashi se rozdýchával po boji a sledoval kdo mu to zachránil život.
„Hinato, neměla bys být někde jinde? Třeba v nemocnici?“
„Kakashi-sensei, jste v pořádku?“
„Víceméně. Tenhle týpek-“ pohlédl na Kisameho, který se právě zvedal a tak už větu nedokončil.
„Teda, myslel jsem si, že je po mě. Není divu, Byakugan.“
„Hinato, dávej si pozor. Tenhle není z nejslabších.“
„Ano, jeho chakra je... obrovská.“
„Tak super. Už tu máme Sharingan a teď i Byakugan. Už tu chybí jen šéf.“
„Proč jsi tady?“ zeptal se Kakashi.
„Blbá otázka. Potřebujeme devítiocasého, vždyť víš.“ usmál se Kisame.

Itachi zanechal Nejiho v plamenech a vydal se hledat někoho dalšího. Dorazil k provizornímu domu Hokage.
„Ten Deidara. Nic neudělá pořádně,“ řekl si, ale na druhou stranu bylo selhání Deidarovo daru přínosem. Jestli nemá potřebné informace Hokage, pak už nikdo.
Těsně před vchodem ho zastavili ANBU. I přes jejich výcvik měli životnost několik vteřin a Itachi pak měl cestu volnou. Prošel dlouhou chodbou až k jediným dveřím, které tam byly. Natáhl ruku ke klice, když v tom cosi z druhé strany vyrazilo dveře z pantů. To Itachi nečekal a tak ho dveře sejmuly. Když se rozplácl o protější zeď, už měl v hrudi pěst plnou chakry. Ta patřila rozzuřené Sakuře. Po dopadu pěsti Itachi prosvištěl stěnou ven. Už za letu počítal zlámaná žebra jejichž počet se po přistání ještě zvýšil. Rozčilená Sakura se za ním hned přiřítila a plánovala ho velmi rychle zprovodit ze světa. Někdo, kdo způsobil tolik bolesti Sasukemu, Narutovi a nakonec i jí si ani nic jiného nezaslouží.
„Je čas jít,“ podíval se Itachi Sakuře do očí. Ta se zastavila a pod vlivem genjutsu bezvládně spadla na zem. Itachi se konečně zvedl ze země a měl nemíříno za Hokage. Nemusel se však obtěžovat, Tsunade přišla za ním.
„O co se to tady pokoušíš?“
„Hokage-sama, řekněte, kde je Uzumaki Naruto?“
„Tady nejsi na informacích.“
„Takže na vás mám použít Genjutsu? Dobře, jak si přejete,“ zakroutil hlavou Itachi a v jeho oku se zablýskl Mangekyou Sharingan.

Ve světě iluze bylo rudé nebe a černá zem. Sakura uvázaná ke kůlu se připravovala na další bodnutí mečem. Už ale nebyla sama s Itachim, už tu byla i Tsunade. Taktéž přivázána ke kůlu a se svou vlastní kopií Itachiho. Oba zdvihli meče a položili otázku.
„Kde je?“
Když se ani jedna z nich neměla k odpovědi, Itachiho kopie do nich zabodly meče. Po doznění bolestných křiků přišlo nové kolo.
Po hodinách utrpení ani jedna z nich neprozradila jedinou informaci.
„Ještě zbývá dvacettři hodin, padesátšest minut a padesát šest vteřin. Ještě máme spoustu času,“ oznámil Itachi.
„Ne, v pohodě. Já už jsem hotová,“ oznámila udivenému Itachimu Kurenai, která se tam z čistajasna objevila. Itachi už byl jen jeden. Už v ruce neměl meč, teď byl sám připoután ke kůlu.
Lana poutající Sakuru a Tsunade se rozpadly a obě byly volné.
„Co to-?“
„Trochu jsme se na tebe připravily,“ pravila Tsunade a slovo si vzápětí vzala Kurenai.
„Vytvořit tak silné Genjutsu je problém. Ale využila jsem tvé. Nejdříve jsi podle plánu polapil do iluze Sakuru. Ta tak připravila naší společnou techniku. Potom Hokage-sama. Tu jsme potřebovaly abychom ti ztížily udržování iluze. Pak už byla hračka obrátit Genjutsu pomocí pečetě, které sis mimochodem ani nevšiml a vstoupil na ní, proti tobě.“

Itachi byl překvapen jejími schopnostmi. Nenechala ho však žasnout dlouho a dala se do své práce. Obloha se začala barvit na křiklavě žlutou a zem začala modrat do tmavého odstínu. Za Itachim začal růst strom se zeleným kmenem a fialovými listy. Rostla a rostl, začal po Itachim natahovat větvě až ho nakonec celého spoutal. Rostl dál a na Itachiho působil stále větší tlak. Kurenai ho v iluzi chtěla rozmačkat a opakovat to stále dokola, dokud z něj nedostane cenné informace o Akatsuki.
„Už můžete jít. Nejdřív Sakura, pak vy, Hokage-sama. Jinak neudržím rovnováhu.“ mluvila Kurenai.
„No ale... Jak se z tohohle genjutsu-“ začala se ptát Sakura. Byla přerušena Kurenainým zdvihem ruky, kterým jí ukázala cestu. Sakura se ohlédla a spatřila dveře, které zdánlivě nikam nevedly. Došla k nim, uchopila kliku a otevřela dveře. Ve dveřích nebylo nic než tma. Sakura se na Kurenai naposledy ohlédla.
„Kurenai-sensei,... nešetřete ho.“
Itachi si z toho nějak moc nedělal.
„Seš nějak moc v klidu Uchiho. Moc mě podceňuješ,“ sledovala ho Kurenai uhrančivým pohledem.
„Pečeť,“ zašeptal Itachi.
„Cože?“ nechápala Kurenai o čem mluví.
„Mluvilas o pečeti. Kdo ale říkal, že jsem si jí nevšiml?“ překvapil přítomné. Strom, který ho do teď svazoval a dusil začal hořet černým ohněm a rozpadat se na prach. Obloha i země začala zářit tou nejbělejší barvou jaká existuje. Tsunade se ohlédla na Sakuru.
„Běž!“ zakřičela, ale bylo už pozdě. Dveře shořely černým ohněm.
„Sakra!“ zanadávala Kurenai a složila ruse v pečeť, „Kai!“
A nic se nestalo.
„Do háje!“
„Nenechám vás odsud odejít. Teď už ne.“ mluvil Itachi svým obvyklým tónem.