Kitsune - Liščí dívka uvnitř Naruta - II.

Naruto nečekal a ihned si nazul boty, chytnul pergamen s rodokmenem a liščí dívku vypustil z hlavy. Rozrazil vztekem dveře a rozběhl se k sídlu všech Hokagů ve vesnici, kde nyní byla Tsunade.
"Naruto-sama?" divila se Kitsune a rozběhla se také za Narutem. A jelikož měla velice dobrý čich, tak poznala, kde se právě nachází, protože Naruto už byl u sídla Hokagů.
"Já jí něco povím!" rozčiloval se Naruto a už si to kráčel po schodech nahoru. Tam potkal Shikamara a pouze kolem něj prošel a ani nepozdravil.
"Naruto? Co se mu stalo?" divil se Shikamaru a šel dál. Ale v tom stejném okamžiku kolem něj proběhla Kitsune. No, nevím jestli se tomu dá říkat běh jako běh, který znal Shikamaru. Ona totiž běžela po čtyřech. "Tady je to čím dál tím víc divnější." okomentoval to a konečně šel domů.

Tsunade měla právě jednání s Kakashim a Yamatem.
"Takže problematika té mise je vám jasná. Vytáhnete Naruta z toho brlochu a hurá s ním na misi. Teďka je na tom špatně, však víte proč. Dnes je den, kdy zemřel Minato s Kushinou." Podepřela si hlavu rukou a povzdychla. "Kéž bysme to mohli Narutovi zjednodušit." Promnula si ruce a zvedla papíry pro Kakashiho ze stolu a podala mu je. "Ale musím do práce. Takže víte, co dělat."
Kakashi si vzal papíry. "Hai Tsunade-sama!" a oba dva se otočili, když se dveře Tsunadinýho kanclu rozlétly a v nich stál velice naštvaný Naruto. Nikdo, kromě Naruta, nebyl schopen slova.
Vzal pergamen, rozložil ho a zařval na Tsunade: "Tak tohle mi vysvětlíš! A to velice dobře!" Mimochodem, Kakashiho a Yamata si nevšiml, svoji pozornost vjenoval pouze Tsunade.
Nastala velká pomlka.
------
------
"Co bych ti měla vysvětlit?" zaptala se naštvaně Tsunade. Složila si ruce pod bradu a zuřivě se na něj dívala.
"To co je na tom pergamenu. Proč tam je napsaná Kushina Uzumaki a Minato Namikaze jako vlastníci Kuubiho!"
Tsunade spadla čelist a smutně si zatvářila. "Takže jsi to zjistil. Znáš svoji pravdu." Usmála se na Naruta. "Jsou to tvoji rodiče."
Teď pro změnu spadli čelisti Kakashimu a Yamatu. Nečekali, že to Tsunade řekne až takhle narovinu.
Narutovi se začali třást oči a začali z nich téct slzy. "Máma a táta?" otřel si slzy rukávem mikiny a pokračoval. "Proč jste mi nic neřekli? Proč? Zatraceně proč!!!" znovu se mu vrátila nálada, v které chtěl všechno a všechny zničit.
"Nemohli jsme, bylo to zakázané. Cokoli ti říci o incidentu s Liškou." prohlásila Tsunade.
"Zakázané?!" Naruto se zhluboka nadechl. "Tak moje minulost byla a je zakázaná." Bylo to na něj moc. Chtěl všechno zničit. Napřáhl se a v tom ... přiběhla Kitsune a chytla ho rukami za oba dva lokte.
"Ne! To nesmíte Naruto-sama! Budete mít problémy!"
"Pusť mě! Co tady děláš?! Ihned mě pusť. Já se potřebuju vymlátit. Dělej Kitsune!" řval na ni a zmítal se v jejím sevřením.
"Nemůžu Naruto-sama." odvětila mu.
Pak si Naruto něco uvědomil. Ta holka byla strašně silná. Tak nepřirozeně, tak moc. Přestal sebou šít. Slonil hlavu. "Dobře Kitsune. Jdeme domů."
Kitsune ho pustila a usmála se. "Hai, Naruto-sama!"
"Řekl jsem, jdeme." Chytl ji za ruku a šel pryč. Ve dveřích se zastavil a řekl: "Bábi Tsunade, za ty dveře se omlouvám. Nechtěl jsem tak vyjet." a zmizeli ze scény.

Jako první se vzpamatoval Kakashi. "Tsunade-sama, co to bylo. Jako s Narutem a tou holkou. Nikdy jsem ji s Narutem neviděl a mám z ní špatný pocit."
"Na to se musíme zeptat Naruta. Jen ho teďka nechme jít. Ale ta mise platí. Zítra ráno vyrazíte."
"Hai!" řekli oba současně.
Naruto šel s Kitsune na palouček, kde strávil dnešní ráno. Nikdo nemluvil a Naruto ji pouze táhl za sebou. Přišli do prostředku palouku a tam se Naruto svezl na zem a začal plakat. Kitsune si jen k němu sedla a tiše se na něj dívala. Věděla, jak to bolí. Cítila to. Byla sice z něj pryč, ale pečeť nebo možná i kletba tyto dva spojovala víc, než si kdo dokázal představit.
"Naruto-sama, já vím, jak to bolí. Ale nebojte, ta bolest nebude tak silná, zeslábne, ale stále tu s Vámi bude. Zlepší se to." Pohladila Naruta po vlasech.
"Prosím, říkej mi jen Naruto. Na postavení sama jsem moc mladý. To spíš já bych měl tobě říkat sama. To ty jsi tolik silná. To já jsem slaboch. Ta tvoje síla je..." hledal to slovo, která by mohla vyjádřit takovou sílu.
"Nelidská, nemožná.. to proto, že jsem dítě chakry devítiocasého. To proto. Já nejsem člověk." odpověděla mu na jeho vnitřní otázku.
"Ten Kyuubi má dceru?" Zeptal se Naruto stále obličejem k zemi.
Kitsune pohladila Toru. "Několik nás je. Já Kitsune, sestra Katsuni, další Ketsun a další tři myslím."
"Proč jsi se mnou. Proč jsi říkala, že jsi konečně volná, proč moje matka a otec jsou vlastníky Kyuubi? Proč?"
"Jsem s tebou za svůj zločin. Tvoje matka byla jinchuuriky mého otce a tvůj otec zase chránil vesnici před Madarou, tím, kdo chtěl vesnici vymazat z povrchu zemského. A bohužel Kyuubi zmizel a jelikož jsme část jeho, ale osamocená, tak mi uložil být na jeho místě. Vlastně být pod zámkem. Pro nás Bohy to je to nejhorší peklo, co může být. Ale ty jsi nebyl tak hrozný."
"Tak dík, no..." zvednul se a otřel si znovu slzy do kazajky. "A co jsi udělala, tak hrozného, že tě potrestal takovýmto způsobem?" Sednul si do tureckého sedu.
"No pro Vás lidi to je normální, ale já jsem pomáhala lidem."
"Cože?"
"Vždyť jsem ti to říkala, pro Vás to je normální, ale v našem společenství to je největší přestupek proti zákonu, který může být. Trochu divný, já vím." podrbala se na hlavě.
"Když jsi už volná, odejdeš?" zeptal se Naruto.
"Nemohu. Za prvé jsem vyloučená z našeho společenství a za druhé máme společné citové vazby a zranění. To je tatíčkova kletba, kterou ještě stačil poslat. Ale jestli ti vadím, tak se do tebe zase vrátím." vzdychla a smutně se na Naruta podívala.
"Takže po zbytek života budu s tebou. Že mám pravdu?"
"No asi to už tak bude, promiň." sklopila uši.
"Hmm..." zdálo se, že nad něčím usilovně přemýšlel.
"Naruto?"
"Co kdybych si promluvil s tvým otcem o té kletbě? Aby ji zrušil."
Kitsune se zasmála. "Si nějak moc věříš. S mím otcem dokáže rovnocenně mluvit jen dálších osm ocasých démonů. A to někdy mají taky spory." Usmála se. "Ale dík."
"Však já na něco příjdu, neboj." Vstal a Kitsune taky.
"Kam jdem?" zeptala se.
"Co jíš?"
"Pouze syrové maso." řekla Kitsune.
"Syrové?" divil se otráveně Naruto.
"Jsem ti říkala, že nejsem člověk." usmála se a oba dva šli do Konohy na jídlo.