Dopis

Bylo krásné odpoledne a mladý Uchia seděl u vodopádu a vzpomínal. Vzpomínal na časy, kdy byli ještě všichni spolu, kdy se společně všichni smáli, kdy byli ještě Team 7. Zasněn do vzpomínek si nevšiml, že kolem něj poletuje poštovní pták se znakem Konohy a s dopisem na noze. Hned na ptáka zapískal a ten se k němu rozlétl. Sedl černovlasému mladíkovi na ramena, a ten mu vzal dopis. Ještě naposled pohladil ptáka, a ten se vrátil zpět na oblohu, směrem do Konohy. Sasuke pomalu otevřel dopis a četl:

„Milý Sasuke, jak se asi máš? Tam někde v lese v Orochimarově úkrytu? Určitě si hodně zesílil, od té doby co jsme se viděli naposled. Je to už tak dlouho, co jsme se neviděli. Myslím, že tak tři roky určitě. Co já se tebe za tu dobu už nahledal. I když jsem byl na dvou a půl ročním tréninku s Jiraiyou, stejně jsem neztrácel naději, že tě jednoho dne přivedu zpět do Konohy. A co se kvůli tobě Sakura naplakala. Bolí mě z toho jejího neustálého pláče srdce. A ještě víc že ty její city neopětuješ. A už vůbec ne ty moje. Kdybych aspoň věděl ve které vesnici, na jakém území jsi. Klidně bych prošel celý svět, abych tě našel.
Vídávám tě každou noc ve svých snech. Jsou to krásné noci, ale ty rána jsou horší. Nikdy se na nové ráno netěším, protože vím, že až vyjde sluce a jeho paprsky proniknou do mého pokoje, sen se rozplyne a ty s ním. Opravdu nenávidím rána. Když prší, připadá mi, jak kdyby nebe nade mnou plakalo, a slunečné dny trávím tam, kde jsme se naposledy potkali, v Údolí Konce. Často tam sedávám a přemýšlím, že kdybych tehdy byl silnější a dovedl tě zpět, nikdo by se tak netrápil. Ale zase na druhou stranu bys to zkoušel pořád dokola, protože tvá pomsta je silnější než ty. Ale co už, bez toho bys to nebyl ty. Ty a pomsta prostě patříte k sobě. Ale já doufám, ne, já vím, že jednou přijde den a my se budeme znovu spolu smát jako Team 7. Ty, já, Sakura-chan a Kakashi-sensei. Budeme zase spolu. A všichni šťastní. Chybí mi tu tvoje onyxově černé oči. A tvůj, často arogantní, usměv. Neskutečně moc mi chybíš.
S láskou, Tvůj Naruto.“

Sasuke sevřel dopis v ruce a nechal své slzy volně stékat po jeho tváři.
„Ty jsi takový idiot, Naruto, to ani není možný.“ Vydal ze sebe černovlásek a dál brečel.
Seděl u těch vodopádů asi do půlnoci a pozoroval hvězdy. Přemýšlel nad tím, co to vlastně před těmi třemi lety udělal a jak musel všem ublížit. Znovu se rozplakal a se zaslzenýma očima se naposled podíval na hvězdné nebe.
Ráno poslal Orochimaru Kabuta hledat Sasukeho. Když Kabuto zaklepal na dveře jeho pokoje, nikdo neotvíral. Vyrazil dveře a našel ležet Sasukeho na zemi s krabičkou Orochimarových vlastnoručně vyrobených prášků na spaní. Asi půl hodiny se ho snažili oživovat, ale marně.

Za nějaký čas se dostala zpráva o Sasukeho smrti až do Konohy. Když to sdělili Narutovi, strašně ho to vzalo. Propadl zoufalství, depresi a musel se vzdát jediné naděje, kterou měl. Naděje vidět zase svého milovaného kamaráda.