Prázdno 3. část

Po rozhovoru s Hokage byla Mariko plná sil. Nudila se a Naruta už z nemocnice pustili, takže si neměla s kým povídat. Slíbili jí, že už bude moct zítra odejít, ale ona už v té mizerné posteli nehodlala zůstat ani o hodinu déle. Poprvé po čtyřech dnech se pomalu postavila na nohy. Přes bosá chodidla cítila chladnou, kamennou podlahu. Opřela se o zeď a podepřela se dřevěnými berlami. Sádra jí prý zůstane ještě minimálně dva týdny. Normálně by ji musela nosit alespoň čtvrt roku, s počtem zlomenin, které měla na jedné kosti, ale Tsunade-sama byla výjimečná léčitelka.
Když na nohu přenesla váhu, bolestí sykla. Víc se tedy opřela spíš do berel než do nohou a pomalu došla až k oknu. Posadila se na široký parapet a napůl přes rameno sledovala dění pod sebou. V ulicích Konohy se to hemžilo lidmi. Jemně se usmála jejich štěstí. Děti si hrály na hřišti s míčem, nějaká skupinka mladých lidí právě zamířila do restaurace za doprovodu sborového smíchu, na lavičce v se líbal šťastný pár... Tak moc jim všem záviděla. Ale přála jim to.
Najednou ji, kdovíproč, zaujala scéna přímo pod ní, u vchodu do nemocnice, na kterou sotva viděla. Mladá blondýna se čtyřmi culíky a složeným vějířem na zádech předávala nějaké dokumenty zrovna odcházející Hokage. Ta do nich jen nakoukla a zničehonic ukázala na okno, ve kterém seděla Mariko. Když k ní blondýnka zvedla hlavu, nechápavě nadzvedla obočí. Ještě zahlédla, jak mizí ve vchodových dveřích a už se sápala po berlích. Znovu se postavila a, nyní už čileji, se dobelhala zpátky na lůžko. Zrovna, když si lehala, do dveří vešla bez vyzvání ta blondýnka zvenku.
"Zdravim, já jsem Temari a jsem z Písečné," začala bez okolků. Mariko jí chtěla odpovědět, ale Temari ji nepustila ke slovu. "Slyšela jsem o tom co se ti stalo. Od Čtvrté velké války ninjů jsou Listová a Písečná sesterskými vesnicemi, víš, takže si navzájem vyměňujeme novinky a pomáhame si z...různých problémů. To je ale teď fuk. Tebe určitě nezajímají politické tlachy, ale co po tobě vlastně chci, viď?" mrkla na ni Temari chápavě.
Mariko, zaražena jejím proslovem, jen mlčenlivě přikývla.
"No, rozhodně tě bude zajímat, že jsme si téměř jistí, že jsme našli tvého bratra."
Mariko se zprudka posadila: "Vy jste našli Korua?!"
Temari přikývla a posadila se na židli vedle Maričiny postele. Z kapsy vytáhla fotku hnědovlasého chlapce.
Mariko jí fotografii vytrhla z rukou: "To je on! To je Koru! Kde je? Je v pořádku?!"
"Uklidni se. Ano je v pořádku. Je u nás ve vesnici, protože cestu sem by se mnou nezvládnul. Počítám s tím, že se za pár dní vrátíš do mé vesnice se mnou." Byla to spíš otázka a Mariko nadšeně přikývla. Se šťastným smíchem si fotku přitiskla k hrudi a po tváři jí skanulo pár slz úlevy.
Temari ji nechala samotnou a odešla za Tsunade. Musí spolu probrat, jak dívku se zlomeninami do Písečné dostane, případně kdy jí sádru sundají.
__ČP__
"Tsunade-sama?" Temari vešla se zaklepáním do kanceláře Hokage. Po Tsunadiném pokývnutí za sebou zavřela dveře a postavila se zpříma před stůl. Otevřela ústa, aby přednesla svůj dotaz, ale Tsunade ji zvednutím ruky umlčela.
"Jsem unavená, takže ti ušetřím práci. Vím, co mi chceš říct. Zítra, než ji propustí z nemocnice vyzkouším jedno nové Jutsu, které by jí mělo nohu kompletně napravit a odejdete do Písečné. Pokud jde o ten druhý...tu záležitost, to ohledně Travnaté, to je jejich problém, ne náš. Nemáme povinnost jim kohokoli vydat a ona tudíž má plné právo se po této zemi volně pohybovat. Travnatá se rozhodla z nějakého důvodu tím obtěžovat feudály, takže je oficiálně svobodná." Tsunade ztišila hlas: "Krom toho, Písečná je od Travnaté vzálenější a mnohem nepřístupnější než Listová. Tam bude v bezpečí víc než tady."
"Tsunade-sama, proč se vlastně tolik zajímáte o její bezpečnost?" Byla nevinná a naprosto odůvodnělá otázka. Z nějakého důvodu však Godaime zarazila. Po krátké odmlce: "Víš co? Nemám tušení. jen si myslím, že si to zaslouží." Usmála se a Temari už se dál k tomuto tématu nevracela.