Po pěti letech I.

Cestou do skryté vesnice, šel jeden mladík. Bylo vidět, že už dospěl a věděl, co je v životě to správné a špatné. Nevypadal nejhůř, ale ani nejlépe. Byla na něm vidět šťastná nálada, už od prvního pohledu. Na sobě neměl oblečení co nosil za dětských let, nyní měl na sobě oblečení dospělého člověka. Barvy, které přesahovali na jeho oblečení byla oranžová a černá. Tyto barvy měl rád a nestyděl se za ně. Oranžové kalhoty a něco jako mužské bolerko s chrániči, černé tričko, rukavice, stříbrný pásek a opasek na katanu. Katana byla celé černá až na rudý křišťál, který byl nad místem kde jste katanu uchopily pevně do ruky. Nic už na sobě a sebou neměl, tedy jestli ty věci byli viditelné akorát čelenka Listové vesnice udávala původ tohoto ninži.

Prošel bránou své vesnice. Dva shinobi co hlídali vchod do vesnice, nepoznali tohoto ninžu, ale když uviděli čelenku Listové vesnice, nechali cizince se zlatou hlavou projít. Kráčel si to příme k pracovně Hokageho. Vyšel schody a slušně zaklepal na dveře. Z kanceláře Hokageho se ozvalo hlasité: "Dále." muž, co zaklepal neváhal a vstoupil dál.
"Dobrý den, Tsunade-sama. Vrátil jsem se z mé cesty za tréninkem a jsem schopen jakékoli mise." řekl a díval se na zaskočenou Tsunade.
"Naruto, jsi to ty?" zeptala se a vstala ze židle.
"Ano, Hokage-sama." odpověděl jí a díval se jak k němu jde a objímá ho.
"Hokage-sama víte, že se tohle chování nehodí k vaší pozici?" ale taky ji obejmul. Tsunade, jakmile ho doobjala si šla sednout do křesla.
"Naruto, co se děje? Vždy jsi byl hr hr a teď mi tady předhazuješ, že se nechovám správně k mému postavení." a jednou rukou uklidila saké ze stolu.
"Stalo se hodně věcí a jestli to mám říct jen pár slovy, tak jsem dospěl." odpověděl jí a Tsunade zamrkala očima a pořádně si ho prohlédla od paty k hlavě. Vypadal, že už dospěl, mluvil tak a i tak se choval.
"Máš pravdu, pět let je přeci jen dlouhá doba." souhlasila Tsunade.
"Jsem rád, že tě nikdo nevystřídal. Dělal jsem si starosti, jestli tu ještě budeš." a usmál se od ucha k uchu.
"Ale stále máš tu veselou náladu, to jsem ráda. Měla bych ti, ale říci že se za tu dobu co jsi byl pryč hodně stalo. Třeba, že se do vesnice vrátil Sasuke." řekla mu jednu změnu v Konoze. Tsunade si myslela, že bude ihned vyvádět a poletí za ním, ale Naruto tu stále stál.
"Do místa, kde jsem byl se to doneslo také. Měl jsem sto chutí se ihned vrátit a přivítat ho a promluvit si s ním, ale musel jsem vytrvat ve svém tréninku a zlepšovat se abych jednou mohl sedět na stejném křesle jako ty a můj otec." řekl s klidností v hlase.
"Jak, kdy od koho jsi se to dozvěděl? A když jsme u toho, kde jsi celou tu dobu byl?" zajímala se Tsunade a vyndávala spisy ze stolu.
"Dozvěděl jsem se to od zbytku klanu Uzumaki, sice si každý myslí, že všichni z klanu Uzumaki vymřeli, ale akorát se přejmenovali. Dá se říci, že to byli právě oni, kdo mi pověděli pravdu o mé matce a otci. Stalo se to před třemi roky. A taky jsi se ptala kde jsem byl, byl jsem v bývalé Vířivé zemi, konkrétně v sídle Uzumaki."
"Tak tam jsi byl. Kakashi a spol tě chtěli navštívit, ale nevěděli o tvé pozici."
"Také jsem nevěděl kdy zakotvím na pět let, ale když jsem procházel jeden kraj, byly tam zříceniny opevnění a na něm byl znak, úplně stejný jako na chuninských zkouškách a mém bývalém oblečení. Netrvalo dlouho a došel jsem do vesnice a tam mě ihned poznali, že jsem z klanu Uzumaki a poslali mě za ostatními do sídla. Tam jsem trénoval a vymýšlel nové techniky celých pět let. A... jednu věc bych ti měl říci." řekl Naruto a odmlčel se.
"Jakou věc bych měla vědět?" zajímala se Tsunade a položila na stůl dokumenty.
"Před čtyřmi roky, přesně v ten den kdy jsem se narodil, byla pečeť uvolněna." řekl smutně Naruto.
"Cože?" divila se Tsunade svým ječákem "A co Kyuubi? Žije?"
"Ano, je tady se mnou, ale ne ve mně." řekl jí Naruto.
"A kde? Přeci Kuubi se dá jen zapečetit do novorozence, tak jak?"
"Už jsem ti přeci řekl, že jsem celých těch pět let vymýšlel techniky..." začal vysvětlovat, ale Tsunade ho nenechala.
"Řekl jsi že pečeť byla uvolněna před čtyřmi roky, tak jak jsi mohl za rok vymyslet pečetící techniku, která by udržela Kuubiho?"
"To je pravda, že jsem sám nemohl vymyslet tak těžkou techniku jen za jeden rok. Měla bys vědět, že klan Uzumaki a celá bývalá Vířivá země se zabývala pečetícími technikami. Už jsem ti řekl, že tam byli i potomci z mého klanu a ti měli plný přístup do klanové knihovny a učili se je. Já jsem je jen přizpůsobil Kuubimu a mě." odpověděl jí a sundal si katanu ze zad.
"A tak kde je Kuubi?" rozčilovala se Tsunade. Naruto ji ukázal katanu. Konkrétně na rudý křišťál. "Tam ?" zeptala se hloupě Tsunade. Naruto přikývl a dal si ji zpět na záda.
"Nikdo kromě mě se jí nemůžou dotknout, tedy mohou ale promění se na popel. Tak bych ti neradil na ní šahat." poradil Tsunade a šel pomalu ke dveřím. "Je ve vesnici Kakashi-sensei, Sakura, Sasuke a Sai? Chtěl bych jim povědět tolik věcí."
"Ne, právě jsou na misi."
"Děkuji a až po mě něco budeš chtít tak jsem doma. Ča." zamával ji rukou na pozdrav a odešel pryč z pracovny Hokageho.
"Samozřejmě budu po tobě něco chtít, když jsi byl celou dobu pryč." řekla si sama pro sebe Tsunade a pohladila rukou dokumenty co nestihla Narutovi dát.

Naruto zatím dostal z kage budovi a zamířil do Icharaku rámen. Sedl si na židličku a slušně pozdravil. Stařík se otočil a vykulil oči.
"Na... Naruto?" vykoktal. Naruto přikývnul.
"Ano staříku. Mohl bych si objednat jeden extra rámen?" zeptal se Naruto a odložil katanu na stůl.
"Samozřejmě, a protože jsi se vrátil tak máš jednu porci zdarma." potěšil stařík Naruta a začal chystat rámen. "Naruto pověz co jsi celou dobu dělal, těch pět let?"
"Učil jsem se v zemi mé matky."
"Tvé matky? Počkat bývalá Vírová?" zeptal se Stařík a dal Narutovi rámen.
"Počkat, ty jsi znal moji matku?" zeptal se zase on jako by byl vedle.
"Ano, ona s tvým otcem tu byli pomalu každý třetí den. Vždy se u jídla smáli a bavili se o vesnici. A sám pocházím z Vírové."
"Doopravdy? To jsem nevěděl a děkuji za rámen já ještě musím jít uklidit domů prach. Hádám že tam nějaká vrstva už bude." řekl Naruto, zaplatil za jeden rámen a chystal se k odchodu. "Ještě dnes příjdu, dát si chutnou večeři, protože nikdo neumí udělat tak dobrý rámen." a zmizel z Icharaku rámen.
"Eeeh, koho asi tak navštívit když tady není můj tým, třeba Choujiho a Shikamara a Ino. Jsem zvědavej jak se jim daří." řekl Naruto a klidně šel po ulicích Konohy až k restauraci kde většinou byli i se svým senseiem.
"Dobrý den." pozdravil a hledal své přátelé. Nikde nikdo. "Mohl bych se prosím na něco zeptat?" optal se Naruto pokladního.
"Zajisté, optejte se na cokoli." nabídnul své služby pokladník.
"Byli tu dnes tři lidé jedna z nich je bloňďatá, druhý trochu při těle a ten poslední pořád remcá." popisoval mu Naruto.
"Aha vy myslíte, je. Ti mají dnes rezervaci na půl sedmou, celou tuto restauraci." řekl prodavač a díval se do rezervací.
"Celou restauraci?" divil se Naruto.
"Ano je to oslava," četl obchodník a pokračoval "oslava zasnoubení, hodně lidí a cena řekněme vysoká."
"Děkuji, naskledanou" a zmizel mu z dohledu. Takže když nad tím tak přemýšlím tak všichni jsou nejspíš na misi a ne ve vesnici. Hmm tak asi doopravdy půjdu uklízet." povzdychl si a vydal se do svého bytu.