Izimoto-Kapitola 15:Nejhorší možnost

Izi se probudil, cítil se daleko líp a tak se rozhodl vyrazit na malou procházku. Trochu zavrávolal když udělal pár kroků, ale poté už šel normálně. V tu dobu ještě Yanahi spala čehož si všiml, když nakoukával do jejich pokoje. Zamyslel se nad tím co se dělo když spal, jestli o něco nepřišel. Jen si povzdechl a vyšel ven. Kousek od vchodu uviděl Tobiho. Jen stál a sledoval okolí.
„Děje se něco Izi?“ Izi byl překvapen, Tobi se ani neohlídl a věděl, že je to on.
„Ne, jen si chci zajít na čerstvý vzduch. Ta Sasoriho laboratoř, kde mě oštřoval a následně jsem tam přespal, měla vážně divný zápach.“ Tobi se jen zasmál.
„Bůh ví co měl v těch baňkách co tam byli s tebou.“
„Můžu se tě na něco zeptat Tobi?“ Tobi se otočil směrem k němu a přikývl na znamení souhlasu.
„Sasori říkal, že tu noc u toho jezírka, v tvém oku viděl sharingan, myslím, že si nám něco zatajil o tom kdo si.“
„Ostatním do toho nic není, tohle je věc našeho klanu...“ Izi jen vyvalil oči.
„Našeho?“
„Zbyli jsme už jen tři. Uchiha Izimoto, Uchiha Sasuke a Uchiha Madara...“ Izi se tvářil ještě překvapeněji než před chvílí
„Uchiha Madara?! Ty už bys měl být dávno po smrti...“
„A jak vidíš, stojím tady před tebou.“
„Nemožné...“ Madara k němu přišel a dal mu ruku na rameno.
„Pamatuj si Izi, v shinobi světě není nic nemožné, jen když na tohle myslíme můžeme dosáhnout našich cílů.“ Dopověděl a odešel zpět do budovy. Izi ještě chvíli stál přitlučený jako prkno, ale po chvíli se rozešel na procházku kterou si plánoval. Po cestě přemýšlel jen o slovech Madary.
„Kdybys tu tak mohl být se mnou Itachi... Sám netuším jak to půjde dál... Poslední tři z klanu Uchiha? Rád bych pro tebe obnovil klan... ale asi to nedokážu...“ pokračoval Izi v cestě. Dal si delší kolečko kolem sídla a poté zůstal stát u Itachiho pomníku. Opět mu vyhrkli slzy do očí. Kdykoliv si na něj vzpomněl bylo mu do breku. V tom ale za ním přispěchala Konan.
„Izi něco se stalo...“ Řekla skoro se slzami v očich.
„Snad nehoří...“ Utřel si slzy a věnoval pozornost Konan, když ale viděl její výraz cítil malér.
„Vypadá to... že Yanahi někdo dneska v noci znásilnil...“ Jakmile to Konan dořekla, Iziho výraz se změnil, zrudl vztekem. V tomhle stavu by byl schopen čehokoliv.
„Izi uklidni se, určitě se to nějak vysvětlí jen nebuď zbrklý...“ Snažila se ho zastavit Konan ale Izi jí ignoroval a šel přímo směrem do sídla. Dveře ani neotevíral a přímo je vykopl. Vletěl s instinktem zabijáka přímo do obýváku kde byli všichni. Uviděl plačící Yanahi a vyhlídl si první cíl. Sebral Hidana od stolu a přimáčkl ho ke zdi.
„Jestli to byl nějakej tvůj debilní obřad, tak tě rozsekém na tak malinký kousíčky, že už tě ani Kakuzu nespojí.“
„Co blbneš Izi, tohle bych nikdy neudělal...“ Izi byl připraven dát mu pěstí. Vůbec ho neposlouchal.
Náhle se ale Izimu podlomily nohy a skácel se k zemi a Hidan s ním. Jakmile Izi uvolnil sevření, Hidab se tryskem vrátil na své místo. K Izimu přišel Sasori a vytáhl injekci.
„Ještě, že jsem to připravil, tušil jsem že to bude za potřebí. Takle bysme se nikam nedostaly.“
„Děkuju ti Sasori, náhle jsem měl docela strach i se svojí nesmrtelností.“
„Nedivím se ti Hidane s Iziho šel strach...“ Podotkl Deidara.
„Ale můžete si za to sami, kdo z vás té nebohé holce udělal tak odpornou věc..?!“ Řvala na ně Konan mezitím co objímala Yanahi.
„Nekoukal z toho žádný zisk... proč bych to dělal?“ Ozval se první Kakuzu.
„Mě takové věci nelákají.... dyť jsem ze dřeva... navíc mám Yanahi rád... to bych nemohl a vy to víte.“ Řekl Sasori.
„Je pod mojí úroveň, znásilnit dívku...“ Odpověděl nabručeně Deidara.
„Celý večer jsem dělal rituály. Kakuzu to ví. Z pokoje jsem vůbec nevyšel. Protože mě ze srandy zamkl v Jashinově obětišti.“
„Tak sis pojmenoval ten pokoj s těmi hovadinami?“ Zeptal se Kakuzu.
„Jashin si všechno pamatuje, jednou ti spálí všechny prachy!“ Poté na sebe jen nabroušeně koukali.
Pak ale vylezl ze země Zetsu.
Bílá: „Já vím kdo to byl...“ Všichni se na něj podívali.
Černá: „Ne nevím.“
Bílá: „Ale jo víme to.“
Černá: „Ne nemáme tušení.“
Bílá: „Stejně se na to přijde.“
Černá: „Zamítá se!“ Všichni jen sledovali jak se Zetsu hádal sám se sebou.
„Tak kdo to byl Zetsu?“ Zeptal se už otráveně Sasori.
„Byl to černý Zetsu.“
„Ne byl to bílý Zetsu. Na vlastní oko jsem to viděl.“ Všichni se jen chytli za hlavu.
„Takže jste se nakonec shodli na tom co ste udělali oba.... Od tebe jsem to nečekal Zetsu.“ Podíval se na něj znechuceně Kakuzu.
„Jsem měl jsem chuť no....“ Řekla neohroženě černá půlka.
„Kdyby tohle slyšel Izi tak zboří celé sídlo...“ Dodal do kontextu Hidan. Yanahi se náhle zvedla ze stolu a rozešla se k Zetsuovi. Napřáhla se a dala mu facky na obě strany. Z Bílého Zetsua se stal Zetsu červený, na černém to vidět nešlo jen jeho obličej napovídal, že to dost bolelo. Poté se Yanahi s pláčem rozutekla k sobě do pokoje.
„Vidíš říkal jsem, že to nebude tak strašné když to řeknem.“ Nadnesl bílý Zetsu poté se ale podíval po pokoji a na všech co tam byli, byl vidět vyděšený výraz v obličeji. Zetsu se koukl za sebe. V tu chvíli ale odletěl přes celou místnost, skrz zeď a zastavil se až o další zeď v kuchyni. Vzal sebou pár sklenic a několik talířů. Sasori, Hidan a Kakuzu se pokoušeli držet Iziho. Kakuzu ho obmotal svýma drátkama tak aby se nemohl hýbat.
„Kakuzu okamžitě mě pusť, já tu zpropadenou kytku umlátím k smrti!“ Řval na všechny strany, ale Kakuzu ho nepustil.
„Izi, nejdřív se uklidni. Zničíš celé sídlo. Konan jdi prosímtě zjistit jestli ještě Zetsu žije.“ Konan se na chodbě málem srazila s Tobim, který naprosto nechápajíc situaci mířil do obýváku, kde uviděl celou tu partu zabijáků snažící se držet Iziho.
„Člověk si na chvilku zdřímne a už tady slyší rány co se děje?“ Ptal se zmateně.
„Myslím, že se bez toho neobejdeme.” Řekl frustrovaně Sasori a zabodl do Iziho další injekci. Ten opět po pár vteřinách usnul.
„Kde bysme bez tebe byli Sasori.” Dodal s úsměvem Hidan.
„Možná bychom se měli pojistit, kdyby se zase náhle probral.” Všichni přítomní to odkývali a tak Iziho přivázali ke křeslu. V tu chvíli se vrátila Konan.
„Zetsu je v pořádku ale po svých sem asi nedojde.” Hidan bez jakýkoliv řečí vzal Zetsua z kuchyně a posadil ho do obýváku.
„Teď se všichni na chvíli zastavte a vysvětlete mi to, a myslím tím všechno... uspanej Izi, zmlácenej Zetsu a díra ve zdi.” Ujmula se toho Konan a tak vyprávěla Tobimu všechno co se stalo. Nezapomněla zmínit vůbec nic.
„Chápu... Ale je to jistý, že to udělal Zetsu?” Ptal se stále trochu pochybovačně Tobi.
„Sám se k tomu přiznal... není důvod být na pochybách.” Řekl Kakuzu. Po jeho slovech se Tobi podrbal na hlavě.
„Trest asi už není za potebřebí, o to se už postaral Izi. Ale asi už nebude chtít bydlet pod jednou střechou se Zetsuem.” Potichu se vrátila do obýváku Yanahi.
„Nikdy jsem si o tobě tohle nemyslela Zetsu... Myslela jsem, že masožravku jako ty neláká něco takového....”
„Dyť všichni víte, že pokud jde o tyhle věci nedokážu se udržet.“ Řekl Zetsu.
„Nikdo z nás to nemohl tušit, že si dovolíš znásilnit Yanahi...“ Podotkl znechuceně Sasori. Zetsu najednou vykulil oči.
„Moment... jaký znásilnění, večer sem cítil, že u sebe máš maso a dostal jsem na něj chuť. Tak jsem tě omráčil a ohledal jsem tě. Nakonec jsem u tebe našel jeden kousek masa, ale nevyznám se v ženských hadrech takže jsem ti je ani nenavlíkal nazpátek. Tak jsem tě odnesl tak jak sem tě nechal.” V jeho očích bylo vidět, že nelže. Yanahi se náhle rozbrečela a rozešla se směrem k Zetsuovi. Pohladila ho po stále červené tváři a objala ho. Ten vypadal velmi zaskočeně.
„Promiň mi Zetsu... Věděla jsem, že nejsi takový...” Mezi slovy jí stále padaly slzy na Zetsuovo plášť.
Celé to slyšel i Izi, s pocitem viny se zaheděl do země.
„Vím, že to co jsem udělal je neodpustitelné...“
„Izi měl jsi na to právo, myslel sis, že jsme ti znásilnily dívku... to by dopálilo každýho.“ Řekl s porozuměním ve hlase bílý Zetsu.
„Ale přístě bychom si o všem měli normálně promluvit než se budem mlátit...“ Dodal černý Zetsu.
„Myslím, že už můžeme Iziho rozvázat.“ Nadnesl dobrý nápad Sasori. Hidan, který byl nejblíž, ho tedy rozvázal.
„I tobě se omlouvám Hidane...“ Hidan ho jen s úsměvem na tváři poplácal po zádech.
„Mě stejně nemůžeš zabít.“ Dodal s šibalským úsměvem. Izi se taky značně usmál.
„Tak tohle bychom měli za sebou a teď vám snad můžu rozdělit mise.“ Řekl, již otráveně Tobi. Mezitím se už Yanahi oddělila od Zetsua a šla rovnou k Izimu, kterýmu si sedla na klín a čekala co jim zadá Tobi za misi. Většina už měla mise rozdělené a věnovali se přípravám, v obýváku už tedy byl jen Tobi, Izi a Yanahi.
„Pro vás dva mám speciální misi. Musíte se dostat do Konohy. Hokage má za 3 dny svatbu. Chci abyste zabili jeho snoubenku. Hyuuga Hinatu.“ Oba dva ji moc dobře znali a tak je napadla stejná otázka, kterou řekli současně.
„Proč musíme zabít Hinatu?“
„Pokud Hokagemu zemře snoubenka, bude z toho obviňovat ostatní země. Vznikne další válka, všichni sníží své síly, a poté je čas pro nás.“
„Je to opravdu nutné, sice jsem jí už dlouho neviděla... ale starala se o mě když měla máma misi... poté když máma zemřela mě vzala pod svá křídla... Dokonce mě podporovala když jsem šla hledat Iziho. Nemůžeš to po mě chtít!“ Tobi si jen povzdychl.
„Po tobě to taky přímo nechci. Udělá to samozřejmě Izi. Ty bys stejně Hinatu neporazila. Ty snad neodmítáš Izi....“
„Splnim jakýkoliv úkol který mi zadáš.“ Řekl jasně Izi.
„Krev Uchihů se nezapře. Začínáš mi čím dál víc připomínat Itachiho. Tak tedy jděte se připravit. Zítra ráno odejděte.... Abych nezapomněl, mám pro vás obleky chuuninu a normální čelenky Listové. Přece jenom jako chuuninové budete nenápadnější než v oblecích pro jouniny.“ Izi s Yanahi převzali věci a vyrazili do pokoje. Jakmile došli, Yanahi zavřela dveře hodila věci na postel a rozjela s naštvaným výrazem debatu.
„Izi... já vím je to mise... ale nejde něco udělat abychom nemuseli zabít Hinatu?“ Naštvaný výraz se s dalšími slovy měnil do plačící podoby.
„Yanahi, když mi řekneš jak mám splnit misi ve které jde o to zabít Hinatu, abych jí nezabil tak to udělám po tvém. Když jí nezabijem do pár dní bude jasné, že jsme na misi pohořeli, a nechci nějak předvídat co by nám Tobi provedl.“ Objal Yanahi, a snažil se být jí oporou, ale s vědomím, že tuhle misi prostě musí splnit. V tu chvíli se zaklepáním vešel do pokoje Tobi.
„Zapomněl jsem vám důrazně říct, nesmí být žádný svědci. Kdyby se tohle provalilo na novou Akatsuki o které nikdo nemá tušení, nebyl by to dobrej začátek.“ A hned odešel.
„Z tohodle se nevyvlíknem Yanahi.“
„Půjdu si lehnout... pro dnešek toho mám dost, a pokud mám zítra zabít milovaného člověka tak se potřebuju hodně vyspat.“
„Chápu.. pudu ještě na chvíli dolů.“ Políbil Yanahi a vydal se dolů kde bylo docela živo. Přišedl tedy ke společnosti a sledoval jako ostatní hádku Kakuzu a Hidana.
„Bez peněz by nic na světě nefungovalo Hidane, vzpamatuj se ty pomatený Jashinisto!“
„Bez skrblíků co všechno řeší penězma by se žilo líp, kdybys nebyl takový de*il Jashin by ti ukázal bezcennost peněz!“ Jejich hádání trvalo ještě dobrou půl hodinu než jim došli slova.
„Myslím, že to chce něco na večer.“ Řekl Sasori a po chvíli se vrátil z kuchyně. V každé ruce držel jednu lahev saké. A hned za ním šla duchapřítomně Konan se skleničkama. Všem rozlily a Sasori se ujal přípitku.
„Na novou Akatsuki. Ať naše mise dopadnou co nejlépe.“ Poté co se dopily dvě lahve saké, rozhodl se Izi jít konečně za Yanahi. Byl docela opilý a tak jí omylem probudil.
„Izi? To se neumíš krotit? Teď už radši spi... promluvíme si ráno.“
Ráno se vzbudili společně. Yanahi moc do řeči nebylo a Izi se kvůli včerejšku nesnažil rozproudit konverzaci. Takže se oba ustrojili, nasnídali a vydali se na svojí první společnou misi ve službách nové Akatsuki. Po cestě už to ticho nemohl Izi vystát.
„Promiň mi to Yanahi“, řekl smutným hlasem: „Bylo to ode mě sobecké, že jsem se bavil a nechal tě se utápět ve smutku kvůli Hinatě. Nerad bych aby to co se stalo ohrozilo misi.“ Yanahi se náhle zastavila, obrátila se k němu a vášnivě ho políbila. Poté na něj jen mrkla se slovy.
„Už mě přestalo bavit hrát zlou.“ Přidala k tomu i velmi roztomilý úsměv. Chytli se za ruku a po zbytek cesty si už povídali jako dřív. Až došli k Listové, od doby co ji oba viděli naposled se moc nezměnila. Bez problémů prošly skrz bránu, aniž by na ně měli nějaké podezření.
„Měli bychom si asi nejdřív zjistit nějaké informace, abychom nějak začli.“
„Co si takle pokecat s tím staříkem z Ichiraku rámen? Řekněm mu, že jsme byli dlouho na misi a jestli neví nějaké podrobnosti o nadcházejících událostech. Snad tam ještě dělá.“
„Dobrý nápad Yanahi, tak jdem. Za pokus nic nedáme.“ A tak se vydali směrem k Ichiraku rámen.
Netrvalo dlouho a už pohodlně seděli na přistavěných židličkách. Izi objednal dva rámeny, a když už srkali skvělí pokrm zavedl rozhovor.
„Nevíte náhodou jestli se tady v blízké době bude něco konat? Byli jsme dlouho na misi, tak nás napadlo jestli o něčem nevíte.“ Zeptal se s milým výrazem Izi.
„Tak největší senzací celé vesnice je určitě ta blížící se svatba.“ Řekl s úsměvem na tváři stařík.
„Svatba?“ Zeptala se s překvapením na tváři Yanahi.
„Jistě, Naruto si bere Hinatu.“ Rozpovídal se stařík.
„Víte o tom ještě něco víc?“ Snažil se něco zjistit Izi.
„Vím jen, že někdy dneska má si jít Hinata vybrat šaty. Celá vesnice se hádá jaké šaty si pořídí, bláznivé že?“ Oba rychle dojedli a zaplatili.
„Děkujem, nashledanou.“ Odpověděli naráz.
„Přijdtě zas.“ Izi se s Yanahi postavili kousek dál aby probrali strategii.
„Myslím, že to je pravý čas. Pokud se nepletu cesta do obchodu s noblesními šaty vede skrz jednu uličku kterou skoro nikdo nechodí. A pokud tamtudy pude. Bude to naše velká šance.“ Yanahi jen přikývla a tak vyrazili se schovat do oné uličky. Skontrolovali si celou ulici a byl tam jeden opuštěn sklad. Dost dobrý na to aby nikdo nic neslyšel a chvilku trvalo aby ji našli. Nemuseli čekat dlouho a jejich cíl se blížil k nim ještě s jednou ženou. Izi si jí neprohlížel a tak hned zahájil akci, společně s Yanahi a za pomocí kouřové bomby stihly obě dvě dostat do skladu a náležitě je znehybnit. Poté když si je ale Izi prohlídl tak se zhrozil. Byl tam jejich cíl Hinata, v doprovodu Sakury.
„Izi?“ Řekla překvapeně Sakura.
„Yanahi?“ Řekla něméně překvapená Hinata.
„Mami?“ řekl s hrůzou v očích Izi. Ze všech lidí ve vesnici s ní musela jít zrovna ona. Yanahi se nemohla ani podívat Hinatě do očí, když věděla co musí Izi udělat.