Sharingan Hinata – část 6 – Oči temnoty

„Co... Co to znamená?!“ Vykoktal Sasuke.
„Teď. Teď se moc... Opravdu moc podobám Stvořiteli,“ vyloudila ze sebe Hinata.
Reakce všech byla plně úměrná tomu, čemu nyní čelili. Co byli schopni vidět a co se stalo z Hinaty. Pravdou bylo, že ji nikdo moc neznal. Vždy byla spíše v ústraní a pouze pozorovala, co se děje a tak nebyl nikdo schopen říci, co se v ní ukrývá.
Naruto si začal vzpomínat na onen osudný den, kdy Hinata čelila Peinovi. Myslel si, že to vše ještě toho dne skončilo, ale Hinata bojovala svoji vnitřní bitvu každý den. Možná o tom nevěděla, ale číhala na ní temnota v hloubi jejího srdce. Narutovi konečně došlo, že to co stojí předním už, není Hinata. Ne. Ve své podstatě je to nový Pein. Lépe však řečeno Peinův výtvor. Jak moc si přál, aby byl tehdy schopnější, aby jej Hinata nemusela zachraňovat, aby se jí tohle nikdy nestalo. Pak si však začínal uvědomovat, že i on k jejímu nynějšímu stavu přispěl a to nemalou měrou.
„Ale byla náš nepřítel, bylo to tak jasné,“ uvažoval Naruto.
„Jak to vypadá, tak Nagatův plán bude pokračovat,“ poznamenal Tobi.
Jak moc mohl litovat, že Nagato dostal Rinnegan. Litovat toho bylo nyní už pozdě.
„Jak ti tedy máme říkat?“ Zeptal se Madara.
Hinata se přestala uculovat a musela na chvíli zauvažovat.
„Ano, stal se ze mě nový vůdce Akatsuki, ale nenáležel ten post Stvořiteli? Ne Stvořitel byl mrtev, i když jsem věděla, že já bych jej mohla vzkřísit, ale proč bych to měla jako dělat? Ne to já jsem nyní ten, kdo bude tahat za nitky,“
„Říkejte mi prostě má paní, až na Naruta-kun, který mi může říkat Hinato,“ usmála se Hinata.
„Má paní?! To se musela zbláznit. No, ale myslím, že ji při tom chvíli nechám. Nevím, kdo mě původně vyvolal, ale vytvořit mě z buněk Hashimary, bylo to geniální nebo naprosto šílené,“ myslel si Madara, který objevil svoje schopnosti, při získávání Narutovi DNA.

„Jak jednoduché si nechat myslet Edo Tensei oživené, že nají vlastní vůli a že jejich myšlenky patří jenom jim. Ale opak je pravdou. A pravda je taková, že přes všechnu jejich svobodnou vůli, zná ten, kdo je vyvolal, všechna jejich tajemství,“

„Sasuke, stále chceš zničit Listovou?“ Zeptala se Hinata náhle před tím, než se všichni s nevolností v oblasti žaludku rozešli do svých ubykací.
„Samozřejmě! Zaplatí mi za Itachiho!“ Řekl rozhodně Sasuke.
„Tak na to rychle zapomeň nebo s tebou budu muset něco udělat! A líbit se ti to nebude!“ Řekla chladně Hinata.
Sasukemu bylo jasné, že ona nežertuje. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než pro tuto chvíli stáhnout ocas.

„Konečně mu začínalo docházet jeho postavení, takže jsem jenom čekala na chvíli, kdy se proti mně vzbouří. Bylo jasné, že sám na to stačit nebude, takže bude chtít pomoc od Tobiho. Já si zatím mohla jít užívat Narutovu přítomnost,“

„Co si sak*a myslí, že je?! Tobi! Chci teď hned Itachiho oči!“ Rozčiloval se Sasuke.
„Jak je libo, ale nějakou dobu neuvidíš, čeká tě jenom temnota,“ odpověděl mu Tobi.

„Naruto-kun,“ řekla mile Hinata a objala jej zezadu kolem hrudi.
„Víš, Hinato, když jsem takhle strnulý, nemůže to pro tebe být vůbec pohodlné. Co kdybych si sedl tady do toho křesla a ty pak mi na klín, co?“ Řekl Naruto.
„Ale, jak ti můžu věřit Naruto-kun, že na mě nic nezkusíš?“ Zeptala se Hinata.
Při tom zároveň přešla před Naruta a jakoby o něco zavadila a nechtěně si shrnula svůj oděv z jednoho ramena. Tím chtěla naznačit, jak slabá vůči Narutovi je nebo jaké úmysly s ní on může mít.

„Nechápu, co celou dobu mohl vidět na té ploché Sakuře! Měl přece za mistra Jirayiu! To se o ženách nic nenaučil? Očividně ne, protože jinak by tam nestál jako poleno a snažil by se osvobodit z mého sevření Edo Tensei, aby se pak na mě mohl vrhnout,“

„Naruto-kun? Nechtěl by si teď ze mě kousek, ale promiň, ty vlastně nemůžeš,“ vysmívala se mu do očí Hinata.
„Uhm!“ Odkašlal si Madara.
„Na tebe jsem úplně zapomněla. Co chceš Madaro?“ Zeptala se nazlobeně Hinata.
„Rád bych šel, jestli mě tedy pustíš?“ Zeptal se Madara.
„To si tak neschopný i s Hashiramovou silou. Překvapený? Musím říct, že o tobě vím ledacos, ale zajímalo by mě, jak si přišel k Rinneganu. Myslím však, že na to zanedlouho přijdu sama,“ řekla potěšeně Hinata.
„Jak jednoduché, kdyby ses mě zeptala,“ pousmál se Madara.
„Netřeba, jestli ti oči dobře slouží, což by měly, tak sis musel všimnout, že se má chakra za tu dobu, co tady mluvíme, poněkud změnila. A to vše díky Stvořitelovým temným tyčím v mém těle. Ano Stvořitel alias Uzumaki Nagato, nemám pravdu?“ Řekla Hinata.
„Zklamu tě děvče, ale s Nagatovou silou Rinnegan nikdy nezískáš,“ řekl Madara.
„Vážně? Pak mám smůlu, ale víš ty, co Madaro,“ řekla Hinata, odlepila se od Naruta a přistoupila blíže k Madarovi.
„Moje chakra je silnější. A z toho pro tebe plyne, že se ti bude hůře mi vzpírat,“ skoro až zašeptala.
Nakonec zavelila Hinata Madarovi odchod a ten se vydal do nižších pater za Sasukem a Tobim.
„Kacířský materiál v těle nabitý Nagatovou chakrou z dob, kdy měl Rinnegan a k tomu všemu ty její oči. To je ÚŽASNÉ! Naprosto úžasné! Ani já nevím, co za monstrum se z ní stane,“ říkal si v duchu Madara.

„Mohli bychom si tedy sednout, ne?“ Zeptal se Naruto.
„Mohli... Agh!“ Zasténala Hinata.
Spadla by i na zem, kdyby ji Naruto včas nechytil. Zároveň mu to přišlo divné, protože se najednou mohl zase pohnout. Znamenalo to snad, že s Hinatou něco je? I když ona přece byla nepřítel! Proč se o ni tedy bál?
„Karuto-kun,“ řekla Hinata.
Naruto v tu chvíli nevěděl, co si má myslet. Z její tváře úplně vymizela všechna nenávist, zloba a bolest, které tam ještě před chvílí viděl. Tento úsměv, který nyní měla ve tváři, patřil té stejné osobě, které se mu tehdy vyznala. Nemohla být nepřítel, tak proč jí tak strašně mučil při výsleších?
Stejně jako se její staré já objevilo, hned zase zaniklo a byla to opět ta ďábelská ženská, která je krutější než Pein.

„Cože! Proč nad sebou ztrácím kontrolu! Proč se mi to sak*a děje!? Tohle je moje těl...“
„Díky bohu asi jsem spala dost dlouho na to, abych umřela a teď zase můžu vidět Naruta. Děkuji ti za tvůj starostlivý pohled Naruto-kun. Proč... Proč se ale cítím zase tak slabá?“
„Tohle se mi nesmí už nikdy stát! Jestli se prozradí, kdo nebo spíše co doopravdy jsem, tak se mnou budou chtít skoncovat, ale to jim prostě nedovolím! Proč mě do haj*lu zase bolí oči!?“

„Co to mělo být?“ Ptal se sám sebe Naruto.
„Proč se už neposadíš Naruto-kun?“ Zeptala se Hinata.
Naruto si tedy sedl. Nevěděl pořádně, co má dělat. Byla to i nebyla Hinata, kterou znal. Jak si s tím měl poradit?
„Budu hrát tu její hru a pomůžu jí s plánem, protože jsem si jistý, že Uchihové něco chystají a jejich smýšlení nemá s mírem nic společného,“ stále uvažoval Naruto.
Hinata si pár okamžiků na to sedla na něj a uvelebila se tam. Hrála zranitelnou, ale spíše byla kudlanka, která pouze čeká na vhodný čas, kdy může pozřít svého partnera.
„Hinato?“ Začal Naruto.
„Ano,“ řekla Hinata na znamení, že ho vnímá.
„Říkala Jsi předtím opravdu Uzumaki Nagato nebo jsem se přeslechl?“ Zeptal se Naruto.
„Ano říkala, ale nevím, jestli se tak doopravdy jmenoval, každopádně byl to tvůj nejbližší žijící příbuzný,“ vysvětlila Hinata.

„Proč to tak pálí?! Zatraceně! To mi hoří oči nebo co?!“

„A jak si to poznala?“ Zeptal se dále Naruto.
„Když jsem se mu tehdy postavila a aktivovala Byakugan, tak jeho chakra se podobala té tvé, jako je to u příbuzných. Ale ujistila jsem se až Madarovou existencí.“ řekla.
„Madarovou existencí?“ Podivil se Naruto.
„Ano. Abys mohl být uživatelem Rinneganu, tak potřebuješ mít sílu klanu Senju a Uchiha zároveň. Ale Madara se mýlil. Přímí potomci mladšího syna Mudrce šesti cest nebyl klan Senju, ale Uzumaki. Ale celé je to komplikovanější,“ vysvětlila Hinata.
„Pokud vím, tak mám Hooodně času,“ řekl Naruto.
„Tak dobře. V podstatě čistší genetickou výbavu Mudrce šesti cest má klan Uzumaki a klan Hyuuga a naše příbuznost s klany Senju a Uchiha vytvořila Madarovu představu, že když získá i sílu Senju, tak z něj bude další Mudrc šesti cest. Ano získal Rinnegan, ale nezískal jej dokonalý. Po jeho smrti mu Tobi Rinnegan vzal a implantoval malému Nagatovi,“
„Zní to skoro jako pohádka,“ pousmál se Naruto.
„Ale je to čistá pravda,“ bránila se Hinata.

„Co je?! Proč? Proč vidím všechno tak temně?! Brečím?! Proč sak*a?!“

„Hej Hinato, jsi v pořádku?“ Zněl ustaraně Naruto.
Hinata se na něj pouze usmála, že to nic není, že je v pořádku. Naruto, ale viděl, co viděl.
„To nic není Naruto-kun, brečím, protože jsem ráda, že tě zase vidím,“ usmála se na něj, jako by byla v pořádku.
Hinata si setřela krev, která jí tekla jako krvavé slzy. Naruto nechápal, co myslí těmi slzami, když jí proudí krev z očí.
„Copak nepoznala, že je to krev?“ Děsil se v duchu Naruto, ale nahlas nic neřekl.
Hinata, až nyní poznala, že to nejsou slzy, ale její vlastní krev, co si setřela z tváří.

„V tu chvíli mi bylo jasné, že procházím další změnou. Věděla jsem proč. Mohla za to Moje nová chakra, která se změnila jenom díky té od Stvořitele. Ale proč jsem se nořila do temnoty?! Měla jsem přece vidět ještě lépe a nepřicházet o zrak! Navíc k tomu všemu mě oči pálily tak, jako by mi v nich šťourali rozžhaveným pohrabáčem. Všechno se dělo až příliš rychle, bylo to k neuvěření, všechna ta síla, kterou jsem nyní cítila,“

„Promiň Naruto-kun,“ řekla Hinata.
Okamžitě prudce vstala a šla se skrýt zpět do stínů. Spíše doufala, že v tajné místnosti nalezne něco, čím by si mohla očistit krev z obličeje a rovněž něco, čím by utišila nebo alespoň utlumila bolest v očích.
„Takže Nagatova síla začíná působit,“ poznamenal Naruto.
„To je v pořádku,“ řekla Hinata.
Hlas je jí však chvěl bolestí a strachem, protože nyní už vůbec nic neviděla. Pouze temnota a temnota ji očekávala.
Naruto vstal, přišel k ní a objal ji. Objal ji pevně, tak aby se už nemusela bát. Nevěděl, co dělá, bylo to pro něj tak automatické, až si myslel, že ho Hinata nutí takto se pohybovat. Ale nebyla to pravda, protože Hinata ve svém současném stavu nebyla schopna takové kontroly.
I přesto všechno, čím nyní Naruto byl, nebyl člověkem. Ale když viděl, že Hinata trpí, tak to v něm vyvolávalo úzkost. Nepříjemnou bolest u srdce. Mohl si říkat, že to není možné, ale bylo to tak. Konečně začínal chápat, co pro něj Hinata znamená. Ale bylo snad již příliš pozdě. Pozdě na to, aby mohl milovat i on. Ale k osobě, kterou nyní viděl, nic necítil. Ne. Jeho city se týkaly pouze dívky, která se na něj usmála. Tato osoba to však nebyla. Mohla stejně vypadat, ale byla to ona, kdo v něm vyvolával tu úzkost. Tajně doufal, že ještě někdy uvidí „skutečnou“ Hinatu.

„Musela jsem se začít smát, protože ta bolest, kterou jsem prožívala, se nedala srovnat ani s Narutovým mučením. Neviděla jsem nic než všechnu tu nekonečnou temnotu, ale přestávala jsem se toho bát, protože na konci každé temnoty je světlo. Bylo to jenom otázkou času,“

„Jseš v pořádku? Hej Hinato, posloucháš mě?! Sak*a vnímáš, že s tebou mluvím?! Do háje! Notaaak vnímej!“ Snažil se Naruto.

„Nebyla jsem mu schopna odpovědět a radši jsem se smála jako blázen, abych překonala bolest. Ale byl to Naruto, kdo vnesl nové světlo do mých očí. A to doslova. Protože on, bylo to první, co proniklo závojem temnoty, který jsem měla natažený přes oči. A i když to byl on, kdo mě mučil, tak jsem jen na malou chvíli nabyla pocitu, že k němu něco cítím. A nenávist to nebyla,“