Namikaze kuran no shinjitsu 05
snídaně
Sakura se ráno probudila jako první. Když se rozkoukala, zjistila, že je u Naruta, který ji pevně objímá. Usmála se nad tím pocitem. Vzpomínala na včerejší večer. Pak ji něco napadlo.
-Měla bych to Narutovi oplatit. - přemýšlela Sakura. Chvilku nad tím přemýšlela, až nakonec na to přišla. Opatrně vstala, nechtěla aby ho probudila, a to se jí povedlo. Ustrojila se, napsala Narutovi vzkaz, aby počkal, pokud má čas. Pak se vydala do města koupit snídani. Zamířila si to rovnou do Ichiraku.
„Zdravím, mohla bych dostat dva extra rámeny sebou prosím?“ optala se Sakura staříka.
„Jistě, hned to bude.“ Odpověděl stařík, a začal vařit. Sakura se usmála a sedla si. Aiame se k ní naklonila a zeptala se: těžká noc?“ a usmála se při tom. Sakura nejdřív nechápala co tím myslí, a pak jí to došlo.
„Ne, nespali jsme s spolu.“ Odpověděla Sakura s klidem. Aiame chtěla odpovědět, ale stařík Sakuře podal její objednávku. Sakura poděkovala, zaplatila a rozeběhla se zpět, k Narutovi. Když dorazila do Narutova bytu, šla se podívat, jestli je Naruto ještě doma. A byl, stále spokojeně spal v posteli a objímal polštář. Usmála se, když ho viděla, pak šla přichystat snídani. Když měla vše hotové, tak šla probudit Naruta. Sedla si k němu na postel a zašeptala mu do ucha:
„Naruto-kun, vstávej. Čeká tady na tebe snídaně.“ Naruto se zavrtěl, ale neprobudil se. Sakura se usmála, protože vypadal roztomile, sehnula se k němu a dala mu pusu na tvář. To Naruta probudilo.
„Dobré ráno, Sakuro-chan.“ Pozdravil Naruto a protáhnul se. Sakura se usmála, pak dostala od Naruta vášnivý polibek.
„Pojď na snídani.“ Rozkázala Sakura, mile. Naruto byl překvapený, až teď jsi všimnul, že je Sakura oblečená do svého oblíbeného oblečení.
„Tos nemusela.“ Odpověděl Naruto s úsměvem.
„Já ráda.“ Oznámila Sakura.
„Děkuju.“ Poděkoval Naruto a dal Sakuře polibek. Naruto šel chodbou do kuchyně, ucítil známou vůni.
„Co je to za snídani?“ optal se Naruto. Sakura se jen usmála a dál ho vedla do kuchyně. Když si sednul u stolu, tak před něj Sakura položila misku s rámenem.
„Moc ti děkuju, Sakuro-chan.“ Poděkoval Naruto a přidal polibek. Sakura se usmála. Když se najedly, tak Sakura umyla nádobí a Naruto se přichystal na odchod. Když byl připravený, tak šel za Sakurou do kuchyně. Opřel se o futra a pozoroval Sakuru, jak uklízí nádobí. Sakura se na Naruta podívala a posmutněla, nechtěla, aby odešel.
„Musíš už opravdu jít?“ optala se smutně. Naruto si povzdechl a objal ji.
„Ano.“ Odpověděl Naruto. Sakura se na Naruta podívala s psíma očima.
„Sakuro-chan…“ povzdechl si Naruto, Sakura se na něj přestala dívat a zabořila hlavu do Narutovi do hrudi.
„Neboj se, já se brzo vrátím.“ Oznámil Naruto, něžně chytnul Sakuru za bradu, zvedl jí hlavu a políbil ji.
„Dobře.“ Odpověděla Sakura a dala mu pusu na tvář. Naruto se usmál, pohladil ji po tváři, a dal ji vášnivý a dlouhý polibek. Pak Sakura uviděla zlatý záblesk.
-Zase jsem sama. – řekla si pro sebe Sakura. Uklidila byt a vydala se domů. Cestou domů potkala Ino.
„Kde jsi byla? Včera jsme měli přece poradu!“ zeptala se Ino. Ta porada, bylo ve skutečnosti drbání. Holky si vždycky pověděli nejnovější drby.
„Měla jsem rande.“ Odpověděla Sakura. Ino byla trochu překvapená.
„Rande s tím panem záhadným?“ ujišťovala se Ino.
„Ano.“ Odpověděla Sakura s úsměvem. Líbilo se jí, že konečně není sama, že konečně má někoho.
„Aha, a kam máš namířeno?“ zeptala se Ino.
„Domů, musím se přichystat na zítřejší službu.“ Oznámila Sakura a pomalu se vydala domů. Ino šla chvíli s ní a vyptávala se. Když byla Sakura doma, tak ji čekalo ještě vyptávání od její matky, a když se dostala i přes ni, tak zjistila, že v pokoji má další květiny s básní. Podobně to vypadalo každý den. Sakura chodila do nemocnice, dostávala od Naruta květiny. A v pátek se sešly v Ichiraku. Sakura seděla v Ichiraku, čekala na Naruta, bylo to už jejich desáté rande.
„Dáš si něco, než přijde?“ optala se Aiame. Sakura zavrtěla hlavou a podívala se ven. Nikde ho neviděla, pak se podívala na hodinky, bylo za minutu čtvrt.
-Určitě přijde, tohle udělal několikrát.- uklidňovala se Sakura, ale sama tomu moc nevěřila. Při minulém rande vypadal dost unaveně. Vyptávala se ho co se stalo, ale neřekl ji nic konkrétního. Znovu se podívala na hodinky, bylo přesně čtvrt a Naruto nikde nebyl. Vzpomněla si, na to co jí řekl při prvním rande.
FLASHBACK
„Sakuro-chan, pamatuj si: každý v pátek v 19:00 v ichiraku. Jestli nepřijdu do patnácti minut, tak na mne nečekej." Sakura kývla a posla mu vzduchem polibek.
FLASHBACK END
Sakura seděla v Ichiraku dalších patnáct minut.
„Nepřijde.“ Oznámil stařík. Sakura kývla objednala si rámen. Byl vynikající, ale jí nechutnal. Těšila se, že se uvidí s Narutem. Zaplatila a vyšla před Ichirak. Podívala se na nebe. Chvíli pozorovala hvězdy, pak začalo pršet. To bylo na Sakuru moc, měla zkažený celý den. Vydala se domů.
„Co děláš doma?“[!i] divila se Sakuřina matka. Sakura na to nic neřekla a sedla si v obýváku na gauč. Její matka byla překvapená, nechápala co se to stalo.
[i]„Co se stalo broučku?“ optala se mile Sakuřina matka, a sedla si vedle ní.
„Nic.“ Odsekla Sakura. Její matka, se ale nenechala odradit.
„Broučku, mě se můžeš svěřit, od toho jsem tady.“ Oznámila.
„Nepřišel.“ Odpověděla stroze Sakura.
„Aha. To bude v pořádku. Určitě měl něco co musel udělat.“ Konejšila ji.
„Hmm.“ Odpověděla Sakura.
„Uvidíš, příští pátek se určitě zase setkáte.“ Oznámila.
„Myslíš?“ optala se Sakura s trochu lepší náladou.
„Určitě.“ Souhlasila. Sakura se usmála a kývla.
„Děkuju mami.“ Poděkovala Sakura a objala ji. Její matka se usmála a dala ji pusu na čelo. Sakura pak šla do svého pokoje. Podívala se z okna ven. Stále pršelo. Povzdechla si, chyběl jí Narutův dotek, polibek a milá slova. Otočila se, a chystala se jít umýt, když uslyšela :
„Sakuro-chan.“ Ten hlas moc dobře znala otočila se, a uviděla ho. Byl to Naruto držel se zábradlí u balkonu. Sakura rychle otevřela dveře a vydala se k němu.
„Naruto-kun.“ Zaradovala se Sakura a usmála se, bylo jí jedno, že prší a ona je celá mokrá.
„Promiň, že jsem nepřišel, mám moc práce, mám jen chvilku, než budu muset zase jít.“ Omluvil se Naruto a při posledních slovech posmutněl, stejně jako Sakura, myslela si, že budou spolu.
„Dobře, hlavně buď prosím opatrný.“ Poprosila Sakura. Naruto se usmál a kývnul.
„To je pro tebe.“ Řekl Naruto a dal Sakuře kytici rudých růží.
„Děkuju.“ Poděkovala Sakura vzala si růže a dala Narutovi vášnivý polibek.( tenhle obrázek se k tomu hodí:D díky za půjčení, našel jsem ho zde na Konoze. https://konoha.cz/?q=node/38565 ) Když se přestaly líbat, tak Naruto řekl:
„Sakuro-chan, asi se teď nějakou dobu neuvidíme, jsou hodně aktivní, už jsme jen dva poslední, musím se postarat, aby jejich plán nevyšel.“
„Co se děje? Prosím, můžu jít s tebou, slibuju, že nikomu nic neřeknu. Chci ti pomoct, prosím.“ Prosila Sakura, bála se o něj, chtěla mu být na blízku, aby se o něj mohla postarat.
„To nejde, nechci tě do toho zatahovat a hlavně tě nechci ztratit krásko.“ Odpověděl Naruto upřímně. Sakura se při tom trochu začervenala.
„Dobře.“ Odpověděla Sakura, pak se z bytu ozvalo:
„Sakuro, s kým to mluvíš?“
„ To je máma, musíš jít, pokud nechceš aby tě uviděla.“ Řekla rychle Sakura. Naruto kývnul dal Sakuře ještě dlouhý polibek, a když se otvíraly dveře tak zmizel. Sakura stála v dešti na balkoně s kyticí růží a úsměvem na tváři.
„Sakuro, pojď dovnitř, nebo nastydneš!“ rozkázala Sakuřina matka.
„Miluju tě.“ Řekla Sakura napůl šeptem. Její matka byla zmatená, když se Sakura otočila k ní, tak si všimla, že se usmívá a v náručí má rudé růže.
„To byl on?“ optala se. Sakura se usmála a kývla, dala květiny do vázy s vodou, přečetla si báseň. Byla částečně spokojená. Trochu ji mrzelo, že nemohla jít s ním, ale dal ji slib, že bude na sebe dávat pozor.
Jak Naruto řekl, tak se taky stalo, uplynuly dva měsíce, a Naruto ani jednou nepřišel na rande. Sakuru to tolik netrápilo, věděla, že má důležitý úkol, ale stejně chtěla, aby už konečně přišel. Sakura opět seděla v Ichiraku a čekala na Naruta.
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale neměl jsem správnou inspiraci. Tohle je zdržovací díl, příště se toho bude dít víc.
četla jsem ostatní tvoje povídky, ale tahle je nejlepší a doufám že v dalším díle se konečně něco nového dozvíme MUSÍŠ POKRAČOVAT to je rozkaz
Všichni na tomhle světě jsou praštěný. Už jako dětem ve školce nám měli říct, že všichni jsou cáklí. Aspoň bychom pak neměli blbý pocit, když sami dospějeme ve cvoky.
Je těžké být debilem, konkurence je příliš veliká... a proto budu raději magorem! :3
Nádherná práca, si môj najobľúbenejší autor. Píšeš krásne.
Hurá! další dílek toho nejlepšího od Toho nejlepšího musím říct, že i když se mi tvoje ostatní příběhy taky moc líbí, tenhle mi přirostl k srdci nejvíc. Asi je to tím, že jsem ho četla první každopádně jsem moc ráda, že sis našel čas a napsal další nádherný dílek! ARIGATO!
Krásná práce už se těším na další díl jen tak dál