Prázdno 2. část

Na tváři ucítila teplý sluneční paprsek. Probrala se, ale dala si na čas, než se odvážila otevřít oči. Když tak konečně učinila, rozhlédla se po místnosti, ve ketré ležela.
"Nemocnice..." zašeptala překvapeně.
"Njn," ozvalo se vedle ní.
Otočila se za hlasem. Po její pravé ruce, asi o pět metrů dál, za roztaženým závěsem, ležel na lůžku mladý blonďatý muž. na okraji jeho postele seděla asi dvaceti-letá růžovláska a kontrolovala jeho obvazy.
"Dobře, že jsi vzhůru," usmála se na ni růžovláska. "Hokage-sama si s tebou chce promluvit."
Blonďák vykřikl bolestí, když se dotkla ohromné modřiny táhnoucí se přes celou jeho tvář.
"Kdybys nebyl takovej baka, tak bys tu teď nefňukal!" obořila se na něj nesoucitně.
"Ale Sakura-chan..."
"Žádný takový! Kdyby to aspoň bylo z mise. Ale to né, Naruto-sama se nám musí natáhnou na schodech!"
Dívka tu podivnou dvojici se zaujetím sledovala, ale přitom se snažila dát si dohromady poslední události.
"Uh, promiňte, ale," vyrušila je, když se zrovna růžovláska pokoušela utrhnout blonďákovi hlavu, "kde to vlastně jsem?"
Růžovláska pustila mladíka, ten se pro jistotu skryl pod přikrývku, a přistoupila k dívce. Pozorně se jí podívala do očí. "Jak se cítíš?"
Černovláska se podívala na svou nohu. "Není to tak zlé. Jen ta noha trochu pulzuje."
"Divila bych se, kdyby to nedělala, ale máš pravdu. Není to tak zlé. Za pár dní se z toho dostaneš." Povzbudivě se na černovlásku usmála. "Mimochodem, já jsem Haruno Sakura a támhleten baka," ukázala palcem přes rameno, "to je Uzumaki Naruto."
"Nara Shikamaru." Obě dívky otočily hlavu ke dveřím. V těch se zčistajasna zjevil mladík s vysoko vyčesaným culíkem a tvářil se nadmíru otráveně.
"Shikamaru?" ozval se překvapeně Naruto.
"Hm, Tsunade-sama vyřizuje, že dnes má moc práce, ale, že zítra se za tebou přijde podívat," obrátil se k dívce na lůžku.
Váhavě přikývla. Najednou s však prudce posadila: "Co můj otec?! A bráška! Našli jste někoho dalšího?!"
Nastalo ticho. Vděšeně se dívala na všechny okolo. Naruto odvrátil tvář, zatímco Sakura a Shikamaru zaryli pohled do podlahy.
Nakonec se Sakura odhodlala: "Našli jsme tři mrtvoly nukeninů, kteří na vás zřejmě zaútočili, aby vás okradli a...jednu mrtvolu muže...s čelenkou Travnaté vesnice, jako máš ty."
Dívce se v očích nahromadily slzy. Potlačila je: "A co můj bráška? Koru, čtyři roky, asi metr dvacet, hnědé vlasy, rudé oči! Na hrudi má velkou jizvu ve tvaru kříže!"
"Bohužel," zašeptal Shikamaru.
"Nebo spíš díkybohu, ne?" ozval se blonďák.
"Naruto!" okřikla ho tlumeně Sakura.
"Ne," zarazila ji černovláska. "Má pravdu. Alespoň mám nějakou naději." pokusila se o chabý úsměv. Nepodařilo se. Místo toho složila hlavu do dlaní. ramena se jí rozklepala, svaly zeslábly, ale neplakala. Už to neuměla.
"A jmenuji se Mariko," řekla, když se trochu uklidnila.
Sakura se na ni usmála: "Mariko. A jak dál?"
"Nijak. Jen Mariko."